Wales nepatří mezi nejoblíbenější turistické cíle. Jedná se přitom o místo, které vás pohltí svou atmosférou. I když nejde o rozsáhlé území, je natolik prošpikované magickými hrady, opuštěnými vřesovišti a nedotčenou přírodou, že uchvátí každého. S Walesem se pojí velké množství nejrůznějších mýtů a legend, člověk ani nepotřebuje mnoho fantazie, aby si na některých místech představil vzdělané druidy nebo chrabré rytíře. Podle některých bájí odsud pocházel i legendární král Artuš. Wales je tak místem, které si oblíbí milovníci historie i přírody.
Největší počet hradů na kilometr čtvereční
Wales je spjat s hrady a dalšími starobylými pevnostmi. Hradů zde stojí 641, díky tomu je Wales místem s největší koncentrací hradů na kilometru čtverečním. Tím nejznámějším je samozřejmě Cardiffský hrad. Jeho historie sahá až do 1. století, kdy zde vznikla římská pevnost. Její trosky pak v 11. století využil Vilém I. Dobyvatel. Základy vnější kamenné zdi se zachovaly až do současnosti, její pozůstatky ohraničuje pás červených kamenů. Největší přestavbou hrad prošel v 19. století a získal novogotický styl. Stále je však patrná i řada dalších slohů, jak se hrad v průběhu staletí měnil. Hrad je už od pohledu impozantní, noblesní a důstojný. Stojí však za to navštívit i vnitřek, interiéry jsou skutečně velkolepé. Arabský pokoj má pozlacený strop, dětské pokoje zdobí kachličky s hlavními postavami dětské literatury, hodovní síň se může pochlubit nástěnnými malbami. Úžasná je i střešní zahrada, zvířecí zeď či letní kuřácký salon zdobený zlatem. V osmiboké věži se ukrývá takzvaná Chaucerova komnata, což je pokoj markýzovy ženy inspirovaný středověkým básníkem a autorem Canterburských povídek Geoffreym Chaucerem. A to je teprve první indicie, že výlet do Walesu si zamilují i knihomolové.
Cardiff má dvě historická centra
Za prohlídku stojí i samotné město Cardiff. Velšská metropole byla významným přístavem, ten se začal stavět ve 30. letech 19. století a od roku 1913 byl největším světovým přístavem, odkud se vyváželo uhlí. Toto období připomíná budova Pier Head Building. Právě kolem bývalého přístavu se rozkládá jedno ze dvou center Cardiffu. Ano, Cardiff nemá jedno centrum jako ostatní města, má hned dvě. To okolo přístavu je novější a nachází se v něm velké množství obchodů, barů a restaurací, právě zde se soustřeďuje noční život. Ale zjistili jsme, že i tady se dá zažít poklidná romantika, stačí vyrazit na některé z opuštěných mol. My jsme si jedno vybrali a spokojeně pozorovali noční oblohu zrcadlící se na vodní hladině. Po prohlídce Cardiffského hradu jsme vyrazili i do původního centra, které se nachází přímo ve středu města. I obyčejná procházka mezi původními budovami z doby královny Viktorie je velkým zážitkem.
Unikátní komnaty šlechty na hradě v Conwy
Za historií jsme se vydali také do městečka Conwy, kde se přímo u pobřeží tyčí stejnojmenný hrad z 13. století. Dosud se pyšní původními komnatami místní šlechty, což je poměrně velká rarita. Místnosti si zachovávají nepopsatelnou atmosféru, není těžké si tu představit rytíře u kulatého stolu. Zážitek navíc umocňuje nádherná okolní krajina. Hrad i městečko se právem nacházejí na seznamu UNESCO.
Knihy, kam se podíváte
Krom historie Wales láká také na úžasnou přírodu. Je pokryt zelenými kopci, děsivými útesy i zamlženými vřesovišti. Kdejaký knihomol si zde může snadno představit drsného a rozervaného Heathcliffa z díla Emily Brontëové Na Větrné hůrce – a to i přesto, že se děj odehrává na yorkshirských vřesovištích. A když jsme u těch románů, nemůžeme vynechat návštěvu městečka Hay on Wye. Je to doslova město knih, jsou totiž všude. První antikvariát se zde otevřel v roce 1962 a postupně vznikala další a další knihkupectví, až jich v roce 2000 bylo neuvěřitelných 40. Městečko je přitom malé, žije tu asi 1600 obyvatel. Knihy jsou i v kině či na základně hasičů. Hay on Wye se díky tomu proslavilo po celém světě, každý rok se tu už od roku 1988 koná festival literatury, kam jezdí zhruba 80 tisíc lidí, a to i světoznámí spisovatelé a filozofové. Bývalý americký prezident Bill Clinton jej dokonce nazval Woodstockem mysli. Pro knihomoly, jako jsme my, je tohle skoro ráj na zemi.
Národní parky Brecon Beacons, Snowdonia a Pembrokeshire Coast
Městečko Hay on Wye zároveň slouží jako turistické centrum národního parku Brecon Beacons, který je typický právě svými vřesovišti a rozsáhlými listnatými lesy. Na vrcholcích hor se dříve zapalovaly signální ohně varující před nájezdem Angličanů. V dnešní době se zapalují při různých slavnostech.
Známějším národním parkem je Snowdonia, kde se tyčí nejvyšší hora Walesu a druhá nejvyšší hora Velké Británie Snowdon (1085 m. n. m.). Tento park je plný turistických i cyklistických stezek. Celodenní výlet stál za to, dostali jsme se na nádherná místa s dechberoucími výhledy na skalnaté hory, ale i na úžasné podhorské vesničky. Do parku dokonce jezdí unikátní parní vláček. Třetím národním parkem pak je Pembrokeshire Coast, jenž se rozkládá na pobřeží. Také zde je velké množství turistických stezek vedoucích k nádherným vyhlídkám nad útesy a zátokami. Zajímavé je především stanoviště u katedrály sv. Davida, kde se ukrývají ostatky tohoto patrona Walesu. Během cesty často potkáváme ovce a není se čemu divit, těch tu žije dokonce čtyřikrát víc než lidí.
Město s nejdelším názvem na světě
Nezávislost si Velšané vybojovali v roce 1999, svým rodným jazykem, tedy velšsky, však umí jen 21 procent místních. V této souvislosti nemůžeme nezmínit jeden zábavný fakt. Ve Walesu se nachází město s nejdelším názvem na světě – Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch. Do češtiny by se to dalo přeložit jako Kostel Panny Marie v roklině bílých lísek u prudkého víru a kostela svatého Tysilia u červené jeskyně. Vyslovit tento jazykolam je v podstatě nemožné, ale turisté se o to často (a neúspěšně) snaží, což vždy spolehlivě pobaví místní. Díky svému názvu je městečko oblíbeným turistickým cílem, my jsme si ale jeho návštěvu nechali ujít.
Typickým jídlem je cawl a velšský králík
Na cestách rádi ochutnáváme místní kuchyni, ta velšská nás ale příliš neoslovila. Je totiž velmi ovlivněna anglickou kuchyní, která z našeho pohledu nepatří mezi ty nejlepší na světě. Výrazný je také vliv keltských tradic. Překvapilo nás, jak často místní používají pórek – ale ono to zas takové překvapení není, protože se jedná o národní zeleninu. Legenda praví, že král David I. při bitvě vojákům rozkázal, aby si na přilby připevnili pórek, který je měl odlišit od nepřítele. Tradičním jídlem je cawl, což je polévka s masem, bramborami, pórkem a další zeleninou. Populární je také velšský králík, zapečený toust se sýrovou omáčkou. Podává se jako chuťovka k pivu nebo vínu. Co se týče nápojů, tady už jsme si spravili chuť. Velmi oblíbené je tu pivo, které si místní dopřávají v typických hospůdkách a pubech. Velké popularitě se těší také whiskey a cider.
Nevlídná vřesoviště i útulné hospody
Přestože Wales není tak hojně navštěvovaný jako Anglie a Londýn, rozhodně nabízí spoustu míst, která stojí za vidění. Ať už jsou to tajemné hrady, které tu jsou snad na každém rohu, nebo romantická příroda. Především ale láká na svou atmosféru, kde ožívají mýty a pověsti o hrdinných rytířích u kulatého stolu. Dává ochutnat náladu na drsných vřesovištích i v útulných hospůdkách. Výlet do Walesu je romantická záležitost v původním slova smyslu.
Přečtěte si také o sousedním Irsku - Dublin si zamilují knihomolové i pivaři.