Viry: Jak se přenáší a kdy je nutné navštívit lékaře?
A je to tady. Sezóna zvýšeného výskytu viróz, angín, chřipek a dalších onemocnění typických pro toto roční období. Jaké viry známe a kdy vyhledat lékařskou pomoc?
Klasické období akutních respiračních onemocnění představuje zejména začátek listopadu a následně pak celý zimní čas.
Zda onemocníme, pak závisí na celé řadě faktorů, jako je obranyschopnost našeho těla, ale také citlivost vůči jednotlivým mikroorganismům (původcům infekcí). Pokud je odolnost našeho obranného systému vysoká, daná choroba může probíhat zcela bez příznaků či s minimem projevujících se obtíží (organismus se s vetřelcem snadno vypořádá).
Viry a jejich přenos
Viry patří mezi nebuněčné organismy rozmnožující se jako cizopasníci uvnitř buněk, které napadnou. Přenos virové infekce nejčastěji probíhá kapénkovou cestou, tedy vdechnutím, spolknutím… Na vině též bývají neuvědomělé doteky na tvář, rty či nos poté, co jsme se drželi tyče v tramvaji, autobuse nebo platili bankovkami.
Virového původu pak zpravidla bývají zejména záněty horních cest dýchacích, vedlejších nosních dutin, mandlí či průdušek. Inkubační doba respiračních onemocnění se pohybuje v řádu několika dnů.
Typy virových infekcí
1. Akutní respirační onemocnění (ARO): Patří mezi méně závažná. Zánět nosohltanu, rýma, zvýšená teplota (nikoli horečka). Viníkem bývají běžné respirační viry – např. rinoviry či adenoviry.
Rinoviry: Bývají spojovány s klasickou rýmou. Mají velkou schopnost měnit své vlastnosti a to je důvod, proč máme schopnost dostávat obyčejnou rýmu zas a znovu.
Adenoviry: Existují desítky subtypů, které se do jisté míry mohou lišit tím, jaká onemocnění vyvolávají. Některé adenoviry jsou původci respiračních onemocnění (infekce horních cest dýchacích, rýma, pneumonie…), jiné mohou vyvolávat např. onemocnění zažívacího traktu – tzv. adenovirové průjmy (střevní infekce).
Léčba je pouze symptomatická, pacient dle potřeby užije léky na bolest, teplotu nebo pro uvolnění nosu. Pomůže také zvýšený příjem vitaminů, dostatek tekutin a dodržování tzv. respirační etikety, abychom onemocnění nerozšiřovali dále, na své rodinné příslušníky či spolupracovníky.
2. Onemocnění, která mají charakter chřipky: Nemusí se vždy jednat o „pravou“ chřipku. Průběh těchto onemocnění je závažnější než u akutních respiračních chorob, bývá přítomen horečnatý stav (vysoké horečky!), intenzivní bolesti svalů, kloubů, hlavy, vzácně může jít o těžký stav s ohrožením života.
Léčba: Při lehčím stavu chřipky je léčba symptomatická, pacient podle svého stavu užívá léky na horečku a bolesti svalů či hlavy, nicméně ve vážnějších případech nebo u ohrožených skupin bývá zapotřebí nasadit tzv. virostatika (infekce posléze neprobíhá tak agresivně). Léky je třeba nasadit VČAS!
Kdy k lékaři?
V případě, že kromě průvodních příznaků zaznamená pacient dýchací obtíže či dokonce pocit dušení, je třeba neprodleně vyhledat lékařskou pomoc. Stejné je to v případě, kdy chřipka ani po čtyřech dnech nijak neustupuje, trvají vysoké horečky a pacient se necítí lépe.
Rizikové skupiny jako jsou malé děti, starší osoby nebo osoby trpící kardiovaskulární chorobou, diabetes apod. by měli navštívit lékaře ihned.
Co je respirační etiketa:
Dodržování klidového režimu po dobu nezbytně nutnou.
Omezení rizika přenosu na ostatní.
Dodržování hygieny.
Používání jednorázových kapesníků.
