Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Bluesová linka Šumperk-Chicago. I navzdory koronaviru si BluesAlive zachoval atmosféru souznění

Odzbrojující šoumenství. Lil' Ed spojil ve svém představení virtuozitu s humorem. foto: Tomáš S. Polívka

Posun 25. pokračování šumperského festivalu Blues Alive o rok umožnil spojit dvě atraktivní dramaturgické linie. Už loni připravenou sondu do dějin i současnosti elektrického blues a gratulaci Bobu Dylanovi.
  12:00

Program největšího středoevropského bluesového festivalu bývá pestrý, což množství podžánrů blues i přirozených přesahů k jiným stylům umožňuje. Zároveň je sympatické, že dramaturgie dokáže sledovat logiku určité věci. Letos, v hlavních večerních časech od čtvrtka do soboty, představovaly Ariadninu nit energií nabitá vystoupení interpretů tzv. chicagského (elektrického) blues.

Prvním z vrcholů se ve čtvrtek stal koncert The Bruce Katz Band with Giles Robson. Bruce Katz zahájil program jen v triu, což dalo vyniknout dechberoucí hře na varhany a piano. Katz přitom nebrzdil před střemhlavými zatáčkami k jazzu. Na tradičnější bluesovou formu došlo, když se k americkému klávesistovi přidal britský hráč na foukací harmoniku Giles Robson, jeden z nejuznávanějších virtuosů tohoto nástroje.

Přívaly euforie

Po prvním vrcholu ovšem následovalo celé horské pásmo. Přímý pokračovatel chicagské rodové linie Lil’Ed Williams strhl publikum nejen oslnivou hrou na kytaru slidem a přesvědčivým zpěvem, ale především drivem, který dokáže vygenerovat. A také odzbrojujícím šoumenstvím, kdy kulil oči a dryáčnicky přehrával vypjaté pózy, aniž by trpěla muzika nebo se zlevnilo její poselství.

 Lil’Edova kapela Blues Imperials proslula věrností muzikantského obsazení, neměnného od roku 1987. Právě tento atribut však v Šumperku neplatil, nedorazil Edův nevlastní bratr, baskytarista James Young. Na sehranosti kapely se to ale negativně neprojevilo, zkušený „nováček“ si svoje odehrál. Skupina intuitivně vyřešila i krátké spadnutí řetězu vinou přetržené struny na Edově kytaře, kdy sólem zaskočil druhý kytarista Michael Garrett.

O páteční příval euforie se postaral neuvěřitelně vitální dvaasedmdesátník Rick Estrin, pamětník jamů s Muddy Watersem. Roztančené, veselé a lehce frivolní pojetí blues Estrinovy kapely The Nightcats, s četnými triky, kdy Estrin hraje na foukací harmoniku, aniž by ji držel rukama (prostě ji částečně strčí do úst), kytarista „Kid“ Andersen si hodí kytaru hendrixovsky za hlavu nebo rozeznívá struny zuby a bubeník „D’Mar“ Martin přeskočí bicí soupravu, může vypadat jako vystavěné na efekt. Jenže ono to vše působí odzbrojujícím dojmem a pomáhá gradovat atmosféru koncertu.

Sobotního večera zpěvák a kytarista Kirk Fletcher prohlásil, že se „sice narodil v Kalifornii, ale chicagské blues je pro něj vším“, a s přehledem to dokázal. Připravil tak základní tábor pro výstup na příslovečný bluesový Everest pro Johna Primera. Někdejší kytarista kapely Muddyho Waterse nabídl autentická podání klasiky Mannish Boy či I Can’t Be Satisfied, obešel se bez efektní show a předvedl čirou dokonalost bez zbytečných příkras. Netřeba dodávat, že po setech chicagských mistrů LilBlues Imperials Lil’Eda i Johna Primera následovalo vždy jam session s nejinvenčnějšími hráči příslušných večerů.

Srdečné pozdravy Bobovi

Druhou hlavní dramaturgickou linii, propojující odpolední festivalové koncerty, představovala dodatečná gratulace na dálku k osmdesátinám Boba Dylana. O nejpamátnější moment pátečního programu v Klášterním kostele se postaral Jarda Svoboda oprášením svých překladů Dylanových písní, které psal „sám sobě pro radost“ počátkem 90. let. Překladů osobitých, evokujících poetiku Trabandu, ale zároveň zachovávajících atmosféru a smysl originálů. Byla by ohromná škoda v interpretaci tohoto materiálu nepokračovat a nezaznamenat ho.

Ze záskoku se vyklubal triumf

Vyvrcholením „dylanovské linie“ se v sobotu odpoledne měl stát koncert Roberta Křesťana a Druhé trávy s americkým bubeníkem Winstonem Watsonem, který hrával v Dylanově kapele. Druhá tráva ovšem uvízla v karanténě a místo ní s Watsonem nacvičila převážně dylanovský repertoár, na poslední chvíli a přitom víc než se ctí, skupina Livin Free kolem Honzy Holečka a „Gumy“ Kulhánka. Ze záskoku se vyklubal triumf, kořeněný vytleskáním přídavku.

Oslavy Dylanových osmdesátin samospádem prolákly i do večerního programu. Několik dylanovek dali k dobru polští The Muddlers. Pat Fulgoni Blues Experience zahráli All Along The Watchtower, i když ti spíše s přihlédnutím ke slavnému Hendrixovu aranžmá. Dylanovu píseň To Make You Feel My Love česky otextoval a jako přídavek po setu svého mnohohlavého ansámblu s cimbálem v sestavě Full Flavour Orchestra zazpíval i Marek Hlavica.

Vynikající vystoupení ale předvedli i ostatní účinkující. Ať už šlo o Elijaha Walda, s nadhledem muzikologa interpretujícího původní venkovské akustické blues. O tuzemské, věkem mladé, ale feelingem zralé soul-blues-rockové trio Foxy Mama. Nebo o nečekané vystoupení Hoochie Coochie Bandu náhradou za v karanténě uvězněné Švédy Black River Delta. Nejdůležitější ovšem je, že loňská covidová pauza ani letošní omezení nenarušily pro BluesAlive typickou atmosféru souznění diváků a hudebníků, a nejen ve dvanácti taktech.

Autor:

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...