S nástupem digitální techniky by asi nikdo nedal ruku do ohně za klasický papírový diář, podobně jako za papírovou knihu.
Vidíte, opak je pravdou. Také mám raději knihu v ruce než ve čtečce. I když kalendáře najdete v každém počítači i mobilu, lidé se od papírových neodvrátili.
Co víte o svých zákaznících?
V portfoliu máme přes 750 položek, snažíme se cílit na všechny věkové skupiny od předškoláků po seniory. Ti nejmenší stále používají zápisníčky pro zapisování domácích úkolů a sdělení ze školy, senioři jsou vděčnými uživateli stolních nebo nástěnných trhacích kalendářů, které používají desítky let a nechtějí se jich vzdát. Z témat jsou oblíbené například recepty, tipy na výlety nebo fotografie oblíbených a zajímavých míst v Česku. Nejen senioři také kupují velké nástěnné kalendáře, kterými lze vyzdobit domácnost místo obrazů. Všeobecně jsou zákazníci zvyklí si rok co rok kupovat stejný rozměr, takže na to musejí výrobci pamatovat a každou změnu ve stálé kolekci dobře promyslet.
Jaké trendy jsou u kalendářů pro nejmladší?
Děti chtějí vypadat dospěle. To platí už od prvních tříd základní školy. Kluci i holky si vybírají dospělejší témata a motivy, s „dětskými“ obrázky byste u nich moc neuspěl. Taková témata fungují u předškolních dětí, nebo naopak u dospělých, kteří se chtějí vrátit do dětských let.
Které motivy jsou nejžádanější?
Určitě krajina, jak česká, tak slovenská, ale i zajímavé lokality ze světa. Lidé si chtějí připomínat místa, která navštívili nebo by rádi teprve viděli.
Myslíte, že pandemie a omezené možnosti pohybu po světě se odrážejí i v zájmu o cestovatelské motivy?
To jsme nezpozorovali, v tomto směru je zájem poměrně stabilní. Je ale možné, že se lidé u každého obrázku zastaví déle.
Jak ovlivnila kalendářní průmysl pandemie?
Co se nás dotklo, byl nedostatek materiálu, který pocítila asi všechna nakladatelství. Řešili jsme například nedostatek vatování, které se používá pro obaly diářů, přesto se nám podařilo tuto krizi překlenout a kolekci dodat na trh včas. Víc jsme však zvažovali, zda některé tituly nevynechat.
Jak se rozhodujete, které snímky zařadit?
Samozřejmě chceme obsáhnout celou českou krajinu. Nemohou tam být tři snímky z Prahy, pět z Čech a zbytek třeba z moravských regionů; naši zákazníci jsou ze všech koutů republiky a chceme jim ukázat rozmanitost. Výběr fotografií je zajímavá práce; u některých snímků si uvědomíte, jak se v porovnání s kalendáři před lety dané místo změnilo, co nového vzniklo, či jak něco opravili. Je rozdíl i mezi vybíráním snímků do stolního kalendáře, kam vybíráme 53 fotografií, nebo do nástěnného, kde jich najdete 12.
Ve filmu i fotografii vládne móda záběrů z dronů a snímání krajiny z nadhledu. Odráží se to i v kalendářích?
Zrovna snímky z dronů nemusejí vždy vyhovovat technicky. Hlavně pro velké formáty potřebujete dokonalé zaostření. Ne vždy jsou takové snímky použitelné.
Kalendáře a diáře jsou jistě relativně konzervativní zboží. Dá se v tomto oboru vymýšlet něco nového?
Můžete hledat témata. Někdy jsou to pandy nebo koaly, nicméně klasika je nejžádanější – již jsem zmínila přírodu a krásy země. Přesto se snažíme ročně asi dvacet procent motivů obměňovat. Ale na stálice, jako jsou zvířata, umění, rodinné plánovače nebo pracovní kalendáře, musíme myslet stále. Oblíbené jsou i ladovské motivy, ty se líbí i cizincům a nemusí to být jenom Švejk. Z nových témat se osvědčily diáře se známými osobnostmi, například s Kateřinou Winterovou. Pro nás je důležité i aktualizovat design, aby se líbil, ale zároveň odrážel trendy například v typografii.
Všiml jsem si, že nástěnné kalendáře s nahými slečnami jsou také stálice. Krasavice vylepené v pánské šatně ve skříňce nebo v dílně, ty asi nezmizí?
Máte pravdu. Slečny pořád fungují.
Kdysi bývaly běžné i kalendáře se známými sportovci, herci či zpěváky.
U monotematických kalendářů řešíte dilema, koho zařadit a koho ne, zda bude aktuální i za dva roky, kdy kalendář bude v prodeji. Spolupracujeme se sportovními kluby, které přes nás vydávají kalendáře se soupiskou hráčů z aktuální sezony, ale žádný mix sportovců či zpěváků nevydáváme, bylo by těžké se zavděčit všem. V čem děláme výjimku, jsou diáře a kalendáře věnované vybraným českým umělcům. Ty prodáváme i v zahraničí, kde se snažíme šířit povědomí o české kultuře.
Sbírá se vše. I kalendáře
|
Co se týká diářů, které jsou nejžádanější?
Funguje týdenní formát A5 nebo pracovní diáře v týdenní a denní variantě. Je to stejné jako u kalendářů. Když si zvyknete na jeden typ, na jeden rozměr nebo i barvu, pořídíte si ho každý rok.
Diáře pro muže a ženy. Liší se nějak?
U každého záleží, zda potřebuje jen malý diář na poznámky typu zubař, kadeřník, schůzka nebo je pro ně diář zároveň každodenním zápisníkem a potřebuje byznysový diář. Pracovní diáře navrhujeme v neutrálních „unisex“ motivech. Pokud cílíme na ženy, snažíme se sledovat módní trendy, například jaké vládnou barvy, atomu přizpůsobit celkový vzhled diáře.
Papír. Co si napíšeš, to si i zapamatuješ
|
Máte zpětnou vazbu od uživatelů? Co chtějí nového, co naopak nechtějí?
Ročně obdržíme desítky e-mailů s žádostí o zařazení některého křestního jména. „Moje vnučka se jmenuje Genéve, chtěla bych, aby slavila svátek v ten a ten den,“ toto patří mezi obvyklé prosby. My se ale držíme jmenného seznamu, který nám poskytuje Ústav pro jazyk český. Zejména u starších zákazníků řešíme čitelnost, pro další rok tedy například chystáme kalendáře s extra velkým písmem.
