PRAHA
aktuální festivalyMeetFactory
<< PAIN(T) | Válka je umění, a ne věda >>
Michel Houellebecq, Matěj Samec
Serotonin
Premiéra: 14.6.2020 | 1:35x
Překlad románu: Alan Beguivin. Dramaturgie: Matěj Samec. Scéna: Pavel Svoboda. Kostýmy: Jana Smetanová. Hudba: Jakub Kudláč a citace. Režie: Natália Deáková.
Jan Hájek, Andrea Elsnerová, Diana Toniková / Halka Třešňáková, Tomáš Drápela; ze záznamu Barbora Poláková, Matěj Samec
Dramatizace knihy francouzského spisovatele. Šestačtyřicetiletý Florent-Claude, fyzicky zdravý, přesto však těsně před smrtí, dochází ke zjištění, že se v životě dopustil omylu, když mu jaksi uniklo, že partnerské vztahy kladou na člověka jiné nároky než výběr hummusů v supermarketu. Ocitá se v naléhavé prázdnotě, kterou nelze odehnat osvědčenými prostředky konzumního světa. Ze dne na den zpřetrhá veškeré aktuální pracovní i osobní vazby a vzdává se všech praktických komponent svého života. Zinscenuje několik reálných i fantasmagorických setkání se svými bývalými partnerkami i sebou samým, aby se mohl oddat své samotě plně a doklopýtat k nevyhnutelné pointě. Bolest, kterou přitom zažívá, je hrozivá, avšak jeví se nevyhnutelná a očistná...
14! 
Hodnocení inscenace
Redakce
68 %
Uživatelé
73 %
Hodnocení redakce
Lukáš Holubec 70 %
Lukáš Dubský 70 %
Kateřina Jírová 70 %
Helena Grégrová 70 %
Pavel Širmer 60 %
Lukáš Holubec 70 %
Lukáš Dubský 70 %
Kateřina Jírová 70 %
Helena Grégrová 70 %
Pavel Širmer 60 %
Chci vidět - přidat do seznamu
Termíny představení
Hodnocení (21)
HODNOCENÍ REDAKCE
Lukáš Holubec 70 % 
19.11.2021 | 735 hodnocení
+ souhlasím
--- Umírání smutkem --- (více v článku na blogu)
Lukáš Dubský 70 %
20.9.2021 | 1132 hodnocení
+ souhlasím
Slušná dramatizace filozofického dramatu v hlavní roli s velmi dobrým J.Hájkem, který dokáže ztvárnit aroganci hlavní postavy s elegancí a ironickým odstupem.
Kateřina Jírová 70 %
20.9.2021 | 344 hodnocení
+ souhlasím
Temná, avšak přesto příjemná inscenace se šťastným koncem. Literární předlohu neznám, tak nemohu srovnávat. V komorním prostoru je jen stolek a pár židlí. Do monologu hlavního hrdiny (skvělýn Jan Hájek) občas vstupují jeho dvě lásky. Vyzývavá Claire objeví na jevišti vždy, kdy se Florent zmíní o Paříži, neboť stále doufá, že se k ní vrátí. Platonická láska Camille po celou dobu trvání inscenace sedí v koutě na židli. Nejvíce si Florent rozumí se svým notebookem, který mu dělá psychiatra, navigaci, organizuje mu čas, a dokonce spočítá, jak dlouho Florent poletí z okna (4,5 vteřiny). To však Florent neudělá.
Helena Grégrová 70 %
7.11.2020 | 1664 hodnocení
+ souhlasím
75 %. Poměrně depresivní vhled do neklidných a neuspořádaných myšlenek vyhořelého muže středního věku, jehož život se ocitl v neutěšeném bodě, kdy nenachází prakticky žádný důvod žít ani zemřít. S nelehkým úkolem jevištně ztvárnit divadelně ne právě vstřícně strukturovaný Houellebecqův román se tvůrci popasovali zdárně. Skromná, ale přesto efektivně řešená scéna dotváří skličující a stísněnou atmosféru. Zásadním přínosem je pak nadmíru trefné obsazení Jana Hájka do hlavní role. Jeho autentický projev mě pohltil natolik, až jsem měla místy pocit, že tep Florenta-Claudea a hlediště má absolutně synchronní rytmus.
Pavel Širmer 60 %
30.10.2020 | 2013 hodnocení
+ souhlasím
65%. Jednou z linií MeetFactory jsou dramatizace světových románů. V případě adaptace Houellebecqova Serotoninu jde víceméně o Florentův dlouhý monolog doplněný kratšími vstupy dalších postav. Statická inscenace tak stojí a padá s hlavním představitelem. V obrovském množství textu se J. Hájek neztratil a svým niterným projevem dokázal zprostředkovat vyhoření, s nímž se Florent potýká. Divák však musí být ochoten a schopen napojit se na vyřčená slova. Stavba textu bohužel soustředění příliš neusnadňuje a zabloudit je poměrně snadné...
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Eliduc 70 %
28.5.2023 | 34 hodnocení
+ souhlasím
Strhující výkon Jana Hájka a excelentní, žel poměrně krátká, kreace Diany Tonikové.
Byť představení není příliš dlouhé, je obtížné v záplavě textu - převážně monologu hlavní postavy - udržet pozornost. Každá věta se vrývá do mozku, člověk se nad ní nestačí ani zamyslet a je tu další.
Byť představení není příliš dlouhé, je obtížné v záplavě textu - převážně monologu hlavní postavy - udržet pozornost. Každá věta se vrývá do mozku, člověk se nad ní nestačí ani zamyslet a je tu další.
Jerman 40 %
30.1.2022 | 127 hodnocení
+ souhlasím
Tuto adaptaci románu kontroverzního M. Houellebecqa o vyhořelém manažerovi středního věku pokládám za zcela nezdařilou. Nevystihuje vůbec jemný dekadentní esprit literární předlohy a není schopna odrazit perverznost vztahů mezi postavami. Dva ženské party jsou redukovány na úplné štěky. Kdo nezná literární předlohu pozná sice, že hrdina příběhu (J. Hájek, ) trpí těžkou depresí, ale to je tak vše, jinak není patrné o čem se vlastně hraje.
Čiko 60 %
26.9.2021 | 1085 hodnocení
+ souhlasím
65% Vypadá to, že je v 46 letech nejvyšší čas uvědomit si, že vaše tělesná schránka je pořád plně funkční, ale ta duševní pomalu umírá. Takový krok chce odvahu a po něm se můžete zbláznit, nebo očistit a jít dál. A klidně v tomhle věku začít znovu. Proč ne...
Jan Hájek ztvárnil Florenta výborným způsobem. Pomohlo mu temné prostředí, scéna a spoluhráči, kteří občas jen tak nakouknou do jeho současného i minulého života. Vím že to není komedie, ale i tak by mohla být inscenace méně statická, monotónní...
Jan Hájek ztvárnil Florenta výborným způsobem. Pomohlo mu temné prostředí, scéna a spoluhráči, kteří občas jen tak nakouknou do jeho současného i minulého života. Vím že to není komedie, ale i tak by mohla být inscenace méně statická, monotónní...
J.anek 80 %
14.6.2020 | 476 hodnocení
+ souhlasím
Cílem společnosti je člověka zničit.
Když jsem četl Houellebecqův Serotonin, připadal mi Florent-Claude Labrouste ufňukaný, neschopný, namyšlený a nesympatický. Ale jak jsem sledoval inscenaci Matěje Samce a Natálie Deákové, uvědomil jsem si, že jsem ho nejspíš neměl rád, protože máme ledacos společného. Hájkův Florent vzbuzuje soucit, chápu ho, jdu s ním, rozumím mu. U knížky jsem se mnohem víc smál, i když to byl obvykle smích hořký. Tresť románu mnoho humoru nenabízí. Nedivím se. Zato nabízí naději. Úplně nečekaně, obyčejně, bez velkých gest. Protože promluvit si, to někdy docela stačí.
Když jsem četl Houellebecqův Serotonin, připadal mi Florent-Claude Labrouste ufňukaný, neschopný, namyšlený a nesympatický. Ale jak jsem sledoval inscenaci Matěje Samce a Natálie Deákové, uvědomil jsem si, že jsem ho nejspíš neměl rád, protože máme ledacos společného. Hájkův Florent vzbuzuje soucit, chápu ho, jdu s ním, rozumím mu. U knížky jsem se mnohem víc smál, i když to byl obvykle smích hořký. Tresť románu mnoho humoru nenabízí. Nedivím se. Zato nabízí naději. Úplně nečekaně, obyčejně, bez velkých gest. Protože promluvit si, to někdy docela stačí.
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.
