Architektura jako observatoř? Sebestředné domy, které nenavazují vztahy s prostředím
Dům nikdy není osamocený. Je vždy součástí kontinuální struktury prostředí. Vztahy mezi ním a okolní strukturou by tedy měly být oboustranné. Ve skutečnosti se ale často setkáváme s domy, které jsou jednostranné. Obrácené jenom do sebe, bez vztahu k okolí a ohledu na něj. Existují ovšem i takové, jež jsou na vztahu k okolí postavené, využívají ho, ale pouze jednostranně. Berou si z něj – a samy nic nedávají.
Typickým příkladem jsou různá zbohatlická sídla, naddimenzovaná a obrněná vůči lidským sídlům a krajině – přesto si z nich beroucí. Nejčastěji klid a krásu okolní přírody.
Na otázku jednostranné architektury se ale můžeme podívat i skrze jiné stavby, které lze z mnoha pohledů považovat i za krásnou architekturu. Jako například Chivelstone House v anglickém Devonu od architekta Petera Zumthora. Dům je obytná vila, postavená v rámci projektu Living Architecture, výstavby domů od známých architektů, určených ke krátkodobému pronájmu, jehož smysl je, jak říkají autoři, poskytnout lidem možnosti alespoň na chvíli žít ve špičkové architektuře.
Dům stojí v osamocené poloze nad vesnicí. Po estetické stránce je krásný, zdálky, zvenčí i uvnitř. Autor se inspiroval megalitickými stavbami a tuto inspiraci rozvinul do bohatství prostorových a významových řešení. Dalo by se o něm dlouho mluvit jen z tohoto úhlu pohledu – a také mluví. Ale je zde ještě jiná perspektiva hodnocení – a sice právě míra oboustrannosti.
Jde o dům určený pro prožitek. Každý kout je pečlivě komponován pro každou jednotlivou chvíli, v něm strávenou. Pracovní stůl v poloklidu výklenku s výhledem do krajiny, promyšlené průhledy z obytné haly skrze sekvenci tvarů, končící opět vizuálním prolnutím do krajiny. Napětí mezi masivními betonovými bloky, alias kamennými balvany, a volným prostorem, jehož oddělení sklem ani nevnímáme.
Je to ale prožitek jednostranný. Uživatelé pozorují krajinu, dotýkají se jí, dalo by se říci doslova berou si ji pohledem, ale nikdy do ní nejspíš nevstoupí. Shlížejí na vesnici, ale nic o ní nevědí a nikdy se nedozvědí. A obyvatelé vesnice zase vůbec netuší, k čemu dům slouží, kdo v něm je, nikdy k němu nepřišli a považují ho za cosi jako luxusní vesmírnou loď, která náhodou přistála zrovna nad jejich vesnicí. Jakoby možná zase měla jednou odletět.
Chivelstone House je jako observatoř. Je otázka, nakolik si autor uvědomil i tuto konotaci, ale megalitické stavby, kterými se inspiroval, jako například Stonehange, skutečně plnily podobné úlohy, byly pozorovatelnami.
Mohou tyto privátní jednostranné observatoře, byť výjimečně, jako v případě Chivelstone House, samy o sobě krásné, být považovány za kvalitní architekturu? Ve smyslu architektury jako nedílně propojeného a spolupracujícího článku kontinuální struktury prostředí a života? Poslechněte si celou glosu architektky Pavly Melkové.
Související
-
Vstřícnost a lhostejnost veřejného prostoru. Jak nám může zlepšit či znepříjemnit kvalitu dne?
Na správném místě a ve správnou chvíli. Někdo na nás už předem myslel, předvídal, co bychom mohli potřebovat a dopředu to pro nás připravil. To je vstřícný veřejný prostor.
-
Nový přechod pro chodce je někdy víc než nový dům. Pavla Melková upozorňuje na drobné změny ve městě
V poslední době se v ulicích měst, občas, nenápadně, objeví změny. Neoslňují formální estetikou, zato dokáží zpříjemnit lidem každodenní život.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
