Před rokem touto dobou leželo v krajských nemocnicích 500 pacientů s covidem, z toho stovka byla ve vážném stavu. Nemocnice tehdy vyčerpaly svou kapacitu a některé pacienty tak musely převážet do jiných zařízení.
K podobnému, možná horšímu, scénáři se blížíme i dnes. Hospitalizovaných je 370 pacientů a 60 z nich potřebuje intenzivní péči. V celém Zlínském kraji je aktuálně přes 12 tisíc nakažených, což je nejvíce za celou dobu pandemie. Zlínský kraj chce na situaci reagovat tak, že omezí společenský život. A přetížené nemocnice znovu omezují péči.
„Je to smutné, je to neveselá práce. Všichni jsou vyčerpaní, bez entuziasmu, možná trošku naštvaní na současnou situaci,“ říká v rozhovoru pro MF DNES krajský koordinátor intenzivní péče a primář oddělení anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny zlínské nemocnice ve Zlíně Tomáš Gabrhelík.
„Je to vlivem mnoha faktorů, kdy nejde jen o očkování, ale i o nezodpovědné chování, jak spoluobčanů, tak i politické reprezentace, která přijímá ne vždy nejlepší opatření. Hlavně ta čísla ještě porostou,“ upozornil.
Podle statistiků může být na Vánoce několikanásobný počet nemocných než dnes. Máte stejný odhad?
Rozhodně ještě nejsme na vrcholu této vlny, následujících čtyři až šest týdnů to budou dostihy. Teprve pak budeme na vrcholu a teprve pak začnou počty klesat. Čísla máme, ale záměrně je uvádět nebudu.
Jak se na tak zátěžovou situaci chystáte?
Připravujeme kroky v jednotlivých nemocnicích, které se týkají standardní i intenzivní péče, ale také necovidové péče. Protože množství covidových pacientů bude nutně omezovat jinou péči. To je zase ta opačná diskriminace, protože ti, kteří covid nemají nebo se nechali očkovat, covid nemají a zároveň potřebují lékařskou péči, si takové omezení nezaslouží. O této diskriminaci odpůrci očkování nemluví. Chystáme se na různé úrovně scénářů až po ty nejčernější, které kopírují pseudoválečný stav. Protože i na to se připravit musíme.
Dá se takový výhled počtu nemocných srovnat s loňským listopadem?
Počty budou jednoznačně vyšší. Násobně.
Tomáš GabrhelíkNarodil se v roce 1972 Má zkušenosti Nyní je krajským koordinátorem intenzivní péče.  |
Tehdy jste si pomáhali s dalšími nemocnicemi. I to je v plánu?
Určitě, protože jestli něco opravdu dobře funguje, tak je to spolupráce nemocnic a krajských koordinátorů intenzivní péče. Máme neustále koordinační schůzky, sdílíme data, bavíme se o případech, kdy nebude dostupná některá z technologií v konkrétním místě, nebo bude potřeba z kapacitních důvodů pacienta někam převézt. To vše bude fungovat. Nicméně pokud by se naplnily ty nejčernější předpovědi, tak ani to stačit nebude.
Jak na to budete reagovat?
Mohu čtenáře uklidnit, že využijeme všechny dostupné možnosti a prostředky, abychom se adekvátním způsobem postarali o všechny pacienty. Může však nastat situace, kdy budeme muset kvůli objemu poskytované péče snížit její kvalitu a rozsah. Situace takzvaného omezení vzácných zdrojů bohužel do scénářů patří také. Doufám, že na ni nikdy nedojde.
Čekáte, že se lékaři budou dostávat do situací, kdy budou muset volit, kterého z pacientů napojit na plicní ventilaci?
I na takový scénář se připravit musíme. Omezení vzácných zdrojů se týká odborného personálu nebo přístrojového vybavení. Máme postupy, jak nakládat s tím, když přijdou dva pacienti najednou a je jen jeden přístroj. Připravení na to jsme, ale dostat se do takové situace opravdu nechceme.
Co byste teď jako zdravotníci, od vlády a od lidí potřebovali?
Očkování je jedna věc. Vnímáme, že v něj nějaké procento populace nevěří, nebo se bojí, bagatelizují ho. Ale my v nemocnicích vidíme, že smysl má. Osm z deseti našich pacientů na intenzivní péči, kteří jsou ve vážném stavu v souvislosti s covidem, jsou neočkovaní. A očkovaní jsou většinou ti, kteří mají delší dobu od poslední dávky vakcíny, nepřišli na třetí nebo mají jiné nemoci. Ale i jim se většinou daří lépe, když onemocní. To je dlouhodobý krok, který by pomohl. Vyšší proočkovanost pohybující se u 80 procent by vedla k výraznému oslabení covidu v populaci. Jenže to je na dlouhou dobu a nevíme, jestli je možné takových čísel dosáhnout.
A co pomůže krátkodobě?
Zodpovědnější chování. Když jdeme do supermarketu nebo na sportovní utkání, tak vidíme často roušky na polovině obličejů, lidé mávají falešnými certifikáty. Je to takové švejkování, které jde proti současnému stavu. A co se týče politiků, tak bych byl pro razantnější opatření vzhledem k tomu, že pandemie nezadržitelně sílí a asi bude tato vlna nejsilnější a nejtragičtější ze všech, které tady dosud byly. Je na místě mluvit o ostřejších opatřeních.
Sousední Rakousko zavádí lockdown i pro očkované a povinné očkování od února. Zabrala by u nás taková opatření?
Určitě. Minimálně v rámci kraje o tom mluvíme i s politickou reprezentací, která řídí krizový štáb. Myslím, že většině lidí, a já se mezi ně počítám, jakékoliv povinné akce nejsou vlastní. Ale situace je tak vážná, že by to řada z nás přivítala. Situace se bez toho, aby postoj vlády byl tvrdší a jasnější, nepohne.
Během roku prošla vaším oddělením spousta koronavirových pacientů. Jaký je průběh onemocnění s variantou delta ve srovnání s předchozími mutacemi?
Průběh je jednoznačně těžší. Je výbornou zprávou, že pořád je velké množství občanů, kteří se nakazí a mají lehčí průběh. Ale nikdo nikdy neví. Protože zdaleka už neplatí, že jen staří lidé, obézní nebo těžce nemocní mají vážný průběh. Máme tady ve vážném stavu mladé a zdravé lidi, ročníky 1980 a 1990. A v momentě, kdy se pacient s touto variantou dostane do vážného stavu, jsou šance na uzdravení opravdu malé. Průběhy jsou velmi vážné, rychlé, razantní, nezvratné jakýmkoliv léčebným postupem. Všichni máme přitom k dispozici nejmodernější léčebné prostředky.
Jak se chovají neočkovaní pacienti, se kterými se setkáváte? Mění názor, když odcházejí?
Většina z těch, co jsem potkal, kteří se dostali do fáze, kdy měli potíže s dechem, cítí, že se všechno vyvíjí směrem, kde být nechtěli. Ptají se, jestli mohou dostat monoklonální protilátky, očkování, nějakou zázračnou pilulku nebo berličku, která by je z toho stavu vyvedla.
Jenže tu vy nemáte.
Potom už změní názor, ale to je už pozdě. Monoklonální protilátky jsou dobrá léčebná cesta, ale většinou jen pro pacienty, kteří mají indikační kritéria. Nepodávají se všem a zohledňují se důvody čistě medicínské. A také to nesmí být pacient, který je ve vážném stavu v nemocnici.
Imunolog Karel Drbal nedávno uvedl, že monoklonální protilátky nemají žádný účinek. Jak z vašeho pohledu fungují?
Každý může mít jiný názor, to se může stát. Praktická zkušenost je velice jednoduchá – kdo dostal monoklonální protilátky, tak se do nemocnice nedostal a vyklouzl z těžkého průběhu nemoci.
Před rokem, když ještě nebyla vakcína, jste měl obavy, aby neonemocněl zdravotnický personál a měl se o pacienty kdo starat. Dnes jsou zdravotníci dostatečně naočkovaní?
Personál je naočkovaný z velké části, ale ne stoprocentně. Mluví se o tom, že by se zdravotníkům nařídilo povinné očkování. My na to říkáme, že by to bylo fajn, ale pokud se tato povinnost nařídí jen v jedné skupině v populaci, bude to diskriminační. A také by to mohlo vést k tomu, že zdravotníci raději dají výpověď. To nikdo nechce. Takový návrh by byl kontraproduktivní.
Takže byste s tím nesouhlasil?
Sám nevím, jestli je povinné očkování dobrá cesta. Každý by v sobě měl mít vlastní míru zodpovědnosti a říct si, že to má smysl, když je pandemie tak vážná. Souhlasím i s těmi, kteří křičí, že by se měli testovat i očkovaní. Protože i ti mohou samozřejmě vir mít a přenášet. Ví se, že mají lehké průběhy a mohou být přenašeči.
Může větší zodpovědnost v lidech probudit kampaň ministerstva zdravotnictví s fotografiemi z nemocnic? Souhlasíte s ní?
Asi jsem spíš pro. Kampaň byla realistická, to ano. Ale ve skutečnosti je to mnohem horší a tvrdší, to potvrdí každý zdravotník. Ovšem jak lidi probudíme, nevím. I kolem mě jsou takoví, kteří se ptají, jestli to je v nemocnicích opravdu tak vážné. Nemohu každého vzít za ruku a ukázat mu to. A kdo tomu věřit nechce, tak svůj názor asi nezmění.
