Možná ne každý ji miluje, ale jedno Laně upřít nelze: její rukopis poznáte na první poslech díky éterickému hlasu a nostalgické hudbě, kterou všechny její desky překypují. Je překvapující, že Lana stále dokáže chrlit písně v tomto stylu, navenek podobné, ale přesto originální. Ve stejném duchu se nese i nové, vedle desky Chemtrails over the Cointry Club letos již druhé a v pořadí osmé studiové album, na kterém můžeme najít vedle novinek i starší, dosud nevydané kusy, o nichž není pochyb, že vydány být měly. Již dříve tohoto roku byly vypuštěny čtyři vlaštovky alba: titulní píseň Blue Banisters, Textbook, Arcadia (se zakomponovanou Interlude – The Trio) a Wildflower Wildfire a navnadily fanoušky na to, co přijde. Konečně 22. října spatřilo světlo světa album celé a ihned se dostalo do top 10 podle žebříčku Billboard 200 jako její osmá deska v řadě, zároveň však první, která neatakovala top 5. 

Album otevírá zmíněná píseň Textbook, která se ještě nese ve stylu poslední desky Chemtrails over the Country Club. Nostalgická a snivá Blue Banisters je trochu z jiného vesmíru, něžná Arcadia zase připomíná její lásku k L.A. (rým America – a miracle je nepopiratelně geniální). I následující Interlude – The Trio, což je sampl soundtracku Ennia Morricona k italskému slavnému westernu Hodný, zlý a ošklivý, můžeme chápat jako nostalgické vyznání její vlasti a zároveň jako poctu hitmakerovi filmové hudby Morriconovi, který loni zemřel. U písně Black Bathing Suit je třeba upozornit především na její text, inspirovaný karanténním vězením, a závěr skladby, který posluchače vytrhne z možné letargie zpívanými výkřiky. Zpěvná a romantická If You Lie Down With Me je jedním ze songů, které jsou dřívějšího data a dostaly se až na tuto desku.

V písních Beautiful a Violets for Roses se vyznává, že je, jaká je, a měnit se nehodlá (že by odpověď těm kritikům, kteří ji označují za příliš stereotypní?). Dealer zpívaný společně s Milesem Kanem je však rozhodně něco pro ni netypického – vzácně máte možnost slyšet Lanu „ječet“ ve vysokých polohách, což působí opravdově a syrově, rozhodně ale ne nepříjemně. Ani Dealer sice nevznikl původně pro toto album, o to více ale můžeme být rádi, že do něj byl zařazen, protože ho jednoznačně obohatil a patří k nejvýraznějším kusům desky. Novinkou není ani následující Thunder, na jeho „let’s keep burning“ jako by poté odpovídala melodická a nenápadně epická Wildflower Wildlife se svým „like the others, baby, burns, burns, burns“. Nectar of the Gods se taktéž započítává do seznamu starších písní, stejně jako Living Legend a tklivá Cherry Blossom. Poslední píseň alba Sweet Carolina napsala Lana se svými blízkými a je věnovaná její sestře, která krátce po dopsání songu porodila. Tento song i například titulní Blue Banisters pak jdou proti klišé, kdy je zvykem vyznání lásky písní věnovat především partnerům či objektům milostného zájmu.

Hudebně se dá v každé z těchto písní najít něco, co člověka zaujme nebo co překvapí, některé z nich jako třeba Dealer mají potenciál chytnout ucho ihned, jiné potřebují další šanci na poslech, ale z hlavy už je pak jen tak nevymažete. Co je však na Lanině tvorbě potřeba zdůraznit, je kvalita textů, kterou toto album jen potvrzuje, a navíc je na něm dobře vidět, jak během let Lana jako textařka a vlastně spíš básnířka (minulý rok dokonce vyšla tiskem její první sbírka Violet Bent Backwards over the Grass), vyrostla a zdokonalila se. Lana Del Rey totiž není z těch interpretů, jejichž texty připomínají náhodně seřazená slovníková hesla, a hlavní je pro ni jen to, má-li song líbivou melodii. V podstatě všechny její písně jsou zároveň básněmi (ostatně celou desku otevírá věta I guess you could call it textbook a opravdu jde o jakousi učebnici jejího vývoje) a byla by velká škoda na její verše neobrátit pozornost. Možná budete překvapení.

Pokud Lana bude chtít udržet tempo, má v zásobě ještě hodně oficiálně nevydaných songů (z nichž některé jsou snad lepší než ty vydané), navíc se často nesou v úplně jiném duchu, což je dost osvěžující, protože trochu bourají obrázek Lany jako melancholické princezny, který nám podsouvá nahrávací průmysl a vlastně i Lana sama. Co myslíte, dočkáme se brzy zase nového alba?

Hudební album: Blue Banisters

Interpret: Lana Del Rey
Žánr: Folk, jazz
Vydání: 2021
www.lanadelrey.com

PŘEHLED RECENZE
Originalita
9
Zvuk
10
Atmosféra
10
recenze-album-lana-del-rey-blue-banistersLana Del Rey na své nové album Blue Banisters zařadila i některé starší nevydané písně a téměř všech patnáct songů se nese v pro ni typickém melancholickém příjemně melodickém stylu, který možná už některým kritikům i fanouškům může začínat připadat trochu oposlouchaným. Pravda je, že toto album nezaujme velkou paletou barev a některé písně vyžadují další poslech, aby zaujaly, a to i přestože každý song má při bližším pohledu nějaký svůj zajímavý moment. Pokud jste Lanu nemuseli dosud, tak z vás toto album nejspíš jejího fanouška neudělá.