Koncem října bylo možné v Paláci Akropolis vidět taneční performanci z dílny souboru Tantehorse. V hlavní a současně jediné roli se představila Barbora Vašků Kaufmannová, bývalá primabalerína Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě. Inscenace v režii Miřenky Čechové ukázala radost, ale i bolestnou pomíjivost kariéry profesionální baletky.
Invisible je sérií, která představuje ženy – umělkyně, které byly nuceny z nějaké důvodu odejít z centru pozornosti do ústranní, ať už kvůli politické situaci, věku, nebo mateřství. Barbora Kaufmannová je zde prezentován jako někdo, komu se to podle slov autorů „povedlo“, jako někdo, kdo se z celého zástupu tanečních absolventů konzervatoří dostal až na prkna, která znamenají svět, do světel reflektorů a nadýchaných baletních sukýnek. Nicméně, jak představení v žánru docu-dance ukázalo, ne vždycky je všechno takové, jaké se zdá, a ne vždy je „všechno zlato, co se třpytí“.
Celá inscenace byla vystavěna na intimitě, což bylo dáno už koncepcí celého představení. Diváci byli vpuštěni do velkého sálu, kde se uprostřed nacházela veliká dřevěná krabice, sestavená z mnoha kusů dřeva, která byla postupně odstraňována. Diváci tak měli možnost nejprve sledovat baletčiny nohy, poté střed těla a teprve až nakonec celé tělo. To vyvolávalo dojem jakési zpovědi, kdy baletka postupně odhalovala tajemství svého uměleckého života.
Hudební doprovod, vytvořen Martinem Tvrdým, sestával ze směsi elektronické hudby spolu s mluveným slovem režisérky a umělkyně. Šlo o jakýsi rozhovor mezi oběma ženami, kdy Čechová pokládala otázky a Kaufmannová na ně odpovídala. Divák měl tedy tímto prostřednictvím možnost spolu s tancem bývalé primabaleríny, který se pohyboval na pomezí moderního tance, ale také klasického baletu (Kaufmannová místy – jako ve vzpomínkách – předváděla slavné kousky z baletu Labutí jezero) slyšet nejintimnější zpověď ženy – baletky. Dověděl se, jaké je fungování baletního souboru, jaké je studium na taneční konzervatoři i jaké názory a životní zkušenosti má baletka sama.
Scéna navržena Lucií Škandíkovou byla omezena dřevěnou „bednou“, kde se celá inscenace odehrávala. Tvořila ji pouze lednička, rychlovarná konvice, jídelní stůl, jedna židle, malá pohovka a televizní stolek s velkou moderní televizí. Působila jako malý pokoj na internátu nebo koleji. V tomto „pokoji“ na poměrně malém místě se odehrával veškerý pohyb. Kaufmannová působila křehce, lehce zraněně ale ne zlomeně. Působila jako lidská bytost, která ztratila svůj životní směr, ale ne elán k životu a touhu dokázat něco jiného. Takový byl i její pohyb, někdy tvořen tvrdými a trhanými pohyby, jindy však radostný a svižný. Lehce za půlkou inscenace si Kaufmannová nazula typické baletní boty – „špičky“, oblékla si kostým černé labutě z Labutího jezera a začala „vzpomínat“. To bylo názorně předvedeno jednak tím, že v televizi umístěné na scéně chvilku sledovala záznam ze svého představení, ale pak sama začala tančit známý kousek baletu z 2. jednání – tanec malých labutí. V této části se divák skrze zvukový doprovod například dozvěděl o zacházení s tanečníky ze souboru Národního divadla Moravskoslezského, nebo o jejich (poměrně nízkém) platovém ohodnocení.
Celá taneční dramatizace byla zakončena otázkou na Kaufmannovou, kde byla dotazována, za co má smysl bojovat a ona se zlomeným hlasem odpovídá: „Za to, aby se člověk nemusel za sebe stydět, aby se za sebe mohl postavit.“ Což je jakýmsi mementem k celému představení, protože inscenace ukazuje tanečníky jako vysoce disciplinované osobnosti, které jsou schopny jít málem až za hranice svých možností, ale často se zapomíná na to, že jsou také (jenom) citlivé lidské bytosti.
Představení má spád, působí svižně, divák má takřka z několika málo metrů možnost sledovat dokonalé pohyby těla. I citové rozpoložení samotné tanečnice. Jeho konec nepůsobil smutně, ani zdrceně, působil jako vyrovnání se již vyzrálé ženy se svým osudem.
TANEČNÍ PERFORMANCE: INVISIBLE II.
Koncept, režie: Miřenka Čechová
Dramaturgie: Barbora Baronová
Hraje: Barbora Vašků Kaufmannová
Scénografie a kostýmy: Lucia Škandíková
Hudba: Martin Tvrdý
Autor fotografií: Vojtěch Brtnický
Lightdesign: Filip Horn
Produkce: Jakub Urban
www.palacakropolis.cz
.
