Čechovova puška ve filmu

Vyprávění příběhů má spoustu pravidel, norem, opakujících se narativů, ale také principů, které se v různých variacích objevují napříč příběhy. Jedním z takových principů je i Čechovova puška, které jste si ve filmech zaručeně všimli, jenom jste ji třeba neuměli správně pojmenovat.

Co je Čechovova puška?

Na přelomu 19. a 20. století ruský dramatik Anton Pavlovič Čechov definoval dramatický princip, kterému se posléze začalo příznačně říkat ,,Čechovova puška”. Čechov udává, že každá rekvizita či replika zmíněná na začátku děje, musí v pozdější fázi příběhu nabrat na důležitosti a příběhem zarezonovat. Pokud by se v příběhu objevila rekvizita, která by později nebyla využita, nemá dle Čechova smysl ji na scénu vůbec dávat. 

Nejzářnějším příkladem budiž právě puška visící nad krbem. Divák ji po celou dobu představení vidí, nicméně puška je využita až v závěrečném aktu, když z ní postava ze hry vystřelí. Celý princip se tak nese v duchu předznamenávání. které se z divadla úspěšně podařilo přenést i do filmové tvorby, kde se s ním dá mnohem lépe pracovat. 

Především je Čechovovu pušku dobré využívat kvůli tomu, aby se autoři vyhnuli patetickému deus ex machina, kdy k rozuzlení dochází prostřednictvím náhlého zásahu shůry. Tím, že autor danou věc předznamená, se vyhne následnému neblahému dojmu, že mu při psaní scénáře došly nápady a rozhodl se děj rozuzlit první věcí, která ho v danou chvíli napadla.

Typy využití ve filmovém vyprávění

Nejdůležitější částí je tedy předznamenání, které se v pozdější fázi příběhu zúročí. Často tak i nepatrné věci, kterým při prvním zhlédnutí na plátně nepřikládáte důležitost, a často na ně během filmu zapomenete, jsou později klíčové pro příběhové zvraty a častokrát hlavnímu hrdinovi doslova zachrání život. 

K takovému případu dochází například ve snímku Pátý element (1997), když je nám na začátku filmu ukázáno, že hlavní hrdina Korben Dallas má v krabičce dvě sirky. Jednu z nich použije k zapálení cigarety a druhou pak uschová do krabičky. Zpočátku irelevantní sirka pak na konci filmu sehraje hlavní roli, jelikož Korben potřebuje oheň k záchraně lidstva. Čas neúprosně běží a jediná možnost, jak získat oheň, je krabička se sirkou, na kterou si Korben naštěstí vzpomněl. 

Kolikrát ale může Čechovova puška představovat i negativní skutky hrdinů, které je později doženou. Tak je tomu například v absurdní filmové hříčce od komediální skupiny Monty Python, s názvem Monty Python a Svatý Grál (1975). Tady Král Artuš, zběsile jedoucí na koni, mečem zabije přednášejícího historika, k jehož mrtvému tělu vzápětí přibíhá jeho plačící žena. Na první pohled se jedná jen o další ze šílených gagů, kterých je ve snímku plno. Nicméně když se na konci filmu schyluje k velké bitvě, vše je náhle přerušeno příjezdem policie a nebohé vdovy, která Artuše identifikuje jako vraha jejího muže. Král Artuš je tak zatčen bez možnosti svést jeho finální bitvu.

Čechovou puškou může být také speciální vlastnost hrdiny. Tak tomu je i ve snímku Velké nesnáze v Malé Číně (1986). Na začátku nám hlavní protagonista Jack Burton demonstruje rychlost jeho reflexů, prostřednictvím chytání rychle letící lahve od piva. Tuto vlastnost pak zúročí při finálním souboji, když bez problémů chytne vrhnutý nůž od hlavního záporáka a vzápětí ho zpětným hodem usmrtí. 

Abyste se zbavili vašeho úhlavního nepřítele, nemusí to být vždycky střelná či bodná zbraň. Někdy k tomu stačí i prosté hodinky, jako tomu je ve snímku Smrtonosná past (1988). Holly na začátku příběhu od firmy dostává vánoční dárek v podobě Rolex hodinek. Ve finální scéně, když je hlavní záporák Hans Gruber shozen z mrakodrapu, se Hans na poslední chvíli zachytí za Hollyinu ruku. A drží se právě za hodinky, které Holly dostala na začátku snímku. John McClane pak tyto hodinky odepne, čímž zapříčiní Hansův pád. Hodinky se tak stávají nečekaným nástrojem k zneškodnění záporáka.

Ve filmu U konce světa (2013) je pak Čechovova puška nástrojem hromadného ničení. V centru malého městečka, ve kterém se příběh odehrává, je nová modernistická socha, která do architektury městečka vůbec nezapadá. Později pak vyjde najevo, že socha je ve skutečnosti obří mimozemský robot, který se snaží naše hlavní hrdiny zabít.

Nejvíce doslovné využití Čechovovy pušky si pak nemohl odpustit (opět) Edgar Wright ve svém snímku Soumrak mrtvých (2004). Na začátku filmu naši hlavní hrdinové v hospodě řeší zbraň visící nad barem a vytvářejí kolem ní konspirační teorie. Když se pak v pozdější fázi příběhu ocitají uzavřeni v té samé hospodě, obklopeni hromadou zombie, dříve zmíněná zbraň jim poslouží k odrážení dotírajících oživlých mrtvol.

Alternativní způsoby využití a špatné příklady

Autor může Čechovovu pušku využít také k manipulaci s divákem a k pohrání si s diváckým očekáváním. Vezměme například snímek Kiss Kiss Bang Bang (2005). V něm hlavního protagonistu Harryho vidíme naskrz filmem číst knižní brožury, které neustále nosí sebou. Když je pak v závěru filmu postřelen, kulka zasáhla právě brožuru, kterou nosil u prsou. Zprvu se tak zdá, že brožura kulku zastavila, což by bylo standardní užití Čechovovy pušky. Nicméně vzápětí zjišťujeme, že kulka prošla skrz brožuru a Harry byl zasažen. Autor si tak podvratně zahrává s divákem a chytře tento dramatický princip variuje.

Častou chybou jsou pak případy, ve kterých puška ,,nevystřelí”. Ve filmu Suicide Squad (2016) je kladen velký důraz na plyšového jednorožce. Divákovi je ukazován ve více záběrech a jedna postava ho s sebou neustále tahá. Nakonec však k ničemu využit není. V tomto případě se nejedná ani o Red Herring (záměrné odvádění pozornosti diváka od důležitých věcí), jelikož tady opravdu není od čeho pozornost odvádět. Nevyužitá rekvizita, na kterou se klade opětovný důraz a k ničemu vlastně nevede, je akorát ztráta času. 

Opakem je pak znenadálé vyústění příběhu, bez jakéhokoliv ,,setupu”. Když hrdina zčistajasna vytáhne z kapsy nůž, který ho na poslední chvíli zachrání před škrtícím oponentem, divák se cítí podveden. Jak se tam ten nůž vzal? Z tohoto případu se tak stává exemplář líného psaní a náhlé objevení nože nepůsobí dostatečnou satisfakci z vyvrcholení. Přitom by stačilo dříve v příběhu ukázat, jak si hrdina s nožem například vyřezává či loupe jablko. Finální vyústění by tak působilo logičtěji a dostatečně uspokojivě, jelikož divák by o ,,nabité pušce” předem věděl a s napětím očekával, kdy bude ,,vystřelena”.

Čechovova puška zůstává jedním z nejvyužívanějších dramatických prvků a je mnoho originálních cest, jak si s tímto nástrojem vyhrát. Až tedy budete příště sledovat jakýkoliv film, pozorně sledujte, jak s puškou tvůrci nakládají a nespokojte se s odfláknutým vyústěním příběhu. A pokud budete scénář psát, nezapomeňte s puškou pracovat, abyste se vyhnuli výše zmíněným problémům.