Gabriela Hejná patří nepochybně k našim největším nadějím v kategorii bodyfitness. Mladé sympatické závodnici se daří neustále zlepšovat a ukázalo se to i na nedávném mistrovství světa (4. - 7. listopadu 2021), kde se jí podařilo získat nejen stříbro ve své juniorské kategorii, ale také snad ještě cennější bronz v ostré konkurenci 27 dospělých závodnic!
Jak tento svůj úspěch hodnotí, jak byla spokojená s formou, díky které další závodnici si letošní MS parádně užila, jaká je jako trenérka Jana Ludmila Bendová a na jaké soutěži bychom ji ještě mohli do konce roku vidět?
Gabrielo moc vám chci pogratulovat, dvě medaile, to je fantazie. Už jste vstřebala všechny dojmy?
Mockrát děkuju. Ano, je to víc než fantazie! Stihla jsem to pořádně vstřebat ve Španělsku a ještě pár dní po tom. Vlastně hned po příjezdu jsem započala další dietu a pak se zase vrátil režim práce a cvičení, tak nemyslím na nic jiného. Ale moc ráda na toto mistrovství stále vzpomínám.
Předpokládám, že jste s výsledky více než spokojená, mám pravdu? Bylo tomu tak i s formou?
Máte pravdu. Je to pro mě pořád neskutečné! S formou jsem byla hodně spokojená. Za mě asi zatím nejlepší.
Vaše kategorie žen měla dvacet osm závodnic a vy jste skončila třetí. Tady panuje asi velká spokojenost, i když vám stříbro uniklo jen o bod. Bylo pro vás pódium dost široké nebo jste stáli v řadách?
No, v tu chvíli, kdy jsem viděla dvacet sedm soupeřek, tak bych byla naprosto spokojená v
top 10. Po eliminaci se mi podařilo i finále. Já jsem si to hlavně moc užila a tak nějak jsem nad umístěním ani nepřemýšlela. A to, že mi stříbro uniklo jen o bod, mi tentokrát vůbec nevadí. Právě naopak! Jsem šťastná, že i v těch ženách jim dokážu konkurovat. Jen o čtyři body od prvního místa! Pro mě je tohle výhra. A ano, pódium bylo akorát, bych řekla. Užili jsme si ho dostatečně dlouho.
Jak na tom byla konkurence ve srovnání s "Evropou"?
Abych pravdu řekla, tak už si ani nevzpomínám. Když mi na
"Evropě" zrušili juniory a já jsem musela do žen... V té
době jsem se vůbec necítila na to, že bych jim mohla konkurovat. Šla jsem si to
tam spíš užít. Ale rozhodně byla teď na mistrovství světa větší konkurence a o
dost víc závodníků než na
"Evropě".
Obecně máte letos veleúspěšnou sezónu. Už jste dominovala na GP PEPA Opava i
na republikovém mistrovství. Pomýšlíte do budoucna o přestupu do profi divize?
Zatím nad tím nijak nepřemýšlím. Ještě příští rok mám poslední juniorský, tak se soustředím na to. A určitě si nemyslím, že bych teď mezi profiky byla úspěšná. Nechám tomu volný průběh a uvidíme, co život přinese.
Mezi Opavou a světem jste měla pouze 5 dní, odvodňovala jste na obě soutěže?
A jak vůbec tělo reagovala na dva vrcholy takhle po sobě?
Ano. Obě soutěže jsem měla superkompenzaci jako vždycky. Jen rozdíl byl v
tom, že po závodu v Opavě jsem ještě ten den musela navýšit sacharidy. Jen hodně
rýže a maso, protože od neděle jsem musela zase do
"superky". Další závod byl v pátek, a ne v sobotu, jak jsem zvyklá. Ale tělo se s tím vyrovnalo v pohodě. Koneckonců do superkompenzace už by měl jít závodník připravený. Pak už se jen odvodní.
Jak jste si obecně celý šampionát užila?
Já jsem si ho užila moc. Za to nejvíc děkuju
Nikče Hricové, která mi byla největší podporou v můj závodní den. S ní jsem i po závodech trávila spoustu času. Díky ní tohle mistrovství opravdu stálo za to.
Obě vaše kategorie proběhly v pátek. Co všechno jste potom do odjezdu stihla
a čím jste se za krásné výsledky odměnila?
V pátek jsem začala juniory kolem jedenácti hodin dopoledne a pak jsem čekala na další kategorii. Pro mě závod skončil kolem osmnácti hodin. Moje první největší odměna je vždycky sprcha. (smích) Ještě na hale, to jsem snědla rýži s kečupem a kousek kuřecího, ale jen proto, že už jsem měla hlad po celém dni. Já mám nejvíc slabost na proteinové tyčinky. Ty jsem do večera stihla dvě. Jinak celkově jídlo na hotelu bylo luxus. Pamatuju si, že ten den k večeři jsem měla výpečky s rýží, jejich výborný jamón serrano, nějakou zeleninu, meloun a kopeček zmrzliny. Další den u večeře byly čerstvé uvařené krevety. Těch jsem snědla dva talíře. Prostě nešlo odolat. V sobotu jsem se šla podívat po obchodech a nakupovat. Odpoledne jsme s Nikčou vyrazily na pláž na nějaké to focení. V neděli dopoledne jsem vyrazila na halu a cestou jsem prošla trhy. Tam jsem nakoupila něco domů a zeleninu pro sebe. Na večer před večeří jsem ještě stihla posilovnu, no a v pondělí ráno byl odjezd z hotelu na letiště. Z Prahy mě čekala ještě dlouhá cesta domů. Předtím jsem ale samozřejmě zamířila do Hanygymu, kam chodím cvičit, na pozávodní leg day.
Na mistrovství Evropy jsme vás mohli vidět v soutěži párů s Pavlem Vackem. Bylo to pro vás takové trauma, že jste se do toho pro tentokrát nepustila?
Trauma? To vůbec ne. Právě naopak! Užívala jsem si to vždycky mnohem víc než bodyfitness.
To pózování v párech a volná sestava mě moc baví. Letos jsem se spíš soustředila
na sebe a upřímně jsem na to ani nemyslela. Nevěděla jsem, kdo z kulturistů jede,
a hlavně jsem to nechtěla řešit až na hotelu, jako tomu bylo předešlé roky.
Takže jsem to úplně vypustila.
Vaší trenérkou je Jana Bendová, velké jméno v našem sportu. Jaká je trenérka?
Je nekompromisní a tvrdá? Na mě vždy působila jako nejmilejší rozhodčí.
Jana je podle mě dobrá trenérka. Já jsem u ní začala, když jsem bydlela v Brně. Pak jsem se odstěhovala zpět do vesničky u Olomouce. Teď mě mrzí, že se nemůžeme vídat častěji. Ono to s mojí prací úplně časově není možné. Ale vždycky, když mám volno, tak za ní moc ráda jedu. Nekompromisní v dietě, to určitě je. Ale je to dieta... Ta musí být striktní. V trénincích jsem tvrdá já sama na sebe. Vždycky jedu na doraz a řídím se heslem "když nemůžeš, tak přidej". Ale jak mám po dlouhé době trénink s Janou, tak mě dokáže vždycky krásně zničit. Jinak každou dietu a přípravu řeším s ní.
Disponujete exkluzivním rozvojem zad. Je to hlavně úděl genetiky nebo máte speciální finty?
Děkuju. Úplně bych neřekla, že je to moje dominanta. Možná ta symetrie šířky zad s pasem, ale střed zad mi pořád trochu zaostává. Určitě velký podíl na tom má genetika. Za to můžu děkovat hlavně taťkovi a dědovi, po kterých mám odmalička široká ramena. Ne každá žena má na tenhle sport předpoklady. Jinak v tréninku se vždycky soustředím na mind-connection a těžké váhy. Nikdy nemám dva tréninky po sobě stejné. A na záda je tolik možností, že se pokaždé dají odcvičit jinak a pořád dobře.
Jak jste na tom s formou aktuálně? Plánujete stále účast na BFC Cupu nebo pro vás sezóna skončila?
Troufám si říct, že forma se od mistrovství světa drží stejně. Samozřejmě jen zalitější, ale to vyřeší superkompenzace. BFC určitě plánuji. Bude to letos poslední závod a moc se těším na pódium. Jako vždycky.
Klasicky máte na závěr prostor pro vaše sdělení a poděkování. Já vám za redakci děkuji za vynikající reprezentaci naší země.
Budu se opakovat, ale děkuju mojí trenérce Janě Bendové, protože bez ní bych nebyla tam, kde jsem. Obrovské poděkování patří mojí rodině. Není lepší pocit,
než když vás vaši nejbližší podporují v tom, co vás dělá šťastnými, a sdílí to s vámi. Zvláštní poděkování patří taky mému kamarádovi Laďovi Lachnitovi, se kterým občas cvičím. Žene mě dopředu a dokáže mě nakopnout i v nejslabší chvíli. Samozřejmě poděkování patří všem, kteří mě nějak podpoří a fandí mi. Toho si velice vážím a opravdu to pro mě moc znamená... Moc vám děkuju za rozhovor. A chci na závěr vzkázat všem -
nebojte se dělat to, co milujete. I když vás nikdo nebere vážně, vytrvejte, protože jednou to bude stát za to. Mějte se krásně.
