Zažil báječné basketbalové léto s reprezentací, po kterém si rychle sbalil věci a z USK Praha se vydal na své první zahraniční angažmá. Nový tým našel v jedné z vysněných evropských soutěží – německé bundeslize. Sám Ondřej Sehnal (24) však ani nečekal, jak moc náročný to bude skok. „Byla to velká facka,“ líčil. Čísla však zatím mluví ve prospěch mladého rozehrávače, který je mozkem týmu z Braunschweigu.
Během srazu reprezentace působil spokojeně. Z Braunschweigu do Poděbrad mohl cestovat společně s parťákem Martinem Peterkou. „Odpočítávali jsme dny, fakt jsme se těšili na český nároďák,“ přiznal Ondřej Sehnal. Při premiérové sezoně v bundeslize drží průměr přes šest asistencí na zápas a na palubovce obvykle stráví kolem pětadvaceti minut. „Je to postupné otrkávání. Liga je v porovnání s českou soutěží úplně jiná. Mnohem fyzičtější a atletičtější,“ popisoval.
Měl jste podrobné informace, do čeho jdete. Překvapila vás přesto bundesliga?
„Německou ligu jsem se dlouhodobě snažil sledovat a myslel jsem si, že o ní vím docela dost. Ale musím říct, že to byla velká facka. (usmál se) Netušil jsem, že je to až takhle velký rozdíl oproti české lize. Myslel jsem si, že jsem připravený, ale určitě jsem nebyl.“
Velká facka to byla v jakém ohledu?
„Na českou ligu si myslím, že jsem nadprůměrný atlet a zvládal jsem to. Ale tam si přijdu, že jsem jeden z nejhorších atletů. Liga je opravdu hodně atletická, fyzická. Ale doufám, že to nahrazuji herní inteligencí a dokážu to tím nějak vykompenzovat.“
ONDŘEJ SEHNAL |
Narozen: 10. října 1997 (24 let) Výška/váha: 191 cm/95 kg Pozice: rozehrávač Klub: Basketball Löwen Braunschweig Statistiky v sezoně (průměr na zápas) Minuty: 25:43 Body: 8,1 Doskoky: 2,9 Asistence: 6,1 |
Začnete tedy víc makat i na atletické stránce?
„Nevím, jestli na tom ve čtyřiadvaceti začnu pracovat… (směje se) Je to spíš o zvyku. Myslím, že třeba Jarda Bohačík s něčím takovým na začátku taky bojoval, když přišel do Štrasburku. Hráč si to dokáže vynahradit jinak.“
Na herní vytížení si v Branuschweigu stěžovat nemůžete, propracoval jste se i do základní sestavy.
„Všichni v klubu říkali, že moje aklimatizace byla rychlá. Jde to podle plánů. Trenér se základem hodně hýbe – jednou do něj jdu, pak zase ne. Je to takové, že sami nevíme, co nás čeká, ale to mi celkem vyhovuje. Nepotřebuji vědět, jestli budu v základu.“
Bodově vám nejvíc vyšel hned první zápas proti Frankfurtu (14 bodů). Vstoupil jste do sezony nebojácně?
„Měl jsem respekt, ale bylo to spíš o tom, že to byl snad jediný zápas, kdy jsem měl větší počet střel. Je těžší se dostat ke střelám. Jsem tam spíš od toho, abych tvořil, než dával body, což se mi, myslím, zatím daří, protože mívám šest sedm asistencí na zápas.“
Je o dost těžší se v německé lize střelecky prosadit?
„Přijde mi, že střely, které fungovaly v Česku, tam moc neplatí. Navíc trenér nemá moc rád moje stepbacky. On je zastáncem toho, že je to špatná střela.“
Právě díky pověstným střelám po úkroku jste si doma vysloužil přezdívku Mr. Stepback. Tady v reprezentaci vám je snad nezakázali, ne?
„Tady je naštěstí ještě smím. (směje se) Když ji proměním, tak to snad nikdy nebude špatná střela.“
Vaším snem je Euroglia. Nedávno jste si zahrál proti jednomu z účastníků, Bayernu Mnichov. Jaký to byl zážitek?
„Na ten zápas jsem se těšil hodně. Prohráli jsme o 15 bodů, ale Bayern byl hodně hratelný. Možná právě proto, že hraje Euroligu a má hodně zápasů. Ukazuje se, že stejně jako Alba Berlín je porazitelný. Doufám, že doma je potrápíme.“
Kdo si najde sestřih zápasu na Bayernu, uvidí i vaši krásnou souhru s Martinem Peterkou. Čekali jste, že budete dostávat tolik prostoru na palubovce?
„U Mičega to po konci minulé sezony bylo očekávané, protože měl skvělý finiš a čekalo se, že bude jeden z pilířů týmu. Hraje výborně, přijde mi, že každá střela mu padne. Doufám, že to takhle bude pokračovat. Pro mě je super, že když je volný, tak ho většinou najdu. On je takový, že dá skoro každou střelu.“
Trávíte spolu v Braunschweigu i volný čas?
„Samozřejmě se nějak vídáme i mimo tréninky nebo zápasy. Máme tam k nám ještě jednoho Chorvata. Moje přítelkyně Kristýna Brabencová ale hraje hodinu cesty v Göttingenu, takže tam za ní jezdím a volnočasové aktivity mám takhle zabrané. (směje se)“
Jak dobře se na hřišti doplňujete s americkým rozehrávačem Tookie Brownem?
„Ze začátku jsme spolu hráli docela hodně, teď už hrajeme míň a míň. On je docela malý a je složité nás nechat hrát oba, protože já taky nejsem žádný velikán, mám 191 cm, a liga je plná velkých hráčů. On je víc zaměřený na skórování. Já jsem v uvozovkách mozek týmu a snažím se opravdu tvořit pro další.“
Menších rozehrávačů běhá po německých palubovkách víc?
„Myslel jsem si, že je trend vyšších rozehrávačů, ale ještě jsem se nesetkal s tak vysokým, jako jsem já. Všichni jsou kolem 180 cm, takové tryskomyši.“
Výsledky Braunschweigu v lize zatím nejsou ideální. Z osmi ligových zápasů máte jen dvě výhry a v tabulce jste třetí od konce. Promítá se to na náladě v týmu?
„Je tam úplně nový tým, zůstali jen dva hráči. K tomu je tam navíc nový trenér, který má před sebou první sezonu jako hlavní kouč. V bundeslize to není úplně růžové, na druhou stranu jsme v semifinále poháru, což se stalo teprve podruhé v historii klubu – to je velký úspěch a všichni jej hodně prožívali. Ale určitě nejsme tým, který by to měl mít v lize 2 – 6. Teď pro nás bude podstatný prosinec, kdy budeme hrát s týmy, které bychom měli porážet.“
Jak jste se vlastně těšil zpět do reprezentace? Je na co navazovat.
„Musím uznat, že jsme s Mičegem už odpočítávali dny, fakt jsme se těšili na český nároďák. Je to takové okořenění. I když je teď tým hodně obměněný, tak má své jádro a vždycky je to super se sem vrátit a být s klukama, se kterýma jsme se třeba tři čtyři měsíce neviděli.“
Očekáváte, že v novém kvalifikačním cyklu dostanete ještě víc prostoru na hřišti?
„Doufám, že je to takový přirozený vývoj, že mladší hráči by měli dostávat větší a větší roli. Snad to potvrdím a budu platným hráčem.“
Jak se vám osobně jeví skupina s Litvou, Bosnou a Bulharskem?
„Je to hratelná skupina. Teď je to složité s naší podkošovou situací, ale myslím, že bychom to měli zvládnout.“
Návrat do haly vzpomínek
Česká basketbalová reprezentace v pátek v Bosně a Hercegovině (20.00) vstoupí do kvalifikace o postup na mistrovství světa 2023. Tým kouče Ronena Ginzburga se vrací do sarajevské haly, kde před třemi lety vybojoval účast na posledním světovém šampionátu (2019). „Genius loci postupu tam pořád bude,“ věří asistent hlavního trenéra Petr Czudek. Oproti olympijskému turnaji v Tokiu však chybí řada opor.
Tomáš Satoranský (New Orleans), Vít Krejčí (Oklahoma) a Jan Veselý (Fenerbahce Istanbul) si plní klubové povinnosti, v nominaci není ani Blake Schilb. Ondřeje Balvína a Patrika Audu nepustí z japonských klubů koronavirová opatření v zemi. Kvůli zdravotním potížím nenastoupí ani Martin Kříž a Vojtěch Hruban. Pomyslnou kapitánskou pásku tak převezme rozehrávač Jakub Šiřina.
„Nevím, jestli budeme v roli favorita, ale domácí tým je přeci jen domácí tým, takže by větší tlak měl být na ně. Musíme hlavně chytře využít věci, které nám Bosňané nabídnou,“ plánoval Czudek na soupeře, v jehož nominaci figuruje i bývalý rozehrávač Brooklynu Džanan Musa.
Dalším českým soupeřem bude v pondělí v Opavě Litva. Posledním týmem skupiny je Bulharsko. Do další kvalifikační fáze postoupí tři týmy a započítají se jim všechny výsledky. V další fázi se utkají s nejlepším triem ze skupiny E (Francie, Portugalsko, Maďarsko, Černá Hora) rovněž systémem doma - venku. Na šampionát, který budou v roce 2023 hostit Indonésie, Japonsko a Filipíny, se z šestičlenné skupiny dostanou tři mužstva.