Poslední zápas v národním týmu basketbalistů chtěl Jakub Šiřina vyšperkovat vítězstvím. Nebylo k němu daleko, Češi v kvalifikaci o mistrovství světa v Opavě urputně bojovali s Litvou, padli 66:74. „Vítězná trojka v závěru by byla ideální, ale takový je sport,“ krčil rameny český rozehrávač. „Nestalo se, Litva byla lepší. Kdybychom vyhráli, brečel bych jak želva.“
Lepší místo pro poslední zápas v národním týmu si Jakub Šiřina nemohl přát. Loučil se v Opavě, kde hraje ligu. Za ovací fanoušků, spoluhráčů i soupeřů symbolicky pověsil dres na hřebík a trenér Petr Czudek, který ho vede i v klubu, mu přivezl bečku piva. „Možná ji vezmu v létě do Prahy a vypijeme ji s klukama na hotelu po úspěchu, který, věřím, vybojují na mistrovství Evropy.“
Dalo se z hlavy vytěsnit, že jde o váš poslední zápas?
„Abych pravdu řekl, moc jsem na to nemyslel. Před zápasem byla lehčí nervozita, ale jak jsem vešel na hřiště, nemyslel jsem na to. Spíš mě v závěru štvala ta moje smolná přihrávka, tam se to mohlo ještě vyvinout jinak. Bohužel, stalo se.“
Na zápas mohlo jen tisíc lidí, ale atmosféra byla výborná, souhlasíte?
„Na to jsme v Opavě zvyklí, že i tisícovka dokáže vytvořit parádní atmosféru. Byli jsme rádi, že tady mohla být aspoň ta tisícovka. Byli bychom radši, kdyby bylo plno, ale bohužel. Děkujeme všem, kdo tu byli.“
Z videa vás po zápase zdravil i Jan Veselý, slzy se vám do očí nedraly?
„Nevěděl jsem, co mě čeká, bylo to příjemné. Je to fajn, když vám tleskají spoluhráči, fanoušci. Bylo to dojemné. Potěšilo mě to, i Honzův vzkaz. Emoce jsem celkem ustál. Možná tam náznak slz byl, ale celkově převládal pocit ze zápasu. Kdybychom vyhráli, brečel bych jak želva. Byl jsem dojatý.“
Přemlouvali vás ještě spoluhráči, abyste si reprezentační kariéru protáhnul?
„Přemlouvání bylo na olympiádě, po ní, furt. Saty (Tomáš Satoranský) mi psal, Hanys Veseláč to samé. Já byl rozhodnutý tvrdě a jasně. Samozřejmě mě reakce kluků těšila, parta je skvělá. Ale je to logické řešení.“
V národním týmu jste odehrál 50 zápasů, na mistrovství světa jste byl u fantastického šestého místa, zahrál si na olympiádě. Napadlo by vás to, když vás v začátcích nechtěla domovská Ostrava?
„Těžko. Kdyby mi to někdo řekl na začátku kariéry, třeba v dorostu, tak bych si myslel, že je blázen. Poklepal bych si na čelo. Jsem vděčný, že se to povedlo.“
Co máte v plánu dál?
„Klubová kariéra pokračuje, civilní život se zvolní. V létě bude víc času, na to jsem nebyl zvyklý. Ale zvyknu si rychle, těším se na to. I na nějakou delší dovolenou.“
Poslední hraný dres věnujete komu?
„O ten měl zájem někdo z rodiny. Uvidíme, buď bude boj, nebo losovačka.“ (usmívá se)
