Auťák, který místo benzínu dává přednost krvi
Christina
Autor: Stephen King Originální název: Christine Nakladatelství: BETA Dobrovský Počet stran: 512
Recenze knihy: Autor: Stephen King Originální název: Christine Nakladatelství: BETA Dobrovský Počet stran: 512
Byla to láska na první pohled. Když Arnie uviděl Christinu, musel ji mít. Musel ji koupit, ať to stojí, co to stojí. Není to totiž milostný příběh o chlapci a dívce, ale o lásce s příchutí benzínu a oleje. Ačkoliv je auťák v dost zbídačeném stavu, Arnie se do něj zamiluje. Tedy do ní, do modelu Plymouth Fury z roku 1958, který nese dívčí jméno Christina. Jeho nejlepší přítel Dennis se ho od koupě snaží odradit, z auta a původního majitele nemá vůbec dobrý pocit, ale Arnie jak kdyby měl klapky na očích i uších. Starou kraksnu koupí a postupně ji začne dávat dohromady. Dennis si všímá, že jeho kamarád celý září, jak ve spokojeném vztahu, kde se mu dostává lásky plnými hrstmi. Ale na Christině mu pořád něco nesedí. Ale co, přece jen je to neživé auto, které člověku nemá jak ublížit. Nebo ne?
Autora Stephena Kinga asi není třeba představovat. Krom vytříbeného vypravěčského umění také vyniká v tom vzít obyčejnou věc, kterou člověk zná a nemá důvod z ní mít strach a přetvořit ji do něčeho, co čtenáře donutí přehodnotit svůj strachometr co se týče dané věci. Všeobecně platí, že denní světlo je bezpečná doba, protože veškeré zlo se odehrává pod rouškou temnoty, příšery chodí jen ve tmě. Ale King tuhle zásadu roztrhal na kousíčky a dal strachu volnou ruku. Pravidla neplatí a nikde není bezpečno.
Jaký to byl pocit, usednout do svého prvního auta? Vědět, že ta kovová skořápka je skutečně jen a jen moje a společně s ní přichází nezávislost. Moct jet kamkoliv, nebýt závislý na někom jiném, kdo kromě řidičského oprávnění má i auto – majetek, bez kterého si většina lidí nedokáže představit běžný život. Je to pomocník, pomůže přemístit z bodu A do bodu B, odveze nákup i přátele. Za odměnu chce jen trochu paliva a údržby. A pro někoho je ta hromada plechu i něco víc. Pamatuju si svoje první auto, bylo to žihadlo a zamilovala jsem se do něj (ano, něj, byl to Pan Kocour) hned, co jsem ho viděla. Měla jsem ho ráda jako člena rodiny. Strávili jsme spolu spoustu hodin na cestách, na výletech, motor vrněl jako kotě a byl můj. Nějaká ta rez nemohla tuhle lásku rozdělit. Kocoura už nemám, ale hromadu hezkých vzpomínek ano.
Nebylo tedy pro mě těžké pochopit, co zažíval Arnie, když se poprvé usadil za volant dravé Christiny, pořádného auťáku, který jen potřeboval trochu (víc) úprav a starosti, aby se odvděčil, jak umí. Problém je, že při takovém vděku většinou tekla krev těch, kteří Arniemu působili problémy. Nejlepší přítel Arnieho, Dennis, si o svého kamaráda dělá starosti. Z nevýrazného, poďobaného kluka se stává někdo úplně jiný a vše začalo ve chvíli, kdy koupil ten vrak.
Samotné auto kolem sebe šíří nepříjemnou auru, které si všímají všichni, jen ne Arnie. Jakoby auto každého pozorovalo, hodnotilo. Co je to za iracionální strach, bát se obejít kus plechu s pneumatikami? Jak může hromada trubek, gumy, chromu a polstrování vzbuzovat tak silný pocit nechuti a averze?
I přesto, že se někomu může zdát příběh být natažený na více stran, než by bylo třeba, neobsahuje žádnou výplňovou vatu. Naopak, King skvěle zachytil proměnu, která započala ve chvíli, kdy ho Christina uzurpovala do své moci. Jak se ze zbabělého kluka, který byl pro okolí nudným obličejem, mění v někoho, s kým si není radno zahrávat. Jeho mysl ustupuje všemu na úkor auta. Jediné, co ho zajímá, je práce na vozidle, dát Christinu do kupy, aby byla ve své plné kráse.
Vypravěčem není samotný Arnie, ale Dennis, který se snaží svého přátele zachránit ze spárů auta, které dozajista není obyčejným autem. Tón příběhu tak získá na naléhavosti, když je situace vyprávěna z pohledu člověka, který sleduje, jak se jeho nejlepší přítel mění v někoho, kdo je silně ovlivněn něčím, co by v realitě nemělo existovat. V normálním životě auta nepůsobí vražedně a nemá z nich člověk pocit, že by mu sedadlo chtělo ukousnout zadek.
A zde přichází to mistrovské umění Kinga vzít prachobyčejnou věc a vdechnout jí zlo tak přesvědčivě, že ostatní věci toho druhu se najednou stávají předmětem podezření. Zdá se to, nebo ten sousedovic Opel má nějaký zlověstný výraz? Rozsvítila ta Škodovka světla sama, nebo se k ní z dálky blíží majitel? Může nějaký předmět živit nenávist tak silná, že překlene hranice času a možností a učiní nemožné možným?
Kniha sice má poněkud pomalejší tempo, o to zlověstněji avšak vynikne postupná gradace děje, než jsou karty úplně odhaleny a čtenář ví, že má před sebou závěrečný souboj, ke kterému se schylovalo už od začátku.
Kingovka, kterou lze vřele doporučit milovníkům aut, těm, kteří se bojí, že neživý předmět může posednout děsivé zlo a všem, kteří mají rádi poctivou nálož písmenek od krále hororu.
Autora Stephena Kinga asi není třeba představovat. Krom vytříbeného vypravěčského umění také vyniká v tom vzít obyčejnou věc, kterou člověk zná a nemá důvod z ní mít strach a přetvořit ji do něčeho, co čtenáře donutí přehodnotit svůj strachometr co se týče dané věci. Všeobecně platí, že denní světlo je bezpečná doba, protože veškeré zlo se odehrává pod rouškou temnoty, příšery chodí jen ve tmě. Ale King tuhle zásadu roztrhal na kousíčky a dal strachu volnou ruku. Pravidla neplatí a nikde není bezpečno.
Jaký to byl pocit, usednout do svého prvního auta? Vědět, že ta kovová skořápka je skutečně jen a jen moje a společně s ní přichází nezávislost. Moct jet kamkoliv, nebýt závislý na někom jiném, kdo kromě řidičského oprávnění má i auto – majetek, bez kterého si většina lidí nedokáže představit běžný život. Je to pomocník, pomůže přemístit z bodu A do bodu B, odveze nákup i přátele. Za odměnu chce jen trochu paliva a údržby. A pro někoho je ta hromada plechu i něco víc. Pamatuju si svoje první auto, bylo to žihadlo a zamilovala jsem se do něj (ano, něj, byl to Pan Kocour) hned, co jsem ho viděla. Měla jsem ho ráda jako člena rodiny. Strávili jsme spolu spoustu hodin na cestách, na výletech, motor vrněl jako kotě a byl můj. Nějaká ta rez nemohla tuhle lásku rozdělit. Kocoura už nemám, ale hromadu hezkých vzpomínek ano.
Samotné auto kolem sebe šíří nepříjemnou auru, které si všímají všichni, jen ne Arnie. Jakoby auto každého pozorovalo, hodnotilo. Co je to za iracionální strach, bát se obejít kus plechu s pneumatikami? Jak může hromada trubek, gumy, chromu a polstrování vzbuzovat tak silný pocit nechuti a averze?
I přesto, že se někomu může zdát příběh být natažený na více stran, než by bylo třeba, neobsahuje žádnou výplňovou vatu. Naopak, King skvěle zachytil proměnu, která započala ve chvíli, kdy ho Christina uzurpovala do své moci. Jak se ze zbabělého kluka, který byl pro okolí nudným obličejem, mění v někoho, s kým si není radno zahrávat. Jeho mysl ustupuje všemu na úkor auta. Jediné, co ho zajímá, je práce na vozidle, dát Christinu do kupy, aby byla ve své plné kráse.
Vypravěčem není samotný Arnie, ale Dennis, který se snaží svého přátele zachránit ze spárů auta, které dozajista není obyčejným autem. Tón příběhu tak získá na naléhavosti, když je situace vyprávěna z pohledu člověka, který sleduje, jak se jeho nejlepší přítel mění v někoho, kdo je silně ovlivněn něčím, co by v realitě nemělo existovat. V normálním životě auta nepůsobí vražedně a nemá z nich člověk pocit, že by mu sedadlo chtělo ukousnout zadek.
A zde přichází to mistrovské umění Kinga vzít prachobyčejnou věc a vdechnout jí zlo tak přesvědčivě, že ostatní věci toho druhu se najednou stávají předmětem podezření. Zdá se to, nebo ten sousedovic Opel má nějaký zlověstný výraz? Rozsvítila ta Škodovka světla sama, nebo se k ní z dálky blíží majitel? Může nějaký předmět živit nenávist tak silná, že překlene hranice času a možností a učiní nemožné možným?
Kniha sice má poněkud pomalejší tempo, o to zlověstněji avšak vynikne postupná gradace děje, než jsou karty úplně odhaleny a čtenář ví, že má před sebou závěrečný souboj, ke kterému se schylovalo už od začátku.
Kingovka, kterou lze vřele doporučit milovníkům aut, těm, kteří se bojí, že neživý předmět může posednout děsivé zlo a všem, kteří mají rádi poctivou nálož písmenek od krále hororu.
Hodnocení autora recenze
Komentáře
Další zajímavé recenze
Vítejte ve světě plném politických intrik, kde váš vlastní dech je tou nejcennější komoditou
Recenze knihy Vyjednavač