Sdílej
Na četnost koncertů si rozhodně stěžovat nemohl, pokud to vládní nařízení umožňovala. Jeho diskografie se rozšiřuje prakticky s každým dalším rokem a na svém kontě má již spolupráce s většinou československé špičky či jmen, která později vystřelila jako kometa. Hrdý patriot z Libně, který již dávno přerostl hranice svého města a získal si fanoušky v Čechách i na Slovensku. Tvář, která umí nahrát temnou a tvrdou rapovou věc, aby v další skladbě šokovala svým pěveckým nadáním a srdcem plným lásky. Jeden z lídrů stáje Blakkwood má venku čerstvou desku a kolem jeho osoby není nikdy nuda, proto nebylo na škodu mu položit pár dotazů, které by mohly zajímat nejen věrné fanoušky, ale i ty, kteří se jen náhodou nachomýtli na tomto odkaze…
Austy: Jsi znám jako velký fanoušek rapu a stejně jako já pamatuješ časy, kdy byl rap o strohém sdělení bez emocí. Dnes je tomu ale mnohdy naopak a mnozí vsází na odhalování sebe sama a hrají na pocitovou stránku posluchače. Je tohle ten hlavní důvod, proč se dnes dříve undergroundový žánr transformoval do mainstreamu?
Refew: Podle mě to je přirozenej vývoj. Jediná věc, která je stálá, je změna. A za mě je vývoj tohohle žánru super. I s těma špatnejma věcma, který s tím přichází. Takže to, co se s rapem stalo, je podle mě přirozenej vývoj.
Jak vnímáš to odhalování sebe sama v textech? Snaží se tím interpret více ukázat fanouškům, že i on je jen člověk s chybami? Máš to tak také, anebo jsou texty spíše způsobem terapie, kdy nával myšlenkového toku dostaneš z hlavy?
Když píšu písničky, tak nad tím nepřemýšlím. Snažím se psát pocitově a intuitivně. Když nad tím člověk moc přemýšlí, přichází kalkul, kterej by u mě asi ani nebyl ve finále „prodejnej”.
Nová deska se motá především kolem tvé rodiny a popisuje tvou cestu po vztahové stránce nejen s matkou, otcem či bratrem, ale třeba i bývalé lásky. Má podle tebe hudba hranice ve svých tématech? Nejsou už body, kdy by měla být obsahová stránka spíše jen pro úzký okruh zainteresovaných? Ptám se i proto, že v některých místech otevřeně rozebíráš věci, které se řeší spíše u rodinného krbu nebo mezi čtyřma očima…
V mojí kariéře jsem si hned od začátku nastavil otevřenost vůči mejm posluchačům, a i když se zdá, že jsem řekl už všechno, tak mi věř, že je spoustu věcí, který jsem zatím neřekl nahlas, a pokud je někde budu chtít sdělit světu, tak to bude muset přijít samo a přirozeně. Mně tahle forma psaní textů vyhovuje. Píšu o svém životě a o věcech, které kolem sebe vidím.
U nového releasu jsi zvolil název „Jednou ti koupím dům mámo“, proto by mě zajímalo, kolik už je našetřeno na realizaci zmíněné nemovitosti?
Na peníze se neptá. (smích) Ale můžu s čistým svědomím říct, že barák bude.
„Umřu jako šéf, narozený jako otrok,“ to je realita každého, kdo vzešel z bídných podmínek a nyní se má dobře. Poslední roky ti jde karta, ale víš jak to je, sláva je vratká… Buduješ si i ty zadní vrátka, až ta hudba zase nebude generovat zisk?
Je mi 28 let. Možná, že mi „jde karta”, ale já cejtím, že teprve přijde pomyslný úspěch. A podle toho se bude řešit, jak budou vypadat zadní vrátka. Ale rozhodně nepočítám s tím, že budu koncertovat do 70ti a spoléhat na to, že to bude vydělávat do nekonečna.
Předpokládám, že k prodeji drog se již vracet nebudeš. Čím by se mohl Refew případně uživit?
Čímkoliv. Mám zdravý ruce a nohy, umím dobře mluvit, přemýšlí mi to taky dobře a myslím si, že by se dala využít v hodně oborech moje zkušenost s prací s lidmi.
Už předešlá deska „777“ poukázala na tvé dřívější problémy s hazardem. Jak se stane, že tomu člověk tak silně podlehne? Je to vidina zisku nebo jen adrenalin z toho napětí, jestli člověk vyhraje nebo prohraje? Ptám se i proto, že mám ve svém okolí dost lidí, kteří to světlo na konci tunelu nalézt nedokázali…
Do toho člověk spadne tak rychle, že ani neví jak. A cesta zpět na světlo je zdlouhavá a nepříjemná. Nevím, jak jsem se do toho dostal až takhle po uši, ale vím, že mě tehdy vyléčila muzika. Doslova. To, že jsem se tomu začal věnovat na profesionální úrovni, mi umožnilo se fokusovat jen na ní a díky tomu nebyla chuť hrát dál.
Někteří v rapu generují věci, které by se k jejich rodičům dostávat neměly. Předpokládám, že tvá máma má tvé tracklisty najeté… Jak třeba vnímala starší věci a jak se tváří na ty novější? Nevadilo ji třeba to odkrytí karet o rodině?
Ze začátku jo, ale teď už chápe, že to je můj úděl. Věřím, že jsem se narodil pro to dělat hudbu tak, jak jí dělám a věřím tomu, že nám hudba zajistí kvalitní zbytek života pro naší rodinu. A to je to hlavní. Navíc, máma byla pokaždý vykreslená jako největší frajerka, takže zrovna jí to vadit nemusí. A já se s tím poprat dokážu.
„Brácho mám tě rád“ vykazuje lásku i spoustu výtek na adresu dalšího člena rodiny. Jestli se nepletu, tak po vydání singlu jsi na sociálních sítích zmiňoval, že tě mrzí, že zpětná vazba z jeho strany nevzešla. Stalo se tak dodatečně nebo jsou ty vztahy opravdu na bodu mrazu, kdy se ozve, jen když potřebuje peníze?
Tyhle věci patří jen do muziky, ne do rozhovorů. (smích) Věřím, že to chápeš…
Jednou sršíš strikcí, podruhé prozpěvuješ v rytmech R&B. Opravdu se cítíš jako tuzemský R&B princ? Ve které poloze se cítíš komfortněji? Je to Erik nasraný na svět a rozdávající lyrické knockouty nebo Refew zpívající o ženách a lásce?
Erik i Refew jsou moje jména. Stejně jako se cítím konfortně v rapu, tak i v RnB. Dělám hudbu tak, jak jí cejtím. Jedno nemůže existovat bez druhýho. Nepřemýšlím nad tím. Je to tak, jak to je. A po tolika letech dělání všech žánrů se vlastně divím, že mě furt nepřijali všichni jako 100% muzikanta, kterej rapuje a zpíva a místo toho by mě rádi někam zaškatulkovali.
Nedávno tě řešil bulvár v souvislosti zápasu Jaroslava Oláha s Filipem Grznárem. Své příspěvky si pak z Instragramu stáhl, přestože tebou emoce cloumaly. Jak moc se tě dotýká rasismus zakořeněný ve společnosti? Myslíš, že se mentalita veřejnosti někdy změní a barva pleti se řešit nebude?
Zareagoval jsem jako hlupák. Pro mě to byla cenná lekce. Měl jsem právo bejt nasranej, ale tím jak vypadala moje reakce, jsem shodil sám sebe i cigány. Teď už vím, že se k takovýmu chování na veřejnosti nesnížím. Rasismus tu bude vždy. Řešení není si vyčítat, ale zapomenout a jít dál. To je ale utopie, takže bohužel tu rasismus bude už navždy.
Poslední dobou se ale, především ve světě, objevují i problémy z druhé strany úhlu pohledu, kdy někteří cítí pocit křivdy a některé akty označí zbytečně za rasismus, i když tomu tak nebylo. Všiml sis i ty některých těchto zneužívání a dovolávání se něčeho, co ve skutečnosti není podstata problému?
Ano, ale je to ukázka hlouposti a zbytečný ublíženosti. S rasismem se má bojovat jinak. A tak, že ho přestanete vnímat.
Vystavěl jsi kolem sebe koncertní partu, se kterou sis sedl i po lidské stránce. Bylo to spíše o tom, že už ses na stagi sám nudil, nebo jsi konečně narazil na lidi, se kterými to šlape na podiu i mimo něj?
Kolem mě bylo vždycky dost lidí, ale až teď cejtím, že mám fakt dobrou partu lidí, u kterejch se krásně skloubilo přátelství s talentem a tvrdou prací. Jak už jsem zmínil výše, u mě se dějou věci přirozeně a nenuceně, takže to nebylo o nudě na stagi. Takhle se to mělo prostě stát a uvidíme, jak to bude vypadat do budoucna.
Když bych tě označil za skauta odložených či nevyužitých talentů ze SuperStar, viděl bys to podobně? Nalezl jsi i v aktuální sérii nějaká jména, kterým by nebylo na škodu podat pomocnou ruku?
Bohužel. Sice rád pomáhám talentovaným umělcům, ale ne vždy to jde anebo se mi chce. V nejnovější sérii Superstar mě nikdo zatím nezaujal.
Už jsi četl?
