Kolo času, v originále The Wheel of Time, sice do herního průmyslu proniklo naposledy na přelomu tisíciletí, ale tato nesmírně oblíbená fantasy sága od spisovatele Roberta Jordana se nám v redakci vrátila do popředí zájmu díky novému seriálu z produkce Amazonu. Ten je význačný nejen skutečností, že se z velké části natáčel v České republice, ale také rozkolem, který způsobil v našem malém kolektivu. My se totiž vůbec nemůžeme shodnout, jestli je to dobré, nebo příšerně špatné!

Dnešní článek, sepsaný po zhlédnutí všech čtyř zatím dostupných epizod, vám přinese tři rozdílné perspektivy tří různě spokojených redaktorů. Nebojte se spoilerů – každý z příspěvků je v první půlce bezpečný a až v té druhé, jasně označené, zabředává přímo do konkrétních příběhových zvratů.

Aleš Smutný

Bez spoilerů

K The Wheel of Time jsem přistupoval s opatrnou zvědavostí. První díl románové ságy jsem kdysi odložil proto, že mi v dané době nesedl – a taky proto, že tenhle styl fantasy už podle mě patří do učebnic dějepisu, ne do moderní fantastiky (kterou ovšem, pravda, v době vydání pomáhal tvořit).

Rozhodně se nebudu dívat skrz prsty na ty, které Kolo času baví, protože chápu jeho kouzlo, ale prostě už to není má krevní skupina a jeho roli plně zastoupili klasikové žánru, ať už Tolkien, kterého Jordan bezostyšně kopíruje (a není v tom zdaleka sám), nebo Eddings s Eleniadou a Belgariadou či duo Weis – Hickman a jejich Dragonlance. Uf, to je spousta slov o románové sérii, ovšem seriál by měl fungovat sám o sobě!

A nefunguje. Pardon, ale ne a ne a ne. Jakkoliv jsem zarputile bušil hlavou proti zdi scenáristické impotence, jakkoliv jsem přijímal upřímnou snahu vybalancovat obsahově nadupanou předlohu s nutnou seriálovou zkratkou, Kolo času prostě nefunguje.

Tuším, že fanouškům předlohy se bude líbit, ale já ho považuju za selhání na několika frontách a ve sledování pokračuju zčásti proto, že občas mi přijde tak špatný, až se bavím, zčásti proto, že pořád chovám naději, že se zlepší – záblesky kvality tam totiž jsou. Malé a roztroušené, ale jsou. A dívám se přece jen i proto, že fantasy seriálů je málo, a tak jsem ochotný prokrastinovat u podprůměru.

zdroj: Amazon Prime

První problém vidím v dialozích. Filmaři by se mohli vymlouvat na předlohu, která ve vykreslení povahy postav také neexceluje, to mi ostatně potvrdili i fanoušci knížek, na které jsem se obrátil, když se mi zdálo, že možná seriálu příliš křivdím. Jenže filmaři by se vymlouvat neměli. Seriál má fungovat bez ohledu na původní materiál a většina místních dialogů je bolestivě plytká, občas až stupidní.

Ty lepší provádí představení světa ve stylu: „Pozor, ať nevzbudíš dědečka, který spí nahoře v domě postaveném během první Velké války, které se účastnil dědečkův dědeček, protože tu byl Temný pán, který všem škodil, ale pak přišli Tihle a…“

Ty horší se snaží pracovat s emocemi a naprosto selhávají. Tady mi pomohli znalci kompletní série, aby vysvětlili, že tahle postava se chová nesmyslně proto, že se stalo tohle (ale seriál to neumí zdůraznit) a tohle by dávalo větší smysl, kdyby tam bylo víc scén z knihy. Když dialog jak ze stránek středoškolského slohu víceméně pohřbí i Perrinovu tragickou linii, začínám nad scenáristy lámat hůl.

zdroj: Amazon Prime Video

Druhý, ale neméně velký problém mám s výpravou. Exteriéry jsou krásné, ale to je asi tak všechno. Označení „LOTR z Wishe“ asi nejlíp vystihuje jak dějovou stránku, tak i tu produkční. Režisérka Uta Briesewitz zjevně miluje práci Petera Jacksona a nebojí se jí inspirovat. Záběry z ptačí perspektivy na hrdiny putující krajinou jsou dnes už standardem, za to ji pranýřovat nelze. Ale když vidíte jedna ku jedné kopírované střihy a kamerové nájezdy ze Společenstva prstenu (Moiraine v řece vs. Arwen v řece, Trollokové běžící lesem vs. Uruk-Hai běžící lesem, Fade vs. Nazgûl), už to opravdu bije do očí.

Briesewitz navíc nepochopila, proč Jackson uspěl. Měl totiž až šílený cit pro detail a věděl, že mnoho scén bude působit hloupě, pokud nezařídí opotřebovanost rekvizit i hrdinů a takové filtry, které fantasy prvky odříznou od pohádkového vzhledu.

Kolo času tohle neumí. Kostýmy působí jak z moderního módního mola, ať už jde o svetříky, kabáty, nebo uniformy Bílých plášťů, které vypadají, že sem přiletěly z Červeného trpaslíka nebo nedělní pohádky na ČT. Patina, známky užívání, vnitřní logika světa, to všechno zcela absentuje. Když mají hrdinové po strastiplném cestování z horské vesničky (odkud si zjevně vzali to nejlehčí oblečení, aby pak mohli nesmyslně mrznout) i po sérii útěků, spaní pod širákem a soubojů čisťounké kabátky a tuniky, působí to… lacině.

A přitom tenhle seriál laciný nebyl. Rozhodně se nešetřilo na tricích, které jsou na poměry televize opravdu dobré, nešetřilo se ani na kostýmech a rozhodně ne na exteriérech. Jenže je tu asi tak sto a jedna věc, která Kolo času sráží, což rozvedu v následující sekci se spoilery.

zdroj: Amazon Prime

Se spoilery

Nespočítám, kolikrát jsem během prvních čtyř epizod obrátil oči v sloup. Kolo času příběhově opravdu připomíná relikt osmdesátých let. Máme tu stereotypního nemluvného strážce ve stylu samurajů. Máme tu čarodějku, která by se mohla jmenovat Gandalfa. Temného pána, jehož lidské posluhovače (znázorněné náhodnou hostinskou) loví Aragorn z Wishe v podobě nože vrhajícího zpěváka, který se tváří hrozně drsně, ale to je asi tak vše. Inkviziční Bílé pláště hledají čarodějky stylem: „Jste Aes Sedai? Ne? Nemáte prsten? Nemáte, koukám, no tak jeďte.“ No a hlavní inkvizitor je samozřejmě strrrrašně zlý.

Úsměvné jsou i scény, kdy má dojít k velkému odhalení. Randův otec není jen běžný člověk, ale umí bojovat! Takže vytáhne z truhly hliníkovou katanu z Wishe (pardon, ale tohle přirovnání prostě v seriálu sedne na tolik věcí), zamáchá s ní a najednou dokáže krýt ránu třímetrového Trolloka a jeho dvacetikilového meče! Fyzika šla na procházku a ne, není to kouzelnými schopnostmi, i na to jsem se zvědavě vyptával zasvěcených.

Moraine pro změnu zachraňuje vesničany tak, že jim shodí na hlavu celou radnici, kde se pravděpodobně všichni schovávají, a sedm čarodějek, které „dokážou samy zvrátit průběh bitvy“, si neumí poradit s pár tucty mizerně vyzbrojených rádoby vojáků.

Často jsou to drobnosti, ale když se kupí, začnou být opravdu iritující. Události a postavy vyskakují na naprosto náhodných místech, jen proto, aby Mat mohl nalézt prokletou dýku nebo mohlo dojít k další nesmyslné expozici příběhového pozadí.

zdroj: Amazon Prime

Ať jen nehaním: Úvodní dějový zvrat s Perrinem je skvělý a opravdu doufám, že celá tragédie neskončila rozhovorem na cestě. I sám představitel Perrina Marcus Rutherford patří mezi nejlepší herce v seriálu. Řadím k nim i Barneyho Harrise v roli Mata, protože má co hrát, a to bez ohledu na fakt, že ho občas scenáristé nutí, aby se choval jako idiot. Že je Rosamund Pike vynikající herečka, je zcela bez diskuzí, bohužel tady musí většinou jen valit oči, máchat rukama a snažit se něco uhrát v dialozích, kde se půlka postav chová opačně, než se chovala před půlhodinou.

Dobrá a zároveň nešťastná je linie s Logainem Ablarem. Její úvod působí skvěle a během pěti minut je Logain zajímavou postavou, i díky svému představiteli Álvaru Morteovi. Celá linie ovšem vrcholí opravdu smutně: Nejprve se okresní rvačka vesnických rowdies vydává za velkou bitvu, podobně jako v Xeně, a následně tu máme čarodějnou spartakiádu, během které Aes Sedai, navzdory pravidlům, která předtím většina z nich obhajovala, Logaina magicky vykastruje. Ale něco mi říká, že tohohle chlapíka nevidíme naposledy, protože na poměry překotného tempa seriálu dostal až překvapivě mnoho prostoru, podobně jako bard Thom.

zdroj: Amazon Prime Video

Jinak ale křečovitá snaha ukazovat emoce tahá za oči i uši. Randa naštve, že Egwene chce jít cestou léčitelky, kde pro něj není místo, což jí ovšem předhazuje i o několik dnů později, kdy ve vesnici už dávno nejsou, protože ji notně odlidnili Trollokové. Nynaeve propadne zuřivosti, která odemkne její síly proto, že umírá Lan, se kterým měla přesně dvě konverzace a jeden moment, kdy se netvářila naštvaná na celý svět.

O Perrinovi jsem už mluvil, ale tam existuje naděje: Možná že tvůrci s faktem, že zabil vlastní ženu, ještě nejsou hotovi. Jinak ale nejvíc uvěřitelných emocí předvádí Peter Franzén (Harald Krásnovlas z Vikingů) v roli Stepina, a to na to má asi deset minut…

Vašek Pecháček

Bez spoilerů

Nesmíte od Kola času čekat něco, co není. Jestli chcete morálně šedé špinavé fantasy, ve kterém snad ani nevíte, komu byste měli fandit, tady to v žádném případě nedostanete. Tohle je přímočarý příběh o hrdinech, co bojují proti zlu, maximálně tak občas narušený nějakou šokující, nečekanou scénou. A to, co dělá, dělá dobře.

Ano, už jsem určitě viděl i líp produkčně zpracované seriály, ale krásná česká krajina, do které je občas počítačově vložená nějaká nemožná, magická skalní formace, je sama o sobě lákadlem – zvlášť proto, že si ji člověk neužije jen ve vrtulníkových záběrech, ale v mechu březových lesíků pěkně pobíhají sami herci.

Herci, kteří jsou kompetentní, ale že by odváděli kdovíjak úchvatné výkony, to tedy taky ne. Nejlíp je na tom největší hvězda seriálu, obvykle nedostižná, zde aspoň výrazně nadprůměrná Rosamund Pike, ale čtveřice mladých protagonistů taky vůbec není špatná a je mezi nimi cítit uvěřitelná chemie.

zdroj: Amazon Prime

Je vidět, že rozpočet rozhodně není na úrovni chystaného seriálu Pán prstenů, vizuální efekty jsou všelijaké, ale na rozdíl od takové Nadace, která mě postupem času dokázala parádně otrávit, se každý pátek nemůžu dočkat toho dalšího.

Se spoilery

V předchozí části jsem psal, že seriál Kolo času scenáristicky působí jako relativně generické vysoké fantasy. Máme tady pár vyvolených, kteří musí zastavit apokalypsu, a zlé zrůdy sloužící Temnému pánovi, co po nich jdou. Zív, že ano? Inu, ne tak docela. Protože některé příběhové zatáčky končí ve vážně zajímavých končinách.

Vemte si třeba Perrina, který sice působí jako takový ještě o něco zamlklejší Jon Snow, ale má k tomu dobrý důvod, protože hned v první epizodě omylem naprosto brutálně zabije svou ženu, když jí v chaotické bitce s monstry vrazí ohromnou sekeru do boku. Doteď mě mrazí, když si představím psychologické implikace něčeho takového – a Perrin, který nikomu neřekl pravdu a jen tiše přijímá slova útěchy, že je tedy hrozné, jak mu příšery zabily jeho lásku, působí na pokraji nervového zhroucení.

Něco podobného platí o vtipálku Matovi, ve kterém se buďto probouzí magická moc, z níž každý muž nevyhnutelně zešílí, nebo mu vlezla na mozek prokletá dýka, ale každopádně je velice dobře možné, že pod vlivem čehosi zmasakroval celou chalupu dobrých lidí, a to včetně jejich roztomilé dcery, která mu předtím věnovala panenku. Nebo za to všechno mohla obluda, co se skrývala na půdě? Vlastně sadisticky doufám, že to první, poněvadž to rozhodně otevírá pozoruhodnější cesty, jimiž by se příběh mohl ubírat.

Na rozdíl od Aleše se mi líbily i zdejší bitevní scény, jednak krvavá, nekompromisní potyčka Trolloků s vesničany, jednak střetnutí Logainovy armády s téměř nechráněnými čarodějkami Aes Sedai, které jsou sice destruktivnější než baterie Napoleonových kanónů, ale zato je skolí jediný dobře mířený šíp. 

Zkrátka a dobře bych si rovnou dal nášup – a to ideálně i s velice charismatickým „záporákem“ Logainem.

Alžběta Trojanová

Bez spoilerů

Kolo času jsem nikdy nečetla ani mě moc nelákalo. Fantasy mám ale ráda a těší mě, že se mu v poslední době i díky Hře o trůny daří v mainstreamu. Produkci Amazonu jsem tak vyhlížela, o to víc, že se točila z velké části u nás v Česku.

Samotný seriál je ale pro mě vcelku zklamání. Možná je to tím, že jsem vždycky tíhla spíš k cynickému fantasy, které nabízí ať už Sapkowski, nebo Abercrombie, nebo třeba i zmíněný G.R.R. Martin. Příběhy o vyvolených, kde kouzla létají vzduchem, zkrátka působí jak z jiné doby.

To je můj hlavní problém s Kolem času. Je to takový ten klasický old school. Podle reakcí lidí, kteří knihu četli, se zdá, že Amazon vystihl atmosféru knihy poměrně trefně, a o to víc mě předloha nezajímá. Všechno působí lehce komicky, svět mnohdy upravuje pravidla tak, jak se hodí scénáři, a hlavní dějová linka není dostatečně silná, abych se aktivně zajímala, co bude dál.

zdroj: Amazon Prime Video

Na druhou stranu, v tuhle chvíli je to jediný vysokorozpočtový hraný fantasy seriál, který aktivně běží, aspoň dokud se na nás nevyřítí druhá série Zaklínače. Takže, i když mi to místy připomíná produkci televize CW, rozhodně se budu koukat dál.

Podle internetu by se měl navíc příběh postupně víc komplikovat a nabrat nečekané obrátky, takže tady máme příslib do budoucna! Jen tedy doufám, že ubude naprosto nelogických lapsů, kterých je zatím Kolo času plné. Podobných blbostí jsem si užila v poslední sezoně Hry o trůny dosyta.

Se spoilery

Mrzí mě spousta nelogičností, z nichž většinu pokryl už Aleš. Nejvíc mě asi doslova nadzvedlo ze židle finále čtvrtého dílu, kdy pomocník jedné z čarodějek úplně nesmyslně zaútočí na Logaina Ablara, zatímco ho ostatní Aes Sedai spoutávají. Proč? Samozřejmě jen aby se věci pokazily.

Nesnáším, když se tohle děje. Když se věci stávají jen proto, aby posunuly příběh určitým směrem a jednání postav není založené na skutečné motivaci. To je můj problém s Kolem času bohužel dost často. Proč například hrdinové zůstanou ve městě stínů Shadar Logoth? Proč se rozhodnou utábořit místo toho, aby městem proběhli? Protože to vyžaduje příběh.

zdroj: Amazon Prime

Tuším, že spousta věcí zkrátka projde v knížce, protože máte prostor to okecat a vymyslet si nějaký důvod. Pokud ale pádíte rychlostí 100 km/h a musíte zkracovat, kde to jen jde, dějové zvraty ohlodané na kost se zdají být nesmyslné.

Inu, uvidíme, co má seriál ještě připraveného. Kdo ví, třeba věci začnou časem dávat trochu větší logiku.