A nutno hned dodat, že bohatá je. Až na jeden takový detail a tím jsou české titulky. Nicméně angličtinu u nás – na rozdíl do Japonska nebo jihoamerických zemí – ovládá dost lidí, tak věřím, že má smysl si o těchto extra materiálech napsat. Přeci jen se jedná o Kleopatru z roku 1963, kterou doprovázela řada vskutku nešťastných příhod. Samotný film jsme si zrecenzovali TADY, takže můžeme přejít k osm minut dlouhému videu nazvanému KLEOPATRA V BĚHU VĚKŮ: KULTURNÍ HISTORIE. V něm bude titulní hrdinka ve stručnosti představena z pohledu historického, literárně-divadelního i filmového, pro který byla zásadní tahle verze.

KLEOPATRA: CHYBĚJÍCÍ ZÁBĚRY se týkají té skutečnosti, že několik týdnů po premiéře byla vytvořena nová, kratší verze. Přitom původní vize režiséra Josepha L. Mankiewicze byla co do stopáže opravdu epická. Takže vlastně ani není divu, že se dostal do křížku s vedením studia 20th Century Fox, tj. se Spyrosem Skourasem, a potom s Darrylem F. Zanuckem a jeho synem Richardem. V tomto dokumentu nám tedy bude přiblížen pokus najít chybějící pasáže, aby bylo možné dát filmu jeho zamýšlenou prapůvodní podobu.

FOX MOVIE CHANNEL UVÁDÍ ODKAZ FOXU S TOMEM ROTHMANEM je pořad, který se nám pokusí ve třiceti minátách přiblížit prokletí, jaké filmovou Kleopatru provázelo. Tedy, někdy šlo o ryze lidskou chybu, kdy nikoho nenapadlo, že deštivá Anglie může jen velice obtížně suplovat za suchou severní Afriku. Jinak se povedlo natočit ve 150 dnech cca 96 hodin materiálu a rozpočet dosáhnul monstrózní výše. V době, kdy se za lístek do kina platilo 45 centů! Radost ze všech okolností mohla mít ve finále de facto pouze herečka v hlavní roli, tedy Elizabeth Taylor, která si přišla díky smlouvě na do té doby neviděný honorář, a navíc se zakoukala do svého kolegy Richarda Burtona (Marcus Antonius). Přitom ve hře byly i další tehdejší naděje či stálice, včetně Giny Lollobrigidy, Sophie Loren, Joan Collins, Susan Hayward. Zmíněný Tom Rothman pak přirovnává Kleopatru k Titaniku, na jehož vzniku se shodou okolností sám podílel.

 










 

Akorát spektákl v režii Jamese Camerona dosáhnul na jedenáct Oscarů a na rekordní tržby, zatímco tato podívaná se spokojila se čtyřmi cennými soškami. A i když v kinech vyloženě nepropadla, studiu musely dopomoci k opětovné slávě jiné projekty, zvláště pak Nejdelší den. Na jednu stranu tento bonusový pořad zavání lehce bulvárem, ale na tu druhou prostě jenom přibližuje, co se taky může stát při natáčení velkorozpočtového historického spektáklu. Dále tady máme KOMENTÁŘ, o který se postarali také režisérovi synové Chris a Tom. A nechybějí ani tři TRAILERY. ARCHIVNÍ ZÁBĚRY Z FILMOVÝCH PREMIÉR, konkrétně tedy z New Yorku a z Hollywoodu, jsou vyvedeny formou týdeníku a doprovázeny známým hlasem Phila Tonkena.

THE CLEOPATRA PAPERS: A PRIVATE CORRESPONDENCE nechávám v originále, protože tenhle pozdější název odkazuje na The Pentagon Papers, týkající se aféry Watergate. Ale o co jde? Jde o do digitální formy převedené dopisy, jaké si posílali Jack Brodsky a Nathan Weiss, kteří měli na Kleopatře v podstatě na starosti PR. Objevuje se jich tady celkem dost, přičemž všechny z první ruky potvrzují, že na nějakou řádnou organizaci se na place zrovna dvakrát nehrálo. ČTVRTÁ HVĚZDA KLEOPATRY nás zavede na natáčení, abychom zjistili zajímavé údaje (např. o celkovém počtu párů bot), podívali se na nějaké to taneční číslo a odhalili, co že je myšleno tou čtvrtou hvězdou.

No a zbývá už jenom KLEOPATRA: FILM, KTERÝ ZMĚNIL HOLLYWOOD, který předchozí povídání Toma Rothmana rozšiřuje do čtyřnásobné délky. Získáme tedy naprosto komplexní informace o tom, jak to tenkrát všechno probíhalo. Začínáme vlastně ještě před rokem 1959, kdy 20th Century Fox neprožívalo dobré období po několika propadácích. Od nuceného prodeje cenných pozemků jej měl pomoct zachránit velkofilm o slavné egyptské královně. Zasluhoval se o něj především Walter Wanger – producent, který šest roků po konci druhé světové války postřelil agenta své manželky Joan Bennett, neboť ho podezříval, že s ní má aférku. Nechtěl pouze další biják subžánru „meč a sandály“, naopak chtěl divákům a divačkám nabídnout plnohodnotnou podívanou. Takovou, na jakou by v tehdejší televizi rozhodně nenatrefili.

 










 

O zamýšlených herečkách už byla řeč. Tady se k nim přidává ještě Audrey Hepburn a Joanne Woodward, jež v minulém roce oslavila kulatiny. Nakonec byla obsazena Elizabeth Taylor, která si vymohla vysoký honorář a natáčení mimo USA. To se ovšem ukázalo jako velmi špatný nápad. Británie rozhodně nebyla pro ni. Počasí podlomilo její stav a na druhé straně Atlantského oceánu se začaly šířit zvěsti. Později samozřejmě došlo na vzpomínaný a zprvu více než vřelý vztah s Richardem Burtonem, který byl za pár roků zvěčněn v Kdo se bojí Virginie Woolfové? a který už musel řešit nový režisér, protože zkušený Rouben Mamoulian nemohl po prodlevě ze strany produkce dál pokračovat.

Vztah dvou hlavních hvězd, z nichž ta mužská se často před natáčením ráda napila, všechny zajímal ponejvíce. Takže došlo jak na pokárání Elizabeth Taylor ze strany samotného Vatikánu, tak na tragikomickou vsuvku v podobě plakátu, na který musel být díky podmínkám kontraktu domalován Julia Caesara ztvárňující Rex Harrison. Neustále se plýtvalo a čekalo, což vyústilo ve skutečnost, že se někteří herci objevili v cameo úlohách v Nejdelším dni, jehož producent Darryl F. Zanuck si pak nekompromisně vzal zpátky to, o čem byl přesvědčený, že mu jakožto jednomu ze zakladatelů právem patří. Totiž celé studio 20th Century Fox. Z toho, že v roce 2019 přešlo pod Disneyho, by rozhodně neměl radost … Suma sumárum, bonusová sekce filmu Kleopatra poutavě a podrobně přibližuje vznik projektu, jakých v „Továrně na sny“ opravdu mnoho nevzniklo.

FOTO: cinema.de