Nelehký život vévody Atreidů

Zatímco v našich kinech po mnoha a mnoha odkladech řádí filmová Duna, novinka z vesmíru Duny se dostává i na pulty knihkupectví. Podle dřívějších informací neměl již Baronet v plánu další případná pokračování vydávat. Byla by ale zřejmě chyba nevyužít velké medializace filmové novinky a tak Baronet přišel nejen s nejnovějším počinem ze světa Duny, ale i s novým vydáním původního prvního dílu, s přebalem dle aktuální filmové předlohy.

Filmový přebal má i nová kniha Duna: Vévoda z Caladanu. Na obalu má být zřejmě znázorněn vévoda Leto Atreides, hlavní postava příběhu. Vizuální styl odpovídá, avšak samotná postava není herec, který ztvárnil tuto postavu. Toto zpracování je trochu zvláštní, když na nové "filmové" obálce Duny je vyobrazena kompletní herecká sestava nového filmu.

Knižní novinku nám opět přináší duo autorů. Syn původního autora Duny Brian Herbert a Kevin J. Anderson, autor mnoha a mnoha sci-fi příběhů. Dvojice autorů chrlí příběhy z pouštní planety obrovskou rychlostí (v porovnání s původním autorem Frankem Herbertem) a tak nějakou novinku můžeme očekávat téměř každý rok. Nejčastěji jako trilogii a nejinak je tomu i v tomto případě.

Duna: Vévoda z Caladanu otevírá zcela nový příběh, který se tentokrát odehrává mezi Předehrami k Duně a samotnou Dunou. Časově má mnohem blíže k Duně, děj je totiž zasažen pouhý jeden rok před původní příběh. Příběhově blíže má však k první trilogii autorské dvojice - Předehrám k Duně. Pokud si chcete knihu plnohodnotně užít, je samozřejmě dobré mít načtenou minimálně první Dunu, ale znalost Předeher je snad ještě zásadnější. Pakliže by to měl být váš první výlet do světa Duny, tato kniha pro to není ideální.

Přestože čas, který dělí nový a původní příběh je minimální, lze u některých postav vidět změn charakteru a chování. Nejvíce si této odlišnosti můžeme všimnou u Paula, který se chová mnohem více jako dítě. Ve 14 letech na to sice má právo, ale nekoresponduje to s tím již dospělým mladíkem ze začátku Duny.

Ačkoliv nejsem zrovna fanouškem tvorby této autorské dvojice a často ji považuji spíše za znesvěcení původního příběhu, musím být fér a uznat kvality této knihy. Alespoň v porovnání s některými dřívějšími knihami. Z velké části to bude dáno tím, že svět příběhu je poměrně přesně dán a není možné z něho tolik svévolně vybočovat.

Autoři do vesmíru Duny přináší novou zápletku, kterou otevírá teroristický útok na nově vybudovaný imperiální muzejní komplex. Dozvídáme se o tajemném šlechtickém svazu, který se snaží rozbít tisíciletí Corrinské imperiální vlády a zajistit planetám samostatnost. Větší prostor zde dostává i dříve opomíjená CHOAM, která v impériu tahá za nitky mnohem více než bys se zdálo. Rozhořívající konflikt mezi impériem a novým svazem si najde cestu i na Caladan. Vévoda Leto bude vystaven zkoušce své loajality.



To ale není jeho jediný problém. Další dějová linie se soustředí na novou Caladanskou drogu, která má na svědomí mnoho úmrtí nejen na planetě, ale po celém impériu. To vrhá stín na pověst rodu Atreidů i samotného vévody, který musí drogové operace zastavit. To se však ukáže jako mnohem větší oříšek, než se na počátku zdálo.

Další komplikace se nevyhnou ani vévodově domácnosti. Nestabilní politická situace si žádá, aby začal zvažovat možnosti manželství pro sebe i svého syna Paula. Tuto nejistotu nese Paul těžce a dochází k jeho odcizení s otcem. K ještě většímu odcizení dochází s jeho konkubínou Jessicou, která je vystavena nelehké volbě. Její loajalitu si žádá jak rod Atreidů, tak Sesterstvo. Žádná volba v její situaci však není správná. Tuto část považuji asi za nejlepší z celé knihy. Nečernobílá situace, stavějící Jessicu do zoufalé pozice, je asi nejpodobnější původním kvalitním zápletkám Duny.

Typickým negativem příběhu je včleňování reálií, které vycházejí ze starší tvorby autorské dvojice, ale které nemají žádnou oporu v původnímu příběhu. Vzniká tak trochu nesmyslná situace, kdy se autoři odkazují na Služebnický džihád a jeho reálie. Ty ale neodpovídají ani původnímu příběhu, ale ani jejich vlastní trilogii Předeher. Ty byly totiž napsány mnohem dříve než trilogie Džihádu. Některé reálie původního vesmíru Franka Herberta naopak ignorují, jako nesnadná meziplanetární přeprava vojska, nebo nezrušitelná závislost na melanži. To už ale hledám problémy hodně hluboko. Nic z toho běžným čtenářům vadit nebude a s největší pravděpodobností si toho vůbec nevšimnou.

Největší výhradu u této knihy mám rozhodně k překladu. Nejdříve jsem měl za to, že pro překladatelku jde o první knihu z vesmíru Duny. Zdá se ale, že pracovala prakticky na všech nových knihách od této autorské dvojice, s výjimkou Předeher. Překlady specifických slov se v textu několikrát liší od zavedených výrazů (karyól x kariol). Horší pak je, když se výraz jednou liší a jindy je zase použitý správně (solár x solaris). Jinak jsou bohužel přeloženy i výrazy jejichž autorem je například ze služebnické trilogie překladatelka sama (Liga Vznešených x Liga šlechticů). Nejde jen ale o tyto speciální výrazy. Neuvědomuji si, že by se v dřívějších knihách tak často vyskytovaly velmi zvláštně volená slova. Slovo "speklákl" si zřejmě paní překladatelka velmi oblíbila, ale zdaleka nejhorší byl výraz "odkvačit". Myslím, že v této knize jsem se s tímto slovem setkal úplné poprvé. V textu je velice nadužívané a strašně moc se do příběhu nehodí. Nazývání tlouku bubnem už byl jen překladatelský hřebíček do rakve.

Horší překlad zamrzí, zvláště když jde tentokrát na poměry autorů o nadstandardní kvalitu. Pokud máte přečtenou alespoň původní knihu a současný rozruch okolo nového filmu ve vás vyvolal chuť na nový příběh z tohoto rozmanitého světa, je Duna: Vévoda z Caladanu dobrou volbu.