Arthur Schnitzler: Anatol. Kdysi skandální hrátky s láskou v sladké Vídni konce 19. století

„Žena je hádanka. Ale jakou hádankou bychom byli teprve my pro ženu, kdyby jí stačil rozum na to, aby o náš přemýšlela,“ říká s jistou dávkou cynického humoru životem protřelý Max ve hře prozaika, dramatika a lékaře Arthura Schnitzlera (1862–1931). V roce 1893 vyšel soubor sedmi divadelních jednoaktovek, kritizujících soudobou společnost za pokrytectví a předsudky v oblasti milostného a erotického soužití mužů a žen. Vtipné konverzační miniatury jsou dodnes poutavé i proto, že se charaktery postav opírají o věrohodnou psychologii partnerských vztahů a vycházejí také z reálných psychiatrických poznatků autora. Pro rozhlasový cyklus z roku 1992 bylo natočeno šest epizod.

V prvním příběhu nazvaném Osudová otázka se nejistotou sžíraný Anatol odhodlá zhypnotizovat svou přítelkyni Koru, aby zjistil, jestli mu není nevěrná. V epizodě Vánoční nákupy se týž hrdina setká s vdanou ženou „z velkého světa“, paní Gabrielou. Kdysi s ní prožil románek, jenž proti jeho vůli sama ukončila. Ve třetím příběhu s názvem Epizoda sentimentálně prohlíží památky po milenkách a setkává se s jednou z nich, cirkusovou krasojezdkyní Biankou. Večeře na rozloučenou je čtvrtou epizodou, v níž se Anatol domnívá, že to bude on, kdo se nečekaně rozejde se ženou jménem Annie. Příběh pátý – Agonie ukazuje poněkud ufňukanou podobu Anatola, milovníka, kterému po dvou letech tajného vztahu najednou vadí, že se Elsa stále s obdivem vrací ke svému manželovi. Poslední, šestá epizoda Anatolovo svatební ráno zastihne hlavního hrdinu v situaci po prohýřeném večírku s temperamentní Ilonou, která se nechce vzdálit z jeho bytu. A on se přitom musí za pár hodin oženit s jinou!