PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Je jeden zaručený recept, jak nazlobit a popíchnout florbalové nadšence. Řekněte jim, že tenhle sport hrají čtyři země a Češi skončí vždycky čtvrtí. Kruté? Ale viděno optikou posledních výsledků je to tak. Tohle prokletí nedokázal prolomit ani ženský výběr, který na šampionátu v Uppsale skončil... Ano, čtvrtý. Popáté v řadě bez medaile, tentokrát dámy nestačily v utkání o bronz na Švýcarky (2:5). Napraví florbalu reputaci muži? Jejich už probíhající mistrovství vyvrcholí příští víkend, v neděli hrají se Švýcary druhý zápas ve skupině.
Když hráčky procházely prostorem pro novináře, řada z nich měla slzy v očích. Ty neudržela ani loučící se ikona Hana Koníčková. Když obránkyně popisovala svoje dojmy, vzlykala a několikrát se musela zastavit a nadechnout.
„Je to podobný scénář jako z minulých let… Když to člověk zažívá už poněkolikáté, říká si: do prkýnka, proč?“ popisovala rekordmanka národního týmu, jak je těžké se po nevydařeném semifinále nahecovat na zápas a bronz a pak se vyrovnat s pocitem, že to nevyšlo. Zase ne.
Stejně jako další matadorky národního týmu už popáté v řadě musela vysvětlovat, proč ani tentokrát nerozrazily medailovou bránu. Proč opět přišel direkt v zápase o bronz. Proč zase?
„Evidentně to není náhoda, v rozhodujících zápasech vždycky selžeme. Asi ještě nejsme florbalově tak vyspělé, abychom vyhrávaly velké zápasy. Asi se trochu projevuje česká povaha, kdy se bojíme hrát, riskovat a z toho je naše ustrašená hra. Pak to končí jako teď,“ pronesla zkušená brankářka Jana Christianová, pamětnice poslední bronzové medaile z roku 2011.
Od té doby nic. Sucho. Pětkrát v řadě. Gólmanka pražského Chodova se nebála pravdu pojmenovat naplno. Tohle už není náhoda. Když jde do tuhého, Češky ze sebe nedokážou vymáčknout maximum. Včerejší partie proti Švýcarkám byla z jejich strany slabá, nevýrazná. Bojácná. Až na záchvěv v úvodu druhé třetiny.
V závěru už z toho byla křeč. Pak přišel obvyklý obrázek jako při minulých šampionátech. Pohledy zabodnuté do země, smutek, zmar. Ani v neděli nevypadala česká střídačka jinak.
„Je to páté čtvrté místo za sebou. Je to pro mě těžší a těžší,“ přiznala kapitánka Eliška Krupnová. I její hlas se zadrhnul. To když popisovala, že hrát za národní tým je pro nic pořád neuvěřitelná pocta. Hymnu zpívá nahlas, vždycky je nachystaná to prolomit.
Ale nic. Zase nic. „Nehraju florbal, abych skončila čtvrtá. Je to strašně těžký takhle dlouho nic nevyhrát,“ vykládala Krupnová, stále úřadující nejlepší florbalistka světa, než bude koncem roku korunovaná její nástupkyně. Ovšem ani ona nepředvedla v Uppsale žádný úchvatný výkon, který by pozvedl českou hru na medailovou úroveň. Všichni medailisté měli individuality, které dokázaly rozhodnout v pravý čas. Když si soupeřky pohlídaly českou elitní formaci s údernou dvojicí Krupnová – Ratajová pokrýt, měly vyhráno.
„Musím říct, že naši první lajnu měli Švýcarky výborně načtenou, mě bránili osobně, jejich kapitánka se mnou běhala na půlku, do stran, před bránu, úplně všude. Takže jsem měla na sobě osobku. Tím pádem jsem se nedostávala moc do hry, moc jsme si s tím jako lajna neporadili. Nedostávali jsme do šancí…“ uznala opora švédského týmu Pixbo.
Co bude s koučem?
Pro český tým je to každopádně zklamání. Soupiska budila respekt, kloubila se v ní zkušenost (hráčky mající významné role v zahraničních velkoklubech) s dravým mládím (šest juniorských reprezentantek, které tým okysličily, dodaly mu drive). Byl to silný výběr, jenž měl sahat po medaili.
Utopií nemělo být ani finále, i když do něj nakonec nebylo po vyrovnané semifinálové partii s Finkami tak daleko. Cíle byly jednoznačně vyšší.
A co dál? Smlouva končí švýcarskému trenérovi Saschovi Rhynerovi. Podle zdrojů Sportu už byl s představiteli Českého florbalu předem domluvený na pokračování spolupráce, jenže kdo ví, co s tím provede současné umístění.
„Co bude? Hohoho. Teď půjdu počítat ven sněhové vločky. Nevím…“ řekl krátce po vyřazení. I na něm bylo patrné zklamání. „Bolí to pekelně,“ prohodil, i když se snažil najít pozitiva.
„Poprvé od roku 2011 jsme vyhráli čtyři zápasy na turnaji, porazili jsme Švýcarky v úvodním utkání. Měli jsme velmi dobré věci, měli jsme velmi dobré semifinále s Finkami, ale bohužel jsme nedokázali zařídit happy end,“ vykládal.
Jako hlavní kouč vedl tým na druhém šampionátu, jako asistent zažil i jeden předešlý. Dost času na to, aby reprezentaci medailově vyladil. Což se mu nepovedlo. Takže jeho pozice není zdaleka tak pevná.
„Tohle vůbec neřešíme, soustředili jsme se jenom na tohle mistrovství. To se asi bude řešit v budoucnu. Nemám k tomu žádný komentář,“ uvedla Krupnová k trenérské otázce. Ani o sobě nemá ještě definitivně jasno, jestli bude pokračovat, nebo ne. Je čím dál tím náročnější vstřebávat porážky.
Vrátí český florbal na medailovou vlnu muži? Ode dneška už bude pozornost upřená na ně. Ti čekají na medaili od roku 2014, na posledních dvou šampionátech byli… Ano, čtvrtí.
Témata:
Česko, reprezentace, mistrovství světa, sport, Švédsko, Švýcarsko, sportovní soutěž, bronzová medaile, Florbal, Uppsala, Česká florbalová unie, Eliška Krupnová, Sport na Heureka.cz
Související články
