Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Od Smart City k SMART řešením

 |  6. 12. 2021
 |  Vesmír 100, 774, 2021/12

Smart City je termín spojený s módní vlnou, která se přelila Českem v posledních několika letech. Jeho osud je podobný jako osud fotovoltaiky: evidentně přispívá k dosažení dobrého cíle, má však negativní konotace kvůli aktérům, kteří se na rozšíření příslušných řešení podíleli. V obou případech se jedná o dobré, ale předražené produkty, které se tím stávají nedůvěryhodnými. Může to být jinak?

Mezi starostkami a starosty našich obcí a měst je termín Smart City často chápán negativně, protože první, s čím se pod tímto názvem seznámili, byla nabídka „chytrého“ městského osvětlení, „chytrých“ laviček, „chytrých“ autobusových zastávek. „Podomní obchodníci“ nabízeli něco, co se nakonec finančně nevyplatilo a samosprávě nepřineslo kýženou popularitu.

Od konceptu Smart City1) se očekával vznik strategického partnerství mezi firmami a městy, které by urbánní systém a infrastrukturu připravilo na budoucnost. Pozornost se obrátila zejména na možnosti využití informačních technologií a také na spotřebu energie a vody, na odpady, dopravu a později na veřejnou správu.

Sám koncept Smart City byl velmi důležitý kvůli rozšíření orientace z výrobce na spotřebitele. Efektivity v energetice (a tím i poklesu znečištění ovzduší a emisí skleníkových plynů) lze dosáhnout nejen na straně výroby a distribuce, ale také na straně spotřeby, zejména pokud je spotřebitel dostatečně velký. Orientace na spotřebitele je tedy pro rozvoj Smart konceptu zcela zásadní. Rozdíl je v nástrojích – zatímco výrobce lze zavázat k plnění určitých limitů právním předpisem, spotřebitel má svobodnou volbu, je proto třeba využít informačních a dobrovolných nástrojů.

Pokud má uživatel energie nebo hmoty hrát měřitelnou roli z hlediska efektivity jejich využití, musí být dostatečně velký. Koncept Smart City se tedy zpočátku orientoval (a někde dosud orientuje) pouze na aglomerace s více než 300 tisíci obyvateli. Inovativní a po všech stránkách efektivnější infrastruktura v aglomeracích má přinést menší spotřebu energie a hmoty, nižší emise, menší negativní dopady na lidské zdraví a nižší náklady veřejné správy i občanů.

Potřeba decentralizace

Koncept Smart City se začal naplňovat v řadě velkých měst Evropy. Asi nejznámějšími příklady jsou Barcelona, Amsterdam nebo Vídeň. U nás v Česku to však má jeden háček – aglomerací nad 300 tisíc obyvatel máme velmi málo. Zato obcí podstatně více než jinde – přes 6250, z nichž většina má méně než 2000 obyvatel. Koncept Smart City nabyl u starostů a starostek těchto obcí nemilý podtext – „podomní obchodníci“ začali objíždět města a nabízet produkty, které v amsterdamské aglomeraci jistě smysl mají, ale v našich malých městech moc ne, resp. mohly by mít, jen pokud by byly součástí nějakého celkového konceptu, vytvořeného samotnou obcí či městem. Účel se však aktivitami potenciálních dodavatelů řešení vytratil a zůstaly produkty, které jsou jednotkově dražší a v malém množství neefektivní, resp. jejich efekt je špatně vyčíslitelný.

Přitom samotná myšlenka dosáhnout efektivních řešení tím, že je budou iniciovat spotřebitelé a že energeticky, materiálově, emisně či finančně měřitelný efekt bude dosažen na straně spotřeby, je velmi důležitá. A to nejen ve velkých aglomeracích. Naopak její uplatnění je důležité právě v tak osídleném území, jaké má Česká republika. Dlouhodobě se např. při vyjednávání pravidel v rámci EU málo argumentuje naší sídelní strukturou, která způsobuje vysokou nákladnost jakýchkoli infrastrukturních řešení založených hierarchicky a centralizovaně. Elektřina vedená z velkých elektráren do „nejmenších Kotěhůlek“, vodovod s pitnou vodou (pro jakékoli užití včetně WC a zalévání zahrad) z velkých povrchových zdrojů, čištění odpadních vod v centrálních čistírnách, svoz odpadů do několika spaloven či o něco více skládek, násobné spojení malých obcí dopravními komunikacemi (máme velmi vysokou hustotu silniční dopravní sítě a podobně hustou železniční síť), to všechno vede k menšímu komfortu spotřebitelů základních služeb a k vysoké nákladovosti, do níž je nezbytné zahrnout potřebu udržování infrastruktury pro tyto služby v provozuschopném stavu.

Nově využitelné nástroje, zejména digitalizace, však mohou nejen zefektivňovat stávající centralizovaná řešení, ale přinést i řešení zcela nová, efektivní v území s osídlením, jaké má Česká republika. Decentralizace a individualizace jsou velké světové trendy (megatrendy), které jsou novými technologiemi umožněny. Dnešní rozšíření digitální infrastruktury, společně s novými nároky lidí na kvalitu života, dávají úplně jiné možnosti než centralizovaná řešení 20. století, tedy doby průmyslové. Pandemie covidu-19 nás zároveň přinutila pamatovat na staré pravdy – kromě hlavního řešení za běžných podmínek je třeba pamatovat na okrajové podmínky, mezní situace, které jsou pro fungování infrastruktury mimořádně důležité a zároveň jsou náročné. V důsledku (prvních zkušeností z) pandemie v EU zesílil důraz na resilienci – odolnost evropského prostoru, který může být vystaven ataku sociálnímu, environmentálnímu i hospodářskému. V kombinaci všech těchto faktorů se ukazuje mimořádná příležitost pro inovace v České republice s tím, že nová řešení mohou být velmi vhodným vývozním artiklem.

Sedm principů SMART

Princip změny směru – znamená to vytvářet podmínky, aby tam, kde je to možné a účelné, byly služby lidem doručovány a práci a podnikání bylo možné vykonávat z domova nebo z místa blízkého bydlišti.

Princip odolnosti – jedná se o odolnost lidí a komunit, lokální ekonomiky, životního prostředí a soudržnosti v území na základě digitalizace a inovativních řešení.

Princip jednoho řešení s několika efekty – očekává se řešení, které přinese několik významných efektů (řeší více potřeb najednou) holistickým přístupem.

Princip „krátkých vzdáleností“ – vše, co je možné zajistit lokálně, je třeba zajistit lokálně, resp. v co nejkratší vzdálenosti (za využití pravidla 3E – economy, efficiency, effectiveness, tj. hospodárnost, efektivnost, účinnost).

Princip spolupráce a finanční udržitelnosti k dosažení efektivity řešení – jedná se o spolupráci se všemi partnery v území, využití vícezdrojového financování s ohledem na jeho dlouhodobou udržitelnost.

Princip koheze a komplementarity, horizontálního a vertikálního propojení – nové řešení vede k vyrovnávání příležitostí, snižuje tenze, řešení na sebe navazují, spolupráce a propojení na všech úrovních (včetně všech úrovní veřejné správy) je základním předpokladem pro dosažení odolnosti a soudržnosti.

Princip řešení založený na relevantních informacích na základě faktů (evidence based), na otevřenosti a sdílení dat, na transparentnosti a rovných příležitostech – generují se data srozumitelná a přístupná pro inovační aplikace a rozvoj životů lidí i celých komunit, a pro podnikání (Sharing is caring).

Zdroj: Koncepce Smart Cities2)

ČR: jedno velké, řídce osídlené město

Pokud bude Česká republika vnímána jako jedno Smart City, tedy sice nepříliš hustě, ovšem na celém území osídlená aglomerace, a pokud bude hlavní nástroj decentralizace – digitální infrastruktura – rozšířena v dostatečné kvalitě v celé této aglomeraci, mohou vzniknout řešení, která umožní srovnatelně dobré podmínky pro život lidí (well being) v kterémkoli místě této aglomerace.

Taková řešení – produkty a služby – pak mohou být exportně využity stejně, jako dosud byla snaha importovat k nám řešení vhodná pro hustě osídlené aglomerace. Tímto myšlenkovým postupem se veřejná sféra ČR, zpočátku Středočeský kraj, pak Svaz měst a obcí ČR a následně Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), dopracovala ke konceptu SMART řešení, specificky pojímaného konceptu Smart City v podmínkách kulturní krajiny, mnoha malých obcí spojených sítí infrastruktury do jednoho funkčního celku.

Koncept vznikl v „předcovidové“ době jako vysoce teoretický a podle názoru řady lidí nerealizovatelný. Pandemie jakožto extrémní jev, v našem chápání „okrajová podmínka“ fungování konceptu, však způsobila, že lidé museli zůstat doma, často se přestěhovali na chalupy na venkově, potřebovali nákup, ale nemohli jezdit do nákupních center, děti potřebovaly výuku, ale nemohly jezdit do školy, bylo třeba dále pracovat, ale jen obtížně to bylo možné na běžném pracovišti.

Ukázaly se nedostatky – dosud skutečně nedostatečná digitální infrastruktura a nevhodnost malých bytů, kde se nejen přespává, ale kde se má žít. Na druhé straně se ukázalo, že nová řešení, kdy „na krátké vzdálenosti“ práce a služby chodí za lidmi, a ne naopak, jsou možná. Sedm SMART principů (viz rámeček), jejichž naplňováním lze míru SMART řešení poměřovat a které byly formulovány před pandemií, se ukázalo jako reálné a splnitelné. Zároveň se ukázalo, jak rychle umíme nová řešení nalézat.

K tomu je třeba přidat možnosti, které dnes v ČR máme v IT oborech, na vysokých školách a ve výzkumu. Ze statistik ČSÚ plyne rychlý nárůst potenciálu v IT oborech, a to jak ve výzkumné infrastruktuře, tak v lidech – odbornících. Jedná se přitom o obory „rychloobrátkové“, v nichž se změny dějí během velmi krátké doby (na rozdíl např. od biotechnologií, které vyžadují mnohaleté zkoumání). Letos v květnu byla vládou schválena Koncepce Smart Cities2) – odolnost prostřednictvím SMART řešení pro obce, města a regiony. Psaní termínu SMART velkými písmeny vyjadřuje specifický koncept, založený na zahrnutí celého území ČR do řešení vhodných pro Smart Cities.

Myšlenkový vývoj v EU, posílený zkušenostmi z pandemie, je zcela v souladu s tímto konceptem. Potřeba urychlit dosahování klimatických cílů inovativními řešeními činí ze smart i SMART řešení nezbytnost, nikoliv „třešničku na dortu“. SMART nebudou jen někteří, tlak na inovace je zcela mimořádný. SMART či smart bude každý, SMARTer ten, kdo pochopí včas současné výzvy a příslušná řešení uskuteční dříve než jiní.

Pokud se však mají spojit do jednoho celku iniciativy měst, obcí a regionů v ČR pod záštitou Ministerstva pro místní rozvoj a ve spolupráci s ostatními resorty, které v území realizují své sektorové strategie, je třeba vědět, jaké SMART či smart strategie jednotlivé samosprávy mají a jak je naplňují. Rovněž je třeba provázat aktivity jednotlivých resortů, které jsou zacíleny jen do určité oblasti – např. do dopravy, složek životního prostředí, energetiky atd. Proto v současnosti vzniká databáze „chytrých“ strategií.3) Připravuje ji v rámci projektu podpořeného MMR Czech Smart City Cluster – do konce roku bude na webu MMR fungovat vyhledávání v těchto strategiích, postupně bude možné hodnotit jejich naplňování, dávat doporučení k realizaci a poskytovat příklady dobré praxe.

Rovněž do konce letošního roku vznikne implementační plán koncepce, zahrnující aktivity, které jsou stěžejní pro postupné naplňování SMART konceptu v ČR. A to jak v krátkodobém horizontu, tak do roku 2030, což je cílový rok vládní koncepce. Řada těchto aktivit bude s podivem levná. Budou se týkat spíše informování důležitých cílových skupin a veřejnosti a potřebného výzkumu, ne investičních akcí. Ty totiž budou realizovány v každém případě, jen o sobě jejich aktéři příliš nevědí. Proto není úplně snadné najít bílá místa a vazby, které je třeba podpořit, aby vznikla funkční SMART infrastruktura a dobré podmínky pro život lidí i na nejmenší vesnici. 

Tento článek byl zpracován v rámci projektu „JEDNOTNÁ INFORMAČNÍ A DATOVÁ PLATFORMA KONCEPTU SMART“, financovaného z výzvy č. 1/2021/NNO Ministerstva pro místní rozvoj v oblasti podpory udržitelného rozvoje regionů, měst a obcí.

 

Poznámky

1) Jako zdroj konceptu Smart City bývá citován SET Plan Evropské komise z roku 2007, následně upřesněný ve sdělení Evropské komise European Innovation Partnership on Smart Cities and Communities.

2) https://mmr.cz/cs/microsites/sc/metodiky/koncepce-smart-cities.

3) https://czechsmartcitycluster.com/jednotna-informacni-a-datova-platforma-konceptu-smart.

Ke stažení

O autorovi

Rut Bízková

Ing. Rut Bízková (1957) vystudovala VŠCHT, od roku 1981 pracovala v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži. Absolvovala postgraduální studium matematiky. V letech 1994–1996 pracovala jako tisková mluvčí uhelných elektráren ČEZ. Od roku 1999 působila na Ministerstvu průmyslu a obchodu jako vedoucí oddělení mezinárodních aspektů průmyslové politiky a poradkyně náměstka ministra pro energetiku, průmysl a stavebnictví, od roku 2004 v agentuře CENIA a od roku 2006 byla náměstkyní ministra životního prostředí. V letech 2012–2016 působila jako předsedkyně Technologické agentury ČR a poté jako ředitelka Středočeského inovačního centra (2017–2018). Dlouhodobě se věnuje životnímu prostředí (ve vládě Jana Fischera byla krátce ministryní) a souvislostem životního prostředí a energetiky.
Bízková Rut

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...