Měl se odrazit k vrcholu – ale nohy zůstaly zabořené ve sněhu. Angažmá ve Frankfurtu je přelomovou kapitolou v příběhu, který fotbalový útočník Václav Kadlec vypráví v knize Já to nevzdám! z edice deníku Sport. Odchodu předcházela výborná sezona 2012/13 ve Spartě, ač v ní mladý střelec zažil i hrůzný moment: po střetu s Martinem Nešporem v Mladé Boleslavi opouštěl hřiště se zlomeninou čelní kosti. Přes vydařený začátek se německá štace nepovedla, přičemž se hodně řešila kanonýrova němčina. Jak to bylo z jeho pohledu, se dočtete v dalším díle ukázek z knižní zpovědi, která je nyní k dostání. Objednávejte na iKiosek.cz.
Nešpor se ani neomluvil...
Celá sezona byla skvělá, tedy až na jeden moment. Moment, na který nikdy nezapomenu.
Stal se 3. listopadu. To datum bych vám řekl, i kdybyste mě vzbudili ve tři v noci.
Zápas v Mladé Boleslavi.
Střet s Martinem Nešporem a díra v hlavě, kterou jsem si z něj odnesl. V první moment jsem o ní ani nevěděl. Měl jsem vyražený dech, takže jsem řešil spíš to, že se nemůžu pořádně nadechnout. Navíc mě reálně nic nebolelo. Doktor Petar Novák byl ale vyděšenej. Přece jenom je to hlavně kolenář, a když viděl tu díru… Logicky měl obavu, co to může znamenat, jestli mi nehrozí nějaké akutní nebezpečí.
Pamatuju si, že jsem po vystřídání seděl deset minut na židli a čekal, protože tam nebyla sanitka. Hlavou se mi toho honilo strašně moc. Byl jsem nasranej. Konečně se všechno otočilo, mně se začalo dařit – a pak tohle!
S Martinem jsme se přitom znali z dorostu Bohemky, byli jsme relativně kamarádi.
Bylo evidentní, že do souboje půjde, i když ví, že balon mít nebude. A prostě to vyšlo na mě. Víc mi ale vadilo, že se potom ani neomluvil...
Když jsem tu díru v nemocnici viděl, moc dobře mi z toho nebylo. Ani mě nemohli hned operovat, protože tam dovezli lidi z nějaké vážné nehody a u mě na základě vyšetření zjistili, že mi přímé nebezpečí nehrozí.
Navíc mi dali na výběr. Buď operace, po které budu mít jizvu, anebo mi tam nechají ten důlek...
To je jízda!
Že jsem se ve Frankfurtu posunul o několik pater výš, to jsem poznal velice rychle.
První trénink? Jízda! Ale ukrutná.
Byl jsem ve druhé jedenáctce, protože kluci letěli na odvetu v Evropě, kterou jsem ještě nemohl hrát. Myslím ale, že bych v ní byl stejně. Hráli na mě obránci Carlos Zambrano a Bamba Anderson. Výborní plejeři, fakt super. Peruánec Zambrano byl úplně šiblej, několikrát jsem s ním byl na pokoji a… Moc pěkný.
Anderson byl Brazilec, měřil alespoň dva metry. V tu chvíli jsem si říkal, že jsem tu zbytečnej. Proti nim úplně malinkej. Nikdo mi pořádně nepřihrál, kluci mě neznali. Naštěstí jsem tam měl jeden moment, kdy jsem přešel asi přes tři hráče a trefil břevno. V tu chvíli jsem vycítil, že na mě začínají koukat jinak. Věděli, že jsem to udělal fakt hezky. Hodina nic a pak jeden moment. Přitom jsem nikdy nebyl nějaký driblér, ale tohle se mi povedlo. A směrem do budoucna i hodně pomohlo. Kluci viděli, že nejsem jen nějakej cizinec, co jim omylem zabloudil na trénink...
Jak si můžete koupit knihu Václav Kadlec: Já to nevzdám! |
|
1. Jděte na web iKiosek.cz/kadlec a knihu si objednejte. Cena je 399 korun, doručena vám bude zdarma. Tamtéž si můžete objednat i další knihy z Edice Sport 2. Zpověď Václava Kadlece i další publikace najdete na pultech vašich oblíbených knihkupectví, dostupné jsou ve všech velkých řetězcích. Členové iSport PREMIUM si ve svém profilu mohou vyzvednout slevu 20 % na všechny knihy z Edice Sport. |
Ta němčina...
Hlavně v Čechách se hodně řešilo, že jsem měl mít ve Frankfurtu ostřejší lokty. Že jsem se o to měl víc poprat, často se to třeba dávalo do souvislosti s mojí němčinou. To bylo skoro nekonečné téma. Přišlo mi, že se o tom psalo pořád. Nekonečně článků, spousta názorů, prakticky každý měl nějaký.
Šlo o to, že po mně nikdo němčinu nechtěl. Kdyby mi v klubu řekli: Hele, třikrát týdně budeš docházet na hodiny, asi těžko bych je s tím poslal do háje. Jasně, že bych na ně chodil. Ale asi i tím, že začátek z mojí strany byl dobrý, si řekli, že to nechají být.
Anglicko-německy jsem se domluvil všude, kde jsem potřeboval. Neviděl jsem v tom problém. Navíc ani další cizinci němčinou nijak extra neoplývali. Výjimka byl jen Zambrano, protože předtím hrál za Schalke a St. Pauli. Japončík Inui nikdy neměl snahu německy říct byť jen jediný slovo. Já jsem alespoň na začátku něco pochytil, měl jsem i určitý základ ze školy. Osobně jsem fakt neměl pocit, že tohle je něco, co by mi angažmá komplikovalo.
Paradoxně jsem změnil myšlení v době, kdy jsem odcházel na hostování do Sparty. Věděl jsem, že se do Frankfurtu za půl roku vrátím. Nevěřil jsem totiž, že by mě mohla koupit zpátky, když za mě Němci dali tolik peněz.
S agentem Pavlem Paskou jsme se proto domluvili, že půlrok v Čechách budu chodit na němčinu, abych po návratu normálně mluvil. A to se taky stalo. Přijel jsem do Německa a hned jsem začal dávat rozhovory, žádný problém. Ale už to nikoho nezajímalo. Brali to jako běžnou věc. (...)
Auf Wiedersehen
Asi vám nemusím říkat, že jsem zpětně často přemýšlel o tom, jestli jsem neměl víc zatnout zuby a o místo ve Frankfurtu zabojovat. Došel jsem k tomu, že určitě jo. I ve Spartě jsem totiž zažil vzestupy a pády. Ale tam jsem pořád věděl, že když budu trénovat a makat, zařadím se k nejlepším a nikdo mi nebude moct nic říct.
V Německu to bylo jinak. Moc mi nepřidalo ani to, jak mě postupem času začali v klubu vnímat. Jsi tady s námi, nevadíš nám. Jsi dobrej, ale… Takhle jsem to cítil.
Já byl celou kariéru zvyklý na opak. Kde jsem působil, tam mě brali jako jednoho z nejlepších. Běhali kolem mě, starali se. A já to chtěl znovu, začalo mi to chybět…
Co obsahuje kniha Václav Kadlec: Já to nevzdám! (objednávejte ZDE>>>)
■ Zpověď někdejšího fotbalového supertalentu, který v šestnácti letech přestoupil z Bohemians do Sparty, ale jeho kariéru brzdily zdravotní trable. Přesto se nechtěl vzdát a pokouší se o velký comeback.
■ Václav Kadlec zavede čtenáře do letenské šatny, přiblíží slavné spoluhráče i trenéry, prozradí, jak vysoké měl smlouvy. Popisuje, jak to chodilo ve Frankfurtu či Midtjyllandu, ale také reprezentaci, nabízí nečekaný pohled na působení italského kouče Andrey Stramaccioniho ve Spartě. Svěřuje se s pocity z nejtěžších období, kdy bojoval se zraněními a o návrat na hřiště.
■ Očima jiných: klíčové momenty kariéry glosují partnerka Renata, hráčský agent Pavel Paska a v rozhovorech rodiče Jaroslava a Václav, Patrik Berger, Lukáš Vácha, Lukáš Juliš, mentální kouč Marian Jelínek či nejbližší kamarád Jiří Holík.
■ Unikátní fotografie z úplných začátků i všech angažmá, které podrobně mapovali fotoreportéři deníku Sport.
■ Exkluzivní obrazová témata: tetování a auta VK. Plus ideální jedenáctky složené ze spoluhráčů i protihráčů a statistická příloha.
