V písničce „Tak jenom pojistit“ na albu „Rakovina“ zpívá Karel Kryl o neklidné době i o těch, kteří hrají dvojí, trojí hru a o čtvrtou se snaží. Velmi dobře znal své rodáky. Věděl, že v neklidných časech se naši furianti vždy projeví. I dnes u nás zažíváme neklidnou dobu plnou nejistot.
V sousedním Německu se mění vládní garnitura, ale děje se tak kultivovaně se zřejmou kontinuitou s érou Angely Merkel, která zanechává výraznou stopu nejen v německé politice. V Rakousku mají také nového premiéra, poté, co jeho mladý předchůdce uklouzl na vrcholu moci. Ani německý a ani rakouský prezident do nové, respektive rekonstruované vlády nijak nezasahují. Jsou si vědomi svých rolí a ústavních mantinelů.
My volíme jako obvykle svoji českou cestu, tady přesněji řečeno českou bramboračku. Podzimní volby u nás sice jasně vyhrála protibabišovská opozice, ale i v tomto adventním čase stále „vládne“ Andrej Babiš se svou vládou v demisi. V rozporu s ústavou se pustil do své hry chřadnoucí prezident a čas nemilosrdně běží. Covid znovu ukazuje svou sílu a stává se klackem v rukách údajných bojovníků za svobodu. Ekonomické prognózy jsou značně nejisté… Možná budoucí vláda se již nyní dostává pod obrovský tlak, přestože ještě nepřevzala své úřady, a tak zatím jen vypouští mlhavé představy o tom, co asi bude dělat jinak a lépe.
Lidé jsou již neklidní, netrpěliví a plni obav. Rostou jim životní náklady, jsou vázáni hypotékami atd. a budou čekat od státu spásu. Nezvyšovat daně, dělat citlivou sociální politiku a zároveň snižovat zadlužení státu bude v tomto turbulentním čase velmi obtížné. Teď by měli stát ústavní činitelé na jedné straně barikády a čelit společně přicházejícím výzvám. Jenže se zdá, že se toho jen tak nedočkáme.
Miloš Zeman a jeho lánská partička nectí žádná pravidla, ani ta ústavní. Andrej Babiš už naplno rozjel svou prezidentskou kampaň a bude nové vládě okopávat kotníky při každé příležitosti. Motivaci má velkou. Jde o jeho verzi vlastního příběhu, o jeho interpretaci jeho kariéry, jde mu i o udržení beztrestnosti, vlivu a moci byznysové, mediální i politické. On se toho sám dobrovolně nikdy nevzdá, tak si to už konečně všichni zapamatujme.
Je až k nevíře, kolik lidí věří ve výlučnost Andreje Babiše, je až k nevíře, kolik lidí stále ještě fandí Zemanovi a kolik lidí by prý opět volilo ANO a SPD, a je až k nevíře, kolik lidí se nechá ovlivnit antivakcinačními fake news, kolik lidí vidí údajné zlo v EU. Sjednotit náš národ v jeho těžké chvíli se zdá býti nadmíru složité, ne-li nemožné.
Fialova vláda nedostane žádných 100 dnů hájení. Už nyní je vržena do ledové prosincové vody a bude muset prokázat velkou porci odolnosti, soudržnosti a profesionality. Nemůže a nesmí s důvěrou, kterou dostala ve volbách, hazardovat. Každá rada drahá, přesto si dovolím upozornit na to, že se v našich kalných vodách vyskytují i zruční všehoschopní falešní hráči, kteří umí ty dvojí, trojí hry a o čtvrté se snaží. Je třeba se mít před nimi na pozoru. Musí platit zásada důvěřuj, ale prověřuj a pak také pravidlo o tom, že s ďábly se nesmlouvá, a to ani v tomto rozněžněném adventním čase. Jinak bude mít česká politika zase a opět tu nevábnou dirty visačku.
