NGP On Air | Výstavy: Hudba v době Rembrandtově - Palác Kinských

V první polovině 17. století se do zaalpské Evropy postupně rozšířil nový umělecký sloh, který dnes běžně označujeme jako baroko. Barokní sloh byl univerzální, ne však monolitický, a tak se v zemích tehdejší Evropy setkáváme s nejrůznějším uchopením a uměleckým zpracováním bezpočtu témat, ať už v literatuře, malířství nebo hudbě. Jednotícími prvky v případě baroka zůstávají intenzivní působení na niterné emoce člověka, vypjatá teatrálnost apod. Vedle výtvarného umění to byla především hudba, která lidským nitrem dokázala pohnout snad nejvýrazněji. Jakou hudbu tedy mohli slýchat Rembrandt Harmenszoon van Rijn nebo Jan Vermeer van Delft? Zabývali se tito autoři také hudební tematikou? Jak se lišilo hudební dění v protestantském severním Nizozemí od císařského dvora a zemí habsburské monarchie? Právě na tyto otázky se ve své přednášce pokusí odpovědět kurátor Lobkowiczkého hudebního archivu Petr Slouka.