S jakými diagnózami se děti v paliativní péči ocitají? Co rodinám s takto vážně nemocnými dětmi chybí? A co všechno umírající dítě zajímá?
Člověk jde většinou studovat medicínu, aby léčil lidi a dělal zázraky. Vy jste specialistka na paliativní medicínu, kde se však asi moc zázraky nedějí. Nebo se mýlím?
Když jsem šla na medicínu, věděla jsem, že se chci věnovat dětskému lékařství, a moje primární nastavení se v podstatě nezměnilo, stále chci děti léčit a uzdravovat. Postupem času, i díky mé letité praxi v prostředí intenzivní a resuscitační medicíny, jsem ale čím dál tím víc viděla, že se to ne vždy povede a že mají některá onemocnění od úplného začátku velmi nepříznivou prognózu. Proto mi přišlo smysluplné začít se zabývat situacemi, kdy ten zázrak uzdravení udělat neumíme. Přes to všechno si myslím, že může být paliativní péče, byť se zabýváme těžkými tématy, radostná, a to v tom smyslu, že můžeme rodině vážně nemocného dítěte reálně pomoct v těžké situaci.
Dětská paliativní péče, na rozdíl od té dospělé, velmi často trvá dlouhou dobu. Nebavíme se tedy o posledních dnech či týdnech života.
