Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Tvrdý život gladiátorů - pšeničná kaše, stísněná cela a nekonečný tréning

14.12.2021, 09:34 > Starověk > Antický Řím

Gladiátoři jsou pojmem sami o sobě, tudíž není třeba je nějak představovat. Jejich život a činy nás již po mnohá staletí fascinují a inspirují každou myslitelnou oblast kultury ve světě. Jak vypadal jejich každodenní život, strava, výcvik a čeho mohli dosáhnout?


Po noci strávené v malé cele (která často nestačila svými rozměry ani na to, aby si v ní bojovník pohodlně lehl) začal, společně s úsvitem Slunce, gladiátorův den. Ten tvořil stálou rutinu, sestávající z jednoduché stravy, občasného odpočinku a převážně ze cvičení síly, rychlosti, odolnosti a samozřejmě bojových schopností.


Pollice Verso (palce dolů). Obraz od malíře Jean-Léon Gérôme.
Pollice Verso (palce dolů). Obraz od malíře Jean-Léon Gérôme. , Jean-Léon Gérôme, Public domain

Výcvik

Až překvapivým faktem je zjištění, kolik znalostí měli tehdejší lidé o cvičení a funkci těla v těchto ohledech. Byli si vědomi potřeby zahřátí se před cvičením - aby nedošlo během největších výkonů ke zranění. Znali protažení se po namáhavém výkonu – zabraňující přílišnému namožení se. Chápali periodizaci tréninku a dělili jej na velmi tvrdé a intenzivní dny, po nichž následovaly dny odpočinkové, ve kterých se cvičilo mírně. Tento systém periodizace byl v dobách rozkvětu gladiátorů široce používaný a byl převzat z řeckého systému, jménem „tetrad“, vypadajícího následovně:

• Den první – den přípravy, sestávající se z krátkých a velmi intenzivních posilování (samozřejmě i boje, jež byl praktikován v určitých intenzitách každý den).

• Den druhý – den vysoké zátěže, vyznačující se dlouhým a vysilujícím cvičením.

• Den třetí – den odpočinku, kdy se prováděla pouze velmi krátká a lehká cvičení. Tento den se ale především poctivě odpočívalo.

• Den čtvrtý – den střední intenzity, po němž následoval opět den první.



Mozaika, znázorňující gladiátory.
Mozaika, znázorňující gladiátory. , Colosseo, Foro Romano e Palatino, Public domain


Nyní ale k samotnému obrazu cvičení. Gladiátor potřeboval ke svému přežití sílu, odolnost, výdrž i rychlost. K tomu sloužila spousta postupů, jako posilování s vlastní vahou (kliky, dřepy, shyby, sed-lehy, šplh), posilování se závažím (klády, upravené kameny, pytle s pískem), atletika i gymnastika (běh, skok, přeskok překážek, výskoky do výšky apod.) a boj ve dvojicích i boj proti panákům a pytlům (zápas, box a boj se zbraněmi). Výcvik byl veden vysloužilými gladiátory, kteří si již získali svou svobodu a často dále působili v gladiátorské škole, jako placení svobodní cvičitelé.

Hierarchie velení v římských legiích, čeho mohl dosáhnout řadový legionář?

Hierarchie velení v římských legiích, čeho mohl dosáhnout řadový legionář?

Římské legie byly nejelitnější vojenskou jednotkou starověku. Jednou z mnoha výhod výhod římské armády byla její pevná struktura a přesný řád velení. To co dnes považujeme v armádě za samozřejmost, bylo ve sta... celý článek


Strava

Strava tehdejších gladiátorů nebyla zdaleka tak pestrá a výživově sladěná, jako je strava dnešních špičkových sportovců. Samozřejmě, že nejbohatší školy a majitelé si mohli dovolit podávat opravdu drahou a živočišnou stravu, ale běžný standard vězel v úplně jiném druhu stravování. Drtivá většina gladiátorů dostávala kombinaci fazolí, ječmenu a pšenice, následně zpracovaných do kaší či polévek. Z dnešního pohledu víme, že taková strava není optimální pro tvrdě trénující osoby, jelikož neobsahuje dostatek kvalitních bílkovin. Z toho důvodu většina gladiátorů nevypadala jako chodící hory svalů, jak jsou zobrazováni ve filmech. Zajímavostí je zde jejich každodenní „energetický nápoj“, ve kterém figurovaly dvě příměsi – ocet a popel z rostlin. Tento chutný nápoj měl gladiátorům dodat sílu a energii, vypořádat se s jejich každodenním údělem.

Gladiátorská helma, nalezená v Pompejích.
Gladiátorská helma, nalezená v Pompejích. , Carole Raddato from FRANKFURT, Germany, CC BY-SA 2.0

Zápasy a svoboda

Navzdory jejich zobrazení v kultuře, zápasy v arénách zdaleka ne vždy končily smrtí jednoho z gladiátorů. Vzhledem k ceně jejich pořízení, výcviku, léčení a také k jejich výdělečnému potenciálu, se jednalo spíše o brutální ukázku jejich schopností než o neustálý boj na smrt. Současné odhady uvádí, že přibližně 4 z 5 poražených zápasníků přežili svoji porážku (samozřejmě utrpěli většinou zranění, které pro některé z nich znamenalo pozdější smrt). Gladiátoři, kteří přežili velké množství zápasů a vydělali svým majitelům dostatek peněz, mohli obdržet od svých pánů svobodu a začít nový život.

Zdroj: gainweightjournal.com, nationalgeographic.com, romanfitnesssystems.com, wikipedia.org
Autor: Jan Kovanda
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Společenské vrstvy v antickém Římě Společenské vrstvy v antickém Římě
Zašití do pytle s hadem, opicí, psem a kohoutem. Římské tresty byly kruté Zašití do pytle s hadem, opicí, psem a kohoutem. Římské tresty byly kruté
Vytrhávač chlupů nebo pohřební klaun - zapomenutá antická povolání Vytrhávač chlupů nebo pohřební klaun - zapomenutá antická povolání


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít