Inspirace pro naši památkovou péči i současnou bytovou výstavbu. Funkcionalistická část drážďanského sídliště Trachau nese českou stopu
Půvab obytného komplexu Trachau v Drážďanech, který zastiňuje tamní zahradní město Hellerau (architekt Richard Riemerschmidt) postavené v roce 1909 podle anglického vzoru, spočívá v mnoha faktorech. Jelikož vznikalo od druhé poloviny 20. let do konce následující dekády, je stylově rozmanité. Především ale vyniká příjemně lidským měřítkem, k němuž přispívá kombinace nájemních a řadových rodinných domů, uspořádaných jak ve volném řádkovém, tak klasickém, uličním schématu.
Regulační plán sídliště s kapacitou dvou tisíc sociálních bytů vznikl sice už v roce 1925, avšak o dva roky později byl podle požadavků funkcionalistické architektury přepracován. Výstavby odstartované s podporou města roku 1927 se ujala tři stavební družstva: GEWOBAG, GEWOG a Stavební huť Drážďany, která spolupracovala s firmou Schilling & Graebner a s architekty Hansem Waloschekem (1899–1985) a Hansem Richterem (1882–1971). A právě jeho jméno reprezentuje onu českou stopu v Drážďanech.
Ačkoliv se Hans Richter narodil ve Šluknově a většinu svého života strávil v Drážďanech, kde absolvoval Akademii výtvarných umění, v meziválečném období stavěl jak na území Saska, tak v Československu. Richterovo dílo, které díky úsilí několika badatelů začínáme teprve poznávat, charakterizuje poměrně rychlý odklon od expresivních forem k utilitárnímu pojetí, k němuž se architekt dostal prostřednictvím projektů textilních továren.
Čtěte také
S prvky typickými pro tyto „skleněné průmyslové stavby“ pak v upravené podobě pracoval i v případě sídliště Trachau. Jde hlavně o rozličně členěná věžová nároží, která do prostoru obytného komplexu vnáší rozmanitost usnadňující orientaci. Významně k ní přispívá také celkové členění zástavby (kombinace pravoúhlých a všelijak zakřivených bloků) i barevné pojednání, které navrhl vlivný drážďanský výtvarník Carl Rade (1878–1954).
Díky komplexní rekonstrukci z konce 90. let, se opět odehrává v jemných odstínech šedé, žluté, modré a starorůžové barvy. Byty ve funkcionalistické části sídliště postavené v letech 1927–1930 tvořilo několik typů o velikosti od 34 m2 do 60 m2. Většina z nich (vyjma těch minimálních) sestávala z obytné kuchyně, pokoje a koupelny s WC a vanou. Kromě klasických činžáků se nacházely také v pavlačových domech. Sídliště Trachau samozřejmě také disponovalo občanskou vybaveností (dětská hřiště, prádelna, obchody, společné parky a zahrady).
Související
-
Alternativní zelená památková péče. Jak by v praxi mohla vypadat?
Implementace mitigačních opatření včetně sofistikovaných zelených technologií nemine ani památkovou péči. Půjde o komplikovaný proces, který otřese její podstatou.
-
Samoúčelné kreace nezodpovědných architektů. Destruktivní návrhy, které decimují krajinu
Nad návrhem revitalizace odkryvu akropole na vrchu zvaném Hradiště Josefa Pleskota se zamýšlí Jakub Potůček.
-
Zabráníme „vygumování“ poválečné architektury? Stavby 60. a 70. let stále vzbuzují silné emoce
Na konferenci Architektura 60. a 70. let 20. století a památková péče historik umění Rostislav Švácha znovu varoval před zničením poválečné architektury. Jak tomu zabránit?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
