WOMEX 2021. Hudba z cizích zemí

Co si představit pod veletrhem World Music Expo? To co se odehrává na jiných podobných akcích. Mezi stovkami stánků přes den pobíhají vydavatelé, festivaloví organizátoři, promotéři, publicisté, vydavatelé, producenti a vůbec lidé, kteří této hudbě ve většině případů zasvětili celý život a říkají si womexiens. Účastní se networkingů, přednášek na aktuální témata a jiných setkání, a když jim zbyde čas, zajdou si na fascinující filmové dokumenty. Mezi nimi se letos vyjímalo multimediální představení slavného francouzského filmaře Vincenta Moona, už léta po celém světě v rámci projektu Petites Planètes dokumentujícího tranzovní rituály a neznámé lidové tradice. Jen pár dnů po Womexu uveřejnil záznam svého vystoupení, který vydá za všechny popisy.

Dávné odhady, že womexiens bude spíš ubývat, než přibývat se pořád nenaplnily, a generaci zakladatelů postupně doplňují mladí zájemci o účast v komunitě, považující propagaci hudby z „cizích zemí“ za vyjádření respektu a uznání odlišným kulturám. Nebo, jak bylo kdysi trefně poznamenáno, za zklidňující lék na pocit uniformovaného světa. A pokud se chcete dozvědět, co je to world music, s nutností dopředu přijmout fakt, že rozhodně ne hudební žánr, vydejte se na Womex, abyste zjistili, že se stejně nic nového nedozvíte; respektive dozvíte, zároveň ale pochopíte, že world music je hlavně zastřešující název pro celou hudebně nepředstavitelně různorodou scénu.

„Zatímco hudba sama o sobě nemůže potřít xenofobii, rasismus a diskriminaci, můžeme si být jisti, že poslech hudby cizích zemí  vede nezbytně k hlubšímu respektu a uznání odlišných kultur," řekl kdysi americký producent Jacob Edgar z labelu Cumbancha a podtrhul tím setrvale nejsilnější téma Womexu, zdůrazňovaného mnoha vystupujícími. Třeba asturijským queer zpěvákem Rodrigo Cuevasem, kterého z tohoto pořadu dobře znáte a jehož vystoupení patřilo k absolutním  vrcholům letošního Womexu.

Na veletrhu se každoročně udělují prestižní ceny a tu letošní získala turecká zpěvačka Aynur Doğan za celoživotní boj proti bezpráví a pronásledování menšin; v jejím případě Kurdů, jejichž hudbu už celá léta propaguje a zviditelňuje. Ve velmi emotivním děkovném projevu pak cenu věnovala nejen statečným kurdským matkám, ale také ženám z celého světa bojujícím za svobodu.

Vybrat ze šedesátky vystupujících to úplně nejlepší je těžké a vždy záleží na osobním pohledu. Skoro každý měl jiné favority, nicméně v mnoha případech nastala shoda. Třeba u legendárního brazilského písničkáře Mateuse Aleluia, kanadské skupiny Kobo Town, skotské hráčky na dudy Brìghde Chaimbeul nebo zpěvačky Maliky Tirolien z karibského ostrova Guadeloupe, která si říká Bokanté a doprovází ji americká skupina Snarky Puppy.

Do početné české výpravy samozřejmě patřil i dramaturgický tým festivalu Colours of Ostrava vedený Zlatkou Holušovou. O horkých programových želízkách měl tak nějak dopředu jasno, ovšem v tomhle je Womex zrádný – buď se na místě ukáže, že tak horká zase nejsou nebo je trumfnou jiná, což je nejčastější důvod, proč odjíždíte se smlouvami úplně jiných kapel než byste předpokládali.  Na You Tube a na papíře totiž třeba hudba konžské skupiny Lova Lova působí velmi odlišně, navíc reprezentanti moderní scény metropole Kinshasy změnili nedávno koncept a skupinu v současnosti tvoří takřka nepopsatelný zpěvák, raper a čaroděj Muta Wa Ngozi alias Double-King doprovázený bubeníkem a dvěma baskytaristy.

Womex je nesmírně cenným ložiském poznání také pro hudebního publicistu, takže během následujících týdnů vám postupně představím většinu nejzajímavějších letošních vystupujících. A je se opravdu na co těšit. Zvlášť na unikátní hypnotickou hudbu skupiny The Nakibembe Xylophone Troupe z Ugandy tvořenou zpěváky a hráči na speciální dřevěný balafon embaire.