TZ: Alice Nikitinová a Mark Ther v Galerii moderního umění v Hradci Králové

Galerie moderního umění v Hradci Králové otevírá dvě nové výstavy

Galerie moderního umění v Hradci Králové otevře v pátek 17. prosince 2021 dvě nové výstavy. V Černé kostce je připravena site-specific instalace Marka Thera Svítí/Lejchte (kurátor Michal Novotný). V Bílé kostce se koná výstava malířky Alice Nikitinové s názvem Společný základ (kurátor Vít Havránek). Obě výstavy jsou instalovány ve 4. patře galerie, prezentují tvorbu předních současných umělců a zároveň také sbírky GMU. Vznikly ve spolupráci s renomovanými kurátory a potrvají do 13. března 2022. V den zahájení si je návštěvníci mohou přijít prohlédnout kdykoli během prodloužené otevírací doby od 10 do 19 hodin. Vstupné do celé budovy bude zdarma. Otevření výstav proběhne s ohledem na protipandemická opatření bez oficiální vernisáže. Po celý den se však budou konat doprovodné programy. Zejména menším návštěvníkům je určeno Vánoční foyer – „tvořeniště“ ve vstupní hale galerie (13–17 hodin), které připravilo edukační oddělení GMU. Od 16 hodin můžete v prostorách budovy zažít nevšední zážitek a stát se součástí performance Fesrt Dadler není sám.

Instalace Marka Thera Svítí/Lejchte bude přístupná v Černé kostce, prostoru speciálně určeném pro prezentaci pohyblivého obrazu. Počeštěný pravopis slova „lejchte“ (německy „leuchtet“) v názvu odkazuje ke vzniku sudetoněmecké kulturní identity, jejíž problematikou se autor v posledních letech zabývá. Stěny Černé kostky dostaly scénicky mentolový odstín a prostor navozuje atmosféru německé meziválečné vily. Vše budí dojem přiznané kulisovosti. Dvojice modelářsky provedených oken tvoří jakási dioramata. Autor skrze ně nechává diváka sledovat svou starší tvorbu – filmy Kim (2002) a Pick a Wedgie (2004), které GMU zakoupila do Sbírky pohyblivého obrazu. Obě videa vznikla v době, kdy Ther experimentoval s televizní estetikou 80. a 90. let a kombinoval ji s otázkami homosexuální a transgender identity. Do výstavy dále zakomponoval obrazy zapomenutých rakouských a německých malířů z depozitáře GMU (Aloise Kirniga, Augustina Bedřicha Piepenhagena, Alfreda Justitze ad.). Celou scénu nasvítil venkovní lampou zapůjčenou z prvorepublikové německé vily. Ta vytváří večerní atmosféru nostalgie, která je však i záměrně komická. Instalace není jen sofistikovanou manýristickou hrou se symboly a významy, ale hlubokou výpovědí osobní i historické identity.

„Název výstavy vznikl, když jsem byl nečekaně pozván do jedné chátrající olomoucké vily v neoromantickém stylu z 20. nebo 30. let. Jejími majiteli byli asi německy mluvící fabrikanti židovského původu nebo čeští Němci. Tam jsem uviděl tuhle lampu a věděl jsem, že bych si ji chtěl do instalace zapůjčit. Němci byli odsunuti, ale zanechali tu po sobě plno věcí, které je přežily. I tuhle lampu, kterou si teď mohu rozsvítit. Sám mám sudetské kořeny, ale tu dobu jsem nikdy nezažil. Vytvářím si o ní svou vlastní, trochu romantickou představu jen na základě vyprávění nebo starých fotografií. Snažím se navodit její atmosféru, kterou si chci užít spolu s divákem,“ komentuje svou instalaci Mark Ther.

Výstava Alice Nikitinové v Bílé kostce nese název Společný základ. Oním základem je myšleno zvládnutí akademické malby a zejména kresby. V cyklu Výtvarná výuka (2019–2021) autorka spolu s divákem nahlíží do procesu výuky na současných českých uměleckých školách. Na jejích obrazech se objevují podobné výjevy, které známe už z barokních rytin: student umění stojí u malířského stojanu a před sebou má hlavu antické sochy, kterou kopíruje. Vznik kresby podle skutečnosti tematizují rovněž plátna ze sbírek GMU od Ludvíka Kuby, Jaroslava Paura a Petra Dillingera, která se autorka rozhodla do své výstavy zařadit. Kresba tvořila od renesance páteř uměleckého vzdělávání. Dnes se však v důsledku kritiky akademismu dostala až na okraj vzdělávacího procesu. Nikitinová se k ní vrací, mimo jiné tím, že ji staví do centra pozornosti jako hlavní námět svých obrazů. „Autorka ale onen „společný základ“ nesituuje nostalgicky do minulosti ani akademický vzorec z minulosti pouze neopakuje a nezdokonaluje v přítomnosti. Spíše testuje, jak někdy třeba i ne úplně dokonalý základ, který ovládá, vytváří prostředek pro tvorbu sdíleného se svým synem, v arteterapii, se studujícími ve výtvarných kurzech, nebo s přáteli a kolegy při společné malbě v ateliéru,“ dodává kurátor výstavy Vít Havránek. Kolektivní rozměry výuky tak v pojetí Nikitinové nahrazují akademickou kresbu a stávají se novým „společným základem“ bránícím úplné individualizaci umění.

V sérii obrazů výloh obchodů a obálek časopisů (2019–2021) autorka přirovnává výkladní skříně k divadelnímu jevišti. V roli hrdinek a hrdinů na něm vystupuje zboží, jež svým uspořádáním usiluje o stržení pozornosti. Tyto malby z kolemjdoucích na ulici dělají diváky umělecké výstavy a z diváků na výstavě kolemjdoucí nakukující do výloh.

Kromě nových výstav mohou návštěvníci ve 4. patře galerie zhlédnout také nedávno otevřenou výstavu Originál? Umění napodobit umění (01/10/21–27/02/22), která se zabývá problematikou falzifikace uměleckých děl ve 20. století a současnosti. Ve Foyer je potom až do 22. května 2022 k vidění socha Miloš od Pavly Scerankové.