„To mě hodně zahřálo, když mě chválí kouč, který mě vlastně nezná. Mluví asi o začátku soutěže, kdy jsem to párkrát podržel,“ říká po podzimní části druhé ligy skromně 32letá jistota za zády Zbrojovky.
Jak se dá využít pauza z pozice gólmana?
Hlavně si musím co nejvíce odpočinout. Četl jsem vyjádření, že druhá liga nemá takovou úroveň jako první, ale podle mě to úplně neplatí. Má svoje tempo a z pozice brankáře je z jistého ohledu těžší než některé zápasy v první lize. Člověk tam stojí, kluci hrají nahoře a já koukám. Pak ale přijdou nějaké střely a já to musím pochytat. Spíš tedy musím napnout koncentraci. Takže ten odpočinek pro mě bude hlavně mentální.
Přece jen, nenudíte se někdy v druholigové brance hegemona soutěže?
Před sezonou jsme se o tom s trenérem brankářů Martinem Doležalem bavili, že těch střel nebude moc, hlavně v porovnání s první ligou. Pak jsme ale hráli prvních pár utkání a lítalo to na mě zleva zprava. Odpočinout si nebo se v brance nudit opravdu možné není. Jakmile by gólman ztratil koncentraci, tak ho to rychle vytrestá.
Není národní liga náročnější na hraní nohama, nejste více tvůrcem hry?
Rozdíl tolik nevnímám, ale je jasné, že když hraje tým nahoře, tak si zakopu víc. Záleží to ale na herním stylu. Výběhy za míčem jsou asi stejné, prostě si musím hlídat správné postavení a případně rychle reagovat, abych to zvládal.
Momentka z druholigového duelu Líšeň (v bílém) - Zbrojovka Brno
Když mluvíte o vyběhnutí z branky, hned se mi vybaví vaše srážka s Janem Hlavicou v zápase s Vyškovem, vám stále také?
Já to viděl jen jednou. Když jsme měli večeři na zakončení sezony, pustili jsme si to s Honzou oba a asi mi to stačilo. Nalili jsme si víno, koukli na to a tím je to pro mě uzavřeno.
Nebylo to i na tvrdší alkohol?
No, rána to byla tvrdá, to máte pravdu. (smích) Podívali jsme se na to, řekli si, co se tam stalo, a jsme s tím už v pohodě.
Hlodalo to ve vás, když jste po návratu potřeboval vyběhnout z branky?
Asi ne. Nějaká vyběhnutí pak přišla a v zápalu hry na přemýšlení, co se předtím stalo, ani nebyl čas.
Zvažoval jste chytání v helmě po vzoru Petra Čecha. Nakonec ji ale nenosíte, proč?
Koupil jsem si jednu, pak mi i poslali helmu přímo pro mě, abych to vyzkoušel, ale vůbec mi to nesedlo. Je to asi o zvyku, ale když chytám celý život bez helmy a najednou mi ve 32 letech řeknou, že mám chytat s ní, tak to prostě snadno nejde. Prostorové vnímání je bez ní takové normálnější, helma je pak něco navíc, co mě ruší. I když, jestli bude zima, tak ji možná vytáhnu. (smích)
Byl jste s hrou Zbrojovky na podzim spokojený?
Začátek byl nahoru a dolů, nebylo to úplně ono, pak jsme něco povyhrávali, i když třeba o gól. Musím smeknout před soupeři, byli na nás výborně připravení. Nebylo to úplně hladké, ale pár takových vítězství stačí, aby se tým naladil. Vyhrávat 4:0 pořád nejde. Asi to nebylo vždy zrovna pokoukání, ale zvládli jsme to s tím nejdůležitějším, tedy se třemi body.
Byla schopnost rozhodovat v závěru utkání hlavní zbraní týmu?
Je to velká přednost. Když to nejde, zápas se rozhoduje ke konci, a kdo má větší vůli, vyhrává. Technické zdatnosti jdou stranou a ukáže se, zda jde tým za svým, a to jsme snad ukazovali často a dobře, i když hra třeba nebyla taková, jakou bychom si představovali.
Hráči FC Zbrojovky Brno a MFK Chrudimi během utkání v rámci fotbalové Fortuna národní ligy
Tým pak jede „na morál“. Platí to i pro brankáře?
Asi ano. Já na morál jel určitě po tom zranění. Zvažoval jsem, jestli se vracet, nebo s tím mám seknout, ale mě to chytání prostě pořád baví. Dal jsem si pauzu, pak jsem se vrátil při výjezdu na Duklu. Chtěl jsem se tam nastartovat zpátky, a my jsme tam prohráli. To byl pro mě ostrý direkt. Pak byla reprezentační pauza, zase se ten rytmus rozbil a až do konce podzimu to nemělo plynulost, jakou bych si představoval. Bylo to složité, dostat se do té rutiny zpět.
Co má Zbrojovka v pauze dělat? Je čas se připravovat na první ligu už teď v zimě?
Není to lehké. Jestli přijdou dva nebo tři, možná i pět hráčů, pak asi ano. Úplně obrovské zásahy bych ale nechtěl a nedoporučil.
Nepotřebují některé posty ale přece jen výraznější posílení?
Určitě někdo přijde, otázka je, kdo bude do Brna chtít. Znám to z Karviné, kam někoho přivést není legrace. Podobně to slýchávám o Brně, ale moc to nechápu, vždyť je to fajn město a všude to je kousek. Asi je s tím tady ale problém, když se o tom mluví.
Do Zbrojovky jste přicházel jako zachránce, to se bohužel nepovedlo. Jak se mění role zachránce zpět v roli tahouna?
Je to stále stejné. Tehdy to bylo špatné, zachránit jsem Zbrojovku nedokázal, protože jsem odchytal zápas s Opavou a pak se na měsíc zranil. Měsíční pauza po návratu z Litvy mě dohnala a ztrestala. Ale o mně to vytáhnutí nahoru nebude, tam to musí odedřít kluci vepředu.
Radost fotbalistů Brna.
Říkáte, že máte méně práce v zápasech, dává vám to aspoň sežrat Jakub Řezníček na trénincích?
On je takový hravý. Pořád chce dávat góly, i když zrovna děláme jen nějaká pohybová cvičení. Gólmany tím umí pěkně štvát, takže je to taková naše vzájemná zábava. I na tréninku má totiž tah do zakončení a přesně ví, co chce udělat. Pak to ještě realizuje a fakt mi to tam pošle. Hlavní ale je, že to platí stejně i v zápasech.
Je tím největším šutérem Zbrojovky, nebo jsou tam i další, kteří vás dokážou pravidelně nachytat?
Nechutných střelců je tu víc. (smích) To máte Řezňu, Kuba Přichystal teď má formu jako hrom a třeba Adam Fousek, to je nechutný levák.
Vážně to je tolik znát i ve fotbale, že proti vám běží levák?
Já to tak mám určitě. Pro mě jsou dosti nečitelní, protože u praváka jejich pohyb a střelu předvídat problém nemám.
Nevím, jestli toto můžu napsat.
No, asi to není dobrý nápad, trenér si vás najde. (smích) Ale leváci jsou prostě jiní.
