Strašidlo inflace a rovnice směny

A přitom ne že by k tomu chyběly nástroje. Nedávná historie už je úspěšně použila, akorát to tehdy bolelo – on totiž na začátku ten zásah proti inflaci musí být přesný jako řez skalpelem, ale v důsledku to může skončit jako masakr motorovou pilou, anebo hůř: děsivou nezaměstnaností. Pojďme se na ten historický boj s inflací podívat.

Na počátku byl růst

Inflace|foto:Pixabay, CC0 1.0, ©

Abychom pochopili kontext, musíme se dostat někam na konec druhé světové války. Evropa je taková hromada suti, a nastartovat se musí nejen populace, ale i ekonomika. Státy tenkrát sáhly po vcelku osvědčeném keynesiánství a začaly do ekonomiky sypat peníze. Mimochodem vypůjčené. Státní zakázky se jen hrnuly, pracovní místa se množila. Zkrátka, v ekonomice najednou bylo dost peněz – jak od státu, tak od domácností. Když to necháte s několika dalšími faktory působit tak deset, patnáct let, najednou je z toho solidně přehřátý problém. Peněz je až moc.

Inflace|foto:Shutterstock

A tady začne fungovat to magické cosi, čemu ekonomové s posvátnou bázní říkají neviditelná ruka trhu. Můžeme to ale klidně nazvat obecněji principem akce a reakce: když pan prodavač ví, že zákazník má víc peněz než dřív, no tak mu výrobek napálí za vyšší cenu než dřív. A když se tak rozhodne dostatečně velké množství prodavačů, máme tu něco, co se jmenuje nárůst všeobecné cenové hladiny. Tedy inflace. Ta začne rozkošně neviditelným způsobem ukrajovat domácnostem z jejich peněz a postupně tak jakoby vrací vše do normálu. Když se ale růst inflace zvrtne, je to malér. Lidi zchudnou. Přesněji: zchudnou ti chudí a střední vrstva. No a přesně to se stalo někdy v šedesátých letech. V těch zlatých šedesátkách.

Monetarismus a rovnice směny

Americký ekonom Milton Friedman, držitel Nobelovy ceny za ekonomii|foto:Profimedia, ©

Část ekonomů tehdy starostlivě, a možná snad i trochu škodolibě řekla: My vám to říkali! Byli to pánové akademici z pravého spektra, sdružení kolem myšlenek, kterým se říká monetarismus. Asi nevlivnějším byl Milton Friedman, nobelista. Pointa monetaristů zní: keynesiánství vyřešilo nezaměstnanost, ale způsobilo zákonitě inflaci. A je nyní zapotřebí zaměřit se na tento agregát. Jak? Odstraněním jeho příčiny. A ještě jednou – cože je příčinou inflace? Příliš mnoho peněz. Tedy jich část stáhněme z oběhu! Kdo tak učiní? Ten, kde má o množství peněz největší přehled – centrální banky. Jak ovšem vypočítají to ideální množství peněz v ekonomice? Podle elegantně jednoduché rovnice směny.

Peníze a kalkulačka|foto:Profimedia

Její tradiční verze zní M x V = P x Q. My si to ale bez uzardění můžeme rovnou zjednodušit na M x V = HDP. HDP totiž známe každý: zlaté tele současné ekonomiky je ukazatelem pro ekonomický růst. Co ovšem znamená ta levá strana rovnice? M je to námi hledané množství peněz v ekonomice. V označuje rychlost obratu měny, např. kolikrát se jedna konkrétní stokoruna protočí za rok. To se většinou dá vcelku solidně odhadnout. No a teď následuje opět báječně jednoduchý výpočet toho množství peněz: M = HDP/V, tedy HDP dělené rychlostí oběhu. Podle toho, jaké vyjde číslo, pak centrální banka začne peníze buď stahovat, nebo naopak dál tisknout. Pokud tedy postupuje racionálně.

Občas ale, v nápadně mnoha státech, centrální banky racionálně nepostupují. Možná mají iracionální strach ze strašidel.