Zdravotníci v nemocnicích se nenudí. ARO byl očistec, říká pacientka, která tam strávila devět dnů
Počty nemocných s covidem-19 klesají několik dnů za sebou i v nemocnicích, zdravotníci se ale rozhodně nenudí. Například v Jablonci nad Nisou museli otevřít třetí covidovou jednotku na intenzivní péči, protože přibývá pacientů v horším stavu. Primář interny Tomáš Vacek odhaduje, že asi tak čtvrtina pacientů z jeho oddělení skončí na oddělení intenzivní péče. Většina z nich proto, že nejsou očkovaní proti koronaviru.
Příkladem je padesátnice Šárka, která se nenechala očkovat kvůli revmatickému
onemocnění. Česká revmatologická společnost přitom očkování proti covidu-19
doporučuje.
„U nás je očkovaná celá rodina, ale vzhledem k tomu, že pracuju z domu, nikam nechodím, s lidmi se moc nestýkám, tak jsem nebyla,“ říká světlovlasá ekonomka a matka dvou dětí. Leží na posteli interního oddělení, do nosu má zavedený kyslík a počítá, jak je dlouho v nemocnici. „Celkem jsou to asi tři neděle, z toho devět dnů jsem byla na ARO,“ říká.
Na tento zážitek by raději zapomněla. „To byl očistec. To máte napíchané všechno možné, spoustu hadiček do žil, mraky infuzí a léků všeho druhu, já myslím, že jste mi dával i remdesivir,“ zvedne Šárka oči k primáři, který pokývá hlavou. „Nic veselého to není, nemoct se nadechnout, to je šílenost,“ říká pacientka, která letos oslavila padesáté narozeniny.
Bouchnou dveře a do pokoje vchází další lékař celý zachumlaný v kombinéze se štítem přes obličej. Je čas vizity, vytahuje oxymetr a stetoskop. Primář Tomáš Vacek prohodí pár slov s kolegou a Šárce vysvětluje, že ještě pár dnů v nemocnici pobude. „Kyslík ještě potřebujete, pak půjdete do domácího léčení, které ještě chvíli potrvá.“
‚Nechce načipovat‘
Primář se loučí a odchází na prostornou chodbu, kde prochází sanitářka s dezinfekcí. „Kolik máme ještě lidí?“ ozve se mužský hlas z druhé strany chodby u velkého okna a z protisvětla se vynoří lékař Pavel Beznoska, který podává monoklonální látky. „Dneska zatím jenom čtyři. Ale dějí se nám tady zvláštní věci,“ usměje se mladý internista. Začne mluvit o pacientce, která chtěla protilátky.
„Sice nevěděla, co to protilátky jsou, ale pořád je chtěla. Očkovaná nebyla, protože nechce načipovat. Za hodinu volala její rodina a měli úplně stejné myšlenky. Vyhrožovali, že nás zažalují, jestli jí dáme čip,“ popisuje Beznoska.
Lékaře poslouchá dlouhovlasá sestra Markéta, která má po noční službě, ale zůstala dopoledne na oddělení kvůli vzdělávacímu semináři. „Zajímala je jenom vakcína a čip. Bylo jim úplně jedno, že paní jede na ARO,“ vysvětluje. Pavel Beznoska kroutí hlavou a trpce se usměje. „Aby neumřela kvůli vakcinaci, ale že umře na covid, to jim nevadilo,“ dodává.
Pacientů neubývá
Z pokoje vychází v ochranné kombinéze zkušená zdravotní sestra Jitka. Vypadá, že toho má dost, a na chvíli si sedá na židli. „Pozitivních zpráv je málo, ale máme vánoční stromeček, je živý, krásný a máme pacienty, kteří nás dokážou nabít. A rozptýlit i v těch skafandrech. Třeba pan, ten…,“ hledá chvíli jméno a podívá se na Markétu. „Snažil se být pozitivní, takže nakonec šel i domů, to nám hodně pomáhá, když pacient sám chce a umí rozdat radost.“
Pacienti leží nejen na interně, ale i na urologii, která se také změnila na covidové oddělení. Obě má na starost primář interny Tomáš Vacek, který nepozoruje žádný zásadní úbytek pacientů. „Pořád tak nějak stejně. Od nás jde tak čtvrtina na ARO, a když to dobře dopadne, tak se vrátí na doléčení. Na třech stanicích intenzivní péče je teď dvanáct pacientů. Ani jeden není očkovaný, ale to už je v podstatě běžné.“
Tomáš Vacek pravidelně publikuje své postřehy z interny pod svým jménem na twitteru. V posledních týdnech ale polevil v razanci a od nadcházejících týdnů nic výjimečného nečeká. „Připravujeme se na Vánoce,“ rozesměje se při pohledu na ozdobený stromek u vstupu na internu. „Už jsme smíření s osudem a se situací. Stejně s tím nic neuděláme.“
