„Byli jsme nejlepší v republice, poráželi jsme Spartu, Slavii a všechny tyhle špičkové týmy. Nastupoval jsem například s Adamem Hložkem a spoustou dalších, kteří odešli do zahraničí,“ vypráví Hemerka, jehož jméno jste však měli šanci letos zaznamenat v úplně jiném sportu než ve fotbale.
Brněnský mladík je jediným českým florbalistou, jemuž se v tomto roce podařilo vyhrát juniorské mistrovství světa, domácí ligu i oslavit bronz na šampionátu dospělých.
Ke sportu s děrovaným míčkem přešel v Brně před pěti lety, protože se mu v něm víc líbila parta. „Nelituju toho,“ burácel v sobotu hlasem, ochraptělým z oslav třetího místa na seniorském mistrovství.
V úspěšné reprezentaci nebyl sám, kdo k florbalu „zběhl“ od jiného sportu, například gólman Martin Beneš dřív chytal v hokejové brance. U Hemerky je vývoj o to zajímavější, že na fotbalových trávnících se mu dařilo.
„Jednou jsme byli na soustředění ve Fiorentině a tam si nás asi čtyři pět kluků chtěli nechat na zkoušku. Byli jsme v mladém věku a odmítli jsme to, ale musím říct, že na fotbalovou kariéru vzpomínám velice rád. Florbal mě ale bavil víc, tak jsem se rozhodl pro něj. Myslím, že jsem udělal dobře, jen občas jsem si říkal, jestli jsem přeci jen neměl zůstat u fotbalu kvůli nějakým těm podmínkám. Ale nemrzí mě to,“ vypráví devatenáctiletý sportovec.
Začalo to za pandemie
Hemerkův florbalový příběh nabral obrátky zhruba před rokem, kdy se kvůli pandemii v Česku nehrály amatérské soutěže. Z Hattricku Brno se vydal na stáž do finského celku EräViikingit.
V únoru následoval přestup v rámci české superligy do Mladé Boleslavi, načež odstartovala již zmíněná vlna úspěchů.
„Kdo z fotbalistů může říct, že má zlato, bronz a ligový titul z jednoho roku?“ směje se Hemerka. Na fotbal přitom nedá dopustit. „Dal mi dobrý základ, co se týče rychlosti, dynamiky, v které teď vynikám. I díky fotbalu jsem teď tam, kde jsem,“ zamyslel se.
Zahrát si sice už nechodí, nadále však bedlivě sleduje výsledky svého oblíbeného celku, jímž zůstala Zbrojovka.
„Chodím se podívat na nějaké zápasy, když mám čas. Ve druhé lize jí to teď šlape, je první, tak doufám, že to klapne a budeme zase mezi elitou,“ poslal povzbuzující vzkaz do svého někdejšího působiště.
S bývalými parťáky je nadále v kontaktu. „Ne tedy s Hložanem, ten už má svůj svět,“ nadhodí florbalista. „Kluci z fotbalu mně moje úspěchy přejí a určitě mi od nich ještě přijdou gratulace,“ odhaduje.
Jeho další cíle jsou podobné těm, které mají jeho vrstevníci, s nimiž se znal ve Zbrojovce. Rád by zamířil do zahraničí, což se ve florbale nejvíc týká Finska, Švédska nebo Švýcarska.
Je jedním z těch, kdo pro český florbal ztělesňují novou vlnu hráčů. „Říkalo se, když nás brali do reprezentace, že my mladí už máme vítěznou mentalitu, což se potvrdilo. Vnesli jsme do týmu nový styl florbalu. Zároveň jsme bojovali jako tým a táhli jsme za jeden provaz,“ připomíná Hemerka.
Zatím se se svými sny o zahraničním angažmá vrací do Mladé Boleslavi, kde po odchodu z brněnského Hattricku zakotvil.
„Nelituji toho, že si teď nemůžu vybírat ze zahraničních adres. Kdybych nenabral zkušenosti v Boleslavi, neodehraju tak dobrý juniorský šampionát v Brně a nebudu následně nominován mezi chlapy,“ říká o své nastolené cestě.