Michal Špitálský – mozek týmu, chrlič nápadů.

Jakub Tesařík – manažer, který produkuje a usměrňuje nápady svého kamaráda.

Stručné představení dvou přátel, kteří společně realizují své nápady. Na podzim začali natáčet dokument Zahrada Boží o pozemku, který roky udržoval dědeček Michala Špitálského.

7 fotografií

„Mě tím projektem Michal tak nadchnul, že jsem do toho hned šel. I kdybych to měl celé produkovat zatím jen já. I když nepopírám, sponzory bychom uvítali. Ta látka je ale natolik silná, že to nešlo nenatočit,“ říká Jakub, který dělá zvukaře, nahrává, drží rekordér.

On je technik, také ten, který celý dokument produkuje a logisticky řídí. Michal zase napsal scénář, dramaturgický plán a vymýšlí úhly záběrů, které pak společně natočí. To je zatím jejich vrchol, cestu k němu si však prošlapali postupně.

I jejich seznámení bylo pozvolné. I když by se dalo čekat, že se dávno znají. Oba totiž pocházejí z Ústí nad Orlicí a jsou stejně staří. Když se jako tehdejší studenti pardubické střední školy Delta, sešli v prvním ročníku, trochu na sebe koukali. My se neznáme? Jejich bydliště v Ústí nad Orlicí a Libchavách dělí jen několik málo kilometrů. „Je to neuvěřitelné. Znali jsme stejné lidi, navštěvovali podobné akce, ale zkrátka jsme se míjeli,“ říká Jakub.

První ročník jejich přátelství rozhodně nestvrzoval, spíše se zdálo, že k sobě oba hledají cestu. Oba jsou vůdčí osobnosti a v prvním ročníku to mezi nimi i lehce třelo. „Třeba z adaptačního kurzu jsem odjížděl s pocitem, že Kuba je moje konkurence. Oba jsme tahouni, tím pádem jsme měli tendenci být každý na jiné straně,“ přiznává Michal.

Spojil je kroužek programování

Ve druhém ročníku nabralo jejich kamarádství na obrátkách. Spojil je kroužek programování, který vedli na pardubické Základní škole Závodu míru. V tu dobu už Tesařík pracoval v Ústí nad Orlicí pro festival Jeden svět. Jako dobrovolník trhal vstupenky a přizval Špitálského.

„Navrhli jsme organizátorovi Jednoho světa Petrovi Kulhavému předělání webových stránek. Nechal nám volnou ruku. Jeden svět začal fungovat digitálně včetně webových stránek, převzali i grafickou podobu. Fotili jsme, natáčeli, animovali,“ vzpomínají mladí kreativci. 

Přeměna měla nejen ohlas u návštěvníků festivalu, který dostal novou mízu. Proměnu orlickoústeckého Jednoho světa pak využili jako maturitní práci. Tu pak jejich učitelé oceňovali jako projekt, který má reálný základ a přesah do něčeho velmi konkrétního. 

„Imponuje nám dělat v Jednom světě se staršími dospělými lidmi. U našich vrstevníků, s nimiž jsme zpočátku pracovali na nějakých projektech, nám vadilo, že často nedotahovali věci do konce,“ říká Tesařík. 

Jeden svět je posunul také k dokumentu, který je jejich novinkou – Zahradě Boží. Autorem scénáře je samozřejmě Špitálský. „Pojednává o zahradě v kolonii a vztahu k přírodě, náboženství je zčásti konfliktem v tom filmu, ale zároveň i tematikou,“ přibližuje Špitálský.

Nápad vznikl v Anglii, kde studuje film. Když dostal ve druhém semestru za úkol vytvořit dokument, vzpomněl si na svého dědečka a jeho celoživotní dílo – zahradu, kterou 50 let opečovával. „Učitelé mi řekli, že se to do mé práce nehodí. Ale že se jim ten nápad moc líbí a že chtějí, abych to zpracoval jako svůj závěrečný projekt, nebo jako projekt ve svém volném čase, neboť ten příběh je velice zajímavý,“ vysvětluje Špitálský.

A tak se oba přátelé proměnili ve filmaře. Více než půl roku natáčejí hrubý materiál, z něhož pak vznikne dokument. „Je to biografický obraz vztahu člověka k přírodě a možná vyobrazení nějakého smyslu celoživotního díla,“ přibližuje autor scénáře.

Jeho dědeček pochází z jižního Slovenska. I proto oba v létě zabalili kameru a vyjeli do dědova rodiště spolu s ním a na místě natáčeli záběry dokumentu. „Děda vzpomínal, jak se mu tam žilo. Pak si to přenesl i do Česka, kde si kus své půdy opečovává. A vnímá ho jako své dílo a třetí dítě. Jde o to, jaký vztah si člověk dokáže vytvořit ke kusu půdy a jak ho dokáže přemoct, že jím roky obdělávaná půda není jeho a dřina, kterou tam zažil, je k ničemu,“ popisuje Michal.

Přemluvit starého muže k natáčení těžké nebylo. Vnuk byl svědkem jeho úspěchů, ale i trápení a boje s přírodním živlem, který často dokázal dědu srazit na kolena. „Věřil jsem, že film vezme děda jako šanci, jak svůj příběh vylíčit. Ač osud nemusí být příznivý, tak má příběh. A ten je sám o sobě to, co taky má svou cenu, i když jeho tvrdá práce možná přijde nazmar,“ říká mladý filmař.

A dědovi se nápad zalíbil. Ve svém věku bere natáčení jako rozptýlení. „Pro mě byla cesta s Kubou a dědou na Slovensko něco jako terapie v tom šíleném covidovém roku. Udělali jsme kus práce, zasmáli jsme se a ještě jsme si odpočinuli,“ popisuje Michal.

Film má nyní hotový teaser, tedy jakousi upoutávku, a mladí filmaři by pro něj rádi sehnali investora. Dost často se stává, že přijde nová produkce a projekt ztratí původní záměr. „To nechceme. Mám vizi, jak povědět příběh. Nechci, aby ho dostal někdo jiný, kdo by k němu neměl takový vztah, i když by ho třeba toto téma zajímalo,“ říká Špitálský. Zůstat nestranný je ale těžké. „Michal umí na každé věci vidět také druhou stránku. A řekne ji nahlas,“ říká jeho parťák.

O pozemky, kde hospodaří i starý muž, se však přihlásila římskokatolická církev. A přestože dědeček Špitálského za pozemek zaplatil, zahrádkářská kolonie byla církvi v restituci vrácena. Vlastnictví starého pána přestalo platit a on nyní za svou zahradu platí nájem.

Jejich společné projekty zřejmě stvrdila práce pro festival dokumentárních filmů Jeden svět je. Oba ji označují za odrazový můstek. „To nám pomohlo lidsky, do byznysu nás pak dostala zakázka pro společnost psychologů, jimž jsme vyrobili webové stránky. Na tom jsme pochopili, jak dělat weby a jakou hodnotu má naše práce,“ říká Tesařík. Sami vidí, jak vývoj v této oblasti doslova letí vpřed. Proto tyto webovky již několikrát měnili a upravovali.

Ještě na střední škole rozjeli svoje vlastní podnikání. Začali právě tvorbou webových stránek a grafiky. „Český trh je tímto nenasycený. Když už je někdo dělá, jsou to specializované firmy, které jsou drahé. Pracujeme pro malé podnikatele, kteří mají méně zaměstnanců a potřebují webové stránky pro svoji prezentaci,“ říká Tesařík. Nově se na ně obracejí ti, kteří od nich chtějí profesionálně natočené video z pořádaných akcí.