Příběhy hvězd – Canopus, jasná hvězda z Lodního kýlu

Že je na tom místě souhvězdí v podobě lodi říkali už staří Řekové a tato nautická tradice byla snad i starší; jsou prý i badatelé, kteří se dovolávají jejích sumerských kořenů. Postupem času byla hvězdná loď ztotožněna s Argó, na níž se plavil hrdina starořeckých bájí Jásón se svými Argonauty do Kolchidy pro zlaté rouno.

V 18. století začalo být souhvězdí Argo Navis jaksi těžkopádné k užívání, protože bylo obrovské, víc než o čtvrtinu větší než současné největší souhvězdí Hydra, a obsahovalo přes 160 snadno viditelných hvězd. A tak jej v roce 1755 francouzský astronom Nicolas-Louis de Lacaille ve svém katalogu rozdělil na tři menší souhvězdí – Carina (Lodní kýl), Puppis (Lodní záď) a Vela (Plachty). Z hvězdy Canopus se stala Alfa Carinae. Z našich geografických šířek ji neuvidíte, ve Středomoří už to štěstí mít můžete.

Argó, loď z řeckých a římských mýtů, na které plul Jáson se svými druhy pro zlaté rouno|foto:Pixabay, CC0 1.0, ©

Velká hvězda za horizontem Evropy

Žlutavého veleobra vzdáleného od nás 310 světelných let si jistě všímali i staří Egypťané. Orientací na Canopus se někteří vědci pokoušejí vysvětlit vychýlení několika šest a půl tisíce let starých megalitických objektů egyptské Západní pouště od severojižní osy. Ve staroegyptských textech se však tuto hvězdu nepodařilo jasně identifikovat. Jen někteří badatelé si myslí, že je snad možné Canopus ztotožnit s Velkou hvězdou, o níž se píše v „Textech pyramid“. Zdá se, že „nejoblíbenější“ byla v egyptské Pozdní době.

Ve starověké Indii říkali jasné hvězdě Agastja podle uctívaného védského mudrce, pro čínské astronomy to byl Stařec na jižním pólu. Arabský název Al Suhail snad souvisí s výrazem „sahil“, označujícím řehtání koně.

Španělský muslimský polyhistor a také astronom Ibn Rušd (v latinizované podobě známý jako Averroes) se v roce 1153 musel vydat do marockého Marrákeše, když chtěl tuto hvězdu pozorovat, protože v jeho rodné andaluské Córdobě byla neviditelná. Vysvětloval si to velmi pokrokově tím, že Země je kulatá a hvězda se mu skrývá za horizontem…

Ibn Rušd, známý též jako Averroes. Socha muslimského polyhistora 12. století ve španělské Cordóbě|foto:Pixabay, CC0 1.0, ©

Sparťané a kosmičtí navigátoři

Ve středověku byla Evropanům známá jako Suhel, renesance se vrátila k původnímu řeckému názvu Canopus. Právě tak se jmenoval velitel řeckého loďstva spartského krále Menelaa, které odváželo z Troje Helenu, unesenou trojským princem Paridem. Jak píše ve své „Velké encyklopedii vesmíru“ Josip Kleczek, Canopus poté založil v nilské deltě město, které neslo jeho jméno. Jasnou hvězdu, která tehdy zářila nad jižním obzorem, nazvali Sparťané podle něj.

Hvězdu Canopus mají dnes nejraději konstruktéři kosmických lodí. Nachází se totiž blízko jižního pólu ekliptiky a používá se proto při jejich navigaci. Je více než desettisíckrát svítivější než naše mateřská hvězda, osmkrát hmotnější a její poloměr více než sedmdesátkrát překračuje poloměr Slunce. Canopus je také zdrojem rentgenového záření, které pravděpodobně produkuje jeho koróna. Převážnou část minulých čtyř milionů let byl Canopus nejjasnější hvězdou na pozemské noční obloze. Až před nějakými 90 000 lety se Sírius přiblížil natolik, že se stal nejjasnější hvězdou on.

A zůstane to tak i dalších pár set tisíc let.