Co mi udělalo radost

Jak tady pořád slibuju, že sem budu psát i maličkosti, a málokdy to udělám, dneska to konečně dělám. Nedávno jsem psala o malých věcech, které mi změnilo mateřství. Jedna z nich byla, že od porodu Benjamína nesnesu žádné vůně a deset let! jsem si nekoupila žádný parfém. Změnilo se to včera, kdy jsem si z DM drogerie donesla domů toaletku od Nivey. Do středy jsem netušila, že existuje – než jsem j…

Před pár dny na mě na LinkedInu vyskočil příspěvek o investování a zajišťování budoucnosti dětem. Rodiče se tam, jak to na téhle síti bývá, předháněli ve strategiích, investičních portfoliích, částkách (je otázka, jestli ty 4 miliony budou v roce 2035 v Praze stačit aspoň na garáž, napsal trefně kdosi) a počtu nakoupených bytů. Dětem také něco spoříme, ale přiznám se, že mě ta debata na chvíli ro…

Tenhleten květen, to byla radost veliká! Jsem vděčná a strašně namotivovaná. Vyšla nám s Benjamínem knížka , byla jsem na Světě knihy , měla jsem spoustu hezké práce, Benjamín vyhrál mistrovství republiky, Olík miluje fotbal, byli jsme v Praze, v kině, já na dvou besedách, dostkrát běhat, bylo toho hrozně moc a všechno hezký, včetně většiny obsahu, na který jsem si záměrně klikla na internetu neb…

Ráda bych ještě dneska psala o psaní. Konkrétně o tom, co to v mém případě znamenalo napsat a vydat dětskou knihu. Že to opravdu nebylo hotové "hned". A proč. Občas vidím ve svém okolí, které nemá vhled do knižní branže, tendenci vznik knihy zjednodušovat. Někdo má nápad, tak ho sepíše, někdo zedituje, někdo nakreslí, někdo udělá grafiku, pak jde knížka do tiskárny a... šup, je v knihkupectvích. …

Mám v knihkupectvích Tramvajáka , novou knihu pro děti. Jezdím na besedy po celé republice s knihou České cizinky , o které mluvím jako o beletrizovaném dokumentu. A čtu na nich ještě z jiné svojí knihy, autofikčního deníku Moje bejby Amerika . "Jak vás mám vlastně představit?" ptala se mě nedávno organizátorka jedné z besed. Autorka jí znělo hrozně genericky – autorek dneska je! Neměla bych něco…

Z tiskárny vyjede směrem do knihkupectví po celém Česku už tento týden. Chtělo se mi napsat, že nechápu a nemám slov, ale to je hloupost, protože čtete tento text a není krátký. Tak lépe: Já zatím střídám všechny stavy od nadšení, že jsem ji dokončila, přes radost a odhodlání dát o ní pořádně vědět po stres, jestli se nápad a provedení nelíbí jenom mně, ale bude i někomu jinému. Proč mi nikdo neř…

V dubnu byl můj kalendář plný narozenin, závodů a seznamů, co chci stihnout do léta. A nabité a zábavné to bylo i ve čtečce, sluchátkách a v počítači. Tady je, co si myslím, že byste nechtěli - a neměli - minout. Na začátku dubna jsem žila misí Artemis II a jejím obletem Měsíce až tak, že mě to zlákalo koupit si v kině lístek na příběh osamělého hrdiny ve vesmíru. "Project Hail Mary" moc doporuču…

Bydlíte v Brně nebo v jiném menším městě? Tady je něco o tom, v čem je maloměšťáctví fajn - třeba v tom, že ačkoliv se to nezdá, máme tu čas. A ve srovnání s některými velkoměsty i jiné výhody, které se konkrétně v případně tohoto fejetonu pro časopis Glanc ukázaly hned pár hodin po uzávěrce.

Oliverovi je dneska šest. A já mám malé dilema: když jsem o Benjamínovi v tomhle věku tady na blogu ještě psala, ale poslední rok říkám, že o dětech už tolik psát nechci - mám, nebo nemám dát narozeninový článek i mladšímu synovi? Táhne mě to spíš k tomu ho sem dát. Svoje postřehy klukům schovávám, letošní Benjamínův mám ovšem - nejspíš proto, že není veřejný - od začátku února rozepsaný v poznám…

Jak mě trápí ten rychle ubíhající čas a pocit, že každý den trvá sotva hodinu , rozhodla jsem se, že si ho následující rok trochu prodloužím. Kromě blogu si budu psát i deník. Vlastně ho píšu už dávno. Do poznámek v mobilu, do počítače, na papír vedle nákupního seznamu. Nová je jen snaha dát mu alespoň na rok pravidelnost a nějaký tvar. Paradoxně právě tohle je pro mě to nejtěžší – psala jsem vžd…

Dneska mám narozeniny. Je to pět let, co jsem seděla v tělocvičně mezinárodní školy v Kuala Lumpur s kamarádkou Italkou, když mě pozvala na svoje narozeniny a oznámila, že jí bude 43. Mně bylo 38 a říkala jsem si, že za pět let to bude strašné, protože tohle číslo nejen že je už pár let po čtyřicítce, ale začíná se nebezpečně přibližovat její půlce, a to je, jak by řekl můj táta, "skoro padesátka…

Když jsem včera večer nakoukla do Oliverova školkového batůžku, našla jsem tam velkým písmem psanou cedulku: "Jelen evropský". "Proč máš v batůžku ceduli s jelenem?" zeptala jsem se syna, který mi s pohledem ztrápeného kolouška vysvětlil, že na zítřek o něm mají zjistit nějaké informace. Než jsem já začala zjišťovat, kde je po osmé večer, když už je v pyžamu a má jít do postele, bude hledat, rozs…

Březnem jsem se doslova propsala (jestli to k něčemu bude zatím nevím) , a tím pádem jsem o dost méně četla, méně běhala, takže méně poslouchala... a tak dále. Ale něco jsem stihla, vlastně dost, když se na to dívám, protože - to jsem vám na besedách myslím ještě neřekla - úvodní věty hodně lidí píše jako poslední a já jsem jeden z nich. :) Tady to je. "Každý den můžete být, kým být chcete," se m…

Je jednoduché zamilovat se do… každého místa, kde jste na čas a neřešíte tam všednodenní život. Obzvlášť když se jmenuje Paříž. Otázka je: vydrželo by mi to? O lednové návštěvě Francie jsem napsala pravidelný fejeton do časopisu Glanc. Tady je. A jako vždycky: text se vám zvětší po kliknutí na obrázek. :)

"Všichni máme 24 hodin denně. Elon Musk, Taylor Swift, já i vy." Slyšela jsem nedávno v jednom podcastu. A nebylo to poprvé. Je to oblíbená věta různých motivačních řečníků. Má nám připomenout, že když někdo zvládne řídit několik firem nebo chrlit jeden hit za druhým a k tomu všechno ostatní, měli bychom to zvládnout taky. Jestli je to pro někoho motivační, pak skvělé. Pro mě ale upřímně moc ne. …