Co mi udělalo radost

Byl to za posledních mnoho let můj nejnáročnější a nejspíš i nejmelancholičtější rok, v němž jsem po loňském velkém zvratu spíš stagnovala na místě. A přesto, když jsem v uplynulých dnech listovala Instagramem , diářem, probírala se fotkami, mám pocit, že jsem prožila fantastických 12 měsíců. Byly v něm přešlapy, smutky, pořád je v něm tápání. Ale taky hromada radostí a jak řekla moje kamarádka, …

Mám ráda vzpomínky, ohlédnutí, rekapitulace. To už jste si asi všimli. :) A tak je tady další. Tentokrát deset článků, které si na tomto blogu přečetlo nejvíc z vás. Znovu děkuju, že v době, kdy jsou blogy velmi oldschool, jste tady se mnou. Vážím si toho! A pokud najdete vteřinku, napište mi do komentářů, zda-li byste do budoucna stáli třeba o Substack, díky kterému byste posty dostávali i do e-…

Dosud jsem to byla já, kdo ve vztahu se svými syny povzbuzoval, aby se nebáli, zkoušeli nové věci, snažila jsem se je rozveselit a bagatelizovat nepříjemnosti – třeba návštěvu oční lékařky a nepříjemné rozkapávání nebo zubaře. O letošních vánočních svátcích se ale situace obrátila. Na druhý svátek vánoční jsme byli v aquaparku, když Benjamín navrhl, abychom si dali plavecké závody. Start měl být …

V roce 2025 jsem mimo jiné zjistila, že oblíbená čokoláda s mouřenínem už není s mouřenínem. Prý se to v době, kdy jsem tu nebyla, hodně řešilo. Do školních učebnic a na obědová menu ale trend citlivějších barev a jazyka zatím úplně nedorazil. Ověřila jsem si to na vlastní oči. Vím, že teď máme na práci závažnější věci, ale kdybyste náhodou byli ti, kdo to můžou v roce 2026 posunout, docela bych …

Námět na tento fejeton do časopisu Glanc mě napadl při debatě s jedním mým českým známým, který si stěžoval, jak je v Česku složité najít si nějaký protějšek. Jestli ono to trochu nebude i tím naším obecným nastavením, kdy moc netoužíme po seznamování s novými lidmi a partami. Jak nás do kolektivu nesvede škola, práce nebo nějaký koníček, proniknout někam není jen tak, vysvětlovala jsem mu, aby s…

Jsme rok a půl v Česku. Loni jsem tady psala shrnutí pocitů každé tři měsíce, letos udělám posty dva. Jeden vyšel v červnu a druhý sem dávám teď. Píšu ho ve chvíli, kdy mě opouští chřipka. Energie by se měla vracet, ale zatím se to neděje. Za posledních pět let jsem letos prožila objektivně nejsložitější rok. Nic katastrofického se neděje - klep klep - vlastně naopak. Mám přesně to, co jsem si př…

Včera večer jsem si přečetla zprávu o smrti spisovatelky Sophie Kinselly. Před časem oznámila, že má nádor na mozku, a loni o své diagnóze vydala knihu, kterou jsem zařadila mezi to nejlepší, co jsem přečetla v roce 2024. Zpráva o její smrti mě hodně zasáhla. Sophie Kinsella, která dřív psala pod svým pravým jménem Madeleine Sophie Wickham, je totiž ženou, díky které jsem kdysi začala číst v angl…

Ptá se mě teď každá kamarádka nebo známá, kterou potkám. A protože se říká, že nejlepší témata na psaní přicházejí z otázek druhých, rovnou si odpověď zaznamenám jako blogový text. Mikuláš, zatímco spíme Dnešního Mikuláše – na rozdíl od let v Kuala Lumpur – přiznám se trochu pomíjím. Benjamín už v Kuala Lumpur odhalil, že "Mikuláš je myslím Honzíkův táta", víc jsme se o tom ale nikdy nebavili. Le…

V listopadu už se to může, a tak sotva jsme oslavili máminy narozeniny, rozjeli jsme Vánoce - protože před svátky je zvonící stromeček (máme ho od mého dětství) , vánoční písničky a cukroví stejně nejlepší. Do toho jsem trochu běhala, hodně psala, ještě víc si psala do to-do listu, co všechno musím a chci do konce roku stihnout - a stejně nezvládnu. V mezičase jsem ale stihla leccos proklikat, př…

A než mi do e-mailu nebo komentáře přijde tato otázka, rovnou sem dávám i několikrát publikovaný článek, který jsem upravila podle aktuální situace. :) Čtu, protože chci Řadu věcí dělám, protože musím anebo proto, že si říkám, že bych měla. Nepatří mezi ně psaní a čtení. Čtu, protože číst chci, a protože jsem si to vybrala. Nikdy jsem si neřekla, že bych měla sáhnout po knížce, protože už jsem to…

Loni jsem shrnující knižní článek napsala už na konci listopadu. A protože vaše odezva byla přesně taková, jako jsem doufala - totiž že vám moje oblíbené knihy poslouží coby možná inspirace na dárky - pojďme si to zopakovat. A já se třeba trochu vpravit do rekapitulací nálady. Do 30. listopadu, kdy píšu tento článek, jsem letos přečetla 57 knih . Je to už roky takový můj standardní počet. Někdo b…

Dneska jenom velmi stručný úvod k myšlence, že jestli teď o podzimních prázdninách nikde necestujete a už třeba nevíte co by, tak jsem v létě zjistila, že hodně pokladů má člověk doslova za domem. Více jsem ho rozvedla ve fejetonu pro časopis Glanc , který teď ho dávám k přečtení i sem. A jako obvykle: text zvětšíte kliknutím na obrázek. :)

Prožívám takové podivné pracovní období. Mám dny, kdy si uvědomuju, že mám a dělám přesně to, co jsem si vždycky přála – pracuju s texty. Píšu. Další knížku. Knížky. Raduju se. A zároveň štkám, že mám málo energie, času a jestli něco přibývá, pak hlavně pochybnosti. Včera jsem měla knižní besedu v knihovně v Králově Poli a jedna paní se mě ptala, proč si myslím, že se mi knížka České cizinky tak …

Letos jsem v rámci prezentace Českých cizinek hodně jezdila po knihovnách a na několika školních seminářích jsem mluvila o psaní. Obsah mého povídání se vždycky trochu liší, ale otázky po prezentacích bývají podobné. Jedna z nejčastějších je, jak se rozepsat, když chce člověk psát – cokoliv – ale děsí ho bílá stránka sešitu, Wordu nebo Google Dokumentu. Existuje na to spousta kreativních cvičení.…

Říjen, to byl poslední den počítače se svítícím jablíčkem, ztracených deset stran textu, slzy, ulomený zub, 8,5 hodiny ve vlaku na trase Praha - Brno a taky spousta hezkých věcí, jejichž seznamem jsem si bolístky aspoň částečně vykompenzovala na Instagramu . Jako doplněk k radostem tam dopisuju sem drobnosti čtecí, poslouchací a sledovací. Pokud taky potřebujete trochu vyvážit případné nepříjemno…