Co mi udělalo radost

Toto je článek, který tady slibuju už ošklivě dlouho. (Budu doufat, že ne déle než rok, ale úplně jistá si tím nejsem.) A protože předvánoční období je na něj ideální, tady – konečně! - je: nejoblíbenější hračky mých kluků, které záhy po koupi neležely odložené v koutě (nebo v popelnici) , ale naopak jsou pořád v oblibě. I v mojí. :) Tatrovka Máme ji doma od Benjamínova jednoho roku. Kluci na ni …

Pozoruju tady v Česku věc, kterou z jihovýchodní Asie neznám: lidé v MHD čtou papírové knížky. Vidím to v Brně a viděla jsem to během několika krátkých výletů do Prahy. Může to být samozřejmě tím, že v Malajsii jsem jezdila víc taxíky nebo na koloběžce než metrem, a tramvaje v Kuala Lumpur nejsou, zatímco v Brně jezdím MHD pořád. Nebo tím, že jsem na to teď víc zaměřená, protože se dívám, jestli …

Máte úryvek z knihy, který má nějaký zásadní vliv na váš život? Já ho do teď neměla, ale právě jsem ho našla na straně 190 v knížce Barva nachu . Když jsem ho přejížděla očima, připadala jsem si jako bych právě propichovala bublinu a takřka fyzicky cítila, jak se boří a přestavuje můj vztah a postoj k tomu, v čem jsem vyrostla, jenom proto, že jsem právě četla, že to může být jinak. Konkrétní úry…

Napsat, že můj říjen byl intenzivní, zásadně bych ho i sebe podcenila. Vyšla knížka , vy ji čtete, zajímají se o ni média a já díky ní a taky svým dětem (tady se nic nezměnilo :) jedu v rychlovlaku, ale jsem šťastná. Děkuju vám! A protože pořád ještě zbylo trochu času na dobré čtení a poslouchání, tady máte jako obvykle pár odkazů, co si myslím, že stojí za pozornost. Vychází knížka o izraelské s…

Volně navážu na předchozí post . Nedávno se mě jedna z vás zeptala, jak poznám, že můj text je tak dobrý, že ho můžu někomu nabídnout, konečně odeslat editorům nebo ho dokonce nechám vytisknout nakladatelství . Kde beru tu důvěru sama v sebe? A nepřemýšlím někdy na tím, že kdybych měla víc času/energie/prostoru, mohlo by to být ještě lepší? Mohl by být třeba perfektní? Mohl. A samozřejmě nad tím …

Když člověk napíše knihu, hodí se ji pokřtít a popřát, aby se jí dařilo a líbila se čtenářům. Tímto vás tedy srdečně zvu na křest Českých cizinek. Malilinko si pod sebou podkopávám židli, protože co se týká veřejných vystoupení, nejsem nejstatečnější. :) Čím víc vás bude, tím staženější budu mít hrdlo a tím víc se mi budou klepat ruce. To ovšem nic nemění na tom, že vás moc ráda uvidím. A trošku …

Obecnou odpověď na otázku, kterou jsem dostala tento týden několikrát, nemám, ani když už mám v knihkupectvích knihy dvě. Ale můžu vám napsat pár – dlouhých, když si to teď po sobě čtu :) – řádků o tom, jak jsem svoje knihy napsala já. Jestli vám pomohou začít nebo dokonce dokončit a vydat vaše dílo, bude to pro mě ta největší odměna. Než se pustíte do čtení, ráda bych řekla dvě věci: Psaní mě ba…

Je to tady: knížka České cizinky je ve všech knihkupectvích . Mám radost? Mám velikou. A stejně tak se bojím, co na ni řeknete vy – čtenářky a čtenáři. Je to knížka pro všechny, kteří touží nahlédnout do života mimo Česko a dozvědět se něco, co neladí s předsudky, stereotypy a klišé, které o něm a o určitých zemích máme. Je v USA opravdu všechno možné, a to i pro matku – samoživitelku? Co když mu…

Hodně mě znepokojuje, jak málo si pamatuju. Proto si taky píšu tento blog, abych si aspoň jednou za čas pár věcí připomněla. Mimo blog dělám ještě další věci. Například hodně fotím a pár fotek nechávám každý rok na jeho konci vyvolat a lepím je do fotoalba. Anebo mám zážitkovou krabici , o které jsem tady už psala. Nerada shromažďuju věci, takže je to malá Ikea krabice, do které házím různé věci.…

Tento článek chystám už velmi dlouho – omlouvám se. Nejprve jsem měla jasně dané, že budu sdílet, jaké instituce jsem vybrala. Pak – jako teď často, když se chystám sdílet něco osobního, co se netýká jenom mě nebo nějakou fotku – přišlo na řadu kolečko: mám psát, nemám psát, jak mám psát, co všechno mám zveřejnit, nakolik je to (ne)bezpečné a jestli tím neublížím klukům. Jisté je to, že tento člá…

Kolikrát za posledních 7, respektive 4 roky, jsem byla někde sama bez kluků, bych spočítala na prstech jedné ruky. A nikdy to nebylo tak dlouho jako na konci září, kdy jsem vyjela na svatbu do Turecka, kam mě pozvala kamarádka Irena. Svatba byla až u syrských hranic, ale já jsem si říkala, že ji využiju k tomu, abych se na jeden den podívala i do Ankary, kde jsme žili 2 roky před diplomatickou mi…

Zářijové dny jsem trávila hlavně zařizováním, organizováním, doprovázením, dopravováním někoho někam, dokupováním dětských bot (kolik bot je potřeba na život v Česku, když v Malajsii nám každému stačily jedny? :) , trochu steskem a pak radostí, kdy jsem se na konci měsíce vrátila na tři dny do Turecka. (Díky, Ireno!) No a mezitím jsem taky občas běhala a u toho poslouchala podcasty a něco četla. …

Tak je to tady. Včera jsem byla na autorském čtení vietnamské spisovatelky Nguyễn Phan Quế Mai , když mě zničehonic zasáhl hrozný smutek po Asii, po Malajsii, po Kuala Lumpur. Seděla jsem na vysoké židli v krásném brněnském knikupectví Martinus, poslouchala, jak Quế Mai mluví o vietnamské válce, o Saigonu, o Hanoji, o amerických vojácích, kteří ve Vietnamu zanechali svoje děti, aniž by spousta z …

Tři? Už? Nebo jenom? Nějak se mi nechce věřit ani jednomu. Časové vnímání se mi přepíná jako emoce. Snídáme domácí rohlíky s marmeládou od mámy a cítím radost, vděčnost, že tu jsme, těšení se, že zase přijede. Pak chci uložit kuchyňskou utěrku a z prostoru nad troubou na mě vypadnou tři ubrousky z restaurace Din Tai Fung , které jsme si s klukama schovali do knížky, aby se nám nepomačkaly. Benjam…

Když jsem před měsícem a kousek psala tento fejeton pro časopis Glanc, vlastně mě dost překvapilo, kolik toho je a na co všechno jsem v cizině zapomněla. Tak si to sem házím, ať si to můžu pravidelně připomínat. Třeba se takové připomenutí bude občas hodit i vám.