Co mi udělalo radost

Nocovali tam, rozumějte mimo domov - Oliver jednu noc, Benjamín dokonce 4 noci po sobě - a zvládli jsme to všichni. Toto léto jsme prolomili bariéru spaní mimo domov. Vím, že pro vás, co jste měli děti na třítýdenním skautském táboře tohle není žádný velký výkon, pro mě vzhledem ke zkušenosti z ciziny, kde jsem skoro nezažila, že by malé děti spaly mimo domov, velký milník. Psala jsem o něm i v s…

Srpen, to byl výlet po Česku s mámou a jedním dítětem na začátku měsíce a jeden rodinný výlet na konci. Mezitím se udála spousta hezkých dní, milých setkání, dost jsem toho uvařila a upekla, něco málo i přečetla a poslechla, z čehož máte pravidelný výběr zde. Teď už se raduju ze zářijového režimu a faktu, že tuhle desítku sem dávám pouhých osm dní po začátku školního roku! Erikovi Taberymu, šéfre…

Tohle léto nějak strašně rychle uteklo. Asi jak jsem nejdřív čekala na teplo a pak na ještě na víc dní tepla – a než jsem se dočkala, je najednou pár hodin do začátku školního roku a - podzim. Na sítích čtu povzdechy nad návratem kolotoče stereotypu, povinností a brzkého ranního vstávání. Taky nejsem úplně připravená, že už zítra vyměním prázdninové bezčasí za přísně režimní září, ale na nový ško…

Před pár dny jsem byla na preventivní ultrazvukové kontrole prsu. Chodím tam každý rok a samozřejmě, čím jsem starší, tím víc se bojím toho, co se tam dozvím. Přicházím vynervovaná, roztřesená, takže v čekárně si nedokážu ani číst, ani nic poslouchat, jen tupě zírám na dveře a přemýšlím, kolika ženám se za nimi denně změní život – a děsí mě, jestli nebudu jedna z nich. Nejvíc mě ale vždycky vyděs…

Loni koncem října jsme se s kamarádkou Zuzkou po hezkém večírku za hluboké tmy loučily konstatováním, že si ho zopakujeme na vánočním svařáku. Setkaly jsme se skoro o tři čtvrtě roku později tento týden. A to od sebe bydlíme v Brně ani ne deset ulic. Zuzka má momentálně nejnáročnější pracovní období – to tak bývá, když pracujete v knižním průmyslu a léto je období, kdy se chystá všechno, co budem…

Jsem prý tady v tom Česku hrozná nezdvořačka - oslovuju lidi jejich vlastním jménem! Do červencového čísla časopisu Glanc jsem napsala fejeton o tom, jak lpíme na zdvořilosti, formalitě a titulech, a přitom někdy zveme druhého na rande prostřednictvím "ahoj" - ahoj kdo?

Když člověk žije celý život v jedné zemi, považuje to, co v ní má k dispozici, za samozřejmé. Až ve chvíli, kdy o některé věci přijde, pochopí, jak byly hezké, cenné, možná výjimečné... Je to rok, co jsme zpátky a já už je taky občas přestávám vidět. Ale nechci o tuhle vděčnost přijít, proto si je sem píšu. České léto Vždycky jsem měla a pořád mám velkou slabost pro české léto. V minulosti pro mě…

Na to, že jsem na červenec neměla moc plánů, byl první prázdninový měsíc docela akční: tři příměšťáky, stanování ve Znojmě, workshop o psaní a poznávání Olomoucka, návštěva z Prahy a taky spousta psaní, které nevím, jestli kdy dojde cíle, co jsem si vymyslela, ale i tak z něj mám radost. A bylo i dost čtení, poslouchání a - byl i čas na seriál. To, co mě nejvíc zasáhlo, minulý měsíc doslova, máte…

Do červnového čísla časopisu Glanc jsem napsala fejeton o tom, jak se v Česku pije: hodně a zcela slepě například k tomu, že rozdávat za vítězství v hokejové extralize poukázky na piva není dobrý příklad. Anebo opravdu "nadělám", jak říká pár českých kamarádů? Budu ráda za váš názor.

V posledních dvanácti měsících jsem tady často psala o tom, co se daří a z čeho mám radost . Dneska bych ale chtěla ukázat i tu druhou stranu – co se mi v uplynulém roce, co jsme zpátky v Česku, nedařilo. Co nevyšlo, co mě stálo zbytečně moc sil – a za co si často můžu sama. Často jsem rodič, kterým být nechci Nemám žádné předpisové děti – mám prostě normální děti, které neposedí, občas zapomenou…

"Teto, a nemohli bysme...?" ptá se mě desetiletý Honzík, kterého máme tento týden u nás na prázdninách. Docela mě to oslovení vyděsilo. "Tetu" mám z prostředí, ve kterém jsem vyrostla, zapsanou v hlavě jako takovou tu paní neurčitého věku, někde mezi pětatřicítkou až kamsi daleko za padesátku, s taškami, otupělým, spíš rezignovaným výrazem, menšími nebo většími vráskami a často podivně nabarveným…

Loni tady byl seznam našich oblíbených míst v Kuala Lumpur , letos je brněnský. Je v něm knihovna, knihkupectví, příroda a... hodně jídla. Tohle jsou místa, která nám celý rok dělala radost - a třeba by mohla i vám, pokud jste je ještě neobjevili nebo jedete do Brna na výlet a hledáte, kam se vydat. Pořadí je úplně náhodné, tak jak se mi místa vybavila v hlavě, když jsem text psala. Knihkupectví …

Tento týden mám pocit, že se mi nic nevede. Objektivně to samozřejmě není pravda, ale jak už to tak většinou bývá, když se zamýšlím nad uplynulým dnem, vybaví se mi většinou věci, co nevyšly. Nestihla jsem, co jsem (si) slíbila. Nevyšel mi umělecký grant na knížku, kterou píšu. V důsledku toho jsem o ní začala pochybovat. A ve slabších chvílích o celém svém psaní. Pekla jsem Koka sušenky podle re…

Vytvořit něco kreativního, co je zajímavé, nápadité, potěší, a navíc to dobře splňuje účel, pro který daná věc vznikla, je okouzlující. Tohle je označení toalet z pražské kavárny EMA espresso bar , které vytvořil můj kamarád Lumír Kajnar . Vím, kolik dá práce najít ten správný průnik mezi nespoutanou představivostí a snahou být originální a tím, aby kreativitu autora pochopili všichni, kterým má …

Stala se mi nedávno taková věc. Vyzvedávala jsem si v Brně balíček od PPL v prodejně barvy, laky. Nahlásila jsem identifikační číslo, PIN zásilky, načež se paní prodavačce na displeji telefonu objevilo moje jméno. "To jste vy? Ta spisovatelka, co píše sloupek v Glancu? Čtu ho kvůli vám vždycky od konce, mám vás moc ráda," vyhrkla dojatě a pak mě spontánně objala. To už jsme byly dojaté obě dvě. P…