Co mi udělalo radost

Vytvořit něco kreativního, co je zajímavé, nápadité, potěší, a navíc to dobře splňuje účel, pro který daná věc vznikla, je okouzlující. Tohle je označení toalet z pražské kavárny EMA espresso bar , které vytvořil můj kamarád Lumír Kajnar . Vím, kolik dá práce najít ten správný průnik mezi nespoutanou představivostí a snahou být originální a tím, aby kreativitu autora pochopili všichni, kterým má …

Stala se mi nedávno taková věc. Vyzvedávala jsem si v Brně balíček od PPL v prodejně barvy, laky. Nahlásila jsem identifikační číslo, PIN zásilky, načež se paní prodavačce na displeji telefonu objevilo moje jméno. "To jste vy? Ta spisovatelka, co píše sloupek v Glancu? Čtu ho kvůli vám vždycky od konce, mám vás moc ráda," vyhrkla dojatě a pak mě spontánně objala. To už jsme byly dojaté obě dvě. P…

Před chvílí jsem si říkala, že jsem snad většinu června strávila pohledem do kalendáře s obavami, co je tam na zítra, co zase bude potřeba naplánovat, připravit, nakoupit, nachystat, upéct... Ale jakkoliv toho fakt bylo hodně, když se poctivě podívám do poznámek, stihla jsem i jiné věci. A taky běhat, poslouchat číst a vybrat vám, co si myslím, že stojí za to, abyste na to koukli i vy. Tady to je…

Včera odpoledne u nás byla moje maminka. Polohlasně odepisovala na jakousi smsku: "V ty dny zrovna probíhá..." nebo cosi takového. "Probíhá nepiš," řekla jsem jí. "Jak mi na gymplu říkala paní učitelka Krejčí: "Jano, probíhá jenom závodník cílem. Myslím, že zrovna ty máš v psaní na víc než na taková klišé." Byla velmi přísná a nikomu nic nedarovala. (Nemyslela jsem si, že jsem v psaní bůhvíjak do…

Máte taky během roku takové osobní momenty, kdy si řeknete: "To už je rok? To přece není možný." Nemyslím teď ty klasické – vysvědčení, Vánoce, narozeniny – ale nenápadné připomínky plynutí času, třeba když jste na koupališti, kde je všechno jako loni, včetně plavčíka. Dokonce si rozložíte deku na stejném místě, mažete se opalovacím krémem téže značky... Je fakt možné, že tohle se naposledy odehr…

Tohle je fotka z koncertu Imagine Dragons, na které jsme byli s Benjamínem trochu nečekaně v polovině června. Tedy přesně v tom období, kdy jsem zrovna měla pocit, že bych si od mateřství potřebovala dát chvíli pauzu. K velkým každodenním otázkám alá "Nechci toho po nich moc?" a "Dávám jim dost všeho?" , banalitám typu úkoly, návštěvy doktorky, koordinace kroužků, shánění bot a neustálé řešení em…

V posledních týdnech bylo opravdu hodně práce (a to jsou moje školní svačiny stále odbytější, protože teď už je to přece skoro jedno :)) , takže tady zeje díra, která tu obvykle nebývá. Tento týden přijde náprava, ale než dopíšu a zedituju všechno, co připravuju, ráda bych vám řekla, že od pátku se znovu velmi raduju kvůli knize České cizinky. K ročnímu výročí, kdy jsem ji odeslala do redakce (o …

Květen byl měsíc, kdy jsme ztratili člena rodiny, což mě zase přimělo k dlouhatánskému uvažování a debatování o tom, jak žít a prožít dobrý život a jak si ho užít, i když se zrovna zdá, že to nejde. Já to dělala dobrými podcasty, hezkými knížkami, bytím v Praze a na Světě knihy, trávením času psaním, s dětmi, v kuchyni, vrátila jsem se k filmům a něco z toho všeho vám předávám. Životní těžkosti t…

Jedna z věcí, kterou mi zásadně proměnilo stěhování po světě, je můj vztah k hromadění a třídění knih. Pořád se mi sice vrší hromádka na nočním stolku a další na okně v obýváku, a občas si domů přinesu novou knihu, kterou pak musím trochu násilím vtěsnat do knihovničky v pracovně. Ale zároveň vím, že kdybychom se zítra stěhovali, na všechny moje knížky by stačily dvě, maximálně tři krabice. Jak j…

Byla jsem před pár týdny na jednom semináři, kde se mluvilo o imposter syndromu . To je pocit, že jste podvodníci, kteří na svém místě nemají co dělat, protože ve skutečnosti veškeré své kompetence jenom předstírají a určitě se na to brzy přijde. Taky jím občas trpím – ostatně na tom semináři nebyla žádná žena, která by tento pocit neznala. Máme nějaký osvědčený způsob, jak se s ním vypořádat, pt…

Toto je fejeton do lifestylového časopisu Glanc, který jsem napsala letos před začátkem jara. Pokud mám tady na blogu někoho z politiky, máte moje povolení přeformulovat si ho do volebního programu. Na základě ohlasů, co jsem na něj dostala, myslím, že o voliče nebudete mít nouzi. :) Děkuju, že čtete. A pro pořádek připomínám, že text si přečtete po kliknutí na obrázek.

Když jsem žila v cizině, několikrát jsem se snažila naplánovat návštěvu Česka tak, abych během ní mohla jet na knižní veletrh Svět knihy. Párkrát se to povedlo. Naposled v roce 2022, kdy jsem tam sledovala jedno autorské čtení a říkala jsem si, jak bych si přála, abych tam takhle jednou byla já: nejen jako návštěvnice, ale jako autorka. Tehdy to moc nevypadalo, protože první kniha Moje bejby Amer…

Duben a jako už tradičně čtvery narozeniny , konečně jaro, teplo, schovaný zimní boty, šály, návrat do plastových Birkenstocků (už jste mi chyběly!) , vysvětlování bě-pě-vě pořád dokola, čarodějnice jednou, podruhé a další a další špekáčky... otočila jsem se na koštěti, doslova, a měsíc je pryč. Naštěstí i během tohoto zběsilého jsem stihla něco přečíst, něco naběhat a u toho poslouchat, no a tad…

Co bude nejužitečnější dovednost za 10, 15 a víc let, ptají se novináři různých odborníků, ptáme se my rodiče sami sebe. Přeme se. Hádáme. Nevíme. Nedávno jsem si zkusila tu otázku obrátit a ptala jsem se sama sebe, co podstatného, co doopravdy využívám každý den, jsem se ve škole naučila já. Výsledek mého přemýšlení mě napadl, když jsem sledovala svého osmiletého syna, zatímco bloudil očima po p…

Můj Oliver má už zase narozeniny. Přitom o těch čtvrtých jsem psala... no před rokem. Je to legrační, jak mi někdy připadá ještě hrozně malý a jindy už tak strašně velký. Asi je to taková paralela k celému rodičovství: jak se v člověku pořád mísí časy, milníky, emoce, to, jak by chtěl, aby jeho děti už byly dost staré na to, aby se o sebe ráno postaraly a zároveň, aby zůstaly navždycky malé, jak …