Co mi udělalo radost

Včera jsem jela ve vlaku, který kvůli strženému vedení a popadaným stromům uvízl na trati. Cesta z Prahy do Brna trvala přes osm hodin. Protože průvodčí RegioJetu hlásili anglicky jen málo informací (to je zase na jiné téma) , oslovil mě naproti sedící mladý muž, zda bych mu nemohla říct, co se děje. Všechno jsem mu přeložila a zapovídali jsme se. Ukázalo se, že mladého Afghánce rodiče přivezli d…

Tuhle příhodu jsem před pár hodinami vyprávěla svojí knižní editorce a ráda bych ji řekla i vám. Bavily jsme se o tom, jak je celá knižní branže křehká - a povolání autora tím spíš. Co když už za něj příští rok nikdo nebude chtít platit? Co když během pár let úplně zanikne? Kultura je vždycky až na posledním místě, texty přece umí nejlépe a nejrychleji umělá inteligence. (Nemyslím si to, ale spou…

Máte někoho, koho máte rádi, ačkoliv o něm vlastně moc nevíte a vůbec ho osobně neznáte? Nemyslím tvorbu nebo práci, ale toho člověka samotného - že je vám prostě něčím sympatický. Já takhle, aniž to úplně dokážu vysvětlit (kromě stylu oblékání a vlasů ) , mám bývalou finskou premiérku Sannu Marin. Nedávno jsem si přečetla její biografii a vypsala si tři myšlenky, nad kterými přemýšlím. Když nebu…

Před pár (tý)dny jsem dopsala seznam 100 věcí, které mi letos dělaly radost. Ráda bych se ještě naposled vrátila do roku 2025 a sdílela s vámi i druhý seznam – věci, které mi radost braly. Nebo které se mi nepovedly. Rozpory a roztříštěnost Hodně jsem v roce 2025 přemýšlela nad tím, kdo vlastně jsem. Co je skutečně "moje", co jsou nánosy, které ke mně nepatří, a jak oddělit jedno od druhého, aby …

Sama si novoroční předsevzetí nedávám, což mi ovšem nebránilo vymyslet už začátkem listopadu jedno pro Českou republiku. Napsala jsem o něm fejeton do časopisu Glanc a tady je.

Pracuju teď na další příběhové knize a fascinuje mě, jaké vzpomínky - často úplné drobnosti - mi lidé vyprávějí jako zásadní formativní momenty svého života. Třeba jedna žena, která, když jí bylo asi pět let, nesla na talíři brambory z kuchyně do obýváku na stůl a ony jí všechny sjely z talíře, což rozzlobilo její mámu. Anebo jeden muž, kterému babička jako malému klukovi vařívala jáhlovou kaši s…

Zhodnocení roku už tady bylo mnoho, ale ještě jsem nedodala pravidelnou rekapitulaci měsíční. Tak teď. Prosinec se všemi přípravami na Vánoce mám ráda, ale letos mě v první půlce trochu odrovnal. Druhá už byla znatelně lepší - stromeček, dárky, čtení u něj, třídění všeho, protože jak rok nezačne čistě, byla bych z toho zbytečně nervózní. Dokoukala jsem nějaké filmy a pozavírala asi šedesát otevře…

Byl to za posledních mnoho let můj nejnáročnější a nejspíš i nejmelancholičtější rok, v němž jsem po loňském velkém zvratu spíš stagnovala na místě. A přesto, když jsem v uplynulých dnech listovala Instagramem , diářem, probírala se fotkami, mám pocit, že jsem prožila fantastických 12 měsíců. Byly v něm přešlapy, smutky, pořád je v něm tápání. Ale taky hromada radostí a jak řekla moje kamarádka, …

Mám ráda vzpomínky, ohlédnutí, rekapitulace. To už jste si asi všimli. :) A tak je tady další. Tentokrát deset článků, které si na tomto blogu přečetlo nejvíc z vás. Znovu děkuju, že v době, kdy jsou blogy velmi oldschool, jste tady se mnou. Vážím si toho! A pokud najdete vteřinku, napište mi do komentářů, zda-li byste do budoucna stáli třeba o Substack, díky kterému byste posty dostávali i do e-…

Dosud jsem to byla já, kdo ve vztahu se svými syny povzbuzoval, aby se nebáli, zkoušeli nové věci, snažila jsem se je rozveselit a bagatelizovat nepříjemnosti – třeba návštěvu oční lékařky a nepříjemné rozkapávání nebo zubaře. O letošních vánočních svátcích se ale situace obrátila. Na druhý svátek vánoční jsme byli v aquaparku, když Benjamín navrhl, abychom si dali plavecké závody. Start měl být …

V roce 2025 jsem mimo jiné zjistila, že oblíbená čokoláda s mouřenínem už není s mouřenínem. Prý se to v době, kdy jsem tu nebyla, hodně řešilo. Do školních učebnic a na obědová menu ale trend citlivějších barev a jazyka zatím úplně nedorazil. Ověřila jsem si to na vlastní oči. Vím, že teď máme na práci závažnější věci, ale kdybyste náhodou byli ti, kdo to můžou v roce 2026 posunout, docela bych …

Námět na tento fejeton do časopisu Glanc mě napadl při debatě s jedním mým českým známým, který si stěžoval, jak je v Česku složité najít si nějaký protějšek. Jestli ono to trochu nebude i tím naším obecným nastavením, kdy moc netoužíme po seznamování s novými lidmi a partami. Jak nás do kolektivu nesvede škola, práce nebo nějaký koníček, proniknout někam není jen tak, vysvětlovala jsem mu, aby s…

Jsme rok a půl v Česku. Loni jsem tady psala shrnutí pocitů každé tři měsíce, letos udělám posty dva. Jeden vyšel v červnu a druhý sem dávám teď. Píšu ho ve chvíli, kdy mě opouští chřipka. Energie by se měla vracet, ale zatím se to neděje. Za posledních pět let jsem letos prožila objektivně nejsložitější rok. Nic katastrofického se neděje - klep klep - vlastně naopak. Mám přesně to, co jsem si př…

Včera večer jsem si přečetla zprávu o smrti spisovatelky Sophie Kinselly. Před časem oznámila, že má nádor na mozku, a loni o své diagnóze vydala knihu, kterou jsem zařadila mezi to nejlepší, co jsem přečetla v roce 2024. Zpráva o její smrti mě hodně zasáhla. Sophie Kinsella, která dřív psala pod svým pravým jménem Madeleine Sophie Wickham, je totiž ženou, díky které jsem kdysi začala číst v angl…

Ptá se mě teď každá kamarádka nebo známá, kterou potkám. A protože se říká, že nejlepší témata na psaní přicházejí z otázek druhých, rovnou si odpověď zaznamenám jako blogový text. Mikuláš, zatímco spíme Dnešního Mikuláše – na rozdíl od let v Kuala Lumpur – přiznám se trochu pomíjím. Benjamín už v Kuala Lumpur odhalil, že "Mikuláš je myslím Honzíkův táta", víc jsme se o tom ale nikdy nebavili. Le…