Co mi udělalo radost

Jsme rok a půl v Česku. Loni jsem tady psala shrnutí pocitů každé tři měsíce, letos udělám posty dva. Jeden vyšel v červnu a druhý sem dávám teď. Píšu ho ve chvíli, kdy mě opouští chřipka. Energie by se měla vracet, ale zatím se to neděje. Za posledních pět let jsem letos prožila objektivně nejsložitější rok. Nic katastrofického se neděje - klep klep - vlastně naopak. Mám přesně to, co jsem si př…

Včera večer jsem si přečetla zprávu o smrti spisovatelky Sophie Kinselly. Před časem oznámila, že má nádor na mozku, a loni o své diagnóze vydala knihu, kterou jsem zařadila mezi to nejlepší, co jsem přečetla v roce 2024. Zpráva o její smrti mě hodně zasáhla. Sophie Kinsella, která dřív psala pod svým pravým jménem Madeleine Sophie Wickham, je totiž ženou, díky které jsem kdysi začala číst v angl…

Ptá se mě teď každá kamarádka nebo známá, kterou potkám. A protože se říká, že nejlepší témata na psaní přicházejí z otázek druhých, rovnou si odpověď zaznamenám jako blogový text. Mikuláš, zatímco spíme Dnešního Mikuláše – na rozdíl od let v Kuala Lumpur – přiznám se trochu pomíjím. Benjamín už v Kuala Lumpur odhalil, že "Mikuláš je myslím Honzíkův táta", víc jsme se o tom ale nikdy nebavili. Le…

V listopadu už se to může, a tak sotva jsme oslavili máminy narozeniny, rozjeli jsme Vánoce - protože před svátky je zvonící stromeček (máme ho od mého dětství) , vánoční písničky a cukroví stejně nejlepší. Do toho jsem trochu běhala, hodně psala, ještě víc si psala do to-do listu, co všechno musím a chci do konce roku stihnout - a stejně nezvládnu. V mezičase jsem ale stihla leccos proklikat, př…

A než mi do e-mailu nebo komentáře přijde tato otázka, rovnou sem dávám i několikrát publikovaný článek, který jsem upravila podle aktuální situace. :) Čtu, protože chci Řadu věcí dělám, protože musím anebo proto, že si říkám, že bych měla. Nepatří mezi ně psaní a čtení. Čtu, protože číst chci, a protože jsem si to vybrala. Nikdy jsem si neřekla, že bych měla sáhnout po knížce, protože už jsem to…

Loni jsem shrnující knižní článek napsala už na konci listopadu. A protože vaše odezva byla přesně taková, jako jsem doufala - totiž že vám moje oblíbené knihy poslouží coby možná inspirace na dárky - pojďme si to zopakovat. A já se třeba trochu vpravit do rekapitulací nálady. Do 30. listopadu, kdy píšu tento článek, jsem letos přečetla 57 knih . Je to už roky takový můj standardní počet. Někdo b…

Dneska jenom velmi stručný úvod k myšlence, že jestli teď o podzimních prázdninách nikde necestujete a už třeba nevíte co by, tak jsem v létě zjistila, že hodně pokladů má člověk doslova za domem. Více jsem ho rozvedla ve fejetonu pro časopis Glanc , který teď ho dávám k přečtení i sem. A jako obvykle: text zvětšíte kliknutím na obrázek. :)

Prožívám takové podivné pracovní období. Mám dny, kdy si uvědomuju, že mám a dělám přesně to, co jsem si vždycky přála – pracuju s texty. Píšu. Další knížku. Knížky. Raduju se. A zároveň štkám, že mám málo energie, času a jestli něco přibývá, pak hlavně pochybnosti. Včera jsem měla knižní besedu v knihovně v Králově Poli a jedna paní se mě ptala, proč si myslím, že se mi knížka České cizinky tak …

Letos jsem v rámci prezentace Českých cizinek hodně jezdila po knihovnách a na několika školních seminářích jsem mluvila o psaní. Obsah mého povídání se vždycky trochu liší, ale otázky po prezentacích bývají podobné. Jedna z nejčastějších je, jak se rozepsat, když chce člověk psát – cokoliv – ale děsí ho bílá stránka sešitu, Wordu nebo Google Dokumentu. Existuje na to spousta kreativních cvičení.…

Říjen, to byl poslední den počítače se svítícím jablíčkem, ztracených deset stran textu, slzy, ulomený zub, 8,5 hodiny ve vlaku na trase Praha - Brno a taky spousta hezkých věcí, jejichž seznamem jsem si bolístky aspoň částečně vykompenzovala na Instagramu . Jako doplněk k radostem tam dopisuju sem drobnosti čtecí, poslouchací a sledovací. Pokud taky potřebujete trochu vyvážit případné nepříjemno…

Dneska jsem si do hlavy zapsala setkání s jednou zajímavou ženou, která toho má za sebou opravdu hodně: stěhování po světě tam a zpátky, rozvod, nemoc… a přesto pořád obrovskou chuť do života. A také odvahu pouštět se do věcí, které by dělat nemusela. Třeba nedávno opustila stabilní zaměstnání, aby z ničeho vybudovala kulturní projekt s velkým přesahem. (Zatím nemůžu prozradit víc, nezlobte se.) …

"No tak s tebou spí v posteli, no. Však do osmnácti tam ležet nebude," řekla mi kamarádka, dětská psycholožka, před mnoha lety. Benjamínovi, mému prvorozenému synovi, mohly být možná dva roky. (Dnes má skoro 9.) Spával s námi tehdy v posteli a já jsem pod tlakem čeho přesně nevím, ale nabyla dojmu, že je to špatně a měla bych to okamžitě změnit. Několik týdnů jsem se pak o to neúspěšně pokoušela.…

Ráda bych sem po čase zase dala nějakou reflexi na Česko. Naposledy tady byly pochvaly , tak teď se podíváme na opačnou stránku. Pět věcí, které mě trápí, štvou nebo mi přijdou škoda, protože si kvůli nim hodně ubližujeme. Budu ráda, když mi v komentářích dáte vědět, jestli je vidíte podobně, nebo úplně jinak. Ceny věcí a služeb Snažím se nebýt člověkem, který všude vypráví, že v Asii bylo levněj…

Včera jsem jela ve vlaku, který kvůli strženému vedení a popadaným stromům uvízl na trati. Cesta z Prahy do Brna trvala přes osm hodin. Protože průvodčí RegioJetu hlásili anglicky jen málo informací (to je zase na jiné téma) , oslovil mě naproti sedící mladý muž, zda bych mu nemohla říct, co se děje. Všechno jsem mu přeložila a zapovídali jsme se. Ukázalo se, že mladého Afghánce rodiče přivezli d…

Když jsem se dozvěděla, že ve sněmovních volbách letos v cizině hlasoval rekordní počet lidí (29 888), zase jsem si říkala, co jsem napsala před pár týdny do časopisu Glanc - totiž že největší patrioti a nejvíc hrdí na Česko jsme ve chvílích, kdy v něm nejsme. Pak přijedeme zpátky - a je to o dost horší. Moc by mě zajímala vaše zkušenost nebo vysvětlení, proč to tak je. Pro pořádek jako vždycky: …