Co mi udělalo radost

Description:

Internetový deník radostí je projekt novinářky Jany LeBlanc, šéfredaktorky projektu ŽENY s.r.o.

URL:

http://www.comiudelaloradost.cz/

Catalog:

Ostatní → Blogy

Publishes:

2.1 items/week

To nejlepší pro kůži od dermatoložky: Nevyhazujte za kolagen, kupte si kvalitní opalovací krém

28.October
Dnes trochu z jiného soudku. Ačkoliv toto není blog o kosmetice, když jsem loni na podzim zveřejnila rozhovor s formulátorkou kosmetiky Lenkou Průšovou , byl to jeden z nejčtenějších článků vůbec. Nemůžu říct, že by mě to překvapilo. Nejsem žádná kosmetická fanatička, ostatně celá moje "koupelna" už se třetí měsíc musí vejít do jedné taštičky, kterou si s sebou nosím z hotelu do hotelu. Ale věc...

80 radostí za 80 dnů života v kufru

25.October
80 dnů života z kufru dnešním dnem skoro končí. Obsahovaly několikero krizí a rozhodně víc náročnějších chvil, než jsem si myslela. A přesto když jsem včera večer usínala po nádherném odpoledni s kamarádkou, kterou jsem získala díky tomuto blogu, a našimi dětmi, nemohla jsem se přestat podivovat, kolik hezkého se za tu dobu stalo. Vyskakovalo mi na mysl tolik věcí! Zkusila jsem si je sepsat, in...

Jsem Čechoameričanka!

24.October
Od úterý jsem oficiálně Čechoameričanka, ode dneška mám dva pasy. Český, který jsem si mohla ponechat. A americký, který jsem dostala, jelikož jsem získala občanství země, ze které pochází můj manžel a mají ho obě moje děti. Americké občanství jsem získala v podivné době. Jaký mám vlastně k téhle zemi postoj, ptala jsem se sama sebe ještě když jsem v úterý v 6.30 ráno seděla v čekárně imigrační...

Co jsem napsala: Osobní text o tom, jak si vybudovat psychickou odolnost

17.October
Do časopisů teď píšu minimálně, protože nemám kapacitu. Od počátku tohoto roku by se publikované texty daly spočítat na prstech, jak je ostatně zřejmé z rubriky "Co píšu" . Někdy mi to ale nedá, protože vidět své jméno na lesklém papíře je pořád svého druhu závislost, které nedokážu (nechci?) odolat, i když lifestylová média teď vypadají všelijak. A tak kývnu, abych pak v půl desáté zasedla k p...

5 rodičovských zásad, které jsem si vzala z knih o výchově

15.October
Když si mám vybrat mezi románem a knížkou o výchově, sáhnu po beletrii. Výchovné knížky mě ale zajímají a přečetla jsem jich za skoro čtyři roky s dvěma dětmi celkem dost. Nepřestane mě fascinovat, jak se doporučení v nich liší. Kolikrát mi to v hlavě udělalo spíš maglajz než přineslo jasné odpovědi. Navzdory té odlišnosti jsem však našla pár věcí, které mají knížky společné a které se opakují,...

LONG STORY SHORT: Vědomí konce

13.October
Oč je tento rok horší na zprávy, prožitky, komplikace všeho druhu, o to lepší je na knížky. Natrefila jsem letos na nádherné věci, o nichž můžu bez nejmenších pochybností prohlásit, že se zařadily mezi knihy mého života. Cosi jako čtenářský deníček dávám do sekce "Co čtu" , kde se můžete inspirovat, a pokud se společně potkáváme ve čtenářském vkusu, věřím, že se vám můj výběr zalíbí. Nejlepší k...

"Goodness gracious, nahatej!" aneb první zkušenosti s bilingvismem

11.October
Benjamín mluví. Dal si na čas, tři a půl roku, ale mluví, a ve dvou jazycích, ačkoliv čeština k mé nelibosti zaznívá podstatně méně. Ale abych byla spravedlivá a mohla být hrdá, zase docela často správně vyskloňovaná. Jako třeba před chvílí: "Going back to hotelu." (Jedeme zpátky do hotelu.) Nedá se říct, že by byl Benjamín až do teď němý, to ani náhodou. Teprve posledního čtvrt roku ale mluví ...

Women's Tales: Jak to děláš ty, Terezo Law?

7.October
Vzpomínáte si ještě na tuto rubriku o kombinování mateřství a práce? Proč jsem s ní vlastně přestala?Upřímně nevím. Asi ji spolky aktuální věci, o kterých jsem měla potřebu vám říct, taky těhotenství, povinnosti, pořád dokola přemítání, o čem vlastně psát a o čem ne, no a najednou je pryč rok, dva a mě to mrzí. Hlavně proto, že mám kolem sebe tolik skvělých žen, jejichž tipy chci číst a znát a ...

LONG STORY SHORT: Dopisy Milady Horákové z věznice

3.October
Někdy k člověku nečekaně doputuje nádherný zážitek. Ke mně přišel v uplynulém měsíci s knížkou dopisů Milady Horákové z pankrácké věznice. Napsala je ve třech posledních dnech svého života nejbližší rodině a přátelům, přesto je to jeden z mých nejsilnějších literárních zážitků. Nejradši bych si do svých poznámek přepsala celou knihu. Ale i pod vlivem toho, co jsem právě přečetla, mám tendenci k...

ANOTHER TEN THINGS #21: ZÁŘÍ

2.October
Většinu září jsem pociťovala nepříjemné zneklidnění až tíseň. Sedí na mě strach a nepomohlo ani loučení s Českem a cesta do New Yorku, který je prázdný, částečně pořád uzavřený a vládne v něm smutek z koronavirových opatření i ze všeho, co se děje ve světě. Zvenku ten úbytek nadšení a energie asi tolik vidět není, ale ten pocit uvnitř neošidím. Naštěstí na sběr zajímavého čtení a materiálu mi t...

"A takhle my tady žijem ..."

27.September
Tušila jsem, že život z kufru nebude jednoduchý, ale že to bude až tak náročné, to jsem si taky nemyslela. Na jednu stranu jsem byla nejvděčnější, že můžu být s rodinou, na druhou jsem měla pocit, že mě většinu dní jen kdosi, cosi a kamsi vleče, nemám žádnou kontrolu nad svým životem, časem, ničím. Proto je pro mě odjezd z Česka sice slzavý, ale zároveň nádechem k restartu - třeba i blogového p...

Po roce v USA: Vajíčka z prášku a prázdná Amerika

25.September
Ačkoliv jsem od začátku našeho stěhovacího plánu věděla, že bychom na konci září měli zamířit do USA, do předvčerejška jsem vzhledem k různým okolnostem nevěřila, že se ta cesta doopravdy uskuteční. Ale jsme tady. Po roce znovu v Americe, která se za dvanáct měsíců proměnila k nepoznání. V pondělí jsem chodila po prázdných letištích, teď chodím po prázdných ulicích a hotelové chodbě, kde ráno p...

ANOTHER TEN THINGS #20: SRPEN

3.September
Můj srpen byl šíleně nekoordinovaný. Zažila jsem toho kilometry od stěhování z rozpálené Ankary přes vzpomínky na dětství v bazénu v Dražovicích po procházky prázdnou Prahou a šlapání na kole na Lipně, kde jsem akutně prahla po čaji a po tlustých ponožkách. O co víc jsem aktivně žila, o to méně jsem četla, sbírala a posílala odkazy. Na pár ale přece jen došlo a tohle je to nejlepší z chudší, al...

Šok po letech v cizině: V Česku chodí na hřiště mámy!

1.September
Minulý týden jsem poprvé během návštěvy Česka vyrazila s Benjamínem na dětské hřiště větší než plácek s houpačkou v Dražovicích. Hned od otevření branky jsem měla takový podivný pocit, jako by něco bylo výrazně jinak, jako by mi něco nesedělo. Nebylo to konstrukcí, designem ani vybavením. Tohle všechno se mi naopak zdá v zemích, které jsem projela, možná až příliš podobné: skluzavky, houpačky, ...

Poznámky ze života v kufru: Jak jsem podcenila náročnost soužití generací

26.August
Jsme na Moravě. Už třetí týden. Právě teď je Benjamín se strýcem a B. v brněnské ZOO, Oliver usnul, maminka sklízí nádobí do myčky. Možná se mi podaří konečně napsat blog? Když jsem se včera podívala, jaká tady zeje díra, skoro jsem se lekla. Řeklo by se, že si budu dobře vědomá, co způsobím nastěhováním sedmi kufrů a čtyřčlenné rodiny do vesnického domu dvou lidí v důchodu, kde většinu roku vl...
© 2000-2020 ANNECA s.r.o., Klíšská 977/77, 400 01 Ústí nad Labem, Tel: +420 478571021, Email: info@pravednes.cz, Twitter: @pravednes