ČRo

Když jihomoravský hejtman Jan Grolich oznámil kandidaturu na předsedu KDU-ČSL, úlevu a oživení ve straně nešlo přehlédnout. Tím spíš, že před sněmovními volbami Grolich odmítl výzvy, aby stanul v čele lidovců.

Když v říjnu loňského roku vyhrálo hnutí ANO volby, vrátil se Andrej Babiš v plné síle. A hned všem oznámil: „Pracovali jsme do poslední chvíle a vznikne vláda, která bude makat a bude plnit program.“

Moskva začala v posledních dnech omezovat přístup k některým internetovým službám. Tato informace má řadu možných významů. Jeden nepochybně souvisí i s tím, co se v poslední době odehrálo v Íránu.

Prezident Donald Trump svolal na počátku února do Washingtonu zástupce 54 zemí světa a Evropské komise na summit věnovaný kritickým surovinám. Cílem americké administrativy je přenastavit globální mapu hodnotových řetězců kritických surovin tak, aby se oslabila dominantní pozice Číny.

Andrej Babiš vyvinul v posledních dnech na evropské scéně značné úsilí, aby ukázal, jak se snaží splnit svůj – samozřejmě nesplnitelný – předvolební slib, že zruší emisní povolenky.

Dnes není čas na provinční vlastenčení; Ještě jednou, a dost; Geoekonomika aneb když se suroviny stávají mocenskou zbraní; Putin a Chámenejí, učenliví studenti kontrarevoluce; Nekecáme, makáme? Ani náhodou. Babiš zatím jen hasí problémy svých koaličních partnerů; Grolich chce skomírajícím lidovcům naordinovat šokovou terapii

Proč má tak rád film Pošli to dál? Co ho nejvíc bavilo na projektu Ježíškova vnoučata? Jaké přání z kategorie "nemožných" se přece jen podařilo splnit? Co stálo na začátku nadačního fondu Dárek pro Putina? Je větší problém peníze vybrat nebo je efektivně utratit? Co Martin Ondráček považuje za podmínku smysluplné diskuse? Daří se mu šířit dobré zprávy? Proč se už nedívá na televizní zpravodajství?

Další všední den. Hlad narůstá. Frustrace také. Co si mám dát k obědu, když mě den za dnem vařit pro jednoho prostě nebaví? Jistě, existuje spousta rozumných řešení. Objednat si dovážku obědů. Vařit běžné množství a jídlo, které je navíc, nechat na jindy, nebo zmrazit. Koupit si nějaký polotovar. Zajít do restaurace. Jednoduché.

Nedávno jsem slyšel v televizi zajímavou debatu o tom, proč vlastně miliardáři vstupují do politiky. Kdosi tam správně dodal, že „kdybych byl na jejich místě, odjel bych někam k moři a tam bych se válel do konce života…“

V pátek 13. února 1948 se konečně dvanáct nekomunistických členů vlády pokusilo zastavit komunisty, kteří ovládli policii.

Nová vláda Andreje Babiše (ANO) už dlouho před svým vznikem mluvila o potřebě obnovy Visegrádské čtyřky. Nakonec z toho byla těsně před summitem Evropské unie Slavkovská trojka, nebo – jak se říká častěji – Slavkovský trojúhelník. Tedy spojenectví Rakouska, Slovenska a Česka.

Evropská unie je moloch. Spolek 27 zemí, které si za desetiletí navykly tak nějak společně hospodařit. Hájily přitom obvykle především svůj národní píseček, zároveň však byly svolné ke kompromisům odrážejícím i vyšší, tedy společné zájmy.

Ruskému ministrovi zahraničí Sergeji Lavrovovi se podařil majstrštyk. Přirovnal amerického prezidenta Donalda Trumpa k Joe Bidenovi. Dokonce vymyslel nový termín „bidenovština“.

Na zimní olympiádě v Itálii získali čeští sportovci už čtyři medaile, z toho dvě zlaté. To bychom měli úspěchy, tak dál.