ČRo

Kořist patří vítězi. Scenáristé proslulé filmové ságy Piráti z Karibiku by tuhle údernou větu nenapsali lépe. Vyřkl ji však americký prezident Donald Trump během projevu v OSN, když hovořil o – řekněme – znovunabytém přátelství s Venezuelou.

Není to poprvé, čeho jsme dnes svědky, kdy se v dějinách podnikatelé obrátili na stát, aby se ujal rozhodčí píšťalky a zkrotil neviditelnou ruku trhu. V 19. století to byly zákony potírající dumpingové ceny a snahu podnikatelů uzavírat kartelové dohody.

Ze seznamu předvolebních populistických tahů si můžeme odškrtnout takřka povinnou položku, Sněmovna v prvním čtení schválila návrh poslanců ANO na zmrazení platů politiků. Jistě to bude populární krok. Nicméně pojďme, jak se dnes módně říká, „proti srsti“ a nepopulárně konstatovat, že jde o úplný nesmysl.

Zatím to vypadá, že všechno funguje. Preference hnutí ANO se drží na úrovni výsledku voleb, nejnovější průzkum Medianu přisuzuje Babišovu politickému projektu dokonce 34 procent. Jeho pozice na politické scéně se zdá být neotřesitelná a jeho politických protivníků se spíše zmocňuje deprese.

Zmrazení platů politiků. To je blbý, to se bude líbit. Blíží se skutečný test popularity Andreje Babiše. Kořist patří vítězi. Americký prezident chtěl venezuelskou ropu. A dostal ji. Selhání trhu korunované selháním státu. Klub nešťastných zemí

Jak se sedmnáctiletý student dostane jako stážista do Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR? Jak využil svobodu, kterou mu přineslo rozhodnutí postavit se v 17 letech na vlastní nohy? Kde se zrodil nápad studovat v zahraničí? Proč jeho volba padla právě na univerzitu v Cambridge? Byl psychicky připravený na to, jak úspěšná bude finanční sbírka, která mu pomůže uskutečnit jeho sen? Je pro…

Skláním se ke své fence Ari, beru její hlavu do dlaní a naléhavě jí říkám: „Čekej, hlídej. Já přijdu!“ Snažím se, aby známá slova doslova zvonila jistotou, že ji neopouštím. Ukázněně si jde lehnout ke psí boudě, abych mohla bezpečně otevřít vrata a vyjet s autem. To znamená, že pochopila, že odjíždím. Ale ví, nebo aspoň tuší, že se i vrátím?

Evropská unie zrušila sankce proti dvěma ruským oligarchům, Michailu Fridmanovi a Ališerovi Usmanovovi. Stalo se tak po dlouhých jednáních. Reakce jsou předvídatelné. Většina ruských opozičních aktivistů to odsoudila, stejně jako mnoho evropských politiků. Mnozí Ukrajinci v tom spatřují klasickou evropskou politiku appeasementu. Přitom ten příběh je mnohem vrstevnatější a složitější.

Český občan musí být zmaten. Premiér Babiš (ANO) opakovaně mluví o míru. Točí videa v tričku No war (Žádnou válku). Stěžuje si, že je se svým voláním nepochopen, cituji: „Dostal jsem hrozně vynadáno od novinářů a různých komentátorů, co si to vlastně dovoluju mluvit o míru.“

Město Záhony u hranic Maďarska s Ukrajinou je taková maďarská obdoba za Československa slavné železniční stanice Čierna pri Čope. Tady končí široké východní koleje a začíná normální evropský rozchod železnice. Byl jsem tu letos na jaře a pokusil jsem se tu zjistit, jak to vlastně mají Maďaři s Ukrajinci. A zda nechuť ke Kyjevu byla jen výmyslem tehdejšího proruského premiéra Viktora Orbána, nebo …

Na zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku český prezident Pavel v projevu ostře zkritizoval agresivitu Ruska, kterou označil za přímou hrozbu pro bezpečnost Evropy, a zdůraznil, že pravidla musí platit pro všechny státy.

Francouzští zemědělci se potýkají ze závažnými problémy již dlouhá léta. Jejich příjmy klesly za posledních 30 let o 40 procent. Obchodní řetězce jim snižují výkupní ceny do té míry, že si někteří z nich ani nevyplácejí plat, a mezinárodní konkurence doslova ohrožuje existenci menších zemědělských podniků.

Dva oligarchové se radují ze zrušení sankcí. Co Evropa? Babiš volá po míru, ale Putin chce válku. Evropa bez Babiše pracuje na protivzdušné obraně. Maďarsko-ukrajinské sbližování se stále nekoná. Příkopy jsou hluboké. Francouzští zemědělci v problémech. Motoristé a SPD využívají svůj „vyděračský“ potenciál, netýká se to ale rozpočtu. Premiéra u pumpy viděti

Setkání s knihami napříč prostorem a časem. Ze své knihovny vybírá básník, publicista a překladatel z polštiny Bogdan Trojak.

Nepředstavujme si, že se na sebe přes stůl culili a podávali si navzájem med a marmeládu. Takhle snídaně v newyorském hotelu za zřejmě souběžné účasti prezidenta Pavla a ministra zahraničí Macinky (Motoristé sobě) skoro zaručeně neprobíhaly. Nicméně leckdo mluví a píše o jakémsi Macinkově nápřahu ke smíru.