ČRo

Spolu s tím, jak se blíží květnový sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně, houstne atmosféra a narůstá nasazení odpůrců této akce. A nejde jen o demonstrace a další veřejné protesty proti konání sněmu. Ale také o vlnu anonymních výhrůžek násilím, která se valí na organizátory festivalu Meeting Brno, kteří sudetské Němce pozvali.

Spojené arabské emiráty oznámily, že vystoupí z Organizace zemí vyvážejících ropu OPEC. Tedy světového ropného kartelu, který mnohokrát zamával světovými cenami černého zlata a dokázal způsobit zdražení ropy i její nedostatek.

Když byl německý kancléř Friedrich Merz nedávno obviněn Amnesty International, že se podvoluje moci silných států, jako je USA nebo Izrael, a málo brání univerzální hodnoty, na nichž stojí poválečný systém, znělo to až přehnaně ostře. Zvlášť když v kritice zaznělo slovo „appeasement“, které sehrálo tak neblahou roli před vypuknutím druhé světové války.

Evropský odklon od appeasmentu čili podlézt, ale narovnat se! Napětí kolem sněmu Sudetských Němců v Čechách narůstá. Odchod Emirátů, začátek konce OPEC? Elon Musk a Sam Altman jdou prát špinavé prádlo. Smím prosit? Proč Hampl odmítá rozpočtový valčík. Jaká debata o hodnotách a pragmatismu v politice má dnes smysl

Setkání s knihami napříč prostorem a časem. Ze své knihovny vybírá Petr Eliáš, překladatel a nakladatelský redaktor.

První máj je ten z novodobých svátků, kterému bylo ublíženo tak, že dodnes spíš vyvolává posměch než zamyšlení nad tím, co jím před bezmála 150 lety jeho iniciátoři zamýšleli. Není náhoda, že se ho ve 20. století postupně zmocnili nacisté a komunisté. Oba jej zvali svátkem práce.

„Muž kolem padesáti let ve větrovce a čepici se nervózně prodírá ke vchodu do nádraží. Hlasitě а sprostě nadává a natáčí na mobil černý sloup dýmu, z něhož tu a tam šlehají plameny. Jeho řeč postrádá souvislost. Zdá se, že je prostě šokován tím, co se děje.“

Co se stane v Zálivu, nezůstane v Zálivu. Netýká se to jen íránské blokády Hormuzu a americké blokády Íránu, ale také dalších událostí. Tou nejvýraznější z posledních dnů je rozhodnutí Spojených arabských emirátů opustit OPEC, organizaci zemí vyvážejících ropu.

Ohňostroje, světelné instalace, koncerty na náměstích, kulturní programy, – a všude modré vlajky s kruhem dvanácti zlatých hvězd, symbolizujících jednotu a harmonii: tak to vypadalo v Praze a v krajských městech před 22 lety, kdy Česko vstupovalo spolu s dalšími devíti státy do EU.

Česko se zařadilo mezi dvacet nejbohatších států světa. V žebříčku prosperity se umístilo na devatenáctém místě, v rámci Evropy třináctém, a předběhlo například Francii. Podle společnosti HalloSafe, která žebříček sestavuje, toho dosáhlo navzdory oproti Francii mnohem nižšímu HDP díky nejrovnoměrnějšímu rozložení příjmů a nejnižší míře relativní chudoby ze všech zemí měřených Eurostatem.

Ve vesnici, kam jsem se přesunula natrvalo, se snažím zapadnout. Sázím afrikány, nepletu si velkoobjemový odpad s nebezpečným a v lese sbírám klacky o průměru maximálně sedm centimetrů. Pro jistotu nosím metr. Na vesnici je důležité nevyčnívat. Ani větví. Většinu lidí znám jen od vidění. Každý si střeží své soukromí.

Evropanství po Česku. Emiráty míchají kartami. Tuapse, Perm, přehlídka, to je koudel u Putinova zadku. Je První máj opravdu fackovacím panákem? Rozbít zeď. Hra na schovávanou nekončí. Nově chce Babiš do obranných výdajů zahrnout nemocnici

Trumpetista ze slavného muzikantského rodu kombinuje na albu Elephant postbopové zvyklosti se současným improvisingem, minimalismem i prvky taneční hudby. A to velmi elegantně a odlehčeně, „slona v porcelánu“ nečekejte.

V kontextu, kdy Trumpovy Spojené státy vysílají řadu nejednoznačných signálů o závazku kolektivní obrany v rámci NATO, se evropským politikům dere na mysl stále víc otázka jaderného odstrašení, které bylo doposud zárukou ochrany kontinentu. Jediným státem EU, který má svou jadernou zbraň, je Francie. V 60. letech ji prosadil Charles de Gaulle a dnes se ukazuje, jak byl tehdy prozíravý.