ČRo

Před skoro přesně dvěma měsíci se o prezidentovi vyslovoval premiér dost hrozně: podle něho se Petr Pavel na summit NATO v Ankaře „namontoval“ a šlo o „ostudu“, jakou prý Andrej Babiš (ANO) prorokoval. Po svém zvyku se vyjadřoval přepjatě: „Bylo to neuvěřitelně trapné, chodili za námi naši partneři a ptali se: Proboha, proč tady je, co tady dělá?“

„Jóžo, ty v tom svém šeru pořád hledáš nějaké zázraky. Ty ty věci netiskneš, ty je tou svou komorou přímo zaklínáš.“

Polský premiér Donald Tusk bojuje na politicky složitém bitevním poli. Svého odvěkého soupeře Jaroslawa Kaczyńského a jeho Právo i spravedlnost sice poráží, ale na body může ve volbách za rok prohrát s proudem, kterému Kaczyński svými roky u moci otevřel dveře. S proudem nacionalistické, protievropské a protidemokratické politiky, která mezi Poláky získává na popularitě. Souboj o budoucnost Polsk…

Znáte dopaminové barvy? Je to velký hit, který překotně mění odstíny šatníků, bytové výzdoby i zařízení škol a kanceláří.

Donald Trump se bojí listopadových voleb do Kongresu. Bál se jich vždycky. Už na začátku roku měl odevzdaně říkat spolupracovníkům, že strana v Bílém domě v nich vždycky ztrácí. Od té doby stihl rozpoutat nepopulární válku s Íránem, kterou neví, jak ukončit a která devastuje peněženky Američanů.

Další volební kampaň, která voliče nemotivuje, ale nudí. Nemluvit s prezidentem je k ničemu. Trump slibuje Američanům vracet tisíce dolarů, které nejsou jeho. Beztak to nesplní. Kdo může mít radost z vítězství AfD? V Polsku i u nás. Josef Sudek, fotograf ticha. A na konec glosa Ivy Pekárkové. Moderuje Petr Hartman.

„Dneska na mladé útočí spousta podnětů. Část toho je určitě je rozšíření smartphonů a roztřesenost pozornosti, která působí na pokles schopnosti číst a podobně, ale jsou tam další věci – zejména to, jak se učí,“ komentuje velkou srovnávací studii žáků zemí OECD Daniel Prokop, sociolog a ředitel výzkumné společnosti PAQ Research. Které země v šetření uspěly? Proč chce vláda legalizovat tzv. švarcs…

Pro ty, kdo vltavské Ranní úvahy poslouchají z éteru, připomínám, že na webu Českého rozhlasu jsou dostupné také v písemné podobě a jsou opatřené titulky stejně jako novinové fejetony. Můj dnešní příspěvek je nadepsán „Vítrný medvídák“ a čtenáři si při jeho spatření možná pomysleli, že se v nadpisu vyřádil internetový šotek, anebo povytáhli obočí nad mou soudností.

Zapomeňme na teorii. V turbulentní době volby druhého řádu prakticky neexistují. Skoro každý rok chodíme k urnám – a i když se zrovna nerozhoduje o příští vládě, je cenné vědět, jak se k politickým stranám a hnutím stavíme.

Kdysi dávno jsem se jako student vydal do srbské Vojvodiny na čas pracovat jako dobrovolník. Spřátelil jsem se tam s řadou tehdy mladých lidí, kteří hleděli na západ s optimismem. Všichni do jednoho se tehdy horlivě učili jazyky. Sledovali jsme stejné filmy a seriály, četli stejné knížky a poslouchali stejnou muziku. Rozuměli jsme si, dokud na přetřes nepřišla politika.

Účastníci summitu BRICS, který proběhl v Indii, dali všem jasně na srozuměnou, že hodlají vytvořit nový světový řád, v němž už nebude dominovat Západ. Problém je ovšem v tom, že jednotliví vůdci předních mocností tohoto bloku jako je ruský Vladimir Putin, čínský Si Ťin-pching či indický Naréndra Módí mají různé zájmy a taky různé vztahy s USA jakožto vůdčí zemí Západu.

Některé návraty si člověk opravdu nepřeje. Začátek září připomíná jara roku 2022 a 2026, kdy nejdřív útok Ruska na Ukrajinu a o čtyři roky později válka Spojených států s Iránem prudce zvedla ceny ropy, plynu a následně i cen energií a paliv.

Snad mi prominete, že jsem propásl tak významnou událost, jako je udílení Ig Nobelových cen. Už je to skoro čtrnáct dní, takže to už není žádná aktualita. Na druhou stranu by ale byla škoda je nepřipomenout jenom proto, že jsem něco prošvih.

Jak dopadli čeští žáci v mezinárodním testování PISA a co si z toho vzít. Přichází horký podzim, ceny energií letí vzhůru v čase extrémního zadlužení. Evropská unie se musí rozhodnout, zda do ní může patřit Srbsko. Summit BRICS jako důležitý symbol. Vyhrajte Ig Nobelovu cenu

„Poslední měsíce jsme se bavili o tom, že je trošku nestandardní, že nejvyšší politické špičky v našem systému minimálně v oblastech, do kterých mají co mluvit z ústavy, nekomunikují, nekoordinují… Takže je dobře, že se to vrací do nějakého klidu, do nějakých kolejí,“ oceňuje politolog a pedagog České zemědělské univerzity v Praze Milan Školník. V jakém duchu se zatím nese kampaň před komunálními…