ČRo

„Člověk má někdy pocit, že i kdyby vetoval drtivou většinu zákonů, které teď procházejí parlamentem, nebylo by to na škodu,“ glosuje v pořadu Jak to vidí… politolog Lukáš Jelínek. Dochází ke sbližování hlavy státu a vlády v zahraničněpolitické agendě? Stane se Česko nestálým členem Rady bezpečnosti OSN? Jak probíhá kampaň před senátními a komunálními volbami? A podaří se SPD a Motoristům prosadit…

Nahlédněme dnes do jedné dokonalé domácnosti dokonalého domu s dokonalým rodinným životem. Domácnost voní v kuchyni vanilkou, v pracovně knihami, ložnice má ve dne vůni levandule, v noci voní po růži.

Česká republika je nejpozději od nástupu vlády Andreje Babiše (ANO) nespolehlivým partnerem v Severoatlantické alianci (NATO). Naposledy to v Praze potvrdil velvyslanec USA při NATO Matthew Whitaker, když vládě připomněl, že Česko se v obranných výdajích pohybuje na chvostu Aliance, což je zklamání. Je to vážný problém, protože právě NATO je jediným garantem bezpečnosti České republiky.

Valné shromáždění OSN schválilo rezoluci, která podporuje nové zobrazení světa známé jako Spravedlivá země. Na rozdíl od Mercatorovy projekce věrněji zachycuje skutečné poměry rozlohy jednotlivých kontinentů a zemí. Rezoluci z iniciativy Africké unie předložilo Togo. A je to právě Afrika, která věří, že s novou mapou začne psát i nový příběh.

Slovenský prezident Peter Pellegrini vystoupil ve slovenském parlamentu se zprávou o stavu země. Rok před parlamentními a pár týdnů před regionálními a komunálními volbami nelze jeho projev vnímat jinak než v politických souvislostech.

Ceny paliv na benzinových pumpách šplhají do výšek, z nichž se řidičům v celé Evropě začíná točit hlava. A to nejen v Česku, ale i v sousedním Polsku, kam jsme přitom ještě před časem jezdili tankovat levnější benzin či naftu. Dnes už to neplatí, ale tamní kabinet premiéra Donalda Tuska dává najevo, že se s tím nehodlá smířit.

Dohromady celé čtvrtstoletí seděli od vzniku samostatné České republiky až doposud v křesle primátora hlavního města, považovaném za významnější než mnohá ministerská křesla, reprezentanti Občanské demokratické strany. Což je bilance famózní. Však ani svou někdejší úhlavní rivalku sociální demokracii, která obsazovala premiérské posty od Zemana po Sobotku ještě pod poctivou hlavičkou ČSSD, do nej…

Premiér Andrej Babiš v poslední době chrlí nejrůznější nápady, kterými překvapuje i své věrné. Nedávno – zřejmě znepokojen reakcí voličů ANO na rekordní schodek rozpočtu – se nechal slyšet, že by mohl zrušit státní příspěvek na provoz soukromých a církevních škol. Soukromé školy stejně vyžadují po rodičích školné, církve zase získaly značné finance v restitucích. Jenže okamžitě mu začaly chodit e…

Andrej Babiš připustil, že ze strany Ruska čelíme hybridní válce. Je to podstatný posun, protože dosud se slovu válka vyhýbal jako Alena Schillerová slovu dluh. Dokola opakoval, že chce mluvit jen o míru. Premiéra můžeme samozřejmě pochválit, že začíná chápat realitu. Ovšem dochází k tomu hodně pozdě a především: k činům, které by prozření stvrdily, je stále daleko.

Premiér si všiml ruské hybridní války. Její vojáky má ale i mezi vlastními poslanci. Zmatený premiér nebo divadlo pro domácí a zahraniční publikum? Rozpaky pražského voliče. Polská vláda Donalda Tuska začala řešit vysoké ceny paliv. To je signál i pro Česko. Rituální cvičení slovenského prezidenta Pellegriniho. Afrika překresluje mapu světa. A s ní i svůj příběh.

Zelí patří k naší nejznámější zelenině. Dříve nechybělo v žádné domácnosti, kde se s láskou nakládalo. Domácí kysané zelí má skvělou chuť a dodnes pomáhá utužovat zdraví.

Zajímalo ho už v dětství, jak věci fungují? Je důležité, aby byl vědecký novinář hluboko ponořený do tématu, o kterém píše? Proč svůj přístup popisuje jako "šnorchlování"? Proč podle něho novináři někdy píší o vědě jako o kuriozitě? Co je cílem dezinformací a dá se nad nimi vyhrát? Jakou práci rád přenechává AI? Může i chatbot inspirovat? Proč si chatboty často polidšťujeme? Čím nás podle Pavla K…

V koloběhu života jsme stále něčím překvapováni. Při práci i odpočinku, při nakupování, výchově, sportu i v běžném toku času. A někdy se nestačíme divit. Dám příklad.

Tato věta, kterou najdeme u řady filozofů, je výrazem hluboké víry v hodnotu lidské tvořivosti, paměti a duchovního odkazu, které přetrvávají po generace a definují identitu celé společnosti. Důvod je zřejmý: umění, literatura a myšlenky existují mnohem déle než politické režimy.

Rozumný člověk přece nemůže volit Babiše, zní často ve veřejném prostoru. Vždyť za těch patnáct let, co je v politice, každý vidí jeho nekončící střety zájmů a přímočarý tah na využití státních zdrojů k vlastnímu podnikání.