ČRo

Tato věta, kterou najdeme u řady filozofů, je výrazem hluboké víry v hodnotu lidské tvořivosti, paměti a duchovního odkazu, které přetrvávají po generace a definují identitu celé společnosti. Důvod je zřejmý: umění, literatura a myšlenky existují mnohem déle než politické režimy.

Rozumný člověk přece nemůže volit Babiše, zní často ve veřejném prostoru. Vždyť za těch patnáct let, co je v politice, každý vidí jeho nekončící střety zájmů a přímočarý tah na využití státních zdrojů k vlastnímu podnikání.

Od pátečního odpoledne až do nedělního večera mohou ruští občané hlasovat ve volbách do Státní dumy. Řeklo by se, proč to vůbec sledovat, když je výsledek předem dán? Nikdo soudný nepochybuje o tom, že vítězem bude vládnoucí státostrana Jednotné Rusko.

V případě Německa jsme byli v posledních týdnech svědky zajímavého fenoménu: regionální volby v několika spolkových zemích budily velkou pozornost nejen doma, ale i v zahraničí.

Proč německým kancléřům tolik zatápí regionální volby? Sledovat ruské volby má svůj smysl. Informovaný volič je mýtus 20. století: vládne citový volič, který neumí zabít sám sebe. Kultura je to jediné, co nás přežije.

Je potřeba budovat nezávislou Evropu, která má sílu jednat. A nesmíme dovolit, aby evropské demokracie podkopávaly loutky autoritářských režimů, ať už jde o ultranacionalisty či odpůrce Evropy, prostě o ty, kteří pohrdají evropskými hodnotami a chtějí Unii rozdělit, o ruské vměšování nebo o dezinformace. To jsou v kostce slova předsedkyně Evropské komise von der Leyenové z jejího letošního projev…

Kritika dnešní inflace slova „bavit“. Od jídla přes módu až po cestování nás musí všechno bavit, i když v životě záleží na věcech, které zas tak zábavné nejsou.

Dostala jsem pozvání do Husova sboru v Turnově: „Chceme to tu kulturně rozjet,“ řekl farář. „Týden po tobě tu bude Hutka. A přivez i pár obrazů.“

Zhruba od časného léta sledujeme, jak ve volebních průzkumech hnutí STAN předbíhá ODS a upevňuje pozici druhé nejsilnější strany, z čehož jistě není radno vyvozovat dalekosáhlé závěry. Co je však nesporné, je, že jsme svědky nejznatelnějšího zvratu ve volebních preferencích od loňských voleb.

Začnu obšírnou citací z Putinova oblíbeného bulvárního listu Komsomolskaja pravda. „Poutníci se k Chrámu Krista Spasitele začali scházet od šesti ráno, ačkoliv se dveře katedrály otevírají až v osm. Zpočátku se fronta nezdála kritická, v chrámu je přece jen hodně místa. Ale už v devět ráno se dlouhý had věřících protáhl přes most a pak dokonce odbočil na Bolotné nábřeží, a to je asi 700 metrů!“

Co byla polská Solidarita, ví u nás hodně lidí. Ví, že ji polský komunistický režim musel v roce 1980 chtě nechtě uznat, že měla téměř deset milionů členů, že v čele stál Lech Wałesa, obyčejný elektrikář, a že se jí po letech pronásledování podařilo režim ve volbách v roce 1989 porazit. A to byl počátek konce komunismu v celé tehdejší sovětské Evropě, i třeba konec rozdělení Německa.

Co takhle zmodernizovat Senát? Opozice bude muset znovu sjednotit síly. Dřív, než si myslela. Rusům mají zajistit pokoření Ukrajiny ostatky světců. Před padesáti lety se v Polsku zrodila první organizovaná opozice. A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Petr Schwarz.

Když si lidé s něčím neví rady, mohou zavolat městskou policii. Někdy se ale na strážníky obracejí s vyloženými hloupostmi, což ovšem není případ těchto Krimipříběhů.

Ukrajinu zřejmě čeká další válečná zima a diplomatické úsilí USA k ukončení války vázne. „Nikam jsme se neposunuli,“ říká ukrajinistka Lenka Víchová. Co se zatím podařilo dojednat americkým diplomatům? Jak prezident Zelenský zvládá politické otřesy na domácí půdě? A proč byl odvolán ukrajinský generální prokurátor?