ČRo

Jihlava jako by trochu utekla v rozvoji klíčových staveb v centru většímu Brnu. Ta města nelze porovnávat, ale jihlavský příklad ukazuje, že i stadiony a nádraží patří na svá tradiční místa.

Při pohledu na kampaň před referendem se místy zdálo, že otázka možného připojení Islandu do unijního klubu stojí a padá s makrelami. Přesněji řečeno, zda je tamní rybáři budou moci nadále lovit a vyvážet podle svého, nebo se budou muset podřídit unijním kvótám. Ve skutečnosti však bylo v sázce mnohem více, a to pro obě strany.

Spojené státy uzavřely s Venezuelou historickou smlouvu. Mají z jihoamerické země v následujících letech získat závratných 65 miliard barelů a prakticky tak vyrovnat objem svých vlastních ropných zásob, a to i přesto, že největším ropným producentem v současnosti jsou právě USA.

Platí zásada, že kdo nemá víru ve svoji budoucnost, tak do ní také odmítá investovat. Jedna z investic do budoucnosti, která platí odnepaměti, bylo, že lidé na svět přiváděli děti. I když byli chudí jako kostelní myši. Naopak více dětí pro ně znamenalo jistější zajištění v budoucnu, a to navzdory úsloví, že jeden otec uživí deset dětí, ale deset dětí neuživí jednoho otce.

Ničivá přívalová vlna na hranicích Nepálu a Tibetu rozvířila debatu o klimatických změnách a taky o možnosti vybudovat signální systémy, které by lidi varovaly, že se blíží podobná katastrofa.

Čas váhavých střelců brzy skončí. Islandské referendum o EU je prohrou pro místní vládu i pro unii. Výpalné v hávu daru. V Evropě začínáme postupně vymírat. Tak proč tam bydlí?

„Částka pro Českou televizi a Český rozhlas by měla být povinná ze státního rozpočtu, to znamená, že by se nemohla měnit z roku na rok, maximálně by se zohlednila inflace. Tento rozpočtový automat je podle vlády dostatečnou pojistkou nezávislosti, ale podle mě to tak není,“ říká v pořadu Jak to vidí… mediální analytik Filip Rožánek. Proč ministerstvo zahraničí omezuje přístup některých novinářů n…

Ruský prezident Vladimir Putin minulý týden podepsal výnos, na jehož základě může stát uplatnit zatím dočasnou správu nad podniky kritické infrastruktury, počínaje palivoenergetickou soustavou a konče logistikou. To vše v případě, že se takové podniky nedokáží účinně ubránit ukrajinským, především dronovým útokům.

Je paradoxní realitou současného přeinformovaného světa, že nás sebekvalitnější fakt, poznání, dokonce i pravda zároveň obohacují a zároveň ochuzují. V životě asi neexistuje nic jednoduše přímočarého, vše se rozpadá na různě se proplétající a mnohdy protikladné aspekty. Je nejspíš správné říct, poznat, přijmout, že když je něco nebezpečné, je lepší se tomu vyhnout.

Přestože podle čerstvého volebního modelu agentury Kantar zeslábla od června podpora babišovců o čtyři procenta, věštit z něj tenčení tábora příznivců vládní koalice by bylo předčasné. Hnutí ANO je pořád nad 30 procenty a vyhlídky jeho spojenců se nemění: Motoristé zůstávají na pětiprocentní hranici a hnutí SPD o půldruhého procenta nad ní.

„Pan prezident mě požádal o schůzku, tak jsem mu samozřejmě vyhověl.“ Takovouto větu od premiéra, a to nikoli v odpovědi během brífinku, ale o vlastní vůli vyřknutou v týdenním videu na sociálních sítích pro své voliče, bychom ještě nedávno těžko slyšeli.

Je to přesně pět týdnů, co jsem tu povídal o bojovém turnaji robotů. Konal se v čínském Šen-čenu. Šlo o sérii zápasů typu MMA, kdy do sebe dva soupeři buší hlava nehlava v drátěné kleci, dokud jeden nepadne.

Další vláda, a to jakákoliv, bude muset podle prezidenta Petra Pavla „vypít kalich hořkosti a přijít s reformami, které budou řadu lidí možná bolet.“ Podle něj se budou těžko prosazovat, vysvětlovat, ale nepůjde to bez nich, nechal se prezident slyšet v rozhovoru pro CNN Prima News. Zpětný pohled na historii českých vlád a jejich reformních kroků bohužel člověka nutí k jisté skepsi.

Začínající školní rok ovlivní nejen ministr a pedagogové, ale také říjnové volby. Reformy má dělat příští vláda. Vždycky až ta příští. Babiš a Pavel spolu začnou mluvit. Putinův výnos a obrana proti dronům. A na konec glosa Ondřeje Neffa. Moderuje Jan Fingerland.

Album Legacy Dances mělo být původně oslavou dvaceti let let existence Harrisovy kapely Blackout. Nakonec se z pietních důvodů o dva roky opozdilo a stalo také poctou Caseymu Benjaminovi.