Hnízdo zvrhlé Narcisky

URL:

http://www.narciska.cz/

Katalog:

Kultura → Literatura

Publikuje:

3 položek/měsíc

Ellis a Michael

18:28
Nesuď knihu podle obalu - v případě Slunečnice od Sarah Winmanové to platí dvojnásob. Nevrhnout se na tuhle tenkou knížku, která v sobě ukrývá tolik hlubokého, tolik lidského, by byla nesmírná škoda. Snad jen Sarah dokáže z přátelství dvou mužů udělat poetický zážitek plný upřímnosti, smutku i radosti, hledání a nalezení, přijetí bolesti, sebe sama a osudu. Kdybych se řídila pouhým prvním dojme...

Štěstí je všude tam, kde ho chceš vidět

5.června
Je ráno, za oknem šveholí rozjaření ptáčci, škvírou mezi závěsy prosvítá čerstvé slunce a šimrá mě paprskem po tváři. Je brzy, mohla bych ještě hodinku spát, ale potichu odhodím deku, posadím se na posteli a protáhnu se. Oči mám ještě poblouzněné spánkem, přesto je upřu na schoulenou hromádku na druhé straně postele. Hromádka v klidu oddechuje a já doufám, že se mu zdá něco hezkého. Je čas opus...

Jsem Fredova

3.června
Jak snadno si dokážete představit, že Amerika není svobodnou zemí plnou možností a snů ? Kanaďanka Margaret Atwood o své představě Ameriky jako teokratické diktatury ze začátku trochu pochybovala, osobně mě však z jejího Příběhu služebnice v koutku duše mrazilo - právě pro snadnou uvěřitelnost toho, co by se mohlo stát, co by mohlo fungovat. Vzhledem k povaze lidstva a dějinným zkušenostem - a ...

Poslední rande

16.března
Rande naslepo je, v dnešní době internetu a sociálních sítí, celkem běžná věc. Málokdy se zamyslíme nad tím, zda na schůzku opravdu dorazí člověk, kterého očekáváme. Maximálně si budeme dělat srandu, že se z atletického krasavce vyklube plešatý pupkáč. Jenže, co když na druhé straně sedí člověk, který to v hlavě nemá v pořádku a jeho jedinou touhou je ublížit? Co potom? Pomůže říct známým, kam ...

KNIŽNÍ POCITY: Jen zvířata

24.února
Přiznávám bez mučení, že tuhle knihu jsem si vybrala kvůli krásné obálce (kdo jsi bez viny, znáte to) a zvířecím hrdinům. Byla jeden čas na sociálních sítích k vidění tak často, že jsem neodolala a musela ji mít (důkaz toho, jak je fotogenická). Všichni ovšem dobře víme, že překrásná obálka sice může přidat body v kolonce Pořídit si , ale když vnitřek stojí za starou belu, jsme z toho akorát ro...

Znovu nalezená

9.února
Ztratit sebe sama v návalu všedních povinností je lehčí, než by se na první pohled mohlo zdát. Každý začátek přináší velké naděje a s nimi i sny, které se zdají být na dosah ruky, jenže člověk ani nemrkne a život to vše popráší nánosem stereotypu a jednomu občas naloží víc, než dokáže unést. Své o tom ví i Maribeth z knihy Znovu já od Gayle Formanové. Pokud je vám jméno autorky povědomé, máte p...

V hlubinách minulosti

3.listopadu
Dvě postavy plující v malé loďce, starý lom skrytý uprostřed rozlehlých lesů a balík, který měl brzy vyměnit suchou loďku za temně vlhké dno zatopeného Hayeského lomu. Scéna podzimu roku 1990, kterou neměl nikdo vidět. A přeci jí přihlížel starý muž. Minulostí začíná novinka Temné hlubiny , kterou napsal můj oblíbený britský autor Robert Bryndza . Třetí příběh detektiva šéfinspektora Eriky Fost...

Prostě si jen tak žít...

7.září
V posledních dnech prostě tak nějak jsem. Moc nepřemýšlím, neplánuji, nepřijímám do svého bytí žádné zbytečnosti zvenčí. Naopak mnohem víc času trávím spánkem, procházkami v přírodě, pletením, popíjením čaje, psaním si do sešitků, prostým pozorováním našich dvou huňáčů a vlastně pozorováním tak nějak obecně. Ale není to takové to přehlceno, kdy vám vjemy tečou i ušima. V přírodě je pozorování j...

Irka v Brooklynu

18.srpna
V poslední době se mi stává, že mě ke knize přivede film. Nejinak tomu bylo i v případě Brooklynu . Četla jsem zvěsti, že právě tento příběh je jedním z případů, kdy je filmové zpracování lepší. Film je bezesporu nádherný, ale pro mě osobně je mnohem lepší knižní předloha irského spisovatele Colma Toibína . Při čtení jsem se dokázala mnohem víc vcítit do pocitů dívky, která opouští nudné, avšak...

Kniholéto - Knižní srpen

31.července
Červenec se blíží ke svému konci a s ním i má historicky první fotovýzva na Instagramu - #kniholeto část #kniznicervenec . Jsem moc ráda, že vás tahle výzva chytla, že jste se ke mně přidali a vznikly tak úžasné fotky a nápady. Věřím, že jste si to užili a podle nadšeného ohlasu na FB Hnízda soudím, že ano. A proto jsem se rozhodla, že pro vás vytvořím i #kniznisrpen . Úmyslně píší, že srpnová ...

Vzpomínky na cirkus

27.července
Chodili jste jako malí do cirkusu? Já ano, i když si z toho pamatuji všehovšudy stan, vůni cukrové vaty a balónky, které letí k nebi doprovázené uplakaným pohledem dítěte, nejednou i mým vlastním. Ač mám po letech na cirkus trochu jiný náhled, bývala to pro mě velká věc a cosi záhadně snivého. Zvířata, klauni, akrobaté, kočovný život a rozruch, který ve městě příjezd cirkusu způsobil. Trošku js...

Z deníčku pana C. III.

24.července
Všichni máme díru do zadku. Je to destinace, kam se vzájemně hojně a s oblibou posíláme, končí tam spousta nadějí, snů a plánů a občas, občas z ní rostou kliky. Slova prdel a řiť už dnes zdaleka nevyvolávají takové pohoršení, jako tomu bývalo. Jsou běžnou součástí našich slovníků už od útlého dětství. A tak si kladu otázku, proč je pro nás tak těžké bavit se o tomhle konci s přirozeností, se kt...

Velké stěhování

20.července
Mám novinku, která teď hodně ovlivňuje - a ještě víc bude - mé dny. Je na čase říct to nahlas, protože už se nebojím, že když to vyslovím, celé to zmizí a rozplyne se jako obláček dýmu. Budeme se stěhovat. Ze západu na sever, z města do vsi, z bytu do domečku. Není to mé první stěhování, přesto ho vnímám jako jedno z nejzásadnějších. Nestěhuji se sama, stěhujeme se jako rodina. Já, on, naši psy...

Z deníčku pana C. II.

17.července
Brečím. Často a hodně. Někdy zoufalstvím, někdy bolestí, někdy vším dohromady. Dříve jsem nebyla takový uplakánek. Ale co žiji s panem C., je to kolikrát jediná možnost, jak se z toho všeho nezbláznit a nehodit si mašli. Myslím, že za tím vším optimismem a nadějí, který ze mě patrně vyzařuje, tečou proudy neviděných slz. Okolím neviděných. Tím chci říct, že udržet si slunečný náhled na všední d...

Z deníčku pana C. I.

11.července
Kdyby se mě někdo zeptal, co je na Crohnově chorobě nejhorší, nemusela bych nad odpovědí přemýšlet dlouho. Nebyly by to šílené křeče do břicha, ani průjem prapodivných barev a pachů. Nebyla by to váha jako na houpačce, kdy jsem jednou jako proutek a jindy jako ducánek. Nepatřily by sem vlastně ani kortikoidy, které z duše nesnáším, ale které mi už párkrát zachránily prdel, ani pobyty v nemocnic...
© 2000-2018 ANNECA s.r.o., Klíšská 977/77, 400 01 Ústí nad Labem, Tel: +420 478571021, Email: info@pravednes.cz, Twitter: @pravednes