ExtraStory.cz

Jsme manželé už dlouho, naprosto obyčejný pár, 13 let po svatbě. Nebo možná spíš „solidní“. Náš život připomínal dobře promazaný stroj, který léta fungoval na stejných principech. Měli jsme vše naplánované na měsíce dopředu. Dovolená v Řecku pro nás měla být šancí oživit vztah, znovu najít jiskru. Pravda, Honza mě se svou tendencí měnit názor na každé možné téma občas štval, ale kdo z nás je doko…

Jmenuji se Eva. Je mi třicet pět let a bydlím s matkou. Nebo spíš – bydlela jsem. Zemřela před dvěma týdny. Doma. Ve spánku. Byla jsem u ní. Držela jsem ji za ruku. Zdá se mi, že byla klidná.

Dana se svým manželem Pavlem vyrazila na týdenní pobyt na Šumavu. Během večerní procházky se posadili u stánku poblíž jezera, kde je zarazilo, jak vynalézavá je dnešní mládež v obstarávání alkoholu.

Ještě nedávno jsem byla tou nejšťastnější ženou na světě. Můj život se změnil k nepoznání, když jsem se vdala za Marka. Naše láska byla jako z filmu – intenzivní, plná vášně a spontánnosti. Proto když přišel čas na naši svatební cestu, chtěla jsem, aby byla výjimečná, plná vzpomínek, které nás budou držet u sebe po celý život.

Let do Málagy byl klidný, i když pro mě vnitřně bouřlivý. Šimon seděl vedle mě, zahleděný do obrazovky telefonu. Procházel ekonomické zprávy a občas si něco zamručel pod vousy. Zeptala jsem se, jestli chce kávu, jen kývl hlavou, aniž by odtrhl zrak od displeje.

Mnohokrát jsem si představovala, jak bude naše rodina vypadat. Viděla jsem nás na procházkách, jak učíme dítě jezdit na kole, jak společně skládáme na podlaze kostky. A i když jsem nečekala, že všechno bude jako z pohádky, nenapadlo mě, že zůstanu sama, přestože budu mít po boku člověka, který vůbec nechápe, co je to otcovství. Když se na něj dnes dívám, vidím kluka, který nikdy nedospěl. Nedospě…

Od chvíle, co jsem nastoupila na gympl, šlo všechno podle plánu. Podařilo se mi dostat na vysněnou školu a už ve druháku jsem se probojovala do finále matematické olympiády. Třeťák byl čas, kdy jsem všechnu energii vložila do kreslení. Chtěla jsem jít na architekturu, takže jsem věděla, že se musím snažit.

Z celé naší party to byla právě naše prostřední dcera, Kačka, která nám dělala nejvíc starostí. Její jméno učitelé na třídních schůzkách skloňovali ve všech pádech, protože se s nimi věčně hádala. Když dospěla do puberty, začala chodit v oblečení, které by si nikdo příčetný na sebe nevzal. Styděla jsem se za ni v celém okolí. Ale všechno zlé je k něčemu dobré – navzdory své nesnesitelné povaze se…

Nevím, co mě to zlákalo, abych to ještě jednou zkusila. Možná ta naivní víra, že se dá něco napravit, že stačí jen spolu odjet, utéct od každodenních povinností, od rozhovorů, které už měsíce končily mlčením. Tomáš navrhl výlet k Máchovu jezeru a já, hloupá, pocítila úlevu. Považovala jsem to za znamení, že mu na tom možná ještě taky záleží. Celou cestu jsem se dívala na jeho profil, na ty známé …

Eva si vždy myslela, že v Martinovi našla partnera na celý život. Její matka ji od sňatku zrazovala, ale ona byla po uši zamilovaná a přesvědčená, že dělá správnou věc. Zpočátku se zdálo, že má pravdu. Jejich vztah byl harmonický a plný lásky, dokud Martin nezískal v práci významné povýšení. Od té chvíle se jejich společný život začal nenápadně, ale jistě měnit.