Full Moon Zine

Cherchez la femme. Stokrát opakovaná fráze ponouká k hledání ženy za nějakým mužským úspěchem. Dojem, že velké dějiny tvořili muži, trvá a kniha Věci od novinářky Annabelle Hirsch patří mezi ty texty, které se tyto představy snaží narušit.

Zhlédnutí dokumentu rozebralo jednoduchou rovnici Riefenstahl = nacismus = holocaust a ukázalo komplexní osobnost se zápalem pro umění, ač trošku naivním a zaslepeným.

Necelé tři roky po Hackney Diamonds ukazují The Rolling Stones, že jejich znovuzrození nebylo jen jednorázovým „one album stand“. Na novince s názvem Foreign Tongues britští rockoví klasikové srší nápady víc než kdy dřív, a to tím spíš, že s více než hodinou hracího času nabízí na dvou LP pořádnou dávku blues a rock’n’rollu.

Šest letních dní plných objevů, hudby, designu i chutí světa. Inspiral Garden znovu promění plzeňské parky v živý prostor pro kulturu i společná setkání.

Takuya Nakamura premenil bratislavský Metropol v rámci novej klubovej série Metropol Sweat na ostrovček newyorského undergroundu. Japonský trubkár, producent a multiinštrumentalista priniesol hypnotickú fúziu jazzu, elektroniky a drum & bassu, ktorá zaplnila nový priestor intenzívnou klubovou energiou a úplne pohltila publikum. Ako support sa predstavil DJ Samurai.

S lídrem formace Band of Heysek jsme naše putování začali v argentinském Buenos Aires, abychom se dostali k pouličnímu hraní, k Mississippi nebo k publiku ve Státech.

Z mého pohledu trošku banální a jednorozměrný snímek je takový naschvál, protože chce mluvit k lidem, kteří to potřebují slyšet trošku po lopatě.

Aktuální snídaňový pult z rezortu Hudba nabízí desky, které se nesnaží o prázdná gesta, ale hledají blízkost i odvahu hlodat kost. Ať už potřebujete ztišit hlavu, prodlévat v samotě nebo se odrovnat, v novém výběru si najdete vlastní rytmus. Spiritus, bedrooms a křehké experimenty s tichem.

Když Anthony Bourdain cestoval za jídlem, ve skutečnosti hledal něco jiného než výjimečný kulinářský zážitek. Jeho pořady postupně opustily hranice klasické televizní tvorby a staly se svébytným průvodcem po kulturách, politice i lidských osudech.

„Umři, umři, umři,“ lámal si jazyk můj německý kamarád při výslovnosti fráze z filmu, který jsem mu pustil jako stručný úvod do české kinematografie.

Kdyby byly Folkové prázdniny člověkem, letos by slavily čtyřicítku. Už vědí, co chtějí, nenechají se rozhodit módními trendy a pořád mají dost energie protančit několik letních nocí. Jen místo narozeninového dortu servírují koncerty, setkání a příběhy, kvůli kterým se sem lidé vracejí už čtyřicet let.