Full Moon Zine

Simple Plan zaplnili O2 Universum a zahráli ty největší hity jejich diskografie, s těmi zazněla i ikonická znělka "What's new Scooby Doo?," kterou si i s fanoušky zazpívali na stage.

Stejná hloubka. Větší svoboda. Janus Rasmussen, polovina Kiasmos, představí na Spectaculare_14 nový live set postavený na novém albu Inert.

Rozprávame sa o inšpirácii hudbou, súčasnou aj minulou, o hranici alternatívy a mainstreamu, či albumovom formáte v dobe short-form.

S vílím zjevem a sebevědomým přednesem vstupuje zpěvačka Paris Paloma na ostravské pódium. Utváří prostor pro naštvání i nalezení blízkosti.

Se spisovatelkou a publicistkou Jude Rogers jsme se potkali letmo na loňském Mentu, kde představovala knihu The Sound of Being Human. Její newsletter Jude’s Sunday Spells sleduji od té doby pravidelně, baví mě její rozhled i člověčinka, kterou protkává pravidelnou dávku nedělních formulí v podobě reflexí pracovního i osobního týdne.

Pustit desku přátelům může být v lecčem náročnější než ji vydat pro tisíce neznámých lidí. Liz Harris, vystupující jako Grouper, se v roce 2014 zdráhala udělat právě to. Na Ruins odložila většinu kytarového šumu, za kterým se předtím mohl její hlas téměř ztratit, a zůstala s klavírem, několika písněmi a vlastními rozpaky.

Arnold de Boer alias ZEA přivezl do pražského Puncta – Krásovky poetičtější podobu svého projektu. Večer propojil hudbu, texty písní, anglické překlady i malou lekci fríštiny.

Cameron Picton, bývalý spevák black midi, prišiel so svojou aktuálnou kapelou My New Band Believe do Prahy, predstaviť ich prvý eponymný album. Išlo o silný, mimoriadny večer, skoro až teatrálne vystúpenie, ktoré bude tlieť nielen kvôli špeciálnosti vystúpenia ako takého, no tiež podprahového odkazu, ktorý z neho vyplynul. Rozpad black midi bola najlepšia vec, ktorá sa Pictonovi mohla stať.

Před zaplněnou Flédou předvedli slovinští Laibach skladby ze svého nového alba MUSICK a musím říct, že naživo se mi líbily víc. I když bych se obešel bez pasáže, kdy se duo tanečnic snažilo rozhýbat publikum nebo bez čtvrthodinového instrumentálního intermezza, celkově to byl koncert uspokojivý.

„Přátele si drž u těla, nepřátele ještě blíž,“ zní známé rčení. Slovinská kapela Laibach pak jako by se s radikalitou sobě vlastní rozhodla své nepřátele k sobě přiblížit natolik, až s nimi splynula. A nemám zde na mysli pro ni typickou tematizaci totalitarismu, nýbrž práci s rychlokvaškovskou elektronickou hudbou, která zazněla na koncertě v brněnské Flédě.

Během setkání se z mírně nedůvěřivé tváře vyloupla sympaticky sebevědomá a na dřeň upřímná osobnost.