Full Moon Zine

Z vlastních pracovních gest kapela skládá absurdní choreografii a ohlašuje desku V úplně pitomé době.

Scházíme se v prostorném bytě v pražských Dejvicích u Doroty doma, nejsem tu poprvé, společně tvoříme hudební dvojici PoloMy. Z trouby začíná vonět pečené kuře, synův oběd a snad i trochu pro návštěvu. Čerstvě vyprané prádlo je třeba před rozhovorem pověsit, uvařit kávu, pohladit psa a začít s rozhovorem v kuchyni.

Jednotvárnost se tedy Respectu i v letošním roce vyhnula obloukem, mimořádně příznivé bylo i počasí, ani hic, ani dešťové kalamity, nechyběly obvyklé požitky jako příjemní lidé, skvělé jídlo a podobně.

Rozhovor níže berte jako pozvánku na ostravskou přehlídku Crossoards i možnost naplánovat si festival v únoru, tedy v Lublani.

Šestý UNIfest tak opět nabídne originální průřez současnou nezávislou scénou – od etablovaných jmen po výrazné autorské projekty – a potvrdí svou otevřenost žánrovému i generačnímu přesahu.

Miro Tóth je doma zejména na experimentální scéně, jeho žánrový rozptyl osciluje od ambientu, divokého free jazzu nebo industriálu až k opeře, kvůli které jsme se vlastně jednu květnovou neděli potkali. Na vyzvání festivalu NODO | Dny nové opery Ostrava připravil postapokalyptickou operu Bílá smrt.

Trelldom začínali jako ryze blackmetalový projekt, posledními dvěma alby se ale od klasické podoby žánru výrazně odchýlili. Volná jazzová jízda je pryč, nový materiál utíká mezi prsty a zároveň týrá neustálým tlakem.

Druhý festivalový den přinesl nejen virtuózní koncerty a nakažlivou energii na pódiích, ale také okamžiky, které připomínají, proč má smysl setkávat se napříč kulturami. A dvojitá duha nad areálem jako by na chvíli spojila všechny rytmy, příběhy i lidi pod jedním nebem.

Nespoutaný fenomén proměnil zaplněnou halu v jeden velký kotel a od prvního beatu diktoval zběsilé tempo. Setlist stál na vyvážené kombinaci tracků z nového alba i prověřených hitů. Výsledkem byla divoká jízda na pomezí hardstylu, popové ironie a čistého šílenství. Energie z pódia okamžitě infikovala publikum a to chvílemi přehlušovalo i samotný zvuk.

A pak Iron Maiden. Na obrazovkách se objevuje výzva, aby lidi nepoužívali telefony, první skladba jede bez projekcí a v prostoru vzniká zvláštní napětí mezi starým metalovým rituálem a současným publikem, které má reflex všechno okamžitě vytáhnout, nasvítit a uložit.

Procházím ulicemi, které tě tolik inspirovaly, a ani se o nich nesnažím psát. Lépe než ty o Benátkách to nikdo nesvedl, všechny pokusy působí předem marně.