Full Moon Zine

Jeho set není jen koncert - je to rituál, oslava a divoká taneční jízda, kterou české publikum uvidí na Colours úplně poprvé.

Společně rozvíjejí koncepci tzv. “danceable dissentu”, kdy kombinují tureckou psychedelii s latinskoamerickými rytmy cumbie a sociálním protestem.

Adriatic indie rock sice není žádný terminus technicus, ale jeho synonymem by mohla být hudba šitá na míru alternativnímu i mainstreamovému publiku. Postpunk vs. power pop.

Distracted, to sedí. Z novinky zaznělo asi všechno, co doposud známe, a došlo i na starší „hitovky“ Them Changes nebo Dragonball Durag.

Písně nesou melancholii i jemnou poťouchlost a vznikaly „za kamny v závějích sněhu“ s výhledem na venkovské zahrady.

Budeme mít pocit, že život trvá déle, když ho nasekáme do minutových písniček a párvteřinových stories? Ve svých krátkých skladbách se Feng obrací k indie rocku a hlavně rapu desátých let.

„Příští týden Sugai Ken!“ loučili jsme se v Punctu, když jsem odcházela z přednášky Miloše Hrocha a Petra Szczepanika o periferiích Spotify.

Na některé koncerty se chodí nadechnout. U Godspeed You! Black Emperor se vzduch spíš zahušťuje. Když přicházím do sálu Flédy, na židli u pedalboardu leží šroubovák.

Album Black Sheep nejen setrvale vybízí k tanci, ale přináší i nové cesty, jak uniknout – nikoliv k pohodlnosti, ale v rámci uzdravení a pokračování v boji.