Full Moon Zine

Miro Tóth je doma zejména na experimentální scéně, jeho žánrový rozptyl osciluje od ambientu, divokého free jazzu nebo industriálu až k opeře, kvůli které jsme se vlastně jednu květnovou neděli potkali. Na vyzvání festivalu NODO | Dny nové opery Ostrava připravil postapokalyptickou operu Bílá smrt.

Trelldom začínali jako ryze blackmetalový projekt, posledními dvěma alby se ale od klasické podoby žánru výrazně odchýlili. Volná jazzová jízda je pryč, nový materiál utíká mezi prsty a zároveň týrá neustálým tlakem.

Druhý festivalový den přinesl nejen virtuózní koncerty a nakažlivou energii na pódiích, ale také okamžiky, které připomínají, proč má smysl setkávat se napříč kulturami. A dvojitá duha nad areálem jako by na chvíli spojila všechny rytmy, příběhy i lidi pod jedním nebem.

Nespoutaný fenomén proměnil zaplněnou halu v jeden velký kotel a od prvního beatu diktoval zběsilé tempo. Setlist stál na vyvážené kombinaci tracků z nového alba i prověřených hitů. Výsledkem byla divoká jízda na pomezí hardstylu, popové ironie a čistého šílenství. Energie z pódia okamžitě infikovala publikum a to chvílemi přehlušovalo i samotný zvuk.

A pak Iron Maiden. Na obrazovkách se objevuje výzva, aby lidi nepoužívali telefony, první skladba jede bez projekcí a v prostoru vzniká zvláštní napětí mezi starým metalovým rituálem a současným publikem, které má reflex všechno okamžitě vytáhnout, nasvítit a uložit.

Procházím ulicemi, které tě tolik inspirovaly, a ani se o nich nesnažím psát. Lépe než ty o Benátkách to nikdo nesvedl, všechny pokusy působí předem marně.

Střídmé, ale dostatečné množství stánků s občerstvením obsluhují místní, na koncertech se potkávají tváře známé z domácích klubů, před stagemi panuje ruch a pohoda, kdo si potřebuje odpočinout, za pár minut je u řeky.

Téměř hodinový záznam je ke stažení zdarma na webu kapely. Houpací koně zároveň vyzývají posluchače, aby místo vstupného dobrovolně podpořili nízkoprahový klub pro děti a mladé lidi v ústeckých Předlicích, který provozuje Člověk v tísni.

Zakládající člen festivalového týmu v rozhovoru prozrazuje, které koncerty ho v posledních letech nadchly, proč dnes raději kupuje desky než obchází bary, kde hledá klid od každodenního ruchu a jaká hudba mu právě teď vyhovuje.

Když člověk dorazí krátce po poledni, ještě pořád se drží příjemný vítr, slunce v zádech (v lepším případě) a všude okolo pohodová atmosféra. Na lavičce si sedneš s pár lidmi, posloucháte nebo sledujete koncerty, občas si odskočíš a nikam nepospícháš. Do toho ti hrají Madhouse Express, Pokoj25 nebo Athena Chlebová. Druhý den ObrFestu.

Poslední den tak nakonec nepřináší velké poselství o pestrosti line-upu ani povinný důkaz, že na jedno letiště se vejde všechno od drag kabaretu po symfonický metal. To už po čtyřech dnech ví každý, kdo má ještě nohy a zbytky sluchu.