Full Moon Zine

Když člověk dorazí krátce po poledni, ještě pořád se drží příjemný vítr, slunce v zádech (v lepším případě) a všude okolo pohodová atmosféra. Na lavičce si sedneš s pár lidmi, posloucháte nebo sledujete koncerty, občas si odskočíš a nikam nepospícháš. Do toho ti hrají Madhouse Express, Pokoj25 nebo Athena Chlebová. Druhý den ObrFestu.

Poslední den tak nakonec nepřináší velké poselství o pestrosti line-upu ani povinný důkaz, že na jedno letiště se vejde všechno od drag kabaretu po symfonický metal. To už po čtyřech dnech ví každý, kdo má ještě nohy a zbytky sluchu.

Sobotní část Respect Festivalu přivezla na pražskou Štvanici hudbu z několika kontinentů. Vedle koncertů nabídl festival i jedinečnou atmosféru ostrova, kde se přirozeně prolínaly různé kultury, generace i způsoby trávení letního dne.

Dvě kapely, které vznikly na začátku devadesátek a které měly různě dlouhé pauzy, se sešly na společném koncertě. Zatímco popovější bigbít Kubelíků zůstal v oné dekádě, kvalita kyjovské Narajamy se projevila i po desetiletích. A to platí i o novější tvorbě s projektem MoneyToo.

Při výstupu z autobusu musíme chvíli hledat cestu skrze rozkopanou silnici a ploty, které blokují volný průchod k obřanské Orlovně. Tam, mezi stromy na zelené louce, začíná brněnský ObrFest, který stojí na začátku letní festivalové sezóny již podvanácté. První ze dvou dní navštívila československá scéna z různých stran - WWW Neurobeat, Gufrau, Berlin Manson nebo raper Anki.

Oba texty výrazně pracují s tělesností. Lidské křeslo je o řemeslníkovi, který vytvoří křeslo, v němž se může schovat a být lidem opravdu blízko. Hmyz vypráví příběh posedlosti, který vyústí až ve vraždu a zoufalou snahu uchovat podobu svého mrtvého objektu touhy.

S Terezou jsme si povídaly nejen o její debutové desce Místa/Krajiny, ale i o tom proč se jedná o dílo tak osobní, proč mělo vzniknout a jak je důležitá její spolupráce s producentem Martinem Evženem Kyšperským. Tématem bylo i putování po krajinách vlastní duše, odchod z divadelního prostředí a hledání nových perspektiv.

Dva světy, které by na papíře vypadaly jako špatně namíchaný plakát, se na pódiu potkají bez většího tření. O hodinu dřív se lidé váleli v bahně na death metalu, teď zpívají popové refrény a nikdo se nad tím zvlášť nepozastavuje.

Hnacím motorem Antunes je neutišitelná vášeň. Silence se neustále přelévá, mění tlak i měřítko a ponechává posluchače v prostoru, kde se věci stabilizují jen na okamžik, než se znovu vydají jiným směrem.

Vedle mě si vousatý metalista v tričku Cannibal Corpse natáčí choreografii na telefon a o pár metrů dál skáče dítě na ramenou svého otce.