Full Moon Zine

Probudit se do vedra a usínat v chladném větru. Jedna věc se ale nemění - ať už člověk na Povalči vstává nebo usíná hudba hraje, a to ze všech stran a celý den. Hlavní stage otevřela Miss Petty s kapelou a pak už se člověk nezastavil. Finále byl pro někoho MC Gey a jeho ironie i pozitivita zároveň nebo pozdější stoner rock od Acid Row.

Velodrom začína byť pre Pop Messe stálicou a snáď to tak aj ostane. Festival si za tri roky cyklistickú dráhu vyskúšal, zmenil a v súčasnosti zdá sa, aj osvojil. Dispozícia sa formuje ruka v ruke s konceptom stráviteľnej hudby a vytvára si vlastnú funkčnú trať pre komfortné vstrebanie programu.

Tož to jsem zapomněl dodat: všechno tu je hlasité. A všude lidi milí. Zdarec děcka. Druhý den přinesl velkolepé negližé a rozpačité hezké věci.

Základními profesními charakteristikami Jakuba Hussara jsou: spisovatel, hudebník, ideamaker, filmař, tvůrce her.

Good Riddance odohrali v zaplnenom Kabinete MÚZ svoj vôbec prvý koncert v Brne, počas ktorého predstavili prierez viac ako tridsaťročnou kariérou.

Na brněnském Velodromu se hned první den představil headliner festivalu - Einstürzende Neubauten. Očekávaný koncert naplnil melancholického ducha v industriální změti. Překvapení byla ale jinde.

Dalo by sa čakať, že 400 metrovým ovalom presvišťali tisíce dráhových cyklistov, no na rovnakom mieste napríklad pre novogotické šohajstvo v roku 1998 hrali The Cure, neskôr pre emo-metalistov Linkin Park, no stopu zanechali aj Marilyn Manson či Iron Maiden... Pomerne dlhý zoznam.

Dvacátý ročník festivalu Povaleč nám dal poprvé možnost přijet speciálním retro vlakem s pípou, na kterou se stály fronty. Při čekání hrála živá hudba, která navodila vibe festivalu už cestou. Po zabydlení se zahájili Povaleč na hlavní stagi Cold Cold Nights, rozeřvali vgtbl.pl a emočně dorazil Fvck_Cvlt, a to v tom nejlepším slova smyslu.

Pestrofarebné kulisy komfortných kreslených rozprávok ponúkajú útočisko nielen roztomilým vymysleným postavičkám, ale aj ich arizonskému tvorcovi Eliovi Mei. Vo fantastickom kútiku nehľadá únik, pretože jeho pobyt sprevádzajú úlohy spojené s rozlúštením existenčných otázok.

„Bylo to, jako by mi Smrt říkala: ‚Chceš mě vyfotit? Tady jsem.‘ Tak jsem začala raději fotografovat ptáky. Došlo mi, že už své utrpení nemohu prožívat tímto způsobem,“ říká mexická fotografka Graciela Iturbide, jejíž širokou retrospektivu do začátku června hostila berlínská galerie C/O Berlin.

Stěhuju se do Uherského Hradiště, prohlásil jsem minulou sobotu během živého natáčení Art Café na tasovské Besedě, veřejně z pódia a obávám se, že dokonce několikrát. A rozhodně za to nemohlo jen klima v besedovském Šapitó (nejlepší stage, tradičně), ani teplotní rekordy, které padaly v tamním regionu. Že by snad batika?

Festival nabídne v srpnu přes 50 interpretů na sedmi scénách. Vedle výrazných zahraničních jmen představí i ukrajinskou scénu a nový site-specific art program.

Pricestovať do Banskej Štiavnice nie je najjednoduchšie. Lesnými serpentínami sa dostávam na miesto, ktoré je napriek svojej maličkosti metropolou na slovenskej kultúrnej mape. Priestory ako Artcafe, Eleuzína či Hájovňa pomaly starnú a už stihli vychovať mladú generáciu umelectva, Štiavnica je tak perfektné rodisko pre festival mladého umenia, ktorým sa Realshit rozhodol stať.

Festival jako způsob života. Se vším dobrým i horším. Horší letos zastupova všudypřítomný prach, který se po pár dnech stal součástí vaší osobnosti, podle místních v Náměšti měsíce nepršelo. Dobré pak všechno ostatní. Folkové prázdniny už čtyřicet let proměňují Náměšť nad Oslavou v místo, kde hudba zní v zámeckém parku, na nádvoří, v kostelích, na náměstí i v bývalé tkalcovně.