i60.cz

Nedávno jsem objevila na tabletu hru spočívající v hledání slov v obrazcích podobných plástvím. Jmenuje se Word Master. Je zasazena do kontextu výtvarného umění.

Jsem rád, že již nejsem v pracovním procesu. Pracuji sice pár hodin, ale pro radost. To nemohou říci ostatní. Mají to dnes složité.

Věnuje se adrenalinovým sportům, nedávno se vrátil z cyklistického závodu napříč Balkánem, kde ujel téměř dva tisíce kilometrů. Vystudovaný právník Tomáš Obr ale hlavně pomáhá lidem – jeho identifikační náramky už zachránily několik životů.

V padesáti jsem se stala vdovou. Manžel zemřel při autonehodě. Celý rok poté mám jako v mlze. Vůbec nevím, jak jsem fungovala. Ale musela jsem chodit do práce, učit se žít bez něho.

Výstava „Kriticky ohrožené jevy našich nářečí“ v Galerii Věda a umění AV ČR na Národní třídě v Praze sice již skončila, ale ten, kdo se o češtinu a nářečí stará stále, je tu s námi již 80 let. Je to Ústav pro jazyk český AV ČR.

Myslím, že to máme všichni stejně nebo podobně. Na otázku dětí či vnoučat, co chceme k narozeninám nebo vánocům, odpovídáme, že nic. Že všechno máme, že vlastně nic nepotřebujeme.

Co jiného čekat od pobytu v Teplicích než teplo? Při pohledu na teploměr, který osciluje přes den kolem třicítky, je toho tepla či spíše horka na mě trochu moc! A to se chystám napsat pár slov o teplých a léčivých pramenech, které Teplice proslavily.

Já vím, že vůbec nejsem originální. Všichni máme po krk nejen vedra, ale i psaní o něm, o teplotních rekordech a o tom, že bude hůř.

Retro je označení pro něco minulého, zaniklého, bývalého... No prostě označení pro cokoliv zpět v čase. Může být hezké, báječné, ale také nepříjemné, odstrašující. Budu se věnovat první a druhé skupině.

Minulou neděli jsem měla tu čest se s dcerou zúčastnit slavnostního varhanního koncertu ve Svatovítské katedrále jako poděkování všem, kteří se svými dary, tedy zakoupením některé z píšťal těchto krásných varhan, podíleli na jejich vzniku, výrobě, instalaci a „probuzení k životu“.