i60.cz

S příchodem teplých dnů odkládáme uzavřené boty a nohy se po dlouhé zimě konečně dostávají na vzduch. S odhalenou kůží se však pojí zvýšené riziko vzniku plísní a bradavic na nohou, které jsou infekční a šíří se.

„Vidíš tam ty stromy, Kalupinko?“ ukazuje děda (pokolikáté už?) do dáli. „Tak ty jediný zbyly z našeho jabloňového sadu, tam až sahal, až tam bylo všechno naše.“

„Pět deka šunky pro Maxíka, prosím, mladá paní,“ odpověděla mi vrásčitá drobná stařenka pokaždé, když jsem obsluhovala u pultu s uzeninami. Očka měla jako korálky a ve tváří vždy pomalý přívětivý úsměv.

Pozoruji na sobě, že jak pomalu stárnu, začínám se více hádat. Typově jsem člověk, který spíše lidi vede, než se nechá vést. To nese větší sebeprosazování.

Jaro se letos povedlo. Je teplo už v dubnu. V parku mám svoji oblíbenou lavičku, pod stromem v závětří. Listí je ještě mladé a sluneční louče hezky hřejí.

Dne 16. června se v dalekém Aucklandu slavilo. Stěží uvěřitelných 108 svíček na dortu totiž sfouknula rodačka z východočeské Ostroměře Marie Havašová, která se řadí mezi sedm nejstarších obyvatel Nového Zélandu.

„Jauvajs...“ Spíš než pravověrné a procítěné citoslovce bolesti to bylo jenom takové potlačované syknutí. Jeho autorkou byla Maruška, která pozvedla šálek kávy pravou rukou, hned ho zas položila a k ústům si ho donesla levačkou.

Mladičká Vítězslava Kaprálová se vypracovala v mezinárodně uznávanou skladatelku – ačkoli v její době platilo, že ženský talent mužskému nestačí. Nevěnovala se jen hudbě, aktivně se účastnila veřejného dění v době světové válečné krize.

Často chodíváme z Evaně do Libochovic. Po staré, původní cestě. Je pro pěší lepší. Jediná stavba, kterou jsme cestou míjeli, bývala kaplička.

Ponte Vecchio je vůbec nejstarší most, který přes florentskou řeku Arno vede. Stojí na místě, kudy v dobách antiky vedla sto třicet kilometrů dlouhá silnice Via Cassia, spojující Řím s vnitrozemím Toskánska.

Jak je všeobecně známo, počasí bývá častým tématem rozhovorů lidí. Když není o čem mluvit, jistí to počasí. V Anglii dokonce patří k bontonu. „To nám dnes krásně prší, že, Sir?“ „Yes, Madam, ale včerejší slejvák byl lepší.“

I ze zdánlivě bezvýznamné a v samém zárodku pozitivní události, jako je úspěšná koupě nových, padnoucích šatů, se může v konečném důsledku vyvinout eskapáda řetězících se epizod hraničící s klasickou groteskou.