i60.cz

U stanice metra Vysočanská stojí někdy ve všední den paní. U nohou jí postávají a polehávají dva pejsci. Donedávna zdravila kolemjdoucí zvučným „Dobrý den!“. S nevyřčenou prosbou, aby si koupili časopis, který prodává. Časopis Nový Prostor. Už nezdraví. Má pro to vážný důvod.

Ano, přiznávám, byla to moje vina, měla jsem být opatrnější, ale dneska se zadlužíte, ani nevíte jak. Neohlídáte si finance, naletíte šmejdům nebo se nedokážete uskromnit, abyste vyšli s ne zrovna vysokým platem.

Blešenský vrch se svou výškou 520 m nijak nevymyká dalším vrchům Českého středohoří, vypínajícím se z krajiny lánů vpravo od silnice č. 15 z Lovosic směrem na Most. Jedete-li po této silnici, sledujete okraj Českého středohoří a míjíte kopečky jeden za druhým.

Představuji vám mého parťáka Rockyho. Našel u mě domov od začátku ledna. Po odchodu Robina, který byl skvělý, ale dohnalo ho zdraví (bylo mu 15 let, 8 měsíců) jsem se zařekla, že už další pejsek nebude. Že už ty jejich odchody nedávám.

Jak jinak to nazvat, je sobota, my jsme po dobrém obědě a venku je krásně. Sedět doma by byl nerozum, ale kam se tentokrát vydat? Opakování je Matka moudrosti, ale nechtěli jsme někam daleko, spíš jen nedaleko domova. No a tak jsme se rozhodli, že pojedeme na Střížák. Je to kopec kousek od nás,…

Hlaváček jarní. Zase kvete, tak jako každý rok na Husově vrchu ve vedlejší obci. Zatím jsem kvetení nikdy nezmeškala, ale letos se mi to málem povedlo. Tak honem po dnešním ránu našlápnout kolo a zajet se podívat na krásné hlaváčky.

Je to nejnudnější kombinace. A zároveň nejslušivější a nejužitečnější. Ano, užitečnost je správné slovo, protože trička a košile se dají nosit samostatně, ale zároveň dohromady.

Půlnoční knihovna Také máte někdy pocit, že celý váš život byla jen řada špatných rozhodnutí? Já jsem ho občas mívala. Tak jsem se soustředila na přítomnost, protože s minulostí se přece už nedá nic dělat. Pokud ovšem nenavštívíte Půlnoční knihovnu. Hlavní hrdince knihy Matta Haiga se to povedlo.…

Když se podívám na kalendář, který mám v pracovně přímo před očima, vidím jarní dny. Když se podívám ven z otevřeného okna, vidím a cítím něco úplně jiného. Přestože slunce právě teď svítí, ovane mě studený vítr, stromy jsou šedivé a bez listí, dětská hřiště prázdná a ptáci a hmyz zmizeli…

Prapůvodně se jmenoval Jan, ale říkalo se mu Marek. Zdá se, že jeho matka se jmenovala Marie a patřila jí Getsemanská zahrada. A právě ona, bohatá vdova, jednoho čtvrtka uspořádala večeři, která se později proslavila jako "poslední"...

Jako ještě aktivní učitelka jsem se svých žáků na základní škole, i studentů na gymnáziu, po prázdninách nebo i svátcích či víkendech ptala, jak si je užili. A vždy mne zas a znovu udivovala častá odpověď – byla nuda.

Na jaře mám hodně práce na zahrádce, počasí je velice proměnlivé, takže doslova využívám každého dne, kdy je trochu slunečno a neprší. Než se dnes pustím do práce, pokusím se krátce popsat část včerejšího dne. Část záměrně, protože den v Praze byl dlouhý, do večera jsem nachodila 20 km. Vybírám…

Dnes si musím dávat velký pozor, protože původně velký hrad a nyní zámek patří k nejznámějším v Čechách a jeho nejhezčí fotka by ho hned prozradila.

On se vzepřel i císaři. Oba se museli vzdát všech práv a titulů a ona musela snášet příkoří a ponížení z důvodu nerovného postavení vůči habsburskému rodu.

Co uděláte jako první, když dostanete výsledky svých testů? Patrně se podíváte, jestli výsledek nevybočuje z referenčních mezí. Ale co když tam nejsou?