i60.cz

Čtvrtek, pozdní hodina večerní, autobus na jednom pražském sídlišti a uvnitř celkem poklidná atmosféra. Kupodivu žádní přiopilí rozjařenci, vesměs lidé, kteří se vraceli odněkud domů.

Vánoce jsou časem radosti, společných chvil i dobrého jídla a stále více majitelů chce, aby si tuto sváteční atmosféru užili i jejich čtyřnozí parťáci. Psi jsou právem považováni za členy rodiny, a proto není divu, že se pod stromečkem objevují balíčky i pro ně. Nabídka vánočních produktů pro…

„Já se z toho snad zblázním,“ poznamenal tiše osmdesátitříletý kardiolog, když marně zápasil s počítačem, na kterém potřeboval napsat závěrečnou zprávu o mém vyšetření.

Tak jsem nedávno poznal, že láska je věc velmi ošidná. Nelze k ní přistupovat systémem má dáti - dal. Prostě dáváte a v podstatě za to očekáváte "jen" to samé. Mnohdy jen dáváte - bez očekávání. Prostě vám to dělá dobře. Když pak o lásku přijdete během dvouminutového telefonátu, nastane prázdnota.…

Šaty? Sukně a halenka? Elegantní kalhoty? Vystačím s tím co mám nebo musím nutně jít nakupovat? Takové otázky si dámy často kladou, když potřebují vyrazit do společnosti. Čas vánočních setkání a silvestrovských oslav se blíží.

Sýkorka se skrývá v hlohu křik vrány ji v dálce ruší přemýšlím, co ještě mohu co se na můj věk přec sluší. Držet víru jak drahokam stále vědět jak jít a kam  ještě jednou vidět moře aspoň chvíli žít v pokoře ještě složit mnoho básní při kterých se duše zasní  ještě život lehce brát slyšet…

Některá díla nás vrátí do období, kdy bychom sice žít nechtěli, ale zrovna tak by neměla zapadnout.V trezoru byli Všichni dobří rodáci s péčí a láskou uloženi komunisty 20 let. Tolik se báli svých vlastních činů.

Kdo by neznal Dobrodružství Huckleberryho Finna a také Toma Sawyera? Kdo by neznal román Princ a chuďas...

Obraz 1. Sedím na terase vedle obchoďáku a míchám lžičkou v kávě. Skleněná stěna za mnou odráží světlo a dělá odpoledne ještě slunečnější. Od terasy se rozbíhají po zemi kamenné desky a dřevěné špalky, mezi nimi trochu levandule, trochu vysokých travin. Ze žulových panelů tryskají tři úzké pramínky…

Obě knihy, které jsem pokřtila v úterý 25. 11. 25, vyšly s rozestupem jen několika měsíců v letošním roce a v určitém obdobím jsem na nich pracovala zároveň.

Jsem optimistka. Na známou otázku, zda-li je sklenice napůl plná nebo napůl prázdná, odpovídám: „Dolij do plné.“ Ale občas se stane, že pohár přeteče.

Ve článku věnovaném veteránům jsem popsal události u Trajanova mostu přes Dunaj a porážku habsburského vojska ve Vetraniho jeskyni koncem srpna 1788. Jak jsem uvedl ve článku „Proč jsou veteráni veteráni“, po hromadné sebevraždě v beznadějné situaci vojáků rakouského vojska se zbytek přeživších…

A zastavil se čas, na konci listopadu, mráz, led a sníh v tom mrazivém chladu. A omezení drah na cestách všelijakých, je prostě listopad a venku padá sníh. Zastavil se čas, však jenom na chvíli, Vánoce na dosah, mějte je krásné, mí mílí!    

Tohle bude krátké, ale výstižné. Protože to, co se mi poslední dobou děje, to už prostě musím ventilovat ven, hlavně v naději, že se mnou souzníte a potvrdíte, že to není tím, že už blbnu, ale že ta hlava už je doslova přehlcená!

Psal se rok 1987. Bylo mi 29 let, pomalu se mi blížila třicítka a já se rozhodla změnit zaměstnání. Odešla jsem z kanceláře a vzala práci uklízečky. Byla to obrovská změna v mém životě. V práci jsem trávila dvě hodiny každé ráno, domů jsem se vrátila kolem deváté hodiny.