i60.cz

Už je tady zas. Zavlečený komerční svátek, který nezadaným připomene, že jsou single, což je jen vznešenějši výraz pro plonkovou samotu. Ale nadšenci se radují a jihnou mezi záplavou rudých růží a srdíček.

Celý to začalo předloni na podzim, krátce po šestým výročí naší svatby, to bylo našemu synovi pět let a dceři tři. Roman se mě jednou zčistajasna zeptal, jestli by mi nevadilo, kdyby se před sexem oblíknul do ženskýho prádla.

Dnes mě dodělali nové ústřední topení, které nahradí žroutské akumulačky. Tak na wc, v koupelně a kuchyni už nebudu mít 5 stupňů. Lahoda. Ještě se ladí elektrický kotel a jednotlivé radiátory, ale už teď je zřejmé, že to bude mnohem ekonomičtější, ovladatelnější a celkově prostě příjemné a…

Jsou čtyři hodiny odpolední a venku se už stmívá. Trochu brzy. Zimní čas, který nemám moc rád. Na náměstí svítí výklady obchodů, rozbředlý sníh pokrývá celé náměstí, lidé jsou oblečeni do zimního a já sedím nyní sám ve své oblíbené kavárně Anděl. Nostalgie začínající zimy působí.

Galerie Hollar je samostatná galerie v centru Prahy (Smetanovo nábřeží 995/6, Praha 1 – Staré Město) provozovaná Spolkem českých umělců grafiků HOLLAR. Tento Spolek byl založen v roce 1917 a patří k nejstarším a nejvýznamnějším uměleckým spolkům v Česku. Název má po Václavu Hollarovi…

„Babi, ty bydlíš na hamburgerové ulici?“ „Ne, já bydlím na ulici Eduarda Hamburgera.“ „A jaký je v tom rozdíl? Zeptáme se umělé inteligence.“

Chronické onemocnění ledvin patří mezi významné a stále častěji se vyskytující civilizační nemoci, jejichž výskyt ve světové populaci rychle stoupá. Podle dostupných odhadů žije s různými stádii onemocnění ledvin více než 800 milionů lidí a jejich počet v celosvětovém měřítku nadále významně narůstá.

Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného kraje, na Hradecko. Mamka pocházela z Plačic, což je dnes součást Hradce Králové. Taťka z vesnice nedaleko Hradce, ze Světí. A moje babičky bydlely tam, odkud rodiče pocházeli.

„Protože verše nejsou, jak lidé míní, o pocitech, těch máme brzy dostatek, verše jsou zkušenosti…“ (Ranier Maria Rilke)

Lucko, počkej na mne,“ volala na ni přítelkyně Jarmila, když druhý den ráno Lucie spěchala do školy.„Kam tak letíš? Stalo se něco?“„Ale ne,“ odpověděla Lucie, „to jen ze zvyku.“„Hele, Lucko, proč si tě včera volal Voříšek do ředitelny?“ vyzvídala Jarmila. „Říká se, že se bude přidávat, nebo aspoň…

Před třemi lety mně zemřel manžel. Vybudovali jsme docela úspěšně fungující firmu a vždy nám bylo jasné, že ji převezmou naši synové. Jenže teď se mezi sebou hádají. Je za tím žena.

Samozřejmě i atmosféru. Fotka má tu výhodu, že připomene, co jste už zapomněli, včetně příběhu s ní spojeného. Spoléhat na paměť je ošidné. Mnohem jednodušší je mrknout a hned vím.

Již od roku 1994, tedy dvaatřicet let, pořádají v malé jihočeské vesničce Jilem masopustní průvody. Nejsou jen tak ledajaké. Každý rok je dané téma, kterému se účinkující přizpůsobují.

Chcete sa so mnou po druhý raz poprechádzať svetom bájok, ktoré nesú v sebe posolstvo pre ľudstvo? Dnes to bude o líške a strapci hrozna. Možno to bude podnet pre zamyslenie a možno iba pre pobavenie.