i60.cz

„Ahoj, jsem na jedné soutěži, sbíráme body za kódy, a kdo jich bude mít v nejkratším čase nejvíc, vyhraje kartón lahví vína. Mohl bys mi poslat na sebe telefon?“

Nejprve jen barvy. Růžová, zlatá, bílá. Jsou všude, všude kolem nás, existují samy o sobě, nemají tvar ani rozměr. Stojíme na Hoře Olivetské, sama tomu nevěřím.

Je toto vůbec možné? Nedávno jsme oslavili příchod Nového roku a najednou je první půlrok za námi. Neuvěřitelné. Neuvěřitelné, jak rychle ubíhají dny, týdny a měsíce.

Práce v knihovně byla nejen práce, byla celoživotní koníček. Že mě práce bavila, a baví stále (i když v současnosti už jen v místní knihovně) o tom není pochyb, o veselé zážitky nouze nebyla, ostatně, o některých jsem již psala. Ale dnes chci vzpomenout na pracovní den poslední. Všechno jednou končí…

Podnikatelsk é prostředí se neustále vyvíjí a optimalizace nákladů představuje jeden z pil ířů úspěchu. Vlastnit fyzickou kancelář v centru velkoměsta dnes přestává být nutností i pro dlouhodobě zaveden é společ nosti. Virtu ální adresa přináší flexibilitu, ochranu soukromí a výrazn é finanční úspory, díky čemuž po n í sahají nejen začínající živnostníci, ale i zkušení byznysmeni.

Nedávno jsem objevila na tabletu hru spočívající v hledání slov v obrazcích podobných plástvím. Jmenuje se Word Master. Je zasazena do kontextu výtvarného umění.

Jsem rád, že již nejsem v pracovním procesu. Pracuji sice pár hodin, ale pro radost. To nemohou říci ostatní. Mají to dnes složité.

Věnuje se adrenalinovým sportům, nedávno se vrátil z cyklistického závodu napříč Balkánem, kde ujel téměř dva tisíce kilometrů. Vystudovaný právník Tomáš Obr ale hlavně pomáhá lidem – jeho identifikační náramky už zachránily několik životů.

V padesáti jsem se stala vdovou. Manžel zemřel při autonehodě. Celý rok poté mám jako v mlze. Vůbec nevím, jak jsem fungovala. Ale musela jsem chodit do práce, učit se žít bez něho.

Výstava „Kriticky ohrožené jevy našich nářečí“ v Galerii Věda a umění AV ČR na Národní třídě v Praze sice již skončila, ale ten, kdo se o češtinu a nářečí stará stále, je tu s námi již 80 let. Je to Ústav pro jazyk český AV ČR.

Myslím, že to máme všichni stejně nebo podobně. Na otázku dětí či vnoučat, co chceme k narozeninám nebo vánocům, odpovídáme, že nic. Že všechno máme, že vlastně nic nepotřebujeme.