i60.cz

Pozoruji na sobě, že jak pomalu stárnu, začínám se více hádat. Typově jsem člověk, který spíše lidi vede, než se nechá vést. To nese větší sebeprosazování.

Jaro se letos povedlo. Je teplo už v dubnu. V parku mám svoji oblíbenou lavičku, pod stromem v závětří. Listí je ještě mladé a sluneční louče hezky hřejí.

Dne 16. června se v dalekém Aucklandu slavilo. Stěží uvěřitelných 108 svíček na dortu totiž sfouknula rodačka z východočeské Ostroměře Marie Havašová, která se řadí mezi sedm nejstarších obyvatel Nového Zélandu.

„Jauvajs...“ Spíš než pravověrné a procítěné citoslovce bolesti to bylo jenom takové potlačované syknutí. Jeho autorkou byla Maruška, která pozvedla šálek kávy pravou rukou, hned ho zas položila a k ústům si ho donesla levačkou.

Mladičká Vítězslava Kaprálová se vypracovala v mezinárodně uznávanou skladatelku – ačkoli v její době platilo, že ženský talent mužskému nestačí. Nevěnovala se jen hudbě, aktivně se účastnila veřejného dění v době světové válečné krize.

Často chodíváme z Evaně do Libochovic. Po staré, původní cestě. Je pro pěší lepší. Jediná stavba, kterou jsme cestou míjeli, bývala kaplička.

Ponte Vecchio je vůbec nejstarší most, který přes florentskou řeku Arno vede. Stojí na místě, kudy v dobách antiky vedla sto třicet kilometrů dlouhá silnice Via Cassia, spojující Řím s vnitrozemím Toskánska.

Jak je všeobecně známo, počasí bývá častým tématem rozhovorů lidí. Když není o čem mluvit, jistí to počasí. V Anglii dokonce patří k bontonu. „To nám dnes krásně prší, že, Sir?“ „Yes, Madam, ale včerejší slejvák byl lepší.“

I ze zdánlivě bezvýznamné a v samém zárodku pozitivní události, jako je úspěšná koupě nových, padnoucích šatů, se může v konečném důsledku vyvinout eskapáda řetězících se epizod hraničící s klasickou groteskou.

"Spolupracujme s přírodou, ona bude spolupracovat s námi." To je motto spolku Přírodní zahrada v jižních Čechách.

Ráda bych vám představila chloubu nejmladšího města naší republiky – Havířova, a to Kulturní dům Radost, dříve Kino Radost a malý íčkařský bonus na závěr.

Jako dítě a mladá dívka jsem fotbal v podstatě nevnímala. Bylo to jistě zapříčiněno i tím, že mého otce ani mého bratra tenhle sport nezajímal. Natož tedy mne.