i60.cz

Příroda po čase zase ukázala svou nadvládu nad člověkem. Po dvou týdnech mrazů, které my, dříve narození, považujeme za normální zimu, přišla změna a před oblevou českou zemi pokryl ledový koberec.

Kdo vlastně byla? Panna? Žena nebo muž? Nebo byla jenom převlečená? Opravdu slyšela hlasy? Byla šílená? Nebo nesmírně statečná?

Stačí jeden nešťastný krok na namrzlém chodníku a běžná cesta do práce nebo z obchodu skončí u lékaře. Někdy se jen otřepeme a jdeme dál, jindy se ale bolestivě ozve kotník, objeví se otok nebo dokonce zlomenina, která znamená operaci a dlouhou rehabilitaci.

Prečo by sme mali počúvať svoje telo? Naučiť sa počúvať svoje telo, emócie a fyzické pocity sú kľúčom k dosiahnutiu pohody a zdravia. Účinná prevencia môže zlepšiť náš zdravotný stav. Zdravý spôsob života je určite oveľa príjemnejší a radostnejší.

Když už je ta pravá zima u nás pod Řípem, tak to musí být opravdu všude. Podřipsko je totiž místem, kam se sníh a mráz dostavují sporadicky. Ještě tak ten mráz, to jo, ale sníh? Léta říkám, že pořádné zimní boty do roudnické třídenní zimy nejsou ani potřeba.

Vánoce minuly, věnce co zůstaly to nezachrání.   O Vánocích mrtví ožívají, světla a vzpomínky jako o Dušičkách. Pro mrtvé dobré časy.   Leden je krutý k mrtvým i živým. Zvykám si   na sněhem pokryté umělé květy, trčící z hrobů jak špatná svědomí   A nikde ten…

V historickém komplexu budov Galerie Kláštery Český Krumlov probíhá až do 9. dubna 2026 celoroční výstava jednoho z nejvýznamnějších umělců dvacátého století – Pabla Picassa (1881 – 1973).

Tento příspěvek je volným pokračováním příběhů o Martě a její rodině. Předcházející příběhy o Martě najdete na mém profilu.

"Co to tam pořád šudláš! Dodělej to a pojď už!" slýcháváme od druhých. "No, jen si to tam takhle šudlej, počkej, von příde Karel a uvidíš, co ti na to řekne!" už třeba dost výhružně. Nebo jindy dobrácky: "Až si to došudláš, přijď za mnou, půjdeme ven na procházku."

Každý si přeje mít dobré sousedské vztahy. Jenže každý si pod tím výrazem představuje něco jiného. Někdy se může ukázat být problémem i hodný, ochotný člověk.

Jde poutník přírodou zasněženou nocí tichou jako pěna, bílými křídly rozsvítí noc tmavou kouzelná zimní víla. Bělounké pápěří na tváři šimrá, po proudu pluje do říše vzpomínek, kde končí cesta, než zmizí docela, v té řece poznání do daleka pluje. Křížem krážem jde poutník, lidské stopy zakrývá…

Kdysi, už hodně dávno, jsme s východním sousedem tvořili jeden stát. Rozuměli si navzájem, byť jejich jazyk je mírně odlišný. Ale díky poválečné industrializaci země nastal příliv brigádníků z východních oblastí a vznikla jakási univerzální hovorová českoslovenština. Přišla mi povinnost vybrat si…

Venku mrzlo až praštělo. Tedy nic moc příjemného a navíc měl hned ráno dědeček řeči, protože bylo obsazeno, když on přišel špinavý od kotle a chtěl jít do koupelny.

Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil devadesátku v domově důchodců: „Pokud trefíš domů a dojdeš na záchod, tak se té instituci vyhni."

Již potřetí připravili zaměstnanci zámku Červená Lhota na Jindřichohradecku v jižních Čechách zimní prohlídky, tentokrát pod názvem Schönburské Vánoce.