i60.cz

Když se podívám na kalendář, který mám v pracovně přímo před očima, vidím jarní dny. Když se podívám ven z otevřeného okna, vidím a cítím něco úplně jiného. Přestože slunce právě teď svítí, ovane mě studený vítr, stromy jsou šedivé a bez listí, dětská hřiště prázdná a ptáci a hmyz zmizeli…

Prapůvodně se jmenoval Jan, ale říkalo se mu Marek. Zdá se, že jeho matka se jmenovala Marie a patřila jí Getsemanská zahrada. A právě ona, bohatá vdova, jednoho čtvrtka uspořádala večeři, která se později proslavila jako "poslední"...

Jako ještě aktivní učitelka jsem se svých žáků na základní škole, i studentů na gymnáziu, po prázdninách nebo i svátcích či víkendech ptala, jak si je užili. A vždy mne zas a znovu udivovala častá odpověď – byla nuda.

Na jaře mám hodně práce na zahrádce, počasí je velice proměnlivé, takže doslova využívám každého dne, kdy je trochu slunečno a neprší. Než se dnes pustím do práce, pokusím se krátce popsat část včerejšího dne. Část záměrně, protože den v Praze byl dlouhý, do večera jsem nachodila 20 km. Vybírám…

Dnes si musím dávat velký pozor, protože původně velký hrad a nyní zámek patří k nejznámějším v Čechách a jeho nejhezčí fotka by ho hned prozradila.

On se vzepřel i císaři. Oba se museli vzdát všech práv a titulů a ona musela snášet příkoří a ponížení z důvodu nerovného postavení vůči habsburskému rodu.

Co uděláte jako první, když dostanete výsledky svých testů? Patrně se podíváte, jestli výsledek nevybočuje z referenčních mezí. Ale co když tam nejsou?

Stalo se to někdy na konci ledna, bolestivě mrzlo. Při procházce Jan narazil v háji na skutečný přízrak lidství ve formě rozvalin ubohého bezdomovce a navždy už přijal za své, že jeho vlastní existence má svou cenu a krásu. Ten starý močí, zvratky, tabákem a strachem prosáklý a páchnoucí tvor mu…

Během svého života jsem procestoval mnoho evropských i několik mimoevropských zemí. Moje cesty mířily převážně do středomořských států, mezi výjimky patřily pouze dvě země. Norsko a Polsko.

Když jsem začal chodit za Věrou – řečeno jazykem nás pamětníků, když jsem si ji namlouval a věci začínaly nabírat vážnější směr – přišla nevyhnutelná fáze: vstup do rodiny. Člověk najednou nechodí jen za dívkou, ale nastávají první nenápadné otázky od rodičů.

Minulý týden jsme nahlédli do zákulisí fungování Rady svobodného Československa, zastřešující to organizace poúnorového exilu, která promarnila svůj potenciál vinou vnitřních třenic. Mohly za to převážně nevyřízené účty a uražená ega někdejších politiků.

Rozhoď své vlasy na polštář,já budu je hladit a vískat,ráno je budeš mít zcuchané,po noci se mnou,bude se jim stýskat. Schovej své tělo pod peřinu,já pokořím ho,nebo zhynu,měsíc na nebi bude svítit,kdyby se styděl,nesmíš se divit. Večer zas příjdu a budeš má,jsem černo-černá a navždy tvá,jsem temná…

Blíží se setkání příznivců portálu i60 v Kácově, a všichni přihlášení již možná netrpělivě vyhlížejí zprávu o tom, co je na této akci čeká. Tak tady je.

V pátek na svatého Jiří to bude už 55 let, co jsme si řekli své ano a slíbili, že si budeme věrni, a že si budeme oporou v dobách dobrých i zlých. Ten den se na radnici v Hulíně se svatbami roztrhl pytel, byly celkem čtyři.

Zaplacená záloha ani doplacený celý zájezd samy o sobě neznamenají, že cestovní kancelář nemůže sáhnout klientovi hlouběji do kapsy. Zvýšení ceny už sjednaného zájezdu připouští občanský zákoník jen ve výjimečných případech.