i60.cz

Brouzdám na FCB a najednou - parte. Celý rok si říkám, zastav se za Zdenou. Jezdím hodně přes hranici ve Strážném a do Č. Žlebů je to zajížďka 10 km, ale vždycky buď spěchám, není nálada, leje...prostě furt něco, jak se ukazuje, nepodstatného,co mě nedonutí si zajet. Strávili jsme spolu krásné…

„Nechte si vašeho amerického Santu Clause a neberte nám našeho českého Ježíška!“ Co na tom, že Santa není americký, Ježíšek není český a většina z nás ho pořádně nezná?

Netrpělivě jsme čekali na termín posledního letošního setkání. Každým rokem se scházíme na začátku prosince a to je poslední příležitost, jak se setkat s milými íčkaři z celé republiky na závěr roku. A dočkali jsme se. Náš milý Honza Raška nás pozval 9. 12. 2026 do redakce.

Nechceme se stále léčit, chceme se uzdravovat. Ale bez porozumění svému zdravotnímu stavu a poctivému přístupu k doporučení lékaře to nepůjde. Doba se změnila. Máme přístup k informacím a od nového roku také k lepší komunikaci praktických lékařů.

Svatá Lucie noci upije. ale dne nepřidá . Staré pořekadlo. Tradice byly, jsou a snad i budou. Ale prastarý zvyk "chození Lucek" jsem v reálu nikdy nezažila. Bohužel. O to vic jsem se bavila na vánočních představeních souboru Chorea Bohemica, kde tenkrát tancovala moje kamarádka.

Nebyl to přímo vánoční večírek. Začali jsme v pravé poledne a skončili v pravý čas. Setkání příznivců portálu i60, které se tradičně konalo v Domě U minuty na Staroměstském náměstí, bylo přátelské a veselé.

Když občas slyším nebo vidím někde napsané slovo KONTAKT, mívám obvykle až trochu hříšné myšlenky, protože mne napadne vedle dalších významů tohoto slova, především kontakt velmi blízký, až intimní. Ale rychle takové myšlenky hodím za hlavu. Holt, život už popošel.

V adventním čase jsem se zúčastnil skupinového zájezdu do druhého největšího polského města Krakova, metropole Malopolského vojvodství, kterým protéká řeka Visla.

Při nedávné přednáškové cestě do Norska jsem se rozhodl blíže podívat také na historii našich krajanů v této severské zemi, plné dechberoucích přírodních krás.

Tíží mě lidé svou malicherností tíží mě sobci svou sobeckostí tíží mě lakomci svou chamtivostí  tíží mě hluk když toužím po klidu  tíží mě nezájem když čekám souznění  Ta tíha někdy k zemi sráží když radosti ji nevyváží.        

Předloni jsem vydal knížku aforismů, bonmotů a všelijakých životních moudrostí. Víc než 500 jich bylo a z nich většina mých. Teď jimi listuji a zdá se mi, že by mohly zajímat i vás. Tak jich sem několik dávám a navíc i mnoho dalších, které se tam tehdy nevešly.

Každý rok by nejraději počátkem prosince zalezli do brlohu jako medvědi. Na rozdíl od nich by však už v lednu vylezli ven. Leden už je dobrý, je po všem. Je po Mikuláši, po Vánocích, po Silvestru. Prosinec je pro ně krizový měsíc.

V listopadu letošního roku jsem se ocitla na konci tunelu a světýlko se stalo světlem. Získala jsem vysněný byt. Tři čtvrtiny roku na mě čekal. Chodila jsem denně kolem domu, ve kterém je onen byt a doufala, že se stane mým domovem.

Opět se blíží Vánoce, a proto zde opakuji svůj článek, který se stává opět aktuální. Nevhodný vánoční dárek a co s ním? 9. 2. 2017 Tak už je po Vánocích. Většina dospělých si oddychla- vyluxovali jehličí, poslali děti do školy, vyhodili do popelnice opadaný stromek a s ním i  nepohodlný…

Myslím tím tu „zakázanou“, tu nevítanou. Je to potvora, která někdy koroduje vztahy. To pevné jako kyselina rozleptá. Spouští laviny, které náš spokojený vztah zadusí. Mění dlouholetou spokojenost. Časem vyprchá jako těkavá kapalina, ale co potom?