i60.cz

Jako úplně malá holčička jsem to samozřejmě ještě nevnímala, ale jak jsem postupně rozum brala, tak vzrůstala má nechuť až odpor k svátkům, které přicházely s jarem, konkrétně s jejich jedním dnem - pondělkem.

Hezká překvapení prostě k životu patří a osvěžují jej, tedy to si myslím já, ale nikomu tohle tvrzení nevnucuji. Úplně nejradši překvapuji při příležitosti něčích narozenin. Tentokrát se to ale seběhlo trošku jinak.

V mládí byla má představa dožít se osmdesátky. Bylo mi padesát. Veliká oslava. Tehdy jsem si uvědomil, že většinu života jsem si již odžil. Co takhle ještě 20 let aktivního života? To by šlo.

Pouze krátkou dobu od 1. do 12. dubna 2026 probíhá kousek od Národního divadla v galerii Nová síň fascinující výstava s názvem „Welcome Prague“ slovenského umělce narozeného v roce 1981 v Moskvě. Jeho jméno je Ašot Haas.

„Byli velmi slušní. Mluvili klidně, všechno vysvětlovali. Vůbec mě nenapadlo, že je to podvod.“ Tak popisuje svou zkušenost paní Jana (68 let) z Olomouce. Během odpoledne přišla o více než 300 tisíc korun.

„Pustíte mě tam?“ optala se mě nakrátko ostříhaná mladá dívka tak středoškolského věku a ukázala na volné místo u okýnka dvousedačky v tramvaji. Seděl jsem totiž do uličky a ona se tam přese mě neměla jak dostat.

Kromě velikonočního programu letošní rok přinese návštěvníkům nové expozice i obnovené historické prostory. Tematický projekt Národního památkového ústavu Po stopách šlechtických rodů má letos podtitul Šlechta na cestách a návštěvníky památek zavede na zajímavá místa v Evropě.

V mém věku už mám stále radost i z těch nejobyčejnějších maličkostí. Třeba i z toho, že se mi zadaří velikonoční výzdoba, že se mi ještě občas podaří i upéct obyčejného velikonočního beránka, že dokáži vidět a dobře vnímat probouzející se jarní přírodu a zachytit ji občas svým fotoaparátem. Včera…

Pokud něco děláme, ať už je to téměř cokoli, dělejme to vášnivě nebo alespoň - jak nejlépe umíme. Vše, co postrádá vášeň či zaujetí, je jalové. To jsou ty nenávratně ztracené vteřiny, minuty, hodiny… ba často dokonce nasbírané roky života, které jsme promarnili. Co děláme, a nás to baví, to nás…

Před několika dny jsem se vrátil z velmi produktivní měsíční přednáškové cesty po Novém Zélandu, kde jsem měl možnost potkat se s celou řadou zajímavých krajanů a vyslechnout si také povídání o úspěších těch, kteří už nejsou mezi námi.

Stárnutí poznáme na dětech, ale také na hudbě mládí, která se zakousla pod kůži, uložila do hlavy a zabydlela v srdci. Až žensky něžný hlas Petra Nováka nešlo přeslechnout a hektický život přehlédnout.

Kdysi na svých cestách, ještě jako mladá a bezdětná, jsem se setkala u svých francouzských přátel s manželským párem z Portugalska. Svěřili se nám se svým bojem o syna Federica, který se narodil s těžkou srdeční vadou.

Vinu se k tobě jako hádě, vinu se pomalu, nejsem už mládě, vinu se k tobě, svůdně a vonící, nejsem už mládě, jsem ženou zrající. Vineš se ke mně jako hadík, vineš se pomalu, nejsi už mladík, vineš se po hrudi, bříšku a dolů, vineš se vilně..., zavinem se spolu.   /napsáno 29.října 2018/  

Od neděle 5. dubna 2026 v Česku startuje pilotní projekt „Zpřístupnění kultury všem“ podobně jako je to již zavedeno například ve Francii, Itálii, Německu, Španělsku či Polsku.

Pracoval řadu let jako lékař ve Fakultní nemocnici Motol s atestací ortopedie a rehabilitace. Byl šéflékařem české atletické reprezentace, hokejové Sparty, fotbalového klubu Slavia. Pak se MUDr. Miloš Barna rozhodl založit vlastní kliniku.