i60.cz

Tradice. Někde se udržují, jinde ne. Někdy jsou prastaré, jindy novější. Domácí i cizí. Vznikají samy od sebe nebo si je odněkud přivezeme. Jako třeba já.

Přichází svátky vánoční. Můžeme je přivítat? Určitě ano. Vůně jehličí, světla svíček i jmelí, vánoční písně - to všechno patří k Vánocům. Ale i sváteční kouzelná atmosféra, vlídná slova a může být snad i čas na pohádky... A co přeji všem, ale nejvíce dětem: "Kéž by se bílé vločky snášely z nebe,…

Byl nevlídný den, takový, jaké bývají v prosinci. Sníh ještě nenapadl, a tak bylo vše šedivé právě tak jako olověná obloha, kde se honily černé mraky. Občas zapršelo a foukal studený vítr. Lidé, kteří spěchali ulicemi, si jen přitáhli šálu těsněji ke krku a přemýšleli o teplém pokoji se šálkem…

věřím, že i v letošním roce budete prožívat sváteční dny tak, jak bývá či bývalo ve vašich domácnostech zvykem.

Nech sú tieto Vianoce presne také, aké ich máme najradšej - pokojné, plné lásky a tepla domova. Kúzlo detských Vianoc si nesieme v sebe celý život. Zastavme sa, zaspomínajme.

Musím se přiznat, že jsem postupně podlehl čtení příběhů na i60. Co ale šlo zcela mimo mne, byl chat, internetové diskuse na tomto serveru. Dokonce jsem ani netušil, že na stránkách i60 něco takového je. A tak se stalo, že jsem přišel o letošní předvánoční setkání Íčkačů v Domě U minuty,…

Až do 6. ledna 2026 můžete v kostele svatého Jana Křtitele v Jindřichově Hradci navštívit výstavu betlémů Jany Pulcové z Hluboké nad Vltavou. Téměř osmdesátiletá výtvarnice vyrobila svůj první betlém v osmdesátých letech z kukuřičného šustí a dřeva ve spolupráci s manželem.

Připadám si jako sultán v harému. Kéž by se mi něco takového stávalo za mlada. To jsem býval opačným pohlavím považován za nudného, bezvýrazného ňoumu. Ale teď na stará kolena je o mě zájem.

Do Míšně jsem se po letech vrátila s lehkou nostalgií. Jako děti jsme sem jezdily s tatínkem na cesty spojené s dostihy v Drážďanech. Vzpomínám si hlavně na porcelánku a pocit, že město je tak trochu starodávné.

Přeji ti, abys prožil krásný štedrý večer plný kouzelné vánoční pohody, aby večer, až se první vánoční hvězda, která se v ten kouzelný večer rozsvítí, byla příslibem štěstí a lásky v novém roce, abys, až se podíváš do rozsvícené svíce, viděl za tím malým ohýnkem mé oči, jako já budu za tou svojí…

Nevyhazovat jídlo. To je trend, kterému podléhá čím dál více lidí. Zpracovávat přebytky, podělit se s jinými, je v módě víc, než bezmyšlenkovitě nakupovat potraviny a pak nevědět co s nimi.

Mám v mysli jeden plán opravit si zuby doplnit je implantáty neboť zub času mi je vzal a tak se těším až skousnu nepříjemnosti a jízlivost lidí a až se zakousnu do problému a žádný oříšek pro mne nebude tvrdý              

Adventní (neboli v minulém režimu předvánoční) čas pro mne nikdy nebyl dobou nervů, shánění dárků, nákupů, a už vůbec ne šíleného úklidu. Dárky svým blízkým nakupuji během roku, na adventních trzích už jen nějaké drobnosti pro radost, a to především v charitativních stáncích.

V diskuzi na našem webu jsem kdysi četl, že pokud někoho miluji, nepotřebuji kompromisy. Nebo přijetím kompromisu se podřizuji a má osobnost se tím zeslabí. Podle mě je to právě naopak. Vztah to posílí. Proč?

S blížícími se svátečními hodokvasy v mnoha domácnostech jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi zápasila s příjmem potravy a vypsala se z toho po čase v následujících řádcích.