iLiteratura.cz

V úterý 16. října zaznělo v londýnské Guildhall jméno dalšího vítěze Man Bookerovy ceny. Padesát tisíc liber si letos odnesla severoirská autorka Anna Burnsová s románem Milkman (Mlékař).

V rozhovorech s průkopnicí paliativní a hospicové péče v České republice je přes záchvěvy humoru a odlehčení patrná určitá tvrdost k sobě samé, která Marii Svatošové paradoxně pomohla vybudovat dílo plné laskavosti, milosrdnosti a něhy nejen k pacientům.

Žánrové spektrum do češtiny přeložených islandských knih se rozrostlo o čtivý young adult kousek, se kterým můžete vy či vaše odrostlejší děti přečkat podzimní prázdniny – pakliže nemáte v plánu něco lepšího, třeba stejně jako protagonistka Bergljót prchat před invazí mimozemšťanů.

Nové dobrodružství profesora Astrokocoura a jeho party nás zavede k něčemu, co je nám na jednu stranu bytostně blízké, na tu druhou o tom možná víme až pohříchu málo – našemu vlastnímu tělu. Vyvážená směs informací, humoru a jednoduchých, leč výstižných ilustrací jistě zaujme nejednoho mladého čtenáře, a dost možná i zvědavého rodiče, který mu bude pokradmu nakukovat přes rameno.

Po celosvětově úspěšné Geniální přítelkyni si můžeme česky přečíst i prvotinu Eleny Ferrante. Románový svět Tíživé lásky vychází z podobného půdorysu jako slavná tetralogie: Neapol, napjaté partnerské a rodinné vztahy, ženské osudy. Delia se přes všechnu snahu těžko zbavuje osudového vlivu své matky Amalie. Ani jedna nemá snadný život, obě bojují s násilím, strachem, láskou i nenávistí. Ač jde o tematiku v literatuře mnohokrát zpracovanou, tahle kniha přece jen není pro každého.

Výpravná kniha o historii létání v českých zemích nejspíše uspokojí všechny fanoušky letadel. Méně už fanoušky komiksu: ačkoliv je komiksových stran v knize nejvíc, jsou tím slabším článkem publikace.

Nevšední vhled do života reportéra, který riskuje vlastní život a jde záměrně vstříc nebezpečí v době, kdy je práce novináře riziková sama o sobě. Szántóova snaha být při tom a zjistit, co se doopravdy děje, je těžko docenitelná v době, kdy někteří politici hlásají „alternativní fakta“ a vytvořit falešný snímek či video je stále snadnější.

Čtvrtý díl populární humoristické série se odklání od epizodického modelu předchozích knih a nabízí jeden ucelený příběh. A je to čirý humor švandrlíkovského ražení.

Nakladatelství Druhé město v rámci Velkého knižního čtvrtku vydává debut Ondřeje Hübla Hod mrtvou labutí. V převážně satirických příbězích se v něm se svým osudem utkávají pražští hipsteři, manipulativní režiséři, povýšenečtí umělci a především frustrovaní jedinci, jejichž nanicovaté životy plují stokou falešného pocitu vlastní výjimečnosti. Autorův nabroušený vtip osciluje mezi přímočařejší parodií a důmyslněji utkanou sítí společenských vztahů, z nichž jen málokdo vyvázne živý.

Především intelektuální autobiografie mísí sofistikované detaily terapeutické teorie se sentimentalitou a otevřeností k dědictví klasické filozofie a ke krásné literatuře.

Půvabné svědectví o touze zdolat nejvyšší horu Moravy v dobách, kdy byla turistika ještě v plenkách, potěší nejen znalce a milovníky Jeseníků. Cestopis z konce předminulého století, psaný nádhernou češtinou, připraví jedinečný čtenářský zážitek všem těm, kteří si toulky přírodou umějí vychutnat ve stejně romantickém rozpoložení jako Jan Havelka a jeho vlastivědná družina.

Další pokus o českou drsnou školu pochází z pera pseudonymního autora. Kriminálka z Prahy je sice oproti sloganu z obálky spíše řídká než řízná, ale potěší svižným tempem i neobvykle otevřeným závěrem.

Jednou z velkých otázek současné fyziky je nalezení teorie, která by dokázala úspěšně sjednotit obecnou teorii relativity a kvantovou mechaniku. Objevili se sice různí adepti, ale podle obliby teorie superstrun by se mohlo zdát, že vítěze, byť prozatím třeba neoficiálního, už známe. Jak ovšem ukazuje kniha významného italského torického fyzika, existuje i jiný kandidát, který strunám začíná silně šlapat na paty.

Francouzská spisovatelka Delphine de Vigan (nar. 1966) je českým čtenářům dobře známá – letos od ní v českém překladu vyšla již pátá kniha a dostala název Pouta. V předposledním a poměrně obsáhlém románu Podle skutečného příběhu (č. 2016) vsadila de Vigan na nápaditou kombinaci autobiografie a fikce. V Poutech je jednak úspornější, jednak žánrově konzervativnější.

Z redakční pošty: překladatel románu Samotář, který náš recenzent Kopečný označil za „podprůměrné dílo“, ve své reakci s tímto hodnocením polemizuje a nabízí návod, jak knihu vnímat a jak příběh číst.