iROZHLAS

Nastupující ministryně financí Alena Schillerová (ANO) označila výsledky státního rozpočtu za rok 2025 za mimořádné selhání exministra Zbyňka Stanjury (ODS), který na rozpočet formálně dohlížel ještě v polovině loňského prosince. Něco takového se čekalo.

Pár desítek miliard sem, pár tam. Na kouzla se státním rozpočtem si člověk v zemi, která už pátým rokem vykazuje deficity ve výši stovek miliard, tak nějak zvykl. Přesto se podobnými čísly argumentuje většinou v případech nenadálých událostí. Nikoliv pár dní před zveřejněním finálního výsledku za celý rok.

Věřím, že nebudu sám, vyjádřil naději prezident Petr Pavel v novoročním projevu, když slíbil, že se bude zajímat, jestli vláda nedělá kroky, které mohou ohrozit demokracii, její instituce a naši bezpečnost nebo sounáležitost se svobodným světem. Přidá se někdo? Nebylo to tak trochu volání na poušti?

Novoroční proslov Tomia Okamury bude mít dohru. Opozice chce vyvolat hlasování o odvolání předsedy SPD z postu předsedy Poslanecké sněmovny, Starostové navíc požadují, aby se Sněmovna jako celek od Okamurových výroků, kterými urážel Ukrajince a představitele Evropské unie distancovala. Jakou má taková snaha šanci na úspěch a jaký je vůbec její smysl? A co vůbec říká celá aféra o současné české politice?

Obavy komentátorů na Dálném východě, v Japonsku či v Jižní Koreji, nakonec i na samotném Tchaj-wanu nepochybně vzrostly po tom, co se americký prezident Trump nespokojil jen se zadržováním venezuelských tankerů na volném moři, údajně přepravujících drogy do Spojených států, a rovnou na Venezuelu vojensky zaútočil.

Rok 2025 začal v Rakousku velkými politickými turbulencemi. Hned v prvních lednových dnech ztroskotaly rozhovory o vytvoření nové vlády mezi konzervativními lidovci, sociálními demokraty a liberály. Kamenem úrazu se staly veřejné rozpočty.

Už od neděle zažívají velká íránská města protesty proti ekonomické, ale i politické situaci. Demonstrace jsou velké, i když zdaleka nejde o jediné podobné vystoupení tamní společnosti v poslední dekádě. Všichni se proto ptají – je to začátek konce režimu, nebo ještě ne?

Při návratu Donalda Trumpa do Bílého domu visela ve vzduchu zásadní otázka: s jakou razancí se vrátí? Jeho první funkční období sice rozpoltilo USA, ale co se reálných ve Washingtonu prosazených změn týče, nebylo zas tak divoké jako prezidentova rétorika, která je provázela. Celému světu tak vrtalo hlavou, jestli se tento scénář bude opakovat, nebo se tentokrát Trump „nezakecá“.

„Co mě čeká a nemine,“ zpívá Karel Kryl v závěru své slavné písně Anděl. Napsal ji na vojně, u útvaru protivzdušné obrany v Dobřanech u Plzně, v roce 1963. O pět let později ho čekal vpád ruských tanků do Československa a následně exil v Německu. Co čeká na prahu letošního roku Českou republiku, se teprve uvidí. To, co ji nemine, bude ale záležet především na nás. A procházka růžovým sadem to nebude.

Jak se vedlo Rusku v roce 2025, kdy už téměř čtyři roky válčí na sousední Ukrajině? Ekonomice se i přes mnohá omezení dál dařilo poměrně dobře vzdorovat západním sankcím. Nyní se ale podle mnohých odborníků zdá, že by se karta mohla alespoň částečně obrátit. Experti hovoří o dalším růstu inflace, o stoupajících úrokových sazbách i o značném poklesu růstu reálných mezd.

Možná se na rok 2025 bude vzpomínat jako na rok zlomu: i do Česka naplno dorazila vlna odporu k liberální demokracii, která nejen neplní, co jsme od ní před šestatřiceti lety očekávali – tedy blahobyt, bezpečí a spravedlnost pro všechny – ale stává se dokonce brzdou suverénního uskutečnění českého politického společenství, které je najednou stále častěji chápané v omezeném nacionalistickém, ba etnickém, nikoli občansko-politickém smyslu.