iROZHLAS

Poslanec ruské Státní dumy a politolog Vjačeslav Nikonov (vnuk stalinského ministra zahraničí Vjačeslava Molotova) přerušil 9. listopadu 2016 parlamentní jednání prohlášením: „Před třemi minutami Hillary Clintonová uznala svou porážku v prezidentských volbách ve Spojených státech a před vteřinou Trump začal svůj projev jako zvolený prezident.“

Před pěti lety, 17. ledna roku 2021, vstoupil ruský opoziční politik Alexej Navalnyj s manželkou Julií na palubu letadla společnosti Poběda a vrátil se z Německa do Ruska. Po přistání byl okamžitě zatčen, protesty jeho příznivců byly potlačeny a Navalnyj byl ve finále odsouzen k 19 letům vězení za založení extrémistické organizace.

Náš průběžný důchodový systém se dostává do potíží a v budoucnu tak bude zřejmě jedinou možností, jak se dostat k dobrému důchodu, spořit si soukromě v penzijních fondech. V Česku to ovšem není jen tak.

Po 56 let bylo každoroční Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu selankou nejmocnějších mužů světového byznysu. Ne že by se tam něco zásadního rozhodovalo, ale navazovaly se kontakty a udával se tón tomu, co se další rok bude v ekonomickém světě dít. Politická agenda byla vždy na pozadí, ve stínu, a když už se objevila, tak spíše v pozitivním a konsenzuálním duchu.

Tuzemský podnik Czechoslovak Group či CSG se rozhodl upsat na amsterdamské burze akcie v hodnotě 25 miliard eur. Jestli se tolik akcií skutečně podaří prodat, uvidíme už v pátek. Co to ale bude znamenat, když plán vyjde? Jak se ostatně očekává.

Jeden z nejbohatších Čechů, teprve třiatřicetiletý podnikatel Michal Strnad, oficiálně oznámil, že jeho zbrojní skupina CSG vstoupí na burzu. Nikoli ale pražskou, nýbrž amsterdamskou. Důvodů, proč tak činí, je celá řada. Jde každopádně o mimořádný úspěch českého byznysu, který stojí za to si detailněji rozebrat.

Přestože z loňských sněmovních voleb vyšli Piráti slabší než ODS, jejich celostátní fórum se neslo v optimističtější atmosféře než kongres liberálně-konzervativní konkurence. Občanští demokraté jsou neklidní. Tuší, že se musí změnit, jen neví, jak moc.

Slovenskému premiérovi Robertu Ficovi se splnil sen. Dostalo se mu přijetí americkým prezidentem Donaldem Trumpem, a to v jeho letním sídle na Floridě. Fico k tomu uvedl, že šlo o vyjádření úcty a důvěry a projev nadstandardních vztahů, protože šlo o setkání „v obýváku“. To není tak jednoznačné. Pokud by Trump přijal premiéra v Bílém domě, součástí by byla také slavnostní ceremonie. Ta ale na Floridě chyběla…

Šéf SPD Tomio Okamura se chystá přesvědčit koaliční partnery, aby nová vláda důkladně chránila pracovní trh před cizinci, především Ukrajinci. Převedeno do ekonomické reality by to znamenalo poškození firem, chudnutí společnosti a ožebračování „našich lidí“. Tedy těch, o kterých Okamura dokola mluví.

Od nového roku začala v Česku platit vyšší minimální mzda, která se zvedla na 22 400 korun měsíčně, a spolu s ní se posunula i mzdová hladina zaručené mzdy. Pro lidi s nejnižšími příjmy to znamená vidinu o něco vyšší výplaty.

Na začátku roku 2026 jsme svědky nebývale absurdní situace, kdy se světová velmoc Spojené státy pokouší zmocnit evropského ostrova Grónsko, a to výlučně proto, aby se tím uspokojily ryze osobní a egoistické touhy prezidenta Donalda Trumpa.

Premiér Andrej Babiš (ANO) už týdny ví, že Filipa Turka (Motoristé sobě) na post ministra své vlády přes odpor prezidenta Petra Pavla neprosadí. A skoro se zdá, že je Babiš i spokojen: dobře ví, že od jmenování Turka členem vlády by se čekání na první skandál počítalo spíše na dny než na týdny či měsíce. Jako předseda ANO ale potřebuje udržet koaliční partu s SPD a právě Turkovými Motoristy.

Donald Trump se dočkal. Americký prezident si nově může do své sbírky připsat Nobelovu cenu za mír. Necelých sedm centimetrů a 196 gramů pozlacené radosti, kterou mu ve čtvrtek v Bílém domě předala hlavní představitelka venezuelské opozice María Corina Machadová.

Končící týden se stal časovou hranicí, za kterou trvá válka rozpoutaná režimem Vladimira Putina déle než válka, kterou rozpoutal v roce 1941 režim Adolfa Hitlera proti tehdejšímu Sovětskému svazu, jehož bylo Rusko součástí.

Sýrie, Venezuela, Grónsko, Írán – tak by se za poslední rok daly pojmenovat zdroje bolestí hlavy, jimiž nejspíš musí trpět ruský prezident Vladimir Putin. Americká iniciativa kolem těchto zemí a regionů je masivní a Rusko, které by se tak rádo opět vrátilo k někdejšímu statutu supervelmoci, nemá dost sil na to, aby tak učinilo.