iROZHLAS

Při vší úctě k eseji Moc bezmocných Václava Havla, kanadský premiér Mark Carney ve svém projevu v Davosu využil jeho obsah i obraz o zelináři jen pro jednu část své inspirativní řeči.

Skoro přesně před třemi roky odpověděl, už hlavou státu zvolený, ale ještě do úřadu neuvedený, Petr Pavel v jednom podcastu na otázku po druhém mandátu, že mu připadá jeden až dost a o dalším neuvažuje. Laikové žasli, odborníci se divili. Protože jeho poslední předchůdci sice ve stejném okamžiku nevytrubovali záměr pobýt na Pražském hradě celou dekádu, ale také zdaleka nedělali dojem, že by to neměli na zřeteli.

V úterý 20. ledna, během Světového ekonomického fóra v Davosu, pronesl svoji řeč kanadský premiér Mark Carney. Je to skvělý politický projev, který doporučuji každému si přečíst, mnozí komentátoři ho vyzdvihují jako jeden z nejlepších projevů za posledních pár let.

ODS se po 12 letech rozloučila s předsedou Petrem Fialou a na kongresu si zvolila nástupce Martina Kupku. Nejen od něj, ale od všech delegátů byla slyšet výzva k návratu k poctivé pravicové politice a kompetenci v ekonomických otázkách.

Celý rok trvalo Evropanům, než jim došlo, že prezident Donald Trump skutečně je tak brutální, jak říká. Že nebere ohledy, nedodržuje sliby a že hluboce pohrdá starým kontinentem a jeho Evropskou unií. Čtvrteční schůze Evropské rady měla přinést procitnutí, ostře reagovat na Trumpův pokus zmocnit se Grónska a zavést nová cla proti osmi evropským zemím.

Poslanec ruské Státní dumy a politolog Vjačeslav Nikonov (vnuk stalinského ministra zahraničí Vjačeslava Molotova) přerušil 9. listopadu 2016 parlamentní jednání prohlášením: „Před třemi minutami Hillary Clintonová uznala svou porážku v prezidentských volbách ve Spojených státech a před vteřinou Trump začal svůj projev jako zvolený prezident.“

Před pěti lety, 17. ledna roku 2021, vstoupil ruský opoziční politik Alexej Navalnyj s manželkou Julií na palubu letadla společnosti Poběda a vrátil se z Německa do Ruska. Po přistání byl okamžitě zatčen, protesty jeho příznivců byly potlačeny a Navalnyj byl ve finále odsouzen k 19 letům vězení za založení extrémistické organizace.

Náš průběžný důchodový systém se dostává do potíží a v budoucnu tak bude zřejmě jedinou možností, jak se dostat k dobrému důchodu, spořit si soukromě v penzijních fondech. V Česku to ovšem není jen tak.

Po 56 let bylo každoroční Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu selankou nejmocnějších mužů světového byznysu. Ne že by se tam něco zásadního rozhodovalo, ale navazovaly se kontakty a udával se tón tomu, co se další rok bude v ekonomickém světě dít. Politická agenda byla vždy na pozadí, ve stínu, a když už se objevila, tak spíše v pozitivním a konsenzuálním duchu.

Tuzemský podnik Czechoslovak Group či CSG se rozhodl upsat na amsterdamské burze akcie v hodnotě 25 miliard eur. Jestli se tolik akcií skutečně podaří prodat, uvidíme už v pátek. Co to ale bude znamenat, když plán vyjde? Jak se ostatně očekává.

Jeden z nejbohatších Čechů, teprve třiatřicetiletý podnikatel Michal Strnad, oficiálně oznámil, že jeho zbrojní skupina CSG vstoupí na burzu. Nikoli ale pražskou, nýbrž amsterdamskou. Důvodů, proč tak činí, je celá řada. Jde každopádně o mimořádný úspěch českého byznysu, který stojí za to si detailněji rozebrat.

Přestože z loňských sněmovních voleb vyšli Piráti slabší než ODS, jejich celostátní fórum se neslo v optimističtější atmosféře než kongres liberálně-konzervativní konkurence. Občanští demokraté jsou neklidní. Tuší, že se musí změnit, jen neví, jak moc.

Slovenskému premiérovi Robertu Ficovi se splnil sen. Dostalo se mu přijetí americkým prezidentem Donaldem Trumpem, a to v jeho letním sídle na Floridě. Fico k tomu uvedl, že šlo o vyjádření úcty a důvěry a projev nadstandardních vztahů, protože šlo o setkání „v obýváku“. To není tak jednoznačné. Pokud by Trump přijal premiéra v Bílém domě, součástí by byla také slavnostní ceremonie. Ta ale na Floridě chyběla…

Šéf SPD Tomio Okamura se chystá přesvědčit koaliční partnery, aby nová vláda důkladně chránila pracovní trh před cizinci, především Ukrajinci. Převedeno do ekonomické reality by to znamenalo poškození firem, chudnutí společnosti a ožebračování „našich lidí“. Tedy těch, o kterých Okamura dokola mluví.