iROZHLAS

Britský deník The Guardian v posledních dnech často věnuje své názorové stránky úvahám o osudu ideologie, kterou nejenže sám sdílí, ale má ve světě pověst jejího pilíře a ochránce. Sociální jevy a události jeho autoři většinou hodnotí a svým čtenářům předkládají z pozic středolevého liberalismu. Nedávné zásadní komentáře, o nichž mluvím, nevidí nejbližší budoucnost svého světonázoru příliš růžově.

Což o to, už samotný fakt, že Vrchní soud v Praze potvrdil někdejší manažerce Agrofertu Janě Nagyové tříletou podmínku za dotační podvod na farmě Čapí hnízdo, je hoden pozornosti. Vždyť jde o první pravomocný verdikt v trestní a soudní anabázi, která už přes deset let kontaminuje českou politiku.

Kromě billboardů s portréty prakticky neznámých politiků a prázdnými hesly téměř nic nenaznačuje, že už za měsíc se konají volby do obecních a městských zastupitelstev i třetiny Senátu. Přesto jsou extrémně důležité, hlavně pro opozici.

Bilance voleb v Sasku-Anhaltsku vyvolává pocit katastrofy, která zasáhla nejen malou spolkovou zemi ležící pouhých 150 kilometrů na sever od českých hranic. Podpora Alternativy pro Německo (AfD) tam totiž nejen přesáhla 40 procent, ale dokonce se přiblížila hranici 45 procent, a nemá tedy daleko k absolutní většině.

Španělský premiér Pedro Sánchez prohlásil, že existují náznaky zapojení Ruska a Izraele do šíření dezinformací v souvislosti s migrační krizí, která na konci července zasáhla španělskou exklávu Ceuta. Obě země toto obvinění razantně odmítly. Co ale víme o ruském dezinformačním působení v Africe, respektive o jeho zapojení do migrační krize v Ceutě?

Jako mlsná kočka okolo plné spíže chodí ministryně financí Alena Schillerová (ANO) okolo úspor, které mají na svých kontech krajské samosprávy. Čerstvě ji například napadlo, že by kraje měly mít účty u České národní banky. Tyto pasivně ležící prostředky by se vládě hodily například kvůli nakládání se státním dluhem.

Není to takový podraz, jako udělal při sestavování státního rozpočtu na rok 2024 ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) ministru školství Mikuláši Bekovi (tehdy STAN), ale faul to je. Tehdy sebral v prvním návrhu rozpočtu Stanjura Bekovi 29 miliard korun, i když i vláda Petra Fialy (ODS) měla vzdělávání mezi svými jasnými prioritami.

Rozpočet možná bude mít nižší schodek než ministryní financí Alenou Schillerovou (ANO) avizovaných 389 miliard korun. Po vyjádření nespokojenosti koaličních partnerů to prohlásil premiér Andrej Babiš (ANO), který tomu ovšem dal jednu podmínku – ministři musí sami přijít s návrhy, kde ušetří.

Nedávný rozsudek pražského městského soudu, který zrušil třímilionový peněžitý trest za podněcování k nenávisti, ke kterému SPD odsoudil Obvodní soud pro Prahu 1, potvrdil přetrvávající bolest české justice, kterou je absolutní nepředvídatelnost soudních rozhodnutí.

Babišova vláda u české veřejnosti poprvé vážně narazila. Návrh rozpočtu, který počítá s dalším gigantickým zadlužením, odmítá výrazná většina – celých 62 procent Čechů. Je tu tedy několik otázek. Co je důvodem nečekaně silného odporu? Jak velký problém to pro vládu znamená? A může z toho nějak těžit opozice?

Už se chvála Bohu ochladilo. S vlnami veder ale musíme počítat. Česká vláda sice s velkým zpožděním, ale přece jen nějak zareagovala na sucho. Premiér Babiš oživil Národní koalici proti suchu. Jenomže o vedru, o rychle stoupajících teplotách a jejich dalších důsledcích kromě sucha vláda mlčí.