iROZHLAS

O al-Káidě se v poslední době v Evropě mluví téměř výhradně v souvislosti s jejími minulými činy, například 25. výročím útoku na New York a Washington. Ve skutečnosti už tato organizace několikrát přežila svou smrt a funguje dosud.

Kořist patří vítězi. Scenáristé proslulé filmové ságy Piráti z Karibiku by tuhle údernou větu nenapsali lépe. Vyřkl ji však americký prezident Donald Trump během projevu v OSN, když hovořil o – řekněme – znovunabytém přátelství s Venezuelou.

Zatím to vypadá, že všechno funguje. Preference hnutí ANO se drží na úrovni výsledku voleb, nejnovější průzkum Medianu přisuzuje Babišovu politickému projektu dokonce 34 procent. Jeho pozice na politické scéně se zdá být neotřesitelná a jeho politických protivníků se spíše zmocňuje deprese.

Český občan musí být zmaten. Premiér Babiš (ANO) opakovaně mluví o míru. Točí videa v tričku No war (Žádnou válku). Stěžuje si, že je se svým voláním nepochopen, cituji: „Dostal jsem hrozně vynadáno od novinářů a různých komentátorů, co si to vlastně dovoluju mluvit o míru.“

Světem obchází strašidlo „třetí světové války“, která by prý mohla vypuknout kvůli bojům na Ukrajině nebo na Blízkém východě. Jenže tyto konflikty už světové jsou, a dokonce začínají splývat.

Další volební debakl křesťanských demokratů německého kancléře Friedricha Merze v nedělních zemských volbách bude mít dozvuky nejen na vládní, ale i na unijní úrovni. Merz sice dál pokračuje v čele CDU i berlínského kabinetu, stojí však zády u zdi a moc šancí dostat se od ní nemá. A to je špatná zpráva jak pro Německo, tak pro EU.

Mezinárodní situace se přiostřuje. Většinu zpráv, které k nám přicházejí ze zahraničí, nelze označit za dobré. A každá z nich má přímý či zprostředkovaný dopad na Českou republiku a její obyvatele. V globalizovaném světě už takřka neexistuje nic, co by se nás netýkalo.

Americký prezident Donald Trump se v úterý setkal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským na okraj zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku, kde pochválil ukrajinské bojovníky a vedení země. Hlavními tématy jednání byly dodávky raket do systémů protivzdušné obrany Patriot, energetické příměří mezi Ruskem a Ukrajinou a ukončení vzájemných útoků na infrastrukturu.

Stejně jako pro každého motoristu, který jezdí na diesel, nastaly i pro mě zlé časy, letos už podruhé. Podobně jako v dubnu také během září člověk jen s obtížemi hledá čerpací stanici, kde by nemusel za litr motorové nafty platit přes padesát korun. Od 1. října ale bude všechno jinak. Brzdím u libovolné stanice, zastavuji u stojanu a hned se s hadicí objevuje Andrej Babiš (ANO), který nabízí naftu v ceně pod pětačtyřicet korun.

Demokratický systém stojí a padá s dělbou a vyvažováním moci. Vláda neleze do zelí justici a naopak. Existuje dostatek nezávislých kontrolních institucí, které výkonná moc nemůže úkolovat. Stát, tedy celé politické společenství a jeho zájmy, je v tomto smyslu nad užšími politickými zájmy momentálně vládnoucí garnitury. Stát zkrátka není totéž co vláda, která si nemůže brát více moci, než kolik jí náleží.

Válka na Ukrajině začíná v něčem připomínat druhou světovou válku. Za druhé světové války totiž také postupně docházelo k masivnímu posunu od útoků na čistě vojenské cíle k útokům na výrobní závody, energetiku a komunikace. Podobně postupuje vývoj i na Ukrajině a v Rusku.

Kdo čekal od právě skončených třídenních voleb do Státní dumy nějaké překvapení, přirozeně se nedočkal: v o den prodlouženém klání jasně zvítězila strana Jednotné Rusko, která podle dosud známých výsledků bere téměř 58 procent hlasů. To znamená, že v dolní sněmovně ruského parlamentu bude mít opět ústavní většinu.