KrajskeListy.cz

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Proč musel synek krásné Rumunky se šikovnýma rukama předčasně dospět a skončil tam, kde se kdysi cítil jako nahý v trní.

Ač je ve světě spotřeba uhlí na svém maximu, my jsme těžbu definitivně ukončili a s pohledem stočeným s děsem ke konci jádra v Německu, doufáme. Jen doufáme.

Řeší naši politici zásadní otázky, které se dotýkají celé společnosti a její budoucnosti? Luděk Ševčík ukazuje, že nikoliv.

Jan J. Beneš (*1942) prožil dospělý život mimo městské prostředí. Pracoval jako lesník i v zemědělství a se svou rodinou se opakovaně stěhoval po odlehlých samotách.

Dovolím si vnitro redakční vsuvku. Všimla jsem si, že pátráte po tom, co se stalo s Leou Hniličkovou, proč již nepíše pravidelné nedělní raporty pod názvem Seniorka jede na jih. Máme totiž takové zařízení, které poskytuje zdarma Google, Google Analytics se to jmenuje a ukazuje v reálném čase, co na našich stránkách hledáte a čtete. Každý víkend tam na mě kouká Seniorka, po níž očividně pátráte.

FOTOGALERIE: Zpěvačka Yma Sumac, přezdívaná „incká princezna“, se proslavila mimořádným hlasovým rozsahem. V době, kdy byla na vrcholu slávy, dosahoval její hlas pěti oktáv a byl uveden v Guinessové knize rekordů jako nejvyšší ženský hlas na světě.

Politický tlamokvas v Španělsku je letos obzvláště úrodný. Natolik úrodný, že, jak doufá tamní levicová vláda, by mohl vyklíčit i v dalších evropských zemích.

Když se mi nelíbí A, musím zvolit B. A protože je lidské hledat (a najít) něco, za čím bych stál, obzvláště když jsem zásadně proti něčemu, přesvědčím se, že B je vlastně fajn. Že je báječné, skvělé, dokonalé. Opravdu?

Nikdy jsem k tomu nepřistoupil sám ze svého popudu. Je to nedůstojné, nechutné, odpudivé. Ale člověk míní, pánbu mění. A tak jsem tu.

Kamil Bouška (*1979, Kladno) vystudoval religionistiku na Univerzitě Pardubice a žije v Praze, kde pracuje jako knihovník.

Časy jsou neklidné, dovolím si tedy krátkou každodenní glosu, převážně politickou. Už proto, že v Krajských listech jaksi nemáme jednotný názor na politické a společenské dění a pánové Cháb, Koloc, občas i Dobeš si mohou psát, co chtějí – pokud si to tedy vyargumentují. A ty názory se občas různí (furt jsme ale kamarádi).

ČASOSBĚR: Minulé století přineslo splnění staletého snu našeho národa o samostatném státě. A s republikou jsme se dočkali i toho, co dělá národ národem – náš jazyk se stal oficiálním, to znamená úředním. Ale situace byla po vzniku Československa mnohem složitější. Právě na spletitý příběh našeho jazyka se podíváme v dnešním díle Časosběru.