KrajskeListy.cz

Nad letošními vánočními dárky jsem si znovu připomněla, že Češi jsou národem čtenářů, jen vloni se tržby knižního trhu vyšplhaly na osm miliard korun. Ve čtenářské gramotnosti patříme mezi špičku, i když to asi některé překvapí. Schopnost číst a psát bereme jako samozřejmost, a neuvědomujeme si, jak důležité tyto dovednosti jsou.

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Jel stále naplno a ubrat plyn nedokázal. Nemohl se totiž zbavit pocitu, že jí něco dluží.

Sociální politika států je zralá na radikální přepracování. Pokud tedy nepraskne bublina technologického vývoje.

Miloš Doležal (*1970, Háj u Ledče nad Sázavou) je básník, prozaik, publicista a rozhlasový dokumentarista.

Do titulku jsem si vypůjčila půvabný verš z nějaké písničky, která mi utkvěla v hlavě… Letošní tradiční novoroční přání šéfredaktorky chci nést v duchu mírného optimismu v mezích zákona.

Na koho kouknu, pro toho byl rok 2025 výjimečný. Nejen pro nás katolíky, kteří jsme zavázáni věřit, že se nám jednou za čtvrt století formou jakéhosi oddlužení odpustí všechny hříchy – čemuž se ještě včera říkalo Svatý rok 2025.

Začátek nového troku míním oslavit troškou naděje, i kdyby na chleba nebylo. Tedy alespoň v tomto textu.

Konce roku bývají vhodným časem pro bilancování a poučení pro budoucnost. Uzávěrky dělají účetní, manažeři, i lidé ve svém životě. Pětapadesáté výročí má na konci letošního roku dokument, který byl také takovým poučením z minulosti. A kdyby zásadně nepoznamenal naší historii na dalších dvacet let, mohly by některé jeho pasáže být i oživením silvestrovské zábavy, kterou na konci roku také vyhledáv…

TAJNOSTI SLAVNÝCH: aneb O skvostu, který skončil v popelnici, a o uznání od samotného prezidenta Husáka

Tak dnes večer, na protest proti době, si půjdeme zastřílet s rachejtlemi. Nikdy jsem tomu nijak zvlášť nefandil, ale rád na to vždycky koukal. Letos budu i pachatelem. A to doslova.

Zemřela Bardotka. Femme fatale, filmová ikona, milovnice zvířat, moudrý člověk. Je na místě tichá vzpomínka, pocta, úcta k bohatému životu výjimečného člověka. A nebyli bychom to my a nebyla by to naše doba, kdybychom nepřidali i trochu jedovaté sliny.

Město Rambouillet se vydalo na cestu technologického pokroku ve stylu jeden krok kupředu, dva zpátky (když je dobrý den, tak klidně i tři zpátky), který je sice osvětlený, ale jen velmi jemně a za přísně kontrolovaných podmínek.

Jak si stojí srovnání vývoje platu, cen zlata, stříbra i platiny? Vilém Famm se na něj podíval a došel až ke zlatému standardu.