Lidé a Země

Právě vyšlo únorové číslo Lidé a Země. A my se rozhodli, že vám ho představíme trochu netradičně – pomocí kvízu. Nebojte se, některé otázky jsou možná trochu záludnější, ale na většinu budete odpověď určitě znát.

Od návštěvy nejhustěji zalidněné země světa jsme si mnoho neslibovali. Očekávali jsme chudobu, chaos a špínu. A oprávněně. Všechny tyto věci jsme během našeho průjezdu Bangladéšem zažili naplno, ale překvapilo nás, jaký zážitek to nakonec byl.

Jednoho dne turista vystoupí z letadla v Perthu, nejodlehlejším velkém městě světa, a má před sebou celý nerozkrojený západoaustralský dort. Pokud se předem připravil, všechny třešničky na jeho bílo-rudé polevě stihne ochutnat.

Z klimatizované kanceláře do neprůstřelné vesty: jak se mění svět očima ženy, která vyměnila korporátní kariéru za pomoc v těch nejnebezpečnějších zónách světa?

Říká se, že pizzu vynalezli Italové, proslavily Spojené státy a nejvíce na odbyt jde nyní, možná překvapivě, v Norsku. Pizza, která právě 9. února slaví svůj mezinárodní den, ale původně vypadala úplně jinak, než jak ji známe v současnosti.

Jsme v srdci Sumatry, uprostřed nekonečných plantáží palmy olejné, několik hodin cesty od města Dharmasraya. Prašná cesta se klikatí monotónní krajinou a s každým dalším výmolem je náš cíl blíž. Jsme téměř v euforii. Dnes se máme setkat s tajemným kmenem Kubu!

Před šesti lety založil pohřební službu, která mění pohled na loučení se zesnulými. Kromě rituálů v obřadních síních je pořádá v lese, na louce nebo na moři. S pozůstalými společně píše smuteční řeč, sází stromy či vypouští balonky se vzkazy. Vytváří lesní hřbitovy a hledá nové, laskavější způsoby, jak se rozloučit. Jak se připravit na smrt? Proč se nechat pohřbít v lese? A měly by se pohřbů účas…

„Skrze ženu přišel na svět hřích. Žena je hřích. Žena provozuje své kejkle s ďáblem, protože ten se zjevuje v mužské podobě.“ Těmito slovy začíná film Kladivo na čarodějnice. Rozhodl jsem se vydat proti proudu času po stopách muže, který tomu bezmezně věřil a nechával zapalovat hranice, aby ohněm očistil svět od hříchu. Jmenoval se Jindřich František Boblig z Edelstadtu.

Říká se, že z této působivé zříceniny gotického hradu vyzařuje zvláštní energie, která dokáže uklidnit mysl. Možná i proto Andělskou Horu v minulosti vyhledávali alchymisté nebo básníci. Zřícenina, které se dříve říkalo německy Engelsburg, stojí na skalnatém kopci se strmými svahy necelých devět kilometrů jihovýchodně od Karlových Varů. A zda má skutečně mystickou atmosféru, můžete posoudit sami.

Cestovatel, fotograf a autor knih Pavel Svoboda patří k nejzkušenějším českým dobrodruhům. Procestoval svět od Himalájí po Jižní Ameriku a v rozhovoru pro sérii Exoti sdílí, co ho cestování naučilo – o lidech, přírodě i samotném sobě. Mluvíme o extrémních podmínkách, které formují charakter, o respektu k místním kulturám, ale i o tom, proč dnes přemýšlí, kam a jak vůbec cestovat, aby to mělo smys…

Kdysi se jednalo spíše o kuriózní viktoriánské sídlo, které by s velkou pravděpodobností dnes už neexistovalo. Vše ale změnilo období 2. světové války, kdy se v Bletchley Parku v Milton Keynesu v Anglii sešli jedni z nejlepších matematiků a vědců tehdejší doby. Co bylo jejich úkolem? Prolomit šifrovací kódy nacistického Německa. O tom, co se za zdmi bývalého panství odehrávalo, však nesměl dlouhá…

Představte si tisíce a tisíce kilometrů lesů… Sibiř se rozprostírá na neuvěřitelné rozloze třinácti milionů kilometrů čtverečních. Příroda tady je panensky krásná, surová a divoká, ale lidé tu mají srdce na dlani.

Od 2. února si za prohlídku legendární římské Fontány di Trevi musíte zaplatit. Město očekává, že za vstupné ve výši dvě eura (zhruba 49 korun) vybere ročně okolo 6,5 milionu eur (zhruba 158 milionů korun), které použije na údržbu památky. Přinášíme praktické rady, kde koupit vstupenku, kudy se k fontáně dostat nebo co hrozí za nedodržení pravidel.

Do téhle země jedeme – za stromem. Jmenuje se Boswellia sacra a roste jen na jihu Ománu v provincii Dafár. Není to ledajaký strom, je to strom voňavý. Už starověké chrámy byly provoněné jeho pryskyřicí a byla prý i jedním z darů tří králů malému Ježíškovi. Tajemná vůně, co nás ovane už v letištní hale, je vůně kadidla.

Donald Coleman Bailey pracoval jako stavební inženýr na britském ministerstvu války, kde v roce 1940 předložil svým nadřízeným návrh na nový typ mostů. Ty byly během 2. světové války hned ozkoušeny a podle mnohých v ní sehrály naprosto zásadní roli. Mosty, jejichž konstrukce je po Baileym pojmenována, se dostaly i do Česka. A několik se jich dochovalo dodnes.