Mises.cz

Johann Karl Rodbertus (1805-1875) je třetí mezi proponenty vědeckého socialismu, který by si z čistě chronologických důvodů mohl činit nárok na nejvyšší křeslo.

Je zřejmé, že všechno, co Lassalle udělal a napsal, čpělo marnivostí a domýšlivostí. Na druhou stranu povrchní pozlátko, které ulpívá na Lassallovi v celém Schirokauerově životopise,nejde úplně dohromady s očividnou sečtělostí a pracovitostí,kterou projevil sepsáním Das System der Erworenen Rechte.

Rozhodl jsem se upozorňovat na zločiny bez oběti tak, že je budu přímo páchat – veřejně, před svědky a kamerou; záznamy z takových akcí budu publikovat (přes decentralizovaný nostr protokol, aby mi je státní orgány nemohly mazat). Co bude dál? Případné následky vnímám jako součást své tvorby.

O zbývajících částech Marxe pojednáme s větší stručností. Máme zde třeba různá „proroctví“, jakými cestami se bude kapitalismus ubírat, než nastane zrození nového řádu.

Materialistická koncepce dějin nám poskytla klíč k pochopení dějin světa. Doktrína třídní války ukázala mechanismus, kterým se tato teorie naplňuje. To nás přivádí k marxistické teorii hodnoty a z ní vyplývající teorii vykořisťování.

Přestože záplava knih o Marxovi, a knih o knihách, by mohla být ospravedlněním nechuti znaveného autora napsat o Marxovi jediné slovo, takové opomenutí by nebylo obhajitelné v práci, která mapuje postupné fáze vývoje socialistického myšlení v jejich vzájemných vztazích. Pojďme se tedy na něj podívat

Mezi anglickými předchůdci Marxe je Thomas Hodgskin (1787-1869) tím, který budí největší dojem intelektuální významnosti. Vyvolává u čtenáře pocit, že se mu nedostalo většího uznání jen z důvodů, že se narodil na nevhodném místě a v nevhodném čase.

V této kapitole se podíváme na některé anglické autory, kteří ačkoliv jako jednotlivci nedosáhli velkého vlivu, nejsou bez zajímavosti, pokud je bereme jako skupinu.

Proudhon byl nejkomplikovanější ze všech větších postav v historii socialismu. Matoucí svou osobou stejně jako všemi očividnými rozpory ve svých dílech.

Vlastnictví, jak jsme u Proudhona viděli, se stane posvátným, jakmile bude očištěno od nespravedlnosti. Je na čase se podívat, jak by měl vypadat takový očistný proces.

Ze všech autorů, jejichž díla přispěla k utváření socialismu, nemá nikdo tak zvláštní a nejednoznačnou pozici jako Pierre-Joseph Proudhon. Nikdo jiný nebyl příčinou tolika rozhořčených komentářů od kritiků, kteří zcela zjevně nevědí, co si s ním mají počít.

Louis Blanc nejenže obsadil jedno z výrazných míst ve vývoji socialistického myšlení, ale byl na krátký čas také aktivním praktikujícím politikem jakožto člen prozatímní vlády po Únorové revoluci 1848.

Ačkoliv druhá polovina jeho života se vyznačovala sérií nezdarů a končila na mělčinách velmi podivného typu spiritualismu, je faktem, že Owen byl jedním z velkých vlivů devatenáctého století. Jinak vyjádřeno, zasel svá ideová semena.

Jen málo postav v historii socialismu představuje takové propojení teorie s praxí. Z toho mála nabízí Owenova biografie téměř dokonalý příklad osudu, kde se to podařilo.