Mises.cz

Tohle není příručka pro to, jak lépe zapadnout do systému. Je to manuál, jak ho hacknout a jak z něj odejít.

Pokud je státní donucovací aparát ultimátní zbraní korporativismu, pak představuje politická cesta ke svobodě slepou uličku. Skutečným a racionálním vyústěním je agorismus: budování decentralizovaných paralelních sítí a přesun do šedé ekonomiky, kde centrální moc ztrácí svou sílu.

Stěžujeme si na státní byrokracii v domnění, že jde o politickou chybu, neefektivitu aparátu nebo důsledek úřednického šlendriánu. Z pohledu teorie veřejné volby a systémové analýzy komplexních systémů jde ale o fatální omyl.

Státní školství bývá obhajováno jako pilíř rovnosti a klíč k prosperitě. Z pohledu teorie systémů a rakouské ekonomické školy je však realita mnohem temnější.

Může člověk být svobodný, pokud nemá naplněné své základní potřeby? Dle libertariánů ano, zatímco dle mainstreamového socialistického diskurzu spíše ne. V čem je v těchto pojetích svobody rozdíl?

Občas dělám rozhovory s novináři na různá témata; a jelikož vzdělávání považuji za jedno z nejdůležitějších, rozhodl jsem se několik svých odpovdí publikovat i tady. Zákaz telefonů ve školách považuji za nepřípustný zásah do svobody dětí; a jeho negativní důsledky jsou dle mého názoru ignorovány.

Hlavní problém není ve vůdcích (současných ni minulých – od Nera s Caligulou přes Čingischána až po Hitlera se Stalinem); takoví tu budou vždycky. Typicky to ani nejsou oni, kdo podřezávají krky, vypalují města, mačkají spouště či odpalují rakety – mají na to své poslušné, vycvičené a oddané vrahy.

Pokud chceme porozumět současným změnám v energetice, musíme pochopit, že ne všechny regulace jsou špatné. Pokud regulace zakazuje monopolní praktiky vytvářené státem, pak má smysl ji podporovat.