Mises.cz

Volby se blíží; a já jsem se s několika dalšími anarchisty rozhodl založit politickou stranu a kandidovat. Nechceme však Vaše hlasy; coby anarchisté bychom beztak odmítli každou politickou funkci. Ptáte-li se, proč zakládáme stranu, když si nepřejeme být (z)voleni, čtěte dál…

K dnešnímu dni Bitcoin “zemřel” již 395 krát. Tedy pokud počítáme každé vyjádření vlivných médií globální úrovně, instituce nebo autority. Bitcoinu je to naštěstí jedno a vzhledem k jeho vlastnostem je nezastavitelný. Budoucnost už tu máme, teď jen čeká, až se ji naučíme používat.

Stát by neměl řešit osobní problémy jednotlivých lidí. A to neříkám jakožto libertarián nebo anarchokapitalista. Čistě z pohledu etatismu se domnívám, že to úkolem státu zkrátka a jednoduše není.

Věří-li někdo, že „rozřezání“ velké korporace na menší firmy řeší jakýkoliv problém, tedy že se dotyčné firmy nějak potají nedohodnou a nebudou dál v podstatných věcech fungovat jako jedna jediná, jak může zároveň věřit v dohodu všech zaměstnavatelů z oboru na platových podmínkách pro zaměstnance?

V minulém díle jsem popsal volební systém v ČR z hlediska svobody, rovnosti, diskriminace. Z mého úhlu pohledu by mohl být systém výrazně svobodnější. Nejdříve odhalím pro některé čtenáře reálné fungování tzv. zastupitelské demokracie.

Máme v ČR svobodné volby? Podle čeho to určit? Kolik volby stojí? Máme volební hlas rovný? Má volební hlas stejnou hodnotu?

Staňte se vůdcem, individualitou, která získá svou nezávislost na státu a odvážně a sebevědomě půjde za svými cíli bez ohledu na pandemii a zkázonosná rozhodnutí politiků.

Keď ste vychovávaní v neslobode, ťažko si zvyknete na slobodu. A ak ste vychovávaní v slobode, ťažko si zvyknete na neslobodu.

V podstatě to celé vyznívá tak, že všechny děti netouží po ničem jiném než se vrátit do lavic. Je hezké, že chcete bojovat právě za tyhle děti. Evidentně vám na dětech velmi záleží. Budete ale bojovat za všechny?

Zajímavý pro tuto sérii článků bude konkrétně bod, kde autoři/autorky mluví o rovnosti finanční odměny za práci rovné hodnoty mezi muži a ženami. Pojďme se společně zamyslet nad tím, co nám v této problematice může prozradit ekonomická věda a jaké jsou její limity.

Následky plošného státního donucování mohou být katastrofální až fatální; i když máme ty nejčistší úmysly. Není dost dobře možné neustále na všechno vymýšlet zákony a jednoho dne se neocitnout ve stavu, kdy státy převezmou zodpovědnost za naše životy, a my tím ztratíme veškerou svobodu.

Jsem skálopevně přesvědčen, že svoboda je nezbytně nutná k poznávání vnějšího i vnitřního světa každého člověka, k osobnímu růstu, sebepoznání a sebeurčení. Tuto svobodu bychom neměli nikomu upírat jen za to, kdo je, případně jaké má názory; ať už jde o komunistu, nacistu, hlupáka či… dítě.

Žijeme v úžasné době; a v nesmírně bohaté společnosti. Takové prostředí ve spoustě lidí vyvolává pocit, že lze žít zadarmo; že jejich základní potřeby jsou automaticky uspokojeny, což považují za danost, pro kterou není třeba nic dělat. To je však obrovský omyl.

Kdybychom místo tohoto sledování státních zakázek ten čas věnovali nějaké práci a výtěžek poslali nějaké dobročinné organizaci vlastní volby, nejspíš by to přineslo větší dopad.