ParlamentniListy.cz

Ve švýcarském týdeníku Die Weltwoche (3/2026) jsem si přečetl mimořádně zajímavý rozhovor s ukrajinskou klavírní virtuoskou Valentinou Lisitsou. Narodila se v Kyjevě ještě v Brežněvově éře v roce 1973, v počátku devadesátých let přesídlila do USA. Je světovou klavírní hvězdou.

Minulý týden jsem ve své glose s názvem „Pražský hrad jako centrum opoziční moci“ napsal: „Dění posledních dnů a týdnů v České republice je méně sporem o Babiše, Turka a letadla na Ukrajinu, ale mnohem více o prezidentu Petru Pavlovi a jeho lidech, kterými je na Hradě obklopen. Je to o jejich chuti pozměnit v naší zemi politické a vlivové uspořádání.“ Dnes bych na této větě nemusel měnit vůbec ni…

„Je skvělé a správné, když se občané postaví za svého prezidenta.“ To nám sděluje senátor Láska, u kterého si spíše u jeho jména vybavuji Nenávist. Po přečtení tohoto nadpisu jsem se nechtěně vrátil před listopad 1989. Do doby vlády jedné totalitní strany KSČ.

Od parlamentních voleb uplynulo několik měsíců, nová vláda není u moci ani těch pověstných 100 dnů hájení a „demonstranti“ jsou na náměstích. Tentokráte to není kvůli vysokým cenám elektřiny, kvůli snížené valorizaci důchodů, kvůli neplaceným přesčasům lékařů, kvůli atd., ale kvůli podpoře pana prezidenta.

Od vzniku našeho moderního státu v roce 1918 se vytvořila tradice, že v jeho čele stály ve funkci prezidenta republiky vrcholné politické figury, které prezidentskou funkcí završily svou dlouhou úspěšnou politickou kariéru – Masaryk a Beneš jako tvůrci státu, Havel, Klaus a Zeman jako zásadní osobnosti polistopadové politiky. Dokonce i komunističtí prezidenti byli většinou i generálními tajemníky…

Už od sněmovních voleb (loni na podzim) se v tuzemsku provalila řetězová řada (až linie) problémů s armádou kostlivců v kdejakých státních i „nestátních & nadstátních“ skříních, začátkem čehož bylo, když hradní posádka začala válčit s vládou a zbytkem světa (včetně Donalda Trumpa – podle Petra Pavla „odpudivá bytost“ a že by mu ani ruku nepodal – či jak přesně zněla ona pro něj fatálně hloupá vět…

Svět je plný podvodů reálných a virtuálních. Těch virtuálních, ať už finančních, či seznamovacích, je astronomicky hodně, že mnoho lidí již na ně naletělo.

Obvykle potlačím chuť vyjádřit se článkem o čemkoli jiném než o problematice vad trestního řízení. Ale prožitek dvou okupací a blížící se výročí Vítězného února prohlubují mou nevoli nad děním na vnitropolitické scéně, takže jsem tentokrát neodolal.

Těžká doba vytváří silné lidi a doba hojnosti vytváří slabochy. Podle wikipedie je udavačství popisováno jako anonymní či veřejné obvinění osoby nebo skupiny osob, nezřídka z nízkých osobních či politických pohnutek, od kterého si udavač slibuje osobní prospěch a nebo na něm má osobní zájem.

Tak nám tady vystudovaná psychoterapeutka a poslankyně za Piráty Barbora Pipášová srdcervoucně líčí, jaký je premiér Babiš a hnutí ANO nelida.

Vracím se k vymáhání spravedlnosti pro organizovanou zločineckou skupinu, která se koncem ledna 2013 dopustila hrůzostrašného vydírání zlínských podnikatelů, bratrů Lebánkových, a způsobila jim škody, z nichž se dosud nevzpamatovali.