ParlamentniListy.cz

Všichni informovaní lidé u nás vědí, že ministr kultury O. Klempíř nabídl bezprostředně po protivládní demonstraci 1. 2. dialog umělcům, kteří navštívili tuto akci-estrádu a aktivně se jí zúčastnili vystupováním na pódiu.

Zelenskyj označil v Davosu Evropu za „ztracenou“. Místo aby se ujala vedení v obraně svobody po celém světě, vypadá Evropa ztraceně.

V roce 1968 byly zahájeny represe proti odpůrcům vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa formou protestu.

Dlouhodobé působení předlistopadové ideologické indoktrinace může nevhodně ovlivňovat myšlení i dávno po změně politických poměrů.

Ve švýcarském týdeníku Die Weltwoche (3/2026) jsem si přečetl mimořádně zajímavý rozhovor s ukrajinskou klavírní virtuoskou Valentinou Lisitsou. Narodila se v Kyjevě ještě v Brežněvově éře v roce 1973, v počátku devadesátých let přesídlila do USA. Je světovou klavírní hvězdou.

Minulý týden jsem ve své glose s názvem „Pražský hrad jako centrum opoziční moci“ napsal: „Dění posledních dnů a týdnů v České republice je méně sporem o Babiše, Turka a letadla na Ukrajinu, ale mnohem více o prezidentu Petru Pavlovi a jeho lidech, kterými je na Hradě obklopen. Je to o jejich chuti pozměnit v naší zemi politické a vlivové uspořádání.“ Dnes bych na této větě nemusel měnit vůbec ni…

„Je skvělé a správné, když se občané postaví za svého prezidenta.“ To nám sděluje senátor Láska, u kterého si spíše u jeho jména vybavuji Nenávist. Po přečtení tohoto nadpisu jsem se nechtěně vrátil před listopad 1989. Do doby vlády jedné totalitní strany KSČ.

Od parlamentních voleb uplynulo několik měsíců, nová vláda není u moci ani těch pověstných 100 dnů hájení a „demonstranti“ jsou na náměstích. Tentokráte to není kvůli vysokým cenám elektřiny, kvůli snížené valorizaci důchodů, kvůli neplaceným přesčasům lékařů, kvůli atd., ale kvůli podpoře pana prezidenta.

Od vzniku našeho moderního státu v roce 1918 se vytvořila tradice, že v jeho čele stály ve funkci prezidenta republiky vrcholné politické figury, které prezidentskou funkcí završily svou dlouhou úspěšnou politickou kariéru – Masaryk a Beneš jako tvůrci státu, Havel, Klaus a Zeman jako zásadní osobnosti polistopadové politiky. Dokonce i komunističtí prezidenti byli většinou i generálními tajemníky…