ParlamentniListy.cz

Amerika se v jaderné energetice vyzná. Jen už ji nedokáže stavět, píše Larry Johnson na Substacku a porovnává to s přístupem Ruska a Číny.

Musí být trochu záhadou, proč se hlavní média již několik týdnů věnují hašteření v jedné straně před komunálními volbami. Koho to v Klatovech nebo Opavě má zajímat? Jenomže tu nejde jen o spor straníků, jde o trochu více s přesahem do celého politického spektra České republiky.

Patřím k nejméně významným mezi lidmi, které pan prezident Václav Klaus po odchodu z Hradu přizval k pokračování v součinnosti. Přesto jsem tradičně zván na oslavy jeho „kulatin“.

Proč? Jde o to, co prezident musí vědět, a sice že jeho starost o státní rozpočet v příštích letech, zejména do roku 2033, je silně pokrytecká. Možná by se hodilo použít silnější výraz. Proč?

Československo z pohledu demografie nikdy nepředstavovalo typický národní stát, ale spíše zmenšenou verzi rozpadlé habsburské monarchie, paradoxně právě bez Rakouska, tedy šlo o útvar s mnoha etniky. Aby před vítěznými velmocemi mohla obstát představa národnostního státu, museli zakladatelé republiky, v čele s Masarykem a Benešem, přijít s uměle vytvořenou myšlenkou jednotného československého ná…

Polský prezident Karol Nawrocki předložil návrh na referendum, ve kterém by se občané vyjádřili k Zelené dohodě pro Evropu (European Green Deal).

A vyplašil intelektuálně líné kapry z Ústavního soudu a z opozičních parlamentních stran důrazným stanoviskem vlády ke kompetenčnímu sporu s prezidentem.

Za clonou dlouhotrvajícího rámusu, původně spuštěného Macinkovým pokusem o pomstu na prezidentovi za odmítnutí jmenování Filipa Turka ministrem čehokoli, veřejnosti unikají jiné zajímavosti.

Erik Best před pár dny v jednom rozhovoru řekl, že Petr Pavel na summitu NATO v turecké Ankaře prohrál s Andrejem Babišem – a patrně na tom něco bude, když (jak už je tady dobře známo), tak Best zpravidla má dost dobré informace, které umí velmi zajímavě nasměrovat – byť i „jenom jakoby“ náznakem.

Umění diplomacie je uměním, pardon, "poslat někoho do prdele takovým způsobem, aby se tam těšil." Toto uměl dokonale československý ministr zahraničí Jan Masaryk, jedna z nejvýraznějších osobností československé a české diplomacie.