Časopis ŽIVA

Organismy, které dokážou svůj život, nebo alespoň jeho podstatnou část prožít na povrchu jiného živého organismu, označujeme obecně jako epibionty, a jejich četnost i rozmanitost nás dozajista překvapí (viz Živa 2018, 4: LXXXV–LXXXVIII). Tento článek se zabývá pouze nepatrným zlomkem organismů, kteří zvolili tuto životní strategii, a to nálevníky (Ciliophora, Peritrichia, Mobilida a Sessilida...

Barevná obrazová příloha k článku Epibionti aneb Život na životě – Živa 2018, 4: LXXXV–LXXXVIII Termín epibiont označuje jakýkoli organismus, který dlouhodobě žije na povrchu jiného živého organismu. Hostitel epibionta bývá označován jako bazibiont (tedy žijící pod ním). Vzájemný vztah epibionta a bazibionta je dlouhodobý, někdy dokonce trvalý, a proto řadíme epibionty mezi symbiotické organism...

Článek představuje téma studentské práce v rámci Středoškolské odborné činnosti a projektu Badatel na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Předmětem zkoumání byla reakce dvou odlišných genotypů rostlin rajčete (Solanum lycopersicum) na aplikovaný syntetický auxin 2,4-D v závislosti na světelném prostředí, ve kterém se rostliny nacházely. Byly prokázány výraznější stimulační ú...

Velká kotlina v Hrubém Jeseníku patří k lichenologicky a bryologicky nejatraktivnějším územím České republiky. Z Velké kotliny byly uváděny vzácné a zajímavé druhy lišejníků a mechorostů již v první polovině 19. stol. Zatímco pro zde rostoucí cévnaté rostliny byly už ve 20. stol. publikovány souborné seznamy, uváděny celkové počty druhů a hledány příčiny druhového bohatství, místní lišejníková ...

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) je lesní i kulturní druh, stále málo poznaný ovocný strom, který měl zlatý věk v minulosti. Dnes znovu objevujeme jeho kvality a možnosti využití jako dlouhověkého, poměrně odolného stromu v krajině i v ovocnářství. V prvním dílu jsme odkrývali historii a rozšíření druhu (Živa 2018, 2: 76–78), v druhém pokračování se věnujeme jeho bionomii, růstu a stáří, genet...

Biota Bělověžského pralesa je sice dlouhodobě studována a poměrně dobře známa, nicméně díky značné rozloze, pestrosti a odlehlosti centrální části jsou stále nacházeny zajímavé druhy. Mnoho z nich zde má přirozené pozůstatky populací z chladnějších nebo sušších období holocénu. Houby jsou skupinou, která zde kombinuje pozoruhodné výskyty druhů s odlišnými ekologickými nároky na prostředí (subst...

Narušení neboli disturbance byly rozpoznány coby klíčové faktory dynamiky pralesovitých porostů. V přehledové studii je nejprve ukázáno, jak se historicky měnil pohled na narušení v přirozených lesích. Následně jsou na případových studiích popsány hlavní disturbanční fenomény a metody datování disturbancí. Článek se zaměřuje především na středoevropské temperátní lesy. Citovaná a použitá litera...

Nová Guinea je posledním místem na světě, kde se očekává větší množství vědě dosud neznámých druhů sladkovodních raků. Na tomto největším tropickém ostrově je mnoho jeskyní, kterými protékají ponorné řeky. Příspěvek popisuje českou astakologickou expedici na Novou Guineu, která si vytyčila za cíl objevit prvního jeskynního raka mimo území Severní Ameriky, a to právě na ostrově Nová Guinea, resp...

Článek podává přehled o tělesné stavbě, rozšíření, rozmnožování a dalších aspektech biologie nožovců (Notopteridae) – velmi vyhraněné skupiny ostnojazyčných ryb charakterizovaných bočně zploštělým tělem. Popisuje jednotlivé známé druhy afrických a asijských nožovců a všímá si i skutečnosti, že ani počet druhů není dnes přesně znám. Podrobněji se také zabývá problémem ontogenetických barevných f...

Jde o druhou část článku představujícího výsledky výzkumu kojení zeber v Zoo Dvůr Králové. V této části jsou porovnány klíčové behaviorální parametry kojení (odmítání, délka, frekvence a ukončování) mezi třemi sledovanými druhy a navržena možná vysvětlení nalezených rozdílů. Zatímco odmítání a ukončování kojení klisnou bylo menší u dvou druhů žijících v polopouštních podmínkách (zebra Grévyho –...

Oblast jihomoravského luhu patří k biologicky nejhodnotnějším zbytkům lužních lesů ve střední Evropě, přesto ji v posledních letech stále výrazněji ohrožuje kritický nedostatek vody z chybějících přirozených závlah. Projevuje se to i na dobře patrných změnách vzhledu vegetace luhu, např. lokální expanzí javoru babyky (Acer campestre) nebo odumíráním starých, většinou solitérních dubů letních (Q...

Národní park Amboseli je klenotem keňských národních parků, kde můžeme pozorovat velké množství slonů s nejúchvatnějším pozadím, které Afrika nabízí. Pohled na Kilimandžáro se stává podívanou zejména při úsvitu nebo při soumraku. Jedinečnost tohoto malého národního parku také zvýrazňuje zdejší ekosystém, snad na žádném jiném místě v Africe se tak zajímavě nekombinují vlivy topografické, hydrolo...

Článek se věnuje etymologické analýze českých názvů ptáků přejatých z jazyků původních obyvatel Ameriky. Všímá si jak taxonomických vztahů mezi jednotlivými druhy ptáků, tak lingvistických, především etymologických vztahů mezi jejich názvy, rovněž hledá jejich původní významy a cesty, jimiž pronily do češtiny. Jako nejčastější zdroje výpůjček se jeví klasická tupíjština (hlavně u ptáků z oblast...