Vlastimil Nesrsta

Ještě jsem ani nechodil do školy a už jsem přemýšlel nad životem. Všiml jsem si totiž, že nejen já, ale každý, koho jsem znal, měl maminku a tatínka. Tenkrát to tak prostě bylo.

Když jsem úspěšně prošel první třídou, usoudil můj brněnský dědeček, že je nejvyšší čas, abych začal pytlačit. Zhotovil pro mě nádhernou udici a chystali jsme se spolu vybrat celou Svratku.

Když bylo bratrovi šest, dostal k narozeninám nový semišový kabátek. Aby mu to slušelo, až půjde ten rok do školy. Kabátek byl hezký a bratrovi seděl jako ulitý.

Dočetl jsem se, že v Praze před jedním rodinným domem stál ráno beran a odmítal pustit majitele domu do práce.

Paní doktor se po pochvale od spoluhráče lehce zapýřila a radostně poskočila. Právě se jí podařilo dostat míček dlouhým obloukem přes síť a donutit soupeře k chybě.

My tenisté jsme to neměli dříve v zimě lehké. Haly nebyly, energie na rozdávání, soutěžní absťák, a tak jsme o sobotách a nedělích hrávali dopoledne fotbal.

Moje první slečna, které jsem se dostal až pod kalhotky, pořád nevěděla, jak mně má vlastně říkat. Vlastimil jí připomínalo národní obrození, Vlasta jí přišlo zženštilé a Vlastík takové dětské.

Srdce naší chytré domácnosti začalo haprovat. Napřed jsem si myslel, že problém bude jinde. Vždyť srdce nebylo úplně levné a tak ho ještě skoro rok budu splácet.

Tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic. Vzpomněl jsem si na tuto dětskou říkanku při čtení rozhovoru s jedním ze zakladatelů Unie komunitní energetiky a ředitelem Asociace pro elektromobilitu Lukášem Hatašem.

Spousta lidí varuje před umělou inteligencí. Že nás zaplaví "deepfakes" a nikdo už nebude vědět, co je a co není skutečnost. Upřímně, na to zase AI až tak nutně nepotřebujeme. Vezměme si třeba umělá prsa.

Neměl jsem to dělat. Než jsem ten merlot otevřel, zadíval jsem se na etiketu a tam bylo napsáno: Carbon neutral certificated. Nebyla to žádná drahá láhev. Prostě normální červené z Austrálie. Ale uhlíkově neutrální.

Místo toho, abychom se poučili tam, kde to dokonale funguje už po celá staletí, uzákonili jsme si přímou volbu hlavy státu. A protože komu není rady, tomu není pomoci, museli jsme se úplně zbytečně rozhádat.