Poděkujme básníkovi za krásné slovo

Host do domu - kulturní revue, jejímž byl šéfredaktorem - byla v roce 1968 zakázána a sám Skácel se ocitl na "černé listině" - bylo mu zakázáno publikovat. V této době vycházela jeho díla pouze v samizdatu či v exilu. Omezeně smí znovu vydávat od roku 1981. 

Za téměř osobní tragédii lze považovat fakt, že Skácel umírá pouhý jeden den před sametovou revolucí, že se svobody, po níž tak toužil, nedožil.

Jeho básně jsou inspirovány moravskou přírodou, jsou velmi intimní a přece mají obecně lidskou platnost. Skácel vládne uměním krásné mluvy - je básníkem okamžiku, nálady, pocitu. Jeho úsporné vyjadřování - krátké jednoduché věty - originální metafory, bohatá slovní zásoba, melodičnost veršů, vizuálnost - to všechno z něho dělá básníka, na jakého se nezapomíná.

Mnohé ze Skácelových básní známe i díky skupině Hradišťan, jež je zařadila do svého repertoáru - třeba Modlitbu za vodu či Krátký popis léta. 

Vzpomeňme na něho; třeba až půjdete v Brně po náměstí Svobody. Do bronzu kolem dvou zdejších kašen byly odlity jeho verše - a to právě ty o vodě. 

Krátký popis léta

Požáry

Ze čtyř stran hoří léto

Omamně kvetou akátové háje

zelená duše vína doutná na vinicích

krvácí vlčí máky v obilí

Přichází tma

a po stříbrném mostě kráčí luna

Svět je jak chleba vytažený z pece

a noc ujídá

   Poděkování

  Poděkujme jak děti za jablko

  za vše co bývalo a znovu kdysi bude

  za to že věrná po dni přicházela noc

  za zarputilé ráno

  Poděkujme jak děti za jablko

  za to že příští dávno je už za námi

  že nás měl čas

  jak rybář rybu v síti

  Poděkujme jak děti za jablko

  a bez výčitek bez pokorné pýchy

  za radost která pomohla nám přebolet

  za odebraný dar

 Poděkujme jak děti za jablko

Mrtví

Stále jsou naši mrtví s námi

a nikdy vlastně nejsme sami

A přicházejí jako stíny

ve vlasech popel kusy hlíny

Tváře jakoby vymazané

a přece se jen poznáváme

Po chrpách které kvetly vloni

slabounce jejich ruce voní

Tiše mne zdraví jako svého

 hrbáčka času přítomného